Objekt má být, nebo měl být v Litvínově.
Na fotce je sice vidět uniformovaná osoba, ale podle dalších osob bych tipoval na personál restaurace...
Většina z nás ještě pamatuje Mostecko v podobě, která bývala nazývána měsíční krajinou a černým trojúhelníkem středu Evropy. Nejinak tomu bylo i v jiných částech Severočeského hnědouhelného revíru od Kadaně po Ústí. Díky rekultivacím, které nám nespadly z nebe, ale musely být často tvrdě vybojovány, se vytěžené části tohoto území stávají krajinou, kterou mladí za rekultivaci ani nepovažují. Jsou bohužel dosud i takoví, kteří ji vidět nechtějí. K významnému předělu krajiny Mostecka dojde zanedlouho napuštěním Mosteckého jezera a dolesněním okolních výsypek.
Tato rekultivace v okolí Mostu však není izolovanou záležitostí. Je součástí dlouhodobé projektové vize, která vznikala na přelomu padesátých a šedesátých let díky malé skupince nadšenců v nově založeném rekultivačním oddělení Báňských projektů v Teplicích. A tehdejší koncepce obnovy těžbou rozvrácených území navazovala dokonce na počátky rekultivačních snah, které se datují již od roku 1908, kdy byla v nedalekém Duchcově ustavena první rekultivační expozitura. Česká rekultivace je proto již stoletá. A to stojí za to, abychom jí v letošním roce věnovali zaslouženou pozornost.
Požádali jsme proto pamětníka počátků poválečných rekultivací inženýra Stanislava Štýse, který se touto problematikou zabývá již přes polovinu století, o zpracování tohoto tématu do volného seriálu článků, kterými nás seznámí s minulostí, současným stavem i budoucností českých rekultivací, se způsoby, jak jsou tyto rozsáhlé práce koncipovány a prováděny, a s řadou významných rekultivačních akcí Mostecka.
TĚŽBA A REKULTIVAČNÍ OSMIČKY
České osudové osmičky se táhnou od Přemysla Otakara a Karla IV. Odhalují i skryté souvislosti rekultivační historie?
1908 zřízena Rekultivační expozitura Zemské zemědělské rady království Českého
1938 neúspěšný návrh rekultivačního zákona a návrhu na zřízení Rekultivační družstevní společnosti
1958 zahájeny práce na Generelu rekultivací, který vytyčil strategii rekultivační obnovy celé krajiny postižené těžbou
2008 zahájeno napouštění nového krajinného fenoménu Mostecka - Mosteckého jezera
I když se v revíru s těžbou začalo již mnohem dříve, pravděpodobně již na počátku 15. století, průmyslový rozmach zaznamenala až ve druhé polovině století devatenáctého. Především po prodloužení železnice pod Krušnými horami mezi Ústím a Chomutovem v roce 1870. Do té doby byla podkrušnohorská pánevní oblast využívána hlavně zemědělsky, přičemž hlavní energetickou surovinou tohoto období bylo dřevo, jehož zásoby v našich lesích se silně ztenčily. Krušné hory byly v té době z velké části bezlesé a dřevo bylo stále vzácnější a dražší. A tak přišlo ke slovu uhlí. Jeho stále se zvyšující těžba se stala hnacím motorem průmyslového rozvoje, a to nejen v prostoru české kotliny, ale i na celém území tehdejšího rakousko-uherského mocnářství. V naší oblasti tak uhlí zachránilo zbývající porosty Krušných hor a umožnilo jejich následné dolesnění.
A protože nic není zadarmo, stalo se tak za cenu postupné intenzivní devastace krajiny pod Krušnými horami.
