Prosím čtenáře, zda někdo zná historii vytesaného oličeje ve skále pod hradem Osek (Riesenburg).
Ať mi dá vědět.
Vědci prokázali, že pravěký člověk pro uhájení své existence potřeboval denně 8 400 kJ, primitivní zemědělec 50 000 kJ. V současnosti člověk žijící v průmyslově vyspělé zemi, potřebuje denně téměř jeden milión kJ.
Prvotní (primární) zdroje této energie nacházíme v prostředí, které nás na planetě Zemi obklopuje.Dělíme je na obnovitelné a neobnovitelné.
- a) Obnovitelnými zdroji jsou energie vody, větru, slunečního záření, geotermální a energie rostlinného původu (tzv. biomasa).
V České republice výroba elektřiny z vody, která je u nás z těchto zdrojů nejvýznamnější, představuje necelá 3 % celkové výroby elektrické energie. - b) Neobnovitelnými zdroji jsou zdroje
obsažené v zemské kůře:
primární zdroje pevné (uhlí hnědé, černé, uran)
primární zdroje kapalné (ropa)
primární zdroje plynné (zemní plyn)
Z neobnovitelných zdrojů existují u nás jen velmi malé zdroje ropy a zemního plynu, takže jediným významným vlastním zdrojem jsou ložiska černého, ale především hnědého uhlí.
Na území České republiky je celkem 8 hnědouhelných a lignitových ložisek (lignit méně prouhelněné hnědé uhlí). Pro svůj tvar ploché mísy se takovému nahromadění nerostu říká pánev.
Ze všech hnědouhelných a lignitových pánví probíhá těžba v současnosti pouze na těchto třech:
v Severočeské hnědouhelné pánvi (v prostoru mezi Kadaní a Ústím nad Labem)
v Sokolovské pánvi (v okolí města Sokolov)
v Jihomoravské lignitové pánvi (v oholí města Hodonín).
HISTORIE TĚŽBY UHLÍ V PODKRUŠNOHOŘÍ
Psal se rok 1403. V Čechách panoval král Václav IV. a v Betlémské kapli kázal mistr Jan Hus. Z této doby, z 21. května roku 1403, pochází zápis v duchcovské kronice o prodeji tzv. důlních měr pro dobývání .Na Mostecku se první zmínka o těžbě uhlí váže k r.1613.V tomto roce udělil císař Matyáš privilegium na těžbu uhlí u Havraně a Hrobu mosteckému občanu Janu Weindlichovi.
Za třicetileté války všechny zprávy o uhlí a dolech mizí. První novodobá zpráva o těžbě uhlí pochází z roku 1740. Od 60. let 18. století dochází k otvírce hnědouhelných dolů na mnoha místech pánve. Teprve však od přelomu 19. století lze zaznamenat pod-statnější rozvoj těžby v oblasti pánve. Umožnila to rozvíjející se doprava uhlí po vodě. V dosahu Labe vyrůstaly stále nové a nové doly.
Skutečně průmyslový rozvoj těžby uhlí je spojen až s výstavbou železniční sítě v Čechách. V roce 1850 proniko želzniční spojení do Ústí nad Labem odtud v r.1858 do Teplic.
V r.1867 do Duchcova a v r.1870 přes Most do Chomutova.Nové dopravní spojení pak vedlo k rychlému rozvoji těžby uhlí.
První záznamy o dobývání uhlí na území města Mostu a v jeho okolí pocházejí z r. 1791, kdy byly zahájeny těžební práce na Dole Magdalena u Střimic (v místě dnešní rekultivované výsypky Lomu Ležáky). Další doly pak vznikaly v 19. století, hlavně pak v jeho 2. polovině a zejména ve 20. století.
Vytěžené uhlí zprvu nahradilo dřevo, které bylo výhradně používáno k vytápění. Po vynálezu parního stroje pak bylo používáno k jeho pohonu a s rozvojem elektrifikace především k výrobě elektřiny v parních elektrárnách.Tento způsob využití převládá i dnes,když přibližně 59 % elektřiny (ale i tepla) u nás je vyráběno z hnědého uhlí.
