Prosím čtenáře, zda někdo zná historii vytesaného oličeje ve skále pod hradem Osek (Riesenburg).
Ať mi dá vědět.
Průmyslová činnost si vyžádala i své oběti. V dolech již brzy po jejich vzniku docházelo k haváriím. Na dole Pluto v Louce bylo roku 1892 12 obětí, v roce 1894 tam zahynulo 19 osob, v roce 1900 dalších 21 osob. K největšímu neštěstí došlo na dole Pluto dne 3. září 1981 15:33 SELČ, kdy přišlo o život vedle 51 horníků i 14 záchranářů z Báňské záchranné služby.
Příčiny a okolnosti tohoto tragického výbuchu byly podrobně prošetřeny a bylo jednoznačně prokázáno, že k výbuchu vysušeného hnědouhelného prachu došlo při likvidaci ocelové výztuže v chodbě, která osm let sloužila k pásové dopravě uhlí z revíru.
K likvidaci ocelové výztuže byly použity nálože skalních trhavin, volně přiložených k ocelové výztuži. Vzdušnou rázovou vlnou výbuchu trhavin byl rozvířen jemný a vysušený hnědouhelný prach zpoza výztuže, jehož hranice výbušnosti jsou podstatně nižší než u běžného „čerstvého" hnědouhelného prachu. Všechny v té době zjištěné okolnosti byly popsány v odborném tisku a také v listovce Záchranář .
Riziko nahromaděného vysušeného hnědouhelného prachu tak potvrdily skoro po sedmi létech závěry vyšetřovací vládní komise k tragédii na dole Pluto v Severočeském hnědouhelném revíru dne 3. září 1981. Také zde bylo prokázáno při vyprošťování posledních dvou obětí v komoře po dvou měsících od vzniku nehody, že po tzv. pilířové ráně (v nadloží sloje jsou tvrdé argelity) došlo k uvolnění jemného a velmi výbušného vysušeného uhelného prachu zpoza výztuže. Toto mračno jemného prachu vytvořilo výbušnou směs, což potvrdily i odebrané vzorky. Jednou z pravděpodobných příčin mohlo být, že taková směs se v tragický den dostala nad rozhořelý zápar. To bylo také jediné místo, z kterého bylo na 65 metrů výztuže vyhořelé, než byl celý úsek uzavřen hrázemi.
Podle oficiálních informací došlo na dole Pluto II k výbuchu plynu. Vyšetřování okolností tragédie ale zatím nebylo uzavřeno a nikdo také nebyl za případné pochybení potrestán. Podle horníků, kteří katastrofu tehdy přežili, bylo na vině především nedodržování bezpečnostních předpisů a horečné plnění plánů. K památníku důlního neštěstí přišli vzpomenout na své blízké nejen pozůstalí po zemřelých hornících.
V honbě za rekordy v těžbě fárali dolů horníci i v době, kdy záchranáři bojovali s požárem. Nepořádky nebyly nikdy vyšetřeny a případ vyšuměl do ztracena.
V srpnu 2001 vrchní státní zastupitelství zamítlo žádost Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu o obnovení vyšetřování neštěstí.
Zahynuvší horníci
Bártl Václav, Bechyně Miroslav, Beer Josef, , Brodský Karel, Čáp Emanuel, Čapík Jan, Fejfar Josef, Combík Štefan, Granzer Jiří, Havrda Jiří, Haselberger Gerhard, Hejduk Ladislav, Henych Rudolf, Herynk Zdeněk, Hladík Miloslav, Hodek Zdeněk, Hollar Josef, Jurczak Jiří, Juřík Bronislav, Jůza Ladislav, Kadeřábek MiloslavKasal , Jaroslav, Kočí Milan, Kolman Jiří, Kotera Jaroslav, Kotera Jiří, Kratochvíl Petr, Lauda Václav, Leden Jaroslav, Lukeš Oldřich, Majer Karel, Novák Helmut, Ondráček Josef, Ostrolucký Milan, Rajner Stanislav, Reif Vlastimil, Rigo Josef, Smetana Jaromír, Strejc Květoslav, Šobor Vlastimil, Toman Jan, Týce Václav, Týř Josef, Vangor Vincenc, Venclák Jaroslav, Venclák Jiří, Vostárek Václav, Veselý Karel, Vlček Stanislav, Zahrádka František, Žemla Bohumil
Zahynuvší záchranáří
z hlavní báňské záchranné služby v Mostě
Bláha Josef, Čech Antonín, Čermák Karel, Hynek Alois, Kampf Gerald, Moidl Pavel, Neužil Miroslav, Osvald Ladislav, Otcovský Václav, Pavlíček Miroslav, Procházka František, Spurný František, Šindler Jiří, Špicar Josef.
Přejít na:
Poslední komentáře
1 rok 8 týdnů zpět
4 roky 25 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět