Historie Litvínovska

Lesná - Ladung 

Pro Lesnou máme zakládací listinu, která byla vystavena v roce 1590. Tato osada je však starší. V mníšeckém "handfestu" z roku 1562 se píše o pastvinách, které sousedí z nově založenou osadou: "...od Mníšku až do Salz-Ladung cesta je...". Také v o dva roky později sepsaném "handfestu" pro Rottendorf, při popisu pastvin se uvádí: "...až do Ladungu pasení dobytka zasáhne...".

Označení místa "Ladung" by mohlo souviset se slovem "Niederlage" (sklad, skladiště). Zde pravděpodobně, není myšleno "Kauf - Niederlage" (koupě, nákup - skladiště), ale spíše "Umladestation" (překladiště, stanice pro překládání).

Překládání zboží se provádělo k ulehčení přepravy na obtížných úsecích cesty. Je možné, že zboží, které přes hory dopravovali soumaři a koně, se právě zde překládalo a dále transportovalo. Stará solná stezka z Halle - Öderan - Frauenstein - Sayda do Žatce měla několik větví, jednou z nich byla cesta přes Grünthal, Brandov, Malý Háj, Lesnou, Boleboř do Jirkova. Od Chomutova a Jirkova pokračovala stará solná stezka přes brod Ohře u Žatce, Postoloprty nebo Louny a pokračovala přes Slaný do Prahy.

Jiná větev vedla od Oberseiffenbach přes Deutschneudorf-Hegertempel západně od Straußhäuser přes úbočí, kolem domu č.14 k Svidnici, kterou přecházela mezi dolním a horním mlýnem (do roku 1955, kdy byla zbořena, zde stávala továrna na výrobu dřevěného zboží majitelů J. A. Wagnera a Aloise Waltra), pokračovala polní cestou k Vogelherd, případně císařskou cestou k Pachenkovu, kde se všechny cesty spojily.

V zakládací listině Lesné jsou uváděny panské stáje, které sloužily k výměně koní a přepřahání povozů. Majitel panství určil napříště tuto osadu nazývat "Langendorf", tento název se však neujal.

Jako první osadníci jsou v této listině uvedeni: Ch. Weber, H. Werner, V. Rosenkrantz, Ch. Miller a C. Bretschneider. Daňový soupis z roku 1654 uvádí ještě dalších šest "Gütler", spolu s ostatními jmény a to: H. Andreas, G. Bürger, Ch. Helbin a pusté usedlosti: Safran, Becker a Wittich. Dále se zde píše: "živí se chovem dobytka". V jednom z pozdějších kontrolních zápisů se můžeme dočíst: "solná cesta jako taková ztratila svůj význam, žijí zde toliko nádeníci, dřevorubci a lovci".

Majitelem panství Jezeří - Nové Sedlo se po svém zemřelém otci, Viléma mladšího Popela z Lobkovic, stal 2. ledna 1647, František Vilém Popel svobodný pán z Lobkovic. Ten v roce 1651 rozšířil svůj majetek přikoupením dalších vsí, mezi nimiž byl také Langendorf - Lesná.

Překvapuje, že rodiny, které v roce 1590 osadu zakládali, v roce 1654 již uvedeny nejsou. Obyvatelé tří opuštěných usedlostí buď v době válečných zmatků zahynuli, nebo opustili drsné podmínky horské obce či odešli jako exulanti přes hranice do Míšeňska. Farář Wenzel Wedin z H. Sv. Kateřiny v roce 1727 uvádí v soupisu příjmů stanovených pro Lesnou, padesát obyvatel. Ke dni 31.12.1800 se uvádí v Lesné: 30 domů, 134 obyvatel, všichni katolíci. Při sčítání lidu 31.12.1900 je v Lesné ještě 22 domů a 103 obyvatel. Katastr Lesné měl rozlohu 557 ha, z toho bylo 526 ha lesa, 17 ha polí, 12 ha luk, 0,02 ha zahrad a 2,27 ha pastvin. Území hájovny na Červené Jámě není do této plochy zahrnuto. Hájovna na začátku a hostinec Kroh na konci vsi patří územně k okresu Chomutov. Cesta procházející vsí tvoří hranici mezi okresem Most a Chomutov. S 911 metry nadmořské výšky byla Lesná nejvýše položenou obcí okresu Most.