V roce 1854 vyšel Obecný horní zákon, který vytvořil vhodné podmínky pro hlubinnou a později i povrchovou těžbu. To se samozřejmě projevovalo i v rozsahu a intenzitě devastace krajiny. Dobový tisk nás seznamuje s nespokojeností především sedláků, kterým tak ubývala půda, výrobní základna potravin. Nejstarší zpráva o rekultivační snaze pochází proto již z roku 1892, kdy byla připravena pro Říšskou radu ve Vídni osnova zákona o povinné rekultivaci. Doba však zřejmě dosud nedozrála, a proto tento zákon přijat nebyl. Současník F. Bernau situaci na Mostecku v tomto období popisuje v roce 1896 následovně:
„Dojem kvetoucí někdy roviny jest nejsmutnější. Všude učadlé komíny uhelen, všude hořící, nesnesitelný puch vyvinující haldy mouru. Nekonečné uhelné vlaky na tratích drah všemi směry krajinu protínající poučí nás o spoustách uhlí zde těženého. Ostatně nebude průmysl hnědouhelný ještě asi tak brzy ve svém vývoji omezen, neboť je dosud dosti neprohledaných ploch, jež poskytnou hojného výtěžku. Ale postupem doby, kdy celkově ještě ušetřené pozemky zpustošeny a půda nastávajícím dolováním podzemního svého bohatství bude zbavena, tu jeviti budou severozápadní Čechy přehrozný obraz spouště a budou připomínat budoucímu pokolení „rozkvět" průmyslových odvětví, jež zatím snad báječným rozvojem sil elektrických stane se zbytečným."
Již z přiložené historické mapy vypracované Zemskou zemědělskou radou v roce 1906 je zřejmý velký rozsah devastací v naší oblasti. Je dokladem iniciativy, na základě které Vídeň rozhodla v roce 1908 o zřízení rekultivační expozitury pro náš revír se sídlem v Duchcově, kde byla v té době těžba nejrozvinutější - a proto i největší destrukce území. Toto pracoviště bylo iniciátorem prvních rekultivací v revíru, z nichž část byla prováděna doly a částečně vlastníky pozemků. Dokladem takovéto rekultivace je dokumentární fotografiepořízenánaprvnímřezulomu Maxim Gorkij v prostoru nedaleko bývalé obce Břežánky, na které je vidět zavezená propadlina vytěžené komory s následným překryvem vrstvy ornice.
Rekultivace však stále nebyly uzákoněny. Až v roce 1938 se o to pokusilo Ministerstvo zemědělství s podporou Živnobanky, avšak opět bezvýsledně. Současně s návrhem tohoto zákona bylo prosazováno založení Rekultivační družstevní společnosti, které by majitelé dolů bezplatně na 30 let pronajali těžbou opuštěnou a devastovanou půdu s povinností její rekultivace. Snahou bylo současně s rekultivací řešit i tíživou sociální situaci vyplývající z nezaměstnanosti. Tuto iniciativu přerušilo válečné období.
Průmyslový rozvoj poválečných let si žádal neustále více uhlí, které bylo v té době dominantním palivoenergetickým zdrojem našeho státu. Byl logicky i nositelem stále se zvyšujících záborů půdy a devastace krajiny. V roce 1957 byl vydán nový horní zákon, který všem zestátněným těžebním podnikům rekultivaci všech těžbou narušených a pro těžbu nepotřebných pozemků již jednoznačně ukládal. Rekultivace dílčích pozemků byly v revíru zahájeny již na počátku padesátých let. Teprve od roku 1998 byly vytvářeny dlouhodobé koncepční předpoklady pro postupnou obnovu větších krajinných celků, a to pracemi na tzv. Generelu rekultivací, jak byl nazván celorevírní program obnovy těžbou postižených území. Byl v té době světovým unikátem a pro mnohé státy se stal vzorem, jak strategicky a dlouhodobě zajišťovat rekultivační obnovu. Tento dokument vytvořil předpoklady nejen pro postupnou rekultivaci těžbou uvolňovaných ploch, ale i pro to, aby se s rekultivací počítalo již v procesu těžby, a to jak v technologických, tak finančníchsouvislostech.Ideatohoto strategického dokumentu byla v předmluvě technické zprávy vyjádřena mimo jiné takto:
„Vstupujeme do nové doby pozitivního přetváření přírody, kdy si člověk přírodu nejen chrání a bere si od ní, co potřebuje, ale kdy napravuje i to, čím se na ní v minulosti provinil, a perspektivně dbá nejen toho, aby se v budoucnu omezil na devastaci co nejmenší, ale aby cílevědomě vytvářel krajinu nejen krásnou a zdravotně nezávadnou, ale i ekonomicky účelnou."