DOBÝVÁNÍ UHLÍ V SEVEROČESKÉ HNĚDOUHELNÉ PÁNVI
V Severočeské hnědouhelné pánvi, a samozřejmě i na Mostecku, které je jejím centrem, se vyvinuly dva způsoby dobývání uhlí:
HLUBINNÝ ZPŮSOB DOBÝVÁNÍ
Zjednodušeně je možno tento princip, znázorněný graficky na následujícím obrázku, popsat takto:
V místě, kde má být důl založen, se postaví těžní věž se strojovnou a začne se hloubit těžní jáma. Ta postupně pronikne celým, převážně jílovitým nadložím až do vlastní uhelné sloje.
Ze dna těžní jámy se vyrazí v uhelné sloji chodby k vlastnímu pracovišti horníka, těžícího uhlí. Protože na chodby působí tlak až několika set metrů nadloží, musí být chodby proti zavalení zabezpečeny výztuží, tvořenou u hlavních chodeb betonovou nebo cihelnou vyzdívkou, jinde ocelovými nebo i dřevěnými stojkami.
Aby se horníci v hloubce až několika set metrů pod povrchem z nedostatku vzduchu neudusili, je nutno zajistit dostatečný přívod vzduchu. To se provede tak, že v určité vzdálenosti od těžní jámy (podle podmínek od několika set metrů do několika kilometrů) se vyhloubí tzv. výdušná (neboli větrná) jáma, opatřená výkonným ventilátorem. Ta se chodbami spojí stěžni jámou, kterou je vzduch nasáván (vztažná jáma), a vytvoří se tak větrný okruh. Podle potřeby je vzduch na odlehlejší pracoviště dopravován zvláštním potrubím.
Vytěžené uhlí se dopravuje k těžní jámě vozíky, taženými důlními lokomotivami. Vozíky jsou pak těžní klecí dopravovány na povrch a uhlí odtud ke spotřebiteli.
Volné prostory po vytěženém uhlí se postupně zavalují nadložím. Na povrchu se to projevuje poklesem původního terénu. Tyto prohlubně (propadliny, poklesové kotliny) se postupně zaplňují vodou.
Pokud nad uhelnou slojí, která se dobývá, stojí jakékoliv stavby, musí být odstraněny, aby se nezřítily.
Hlubinný způsob dobývání uhlí byl v počátcích jediným známým způsobem. Proto také v 19. století byly v pánvi až stovky malých hlubinných dolů. Způsoby dobývání byly zpočátku velmi primitivní. Uhlí horníci dobývali špičáky a lopatami nakládali do koleček, později ručních vozíků, které tlačili k těžní jámě. Při práci si svítili olejovými a karbidovými důlními lampami. Později se pro tažení vozíků začali používat koně.
Jak se vyvíjel technický pokrok, vyvíjela se i technika těžby. Pro rozpojování uhlí se začala používat vzduchová sbíjecí kladiva, trhací práce, později uhelné kombajny.
Převažující způsob komorování se začal nahrazovat dobýváním ve stěnových, plně mechanizovaných porubech s posuvnou hydraulickou výztuží.
Práce ve stísněných prostorách v podzemí hlubinných dolů měla a dodnes (i když v menší míře) má určitá rizika. Jedná se především o nebezpečí pádu hornin, průvalů vod a výbuchu uhelného prachu, například průval tekutých písků (tzv. kuřavek) do hlubinných prostor Dolu Anna v r. 1895.
Z novější doby je možno jmenovat katastrofu na Dole Pluto v Louce u Litvínova v r. 1981, kde při výbuchu uhelného prachu zahynulo 65 horníků. Tato rizika byla jednou z příčin příklonu k povrchovému způsobu dobývání.
POVRCHOVÝ NEBOLI LOMOVÝ ZPŮSOB DOBÝVÁNÍ
Zprvu se tento způsob začal vyu-žívat jenom tam, kde uhelná sloj byla uložena blízko pod povrchem. S vývo-jem techniky se postupně rozšířil prak¬ticky na celou plochu pánve s výjimkou její nejhlubší části, kde mocnost nadlo-ží přesahuje 200 m.
