Historie Litvínovska

O b n o v a  a  r e g e n e r a c e   z á m e c k é h o  p a r k u  v  K o r o z l u k á c h
Záměrem obnovy kulturní památky je kultivace celé plochy zámeckého parku v chráněné krajinné oblasti Českého středohoří navazující na Národní přírodní památku Jánský vrch oplývající nepřeberným počtem chráněných rostlin. A tím zvýšení kvality životního prostředí regionu Mostecka po dlouholeté devastaci zdejší krajiny hnědouhelnými doly. Postupné oživování a zviditelňování obce Korozluky a širšího okolí veřejnosti vlivem narůstajícího cestovního ruchu.

. . . z  n e j s t a r š í  h i s t o r i e
Na jižním svahu Jánského vrchu, patrně na místě někdejší tvrze, byl postaven v roce 1775 pozdně barokní zámeček s rokokovými a klasicistními prvky. Dal jej vystavět Franz Wenzel Rayssky, svobodný pán z Dubnice, krajský hejtman litoměřického kraje. Zámeček byl v roce 1786 soudně prodán na zaplacení dluhů. V roce 1806 rytíř Václav Beníško z Dobroslavi upravil malý, dvoukřídlý zámeček v klasicistním výrazu. Zámeček od roku 1848 vlastnili pivovarští podnikatelé Fleischerové z Mostu. Koncem 19. století byl po vyhoření obnoven v neorenesančním slohu při nezměnění půdorysné dispozice, byla postavena u příjezdové cesty ode vsi malá kaple, zasvěcená sv. Josefu a byl založen okrasný parter na jižní straně zámecké budovy, přecházející v přírodně krajinářský romantický park s oborou.

Od roku 1887 do roku 1945 byli vlastníky Richterové. V jejich majetku byl zámek několikrát, zejména v interiérech upravován. Po roce 1945 byl zámek určen pro odborné zemědělské učiliště a poté jako administrativní budova JZD a Státního statku. Poté byla ponechána osudu a posléze připravena k demolici stojící ruina čtyř obvodových zdí bez střechy, s vytlučenými okny, vytrhanými podlahami, zborceným schodištěm, zdevastovaná kaple a silně zanedbaný a poškozený park s oborou.

. . . z á m e c k ý  p a r k
Z dosažitelné dokumentace je zjevné, že kolem zámečku, stojícím na okraji kamenitého, suchého svahu nad vesnicí, nebyla žádná větší parková úprava. Lze předpokládat existenci parterů v bezprostřední blízkosti objektu a na vedutách i pozdějších fotografiích jsou patrné aleje kolem cesty od dvora pod zámečkem a alej kolem cesty, vedoucí k zámečku po hřebeni svahu. Jakési parkové úpravy byly založeny kolem roku 1870 po přestavbě zámečku. Ty ale spočívaly ve výsadbě několika dalších stromů v okolí zámečku, zjevně bez výrazných komposičních ambicí.
V posledních několika desetiletí celé okolí zámečku, včetně svahů, zarostlo plevelnými keři a náletovými stromy, ve kterých převažuje trnovník (Robinia pseudoacacia), jemuž suché a slunné svahy vyhovují.
Stromy, které desetiletí rostly ve stále zahušťovaném zápoji jsou beztvaré, bez vyvinutých korun, mnohde proschlé, pokřivené. Prostorovou konkurencí byly postiženy i stromy z dřívějších alejí a několik stromů na parteru před zámkem. Park je v podstatě bez bylinného podrostu, protože extrémní půdní podmínky jsou násobeny agresivitou trhovníkových porostů i v rhizosféře.
Po celé ploše parku, zejména pak v místech dvou skalních čedičových výstupů, jsou skládky odpadu, především popela a škváry z kotelny. Tento odpad se v prostoru vršil celá desetiletí a spolu s trhovníkovým porostem zásadně ovlivnil biologickou podstatu parku.

. . . n á v r h  r e g e n e r a c e  p a r k u
V roce 1806 tehdejší majitel statku, rytíř Václav Beníško z Dobroslavi dal na místě zaniklé tvrze (na jižním svahu Jánského vrchu) vybudovat dvoukřídlý jednopatrový klasicistní zámek bez výraznějších architektonických znaků. V roce 1848 byli majiteli statku a zámku v Korozlukách, Alex a Josef Fleischerové, pivovarští podnikatelé z Mostu. V letech 1887-1945 byla vlastníkem rodina Richtrových. V tomto období byla vystavěna v zámeckém parku kaple sv. Josefa.