Tyto zásady byly rekultivačními pracovníky půl století uváděny v život. Záchranou nejen veškeré ornice, ale i potenciálně úrodných nadložních zemin a vhodným tvarováním výsypek již během jejich stavby vytváří podle těchto zásad dodnes těžba co nejvýhodnější podmínky pro následnou rekultivaci. A rekultivátoři pak z výsypek „vyrábějí" nová pole, ovocné sady a vinice, nové lesy, parky a lesoparky, ale i různá sportoviště, zahrádkářské osady. A ve zbytkových lomech jsou zpravidla zřizovány rybníky, koupaliště a jezera. Příklady z okolí Mostu snad není nutno ani vyjmenovávat. Jsou jich desítky.
Rok 2008 nepochybně vstoupí do historie Mostecka tím, že bylo započato se zavodněním prostoru po vytěžení uhelného pilíře pod historickou částí Mostu, kde do tří let vznikne vodní dílo, jehož plocha hladiny převýší rozlohu známého Máchova jezera. Společně s rekultivovaným okolím výsypek a lomových svahů zde vzniká významný turisticky a rekreačně atraktivní prvek mostecké krajiny, který se brzy stane novým geniem loci tohoto území. To se navíc již nyní stává důležitou rezervní zónou rozvoje bytové výstavby.
Kruh času a historické paměti Mostecké pánve se tak uzavírá. Archeologové nám zjistili, že se zde lidé natrvalo usadili díky dobrým podmínkám k životu již v období neolitu. Byl zde dostatek vody a hlavně rozsáhlé Komořanské jezero plné ryb. Krajina byla jako lesostep velmi přístupná, nemuseli v ní bojovat s lesem a navíc se zde naši dávní předci setkali i s velmi úrodnými půdami. Jako celek se však v poledovém období jednalo o jezerní krajinu lesostepní povahy. S rozvojem kolonizace tohoto území byla spojována nutnost rozšíření zemědělsky využívaných pozemků, čemuž dopomohlo mimo jiné i vysušení Komořanského jezera.
Historici nám toto území charakterizují jako intenzivně obhospodařovanou zemědělskou oblast. A teprve na to navazovalo období těžby, která je zde průmyslově organizována již půl druhého století - a podle současných předpokladů se zde bude částečně těžit ještě do poloviny století našeho. Z toho je zřejmé, že těžba je zde již nenávratně v závěrečné čtvrti svého působení. Z předchozího můžeme odvodit, že jsme zhruba před padesáti léty vstoupili do posttěžebního rekultivačního období, jehož délka zhruba o dvacet let přesáhne časový horizont těžby. Ke každé této vývojové etapě krajiny Mostecka lze připsat charakteristického genia loci. Jezerní i zemědělské období se vyznačovalo zřejmými přednostmi. Během období těžby převažuje koloniální charakter, kdy se přírodní bohatství této oblasti pro její obyvatele stalo mnohem více pohromou nežli předností.
Díky rekultivaci však máme našlápnuto, abychom svým synům a vnukům krajinu předali v mnohem lepším stavu, nežli v jakém jsme ji převzali od svých otců: jako krajinu ekologicky hodnotnou, zdravotně nezávadnou, sociálně revitalizovanou a navíc esteticky působivou tak, aby jim byla vhodným prostředím pro bydlení, práci i pro efektivní využívání volného času.
Poslední komentáře
2 roky 1 týden zpět
6 let 6 týdnů zpět
6 let 19 týdnů zpět
6 let 19 týdnů zpět
6 let 19 týdnů zpět