V mlhavých počátcích tohoto místa stála zde pod mosteckým hradem tržní osada, která měla již farní kostel zasvěcený svatému Vavřinci. Osadu vlastnil Kojata, syn Hrabišův, který ji v roce 1227 odkázal řádu rytířů s červeným křížem v Praze na Zderaze.
Krátce po smrti Kojaty stáhl král Václav I. Most pod vlastní správu a započal budovat královské město. V samotných počátcích nového města jsou zde patrny vlivy královy sestry svaté Anežky. Řád křižovníků s červenou hvězdou, který v roce 1237 Anežka založila a který je jediným řádem české provenience, zřídil před rokem 1253 mimo hradby města Mostu svoji komendu, klášter a kostel zasvěcený svatému Václavu. Tento řád pečoval nejen o chudé, sociálně potřebné a nemocné, ale také o poutníky a lidi na cestách, kteří v křižovnické komendě nalézali jisté a bezpečné útočiště, místo osvěžení, odpočinku a ochranu.
Jako protiklad vzmáhajícímu měšťanstvu, které tvořili bohatí řemeslníci a kupci, přibyl do Mostu kolem roku 1240 žebravý řád františkánů - minoritů, aby příkladem chudoby poukazoval na vyšší hodnoty plynoucí z Kristova učení. Tento řád uvedla krátce před tím do Čech právě svatá Anežka Přemyslovna a tak lze jen s určitou dávkou skepse nevidět starostlivost této velké osobnosti českých dějin o duchovní a sociální potřeby obyvatel nově vznikajícího královského města Mostu a její hmotnou pomoc získanou od svého bratra oběma řádům, bez které je zřízení obou klášterů v Mostě nemyslitelné. Minorité se usadili při farním kostele svatého Vavřince.
Vzhledem k významu mosteckého hradu, který nechal král Václav I. přestavět a vzhledem k přeložení správy provincie z Bíliny do Mostu rostl i význam nyní budovaného královského města. Panovníkem štědře udělovaná privilegia příznivě ovlivnila příchod nových obyvatel a uspíšila rychlý rozvoj královského města Mostu. Vyvstala nutnost nového farního kostela, který by vyhovoval zvýšeným potřebám nového města. K jeho stavbě došlo před rokem 1258, úplně dostavěn byl však teprