Historie Litvínovska

Obecní chudobinec. Až do roku 1938 byla obyvatelům vydávána tzv. „domovská příslušnost“ (domovské právo). Tuto příslušnost určovali po celá staletí majitelé panství. Když pak byly v r. 1848 veškeré pravomoci panstva zrušeny, museli se o své „obecní chudé“ postarat obce. Jestliže se někdo ze své rodné obce odstěhoval, musel ve svém novém bydlišti předložením „Domovského listu“ doložit, která obec by se například v případě jeho zchudnutím (zhoršení životních podmínek) nebo jiných životních strastí, o něj postarala. Pro tyto případy bezdomovců musely mít obce k dispozici vhodné ubytování. Na konci mníšecké cesty stával jako poslední na pravé straně (za dnešní hasičskou zbrojnicí) dům čp. 171, který sloužil pro úpravu a sušení lnu (Flachsbrech-Häusl). V tomto stavení se nacházelo také skromné obydlí obecního pasáka. Jelikož už od poloviny 19. století bylo pěstování lnu na ústupu a rovněž tak bylo upouštěno od společných pastvišť, býval tento dům po celá léta prázdný. Na základě nařízení Zemského úřadu, rozhodlo obecní zastupitelstvo dne 9. listopadu 1901 o využití tohoto stavení výlučně jako chudobince a obecního vězení – šatlavy Obecní strážník. O udržování veřejného pořádku v obci se staral obecní strážník.

V posledních letech monarchie vykonával tento úřad v Nové Vsi Wenzel Bergner. Po skončení I. světové války byla tato respektovaná funkce obecního strážníka svěřena Fr. Waltrovi staršímu, a po jeho odchodu na odpočinek jej vystřídal jeho synovec. Kromě povinností vyplívajících z tohoto úřadu, vykonával strážník také funkci posla (doručovatele) úředních zásilek. Obecní strážník se ve své době těšil velké úctě a respektu. K tomu mu dopomáhala také uniforma a šavle, kterou si připínal při služební pochůzce. K jeho služebním úkolům patřila i kontrola a případná deportace tuláků, či zlodějů do obecní šatlavy. Vedle místních zájmů příslušného obecního strážníka, dbala od roku 1919, o státní veřejný pořádek, četnická stanice v Hoře Sv. Kateřiny. Oznamovací desky. Až do 19. století byla úřední nařízení týkající se všech obyvatel obce oznamována vyvoláváním obecního strážníka. V pozdějších letech bylo oznámení doplněno písemnou „vyhláškou“, zejména pokud se nejednalo o naléhavou nebo rozsáhlou záležitost. V deskách bylo oznámení předáváno od domu k domu a postupně se všichni obyvatelé seznámili s avizovanou písemností, jednalo se v podstatě o jakýsi oběžník. Tímto způsobem byli obyvatelé seznámeni například s vydáním nových peněz, které byly na vyhlášce vyobrazeny.