Zemědělské hospodaření přinášelo jen skromné výnosy. První sníh napadl často již koncem září a v některých letech zůstal ležet až do dubna. Proto například na podzim roku 1941 nebyl kvůli sněhu posekán a sklizen oves ani vybrány brambory. Jediným větším, samostatně hospodařícím rolníkem v Lesné byl E. Neubauer. Vlastnil přibližně 10 kusů velkého dobytka.

Na tomto místě, v překrásné krajině, stávaly dva hostince, jinak zde žádná jiná živnost provozována nebyla. Většina obyvatel pracovala jako lesní dělníci. Počátkem dvacátých let začali někteří pracovat jako horníci v uhelných dolech. Mezi tím však hospodářská krize třicátých let způsobila pro nedostatek práce, nezaměstnanost a propouštění. Mnozí obyvatelé proto museli změnit pracovní místo. Posledními horníky v Lesné zůstali Fr.. Mooz a Josef Hahn.

Důležitou úlohu v životě obce sehrál cestovní ruch. V téměř každém domě bylo k pronajmutí turistické ubytování. Za nocleh (bez snídaně) se platilo v létě 1RM a v zimě 1 1/2RM. Každé ráno přivážely děti se svým psím spřežením od pekaře Christopha z H. Sv. Kateřiny housky a chleba. Večeře pro hosty se podávala v jejich bytech. Mnozí letní hosté trávili svou dovolenou i po mnoho let u stejné rodiny. Lesná bývala v létě i v zimě skoro vždy vyprodána. V místě se nacházely dva hostince, jeden se nazýval "U zeleného stromu" a jeho majitelem byl Karl Kroh, druhý ve kterém byl i taneční sál se jmenoval "Körnerova bouda", majitele E. Körnera. F. Mooz a E. Körner byly v červnu 1945 dopraveni k okresnímu soudu v Mostě a odsouzeni k 12 letům nucených prací v uranových dolech v Jáchymově. Zatím co F. Mooz byl brzy propuštěn musel Körner vydržet devět namáhavých let,zemřel počátkem září 1954.

Vedle Körnerovy boudy byl v roce 1935 postaven český Dům sportu, který pak byl v roce 1936 ještě rozšířen. Obuvnický továrník J. A. Baťa ze Zlína tuto stavbu podpořil velkými dary. Slavnostní otevření domu se konalo 28. června 1936. Předválečný správce tohoto domu, pan Obrhel,se v roce 1945 do Lesné vrátil a ujal se jako komisař správy domu a hostince. V roce 1988 byly oba hostince ještě jako zotavovny v provozu, o dva roky později vyprázdněný hostinec Körner zanikl a byl vydán na pospas.

Obec patřila ke školní a farní správě v Malém Háji (Kleinhan). Již v listině k udělení milosti z roku 1590, vydané majitelem panství pro nové osadníky se uvádí: "...k hřbitovu a kostelíku na dvou provazech, tři až čtyři kmeny dřeva na prkna dovést, tím bude splněno nařízení". Hřbitov a kaple stály v obci vedle hostince Körner. Na jaře 1938 byl umístěn v kapli nový zvon, ten ale byl v létě 1943 sejmut a roztaven.

V roce 1964 nechali Češi kapli zbourat, hřbitov byl zrušen a srovnán, náhrobní kameny a kříže odstraněny. Metr vysoká tráva nyní zakrývá čtverec bývalého pohřebiště.

Obec spadala do roku 1938 pod poštovní úřad v H. Sv. Kateřiny, v letech 1938 až 1945 k poště Boleboř (Göttersdorf). Potřeby pro domácnost a živobytí, které nebylo možné získat ze svého vlastního drobného hospodářství, se jednou týdně nakupovaly v Nové Vsi v Horách. Byl tu sice Malý Háj, vzdálený jen 3 km, ale ve větší Nové Vsi (6 km) se nacházeli téměř všechny obchody se zbožím pro každodenní potřebu.

Na konci války zde v rozmístněné ruské jednotce zemřeli v květnu 1945, dva vojáci. Stalo se jim osudné požití syrových kachních vajec. Byly pohřbeni před domem Josefa Hahna. Na tomto místě byl postaven pomník, který v roce 1992 ještě existoval byl ale již neudržován.

V posledním desetiletí před odsunem, byl starostou obce Karel Richter. Do konce války žilo v Lesné přibližně 85 obyvatel.

Z následujícího vyprávění Wilhelma Wiednera se o této obci dovídáme:
"Na hřebenu Krušných hor, v nadmořské výšce 900 m, leží stranou dopravních cest a uprostřed lesů, Lesná (Ladung). Z jihu je otevřená krajina, do které je volný výhled, za jasného počasí můžeme vidět hradčanské věže v Praze. Lesná patří k Nové Vsi v Horách, a lze tam dojít pěknou lesní cestou přes Mikulovice. Jiná cesta vede z Lesné do Malého Háje vzdáleného 2 km a ještě poněkud obtížnější je cesta do Pyšné (Stolzenhan). Lesná byla malá obec skládající se z 20 stavení, z nichž čtyři byly horské usedlosti, dvou hostinců, kaple, malého hřbitova, hájovny a Čechy postaveným sportovním domem. Pokud muži neměli práci doma, pracovali jako dřevorubci nebo horníci a denně museli chodit dlouhou příkrou cestou dolů přes Jezeří na šachtu Grohmann a zpátky. Vypráví se, že se Lesenští dříve často zabývali pašováním, ale našetřili tím jen malý majetek.
Až do vzniku pěší turistiky a zimních sportů byl "Loding" málo známý, chodil tam nanejvýš kominík, pošťák a občas řezník, aby tu lacině koupil kus jatečního dobytka. Když pak byla obec objevena jako místo pro letní pobyt i zimní sporty, velmi se to změnilo, byly zde ideální svahy pro lyžaře začátečníky. Ani jeden hostinec však nebyl na tento rozvoj stavěný, a tak hostinský Groh provedl nástavbu nad svým hostincem, zatím co Körner přistavil rozlehlý sál, aby kromě pohoštění nabídl také příležitost k tanci. K návštěvníkům patřili vedle horalů, také hosté z údolních měst Jirkova, Chomutova, Ervěnic a okolních vsí.. O zimní sport se zajímali rovněž nově přesídlení Češi, kterým byl ze státních příspěvků postaven sportovní dům, jehož správce pro soukmenovce provozoval kantýnu. Po jarní oblevě a v pozdním podzimu, když nastaly mlhy, byla Lesná opět osamoceným místem. Avšak ještě jednou, v polovině listopadu, kdy začínalo na Lesné posvícení, přicházeli až sem vysoko, stálí hosté z blízka i daleka.

Obec měla ještě jednu zvláštnost, tou byla cesta vedoucí přes obec, ta totiž tvořila hranici mezi okresem Most a Chomutov, proto hostinec Kroh a hájovna patřila k okresu Chomutov a politicky ke Svahové (Neuhaus) u Boleboře (Göttersdorf). V případě, že si museli Lesenští, něco u kompetentního obecního úřadu v Nové Vsi vyřídit, museli urazit 6 km dlouhou cestu tam a zpátky. Proto měla Lesná své obecní zastupitele, kteří měli některé pravomoci, zvlášť když v zimě byly lesní cesty neschůdné a jediným spojením byla cesta přes Malý Háj - H. Sv. Kateřiny. I tak, pokud byla cesta volná, trvala celý den.

Posledním místním představeným byl rolník Karel Richter, ten se po odsunu usadil ve Schwarzatal / Durýnsku, kde jej v roce 1949 srazilo nákladní auto, a druhý den v nemocnici v Saalfeldu zemřel.Toto jest to podstatné o tomto pěkném koutě rodné země, jež ve vzpomínce zůstává a jehož pohostinnost jsem já Krušnohorec kdysi užíval."

V roce 1991 stál v Lesné ještě Grohův hostinec, stará hájovna, obytný dům Albína Göhlerta a rovněž pustnoucí Körnerova chata. Všechny ostatní domy byly strženy. Kde před sto lety se oraly pole, dnes zůstávají jen pastviny.