Základním záměrem regenerace zámeckého parku v Korozlukách je nejen vyčistit a upravit okolí zámecké budovy tak, aby bylo příjemným a representativním prostředím stavební historické architektury. Jelikož zámecký park v podstatě nemá výraznou historii, je navrženo, jako základní myšlenka a náplň parku, aby presentoval, v kultivované podobě, pozoruhodné xerotermní fytocenosy, které jsou chráněny (a ohrožovány) v sousední Národní přírodní památce Jánský vrch, která je pod přímým devastačním vlivem obyvatelstva a návštěvníků.
Park se navíc může stát určitou bankou a množitelským stanovištěm druhů, které jsou ve volné přírodě ohroženy buďto přemírou (těžba, skládkování, sportovní agresivní aktivity), mnohde i nedostatkem (absence pastvy domácího zvířectva a po staletí přirozeného hospodaření na pozemcích) lidské činnosti.

V prostoru zámeckého parku bude ve spolupráci se státní ochranou přírody v rámci krajinářské zahradní komposice postupně vysazeno společenství teplomilných a suchomilných bylin, které si budou moci návštěvníci prohlédnout, aniž by svou zvídavostí zatěžovali přírodní výskytiště. V rámci parku to bude naopak určitou atraktivitou. V atraktivní podobě bude možno návštěvníky informovat o přírodních artefaktech, o ochraně zachovalých částí přírody, ochraně rostlinstva a živočichů a ukazovat devastační vlivy lidské činnosti na blízkou krajinu.
Vedle tohoto základního námětu je navržena, samozřejmě, obnova přístupové aleje a vytvoření slohově odpovídajícího předzámeckého parteru, jehož někdejší stav není doložen, protože byl časově zjevně značně proměnlivý.

K tomu bude zakomponováno aranžování a deposit ohrožených drobných památek sakrálních, zachráněných v devastovaných územích.
Parkový prostor musí do komposice zahrnout i nezbytné komunikace, provozní plochy, stavby a další potřeby správy areálu a jeho provozů. Lze předpokládat i zařízení, doplňující služby a nabídky pro návštěvníky. Vzhledem k dosažitelnosti velkého města a naopak absence podobného druhu památek a prostředí je pravděpodobné, že bude zájem i o společenské využití prostoru. To je nutno promyšleně do návrhu zakomponovat, aby se jednotlivé služebnosti nestřetávaly s potřebami vegetační složky zámeckého parku.

Architektonickým záměrem je programové uskutečnění výše uvedených zásad.
Při příchodu k areálu bude návštěvník veden již alejí stromů kolem přístupové cesty k bráně do parku. Tato alej bude zároveň odpoutávat pozornost od nevzhledných prostorů hospodářského dvora pod zámeckým areálem. Po levé straně je opravená zeď zámeckého parku, nad kterou přesahují stromy. Tato zeď, která dnes působí trochu tvrdě bude v budoucnu změkčena přerůstajícím břečťanovým porostem z parku. Před vstup do parku bude vysazen červenolistý kultivar buku lesního (Fagus silvatica Atropurpurca), jako "uvítací" atraktivita, jasně vymezující vstup do architektonisovaného přírodního prostoru.

Za bránou do parku po několika metrech stojí obnovená kaple sv. Josefa. Naproti ní bude vytvořen půlkruhový prostor o povrchu jako komunikace, pro zdůraznění duchovního akcentu kaple a zároveň pro umožnění shromáždění lidí k církevním obřadům v kapli. Ve vrcholíku půdorysu této plochy v ose kaple, jako její protiváha, bude instalována jedna ze zachráněných soch.

Prostor kolem této plochy bude uzavřen skupinovou výsadbou tisu červeného (Taxus baccata), formovanou do skupiny "přirozené", nikoli opakující formální půdorys plochy. Další část cesty bude z obou stran také osazena několika jedinci tisu, aby navazující plocha byla akcentována. Stejně tak svah za kaplí bude osazen několika tisy pro vytvoření pozadí světlé stavební architektuře a visuelnímu oddělení horní části parku.
Po několika metrech je vyčištěný skalní výstup na pravé straně cesty, do kterého bude vysazeno společenství bylin podle konsultace s pracovníky ochrany přírody. Ve středu této scenerie bude umístěna další zachráněná socha, předpokládá se socha Panny Marie. Protipólem na levé straně cesty bude opět zpevněná plocha jako v předchozím případě. I tato plocha bude ve vrcholíku akcentována sochařským artefaktem.

Kolem budou v půlkruhu umístěny lavičky, doporučeny stabilní, kamenné. Výsadby tisů kolem budou obdobné jako v předcházejícím případě. Před skalou ale už je vidět budova zámku, od níž a na níž je v této části veden i zarámovaný průhled od příjezdové cesty. Pod svahem je nad nevzhlednou hospodářskou budovou vysázena velká modelovaná skupina listnatých keřů, které relativně vydrží zastíněni (Philadelphus, Sorbaria, Ligustrum), na osvětlenějších okrajích na jaře zářivě kvetoucí kontrast zlatice (Forsythia).

V zatáčce před zámkem je odbočka na úzkou cestu, klesající ke vrátkům v ohradní zdi vedle hospodářské budovy a cesta na vyhlídku nad vesnici v ose zámecké budovy. Tento pohled je i ze zámecké budovy a zejména pohled na zámek ze státní silnice akcentován průhledem mezi stromy.
Celý svah po obou stranách přístupové komunikace od brány k zámecké budově je fixován prostorem břečťanu (Hedera helix), který je zde domácí dřevinou. V několika místech je jeho přemíra, která může v budoucnu působit poněkud stísněně, oživena jeho barevnými kultivary (zejména žlutolistými). Břečťan pomůže po vzrůstu a postupném (v budoucnu regulovaném) růstu po holých kmenech stromů zmírnit i nepříznivé působení stromů bez spodních pater větví.

Před zámeckou budovou je vytvořen malý parter, akcentovaný ve středu umístěnou další sochou, orámovanou v pravidelném kruhu výsadbou bergenie (Bergenia cordifolia), která vytvoří podnož v této zastíněné části. Z pravé strany, před hlavním vstupem do zámecké budovy, je již zmíněný průhled, který bude v této poloze zdůrazněn pravidelně umístněnými a stabilními lavičkami a ve středu sochařským artefaktem.

Na jižní straně zámecké budovy bude vytvořen formální parter, vyjádřený v tvarovaném trávníku, s možností květinových stylových výsadeb a s možností instalování dalších artefaktů. Parter bude vytvořen tak, aby byly srovnány disproporce mezi osou zámecké budovy a jejím vchodem a zároveň obnovenými stavbami teras na protější straně parterové plochy. Zachovalé stromy budou respektovány. Před vjezdem do garáží je vysázen habr (Carpinus betulus Fastigiata), formovaný do střihané stěny. Pomůže nejen zakrýt hospodářské vstupy, ale i vyvážit asymetrii obnovených staveb proti parteru.

Na plochu nad parterem se vstupuje širokým schodištěm, po levé straně terasy je menší schodiště, po pravé straně cesta, která umožňuje příjezd do horní části parku. Meziterasa je vyjádřena zahradní výsadbou periodických a proměnlivých seskupení. Na terase je plocha, která navazuje na terén mezi vzrostlými stromy. Tato plocha i terén jsou pochozí, v "přírodní" podobě, bez přesného ohraničení. Je to místo, které umožňuje proměnlivé konání kulturních a společenských aktivit.
Hlavní akcent této části tvoří očištěný skalní výstup s výsadbou bylin a keřů v dohodě se Státní ochranou přírody a s respektováním grafického vyznění kořenů na skále rostoucích.
Závěr horní části parku je opět zarámován výsadbou kvetoucích keřů v běžné sestavě zámeckých parků s respektováním průhledu do části obory.

. . . z á v ě r e m
Hlavním cílem projektu je záchrana a obnova dominantní kulturní památky zahradního umění v regionu Mostecka, je potřebné její zachování pro budoucnost jako doklad kulturně historického vývoje společnosti. Historický areál zámku bude využíván pro kulturní a společenské účely, muzeum, galerii, výstavní plochy, stálé expozice.
Obnovený zámecký park, který se stane estetickou a výchovnou součástí přírodního a společensky využívaného prostředí, bude využíván celoročně. Celkovou rekonstrukcí parku dojde k ozdravení a zvýšení estetické kvality původních výsadeb a podstatnou měrou i k modelaci prostoru pomocí nové výsadby stromů, keřů a chráněných bylin. Ozeleněním lokality dojde ke zvýšení ekologické stability v daném území. Navrženou výsadbou bude posílena přírodní vegetační složka v krajině, která bude mít kromě krajinotvorného i protierozní význam.
Jde především o prezentaci kulturních památek jež vedle architektonických hodnot tvoří dominantu zdejšího regionu se zvláštním významem pro okres Most. Po rozsáhlé a dlouhodobé devastační povrchové důlní činnosti v krajině zdejšího regionu je záchrana zbývajícího architektonického a přírodního dědictví naléhavou a nezbytnou potřebou.