S přechodem na lomový způsob t재by ubývalo hlubinných dolů. Jestliže v roce 1945 těžilo v severočeském re¬víru vedle 24 lomů ještě 35 hlubinných dolů, které zabezpečovaly 48,5 % celkové těžby, v roce 1965 poklesl počet hlubinných dolů na 20 a jejich podíl na těžbě na 22,2 %.
V současné době pracuje v celé Severočeské hnědouhelné pánvi již jen jeden hlubinný důl (Centrum v Dolním Ji-řetíně), jehož podíl na celkové těžbě činí 1,1 % a těžba je soustředěna do 5 velkokapacitních lomových provozů.
Důvody přechodu od hlubinného k lomovému způsobu dobývání:
- - možnost nasazení rozměrných, vysoce výkonných těžebních mechanismů, umožňujících podstatné zvýšení produktivity práce a tím i ekonomiky, a to i při zohlednění všech nákladů na následnou rekultivaci těžbou narušené krajiny,
- podstatně vyšší využití uhelné sloje, které oproti 35-40 % u hlubinného činí u lomového způsobu dobývání v průměru 95 %,
- podstatně vyšší bezpečnost práce a příznivější pracovní prostředí.
Jedinou nevýhodou lomového způ-sobu dobývání je vysoký stupeň narušení krajiny oproti hlubinnému způsobu.
Každý hnědouhelný lom má dvě vývojové fáze:
- otvírku lomu
- vlastní těžební provoz lomu.
OTVÍRKA LOMU
- Aby se otevřel přístup k vlastní uhelné sloji, musí se odtěžit (skrýt) nadloží.
- Nejprve se odstraní nebo přemístí všechny objekty, které se ve stanovené ploše těžby nacházejí.-Pokud je na povrchu obec, je nutné provést náhradní výstavbu bytů a přesunutí všeho, co k životu lidí patří, mimo budoucí těžební prostor. Pokud jsou zde silnice, železniční tra-tě, potoky, elektrická vedení a podobně, provede se rovněž jejich náhradní výstavba mimo stanovené území těžby. Poté se všechny původní objekty odstraní.
- Orná půda, která je v ploše budoucí těžby, se sejme a uloží na skládky, odkud se pak používá pro následnou rekultivaci.
- Nadloží se po vrstvách (řezech) po-stupně odtěží až k uhelné sloji a ukládá se na tzv. vnější výsypku.
VLASTNÍ PROVOZ LOMU
Po uvolnění uhelné sloje je lom připraven k těžbě uhlí.
- - Před postupem horní hrany lomu se uvolňuje těžební prostor a skrývá se ornice obdobně jako u otvírky.
- Do takto uvolněného prostoru postupují jednotlivé skrývkové řezy těžíc nadloží a uvolňují tak uhelnou sloj.
- Za nimi postupují uhelné řezy a těžen uhlí je dopravováno ke spotřebitelům.
- Skrývané nadloží již není ukládáno n vnější výsypku, ale do volného prostor lomu, vzniklého vydobytím uhelné sloje nazývané „vnitřní výsypka".
- Povrch vnitřní výsypky je postupně rekultivován a vzniká tak nová krajina.
S rozvojem techniky se rozvíjel i technika lomové těžby. Ta byla zprvu prováděna bez jakékoliv mechanizace pouze ruční prací.
Koncem 19. a začátkem 20. století byla na těžbu nasazována postupně parní lopatová rypadla s parními lokomotivami na dopravu těživa, které na hradily zprvu lidskou a později užíváno koňskou sílu. Parní pohon rypadel a lo komotiv byl postupně nahrazen pohonem elektrickým.
Lomy vybavené takovouto mechanizací byly poměrně malé a nazývají s proto malolomy.
Počínaje 2. světovou válkou začne u nás rozvoj velkolomů. Jejich technické vybavení se skládalo z výkonných kolečkových a korečkových rypadel, elektric ké kolejové dopravy s velkoobjemovými vozy a zakladačů. V šedesátých a sedm desátých letech však byla i tato technologie postupně nahrazována ještě výkonnějšími kolesovými a korečkovými rypadly, od nichž se těživo dopravuji dálkovou pásovou dopravou k výkonným zakladačům. Tato technologie je užívána dodnes.
Pro představu o velikosti kolesového rypadla KU 800 alespoň několik údajů:
výška 51 m (odpovídá přibližně výšce patnáctiposchoďového domu),
délka 163 m (odpovídá přibližně délce 1 fotbalového hřiště),
průměr pracovního orgánu kolesa 12,5 m,
hmotnost 4 3001 (odpovídá přibližně hmotnosti 3 185 plně obsazených automobilů Škoda Felicia),
teoretická hodinová výkonnost 4 500 m3/h.
Rovněž velikost zakladače ZP 6600, který ukládá rypadlem KU 800 vytěženou zeminu do výsypky, je úctyhodná:
výška 30 m
délka 150 m
hmotnosti8001
Pro pomocné a doplňkové práce se využívá menších strojů, jako jsou lopatová rýpadla, buldozery, skrejpry, terénní sklápěcí nákladní auta a podobně.
Pro rozrušování velmi pevných částí nadloží se používají výkonné vrtací soupravy ve spojení s trhací prací velkého rozsahu.
ÚPRAVA UHLÍ
Základem úpravy uhlí je úprava jeho zrnitosti a odstranění nežádoucích příměsí, například zbytků nadloží.
Touto činností se zabývají speciální závody úpravny uhlí. V mosteckém okrese pracuje jedna úpravna uhlí v Komořanech.
Úprava uhlí se provádí:
a) pro spalování v elektrárnách drcením na malý rozměr zrna
b) prospalování v domácnostech, obecních a závodních kotelnách podrcením a roztříděním podle velikosti zrna.
V případě, že je uhlí znečištěno příměsí například nadloží, upravuje se po podrcení a roztřídění ještě těžkokapalinovým rozdružováním v tzv. „prádle". Podstata takového „praní" spočívá v tom, že uhlí, které je lehčí, plave na zahuštěné kapalině, kdežto těžší části nadloží klesají ke dnu. Pohybem hřeblového dopravníku jsou pak obě složky z prací lázně vyvrhovány tak, že na jedné straně vypadává uhlí a na druhé nečistota neboli hlušina.
Teprve některým z uvedených způsobů upravené uhlí se dopravuje na místo spotřeby.
TĚŽEBNÍ SPOLEČNOSTI
Severočeské doly, a. s., Chomutov
Do této těžební společnosti spadá Lom Libouš západně od Chomutova a Lom Bílina, těžící v sousedství města Bílina. Do společnosti patří ještě úpravna uhlí Ledvice. Společnost má 3 800 pracovníků a v r. 2003 vytěžila 23,1 milionu tun uhlí a 91,1 milionu m3 nadloží.
Mostecká uhelná společnost, a. s., právní nástupce se sídlem v Mostě
Tato společnost vyvíjí svoji činnost přímo v okolí Mostu a patří do ní: lomy
Vršany (Hrabák), západně od Mostu, Jan Šverma, jihozápadně od Komořan, v prostoru bývalých obcí Holešice a Ervěnice,
Československá armáda, těžící při úpatí Krušných hor v prostoru bývalých obcí Kundratice, Dřínov a Albrechtice a zasahující do bývalého Lomu Obránců míru
hlubinný Důl Centrum, na území bývalé obce Dolní Jiřetín,
Úpravna uhlí Komořany,
Hlavní báňská záchranná stanice a některé závody pomocných služeb.
Společnost má 4 600 pracovníků, v roce 2003 vytěžila 16,9 milionu tun uhlí a 29,6 milionu m3 nadloží.
Mostecko regionální vlastivěda
Poslední komentáře
1 rok 8 týdnů zpět
4 roky 25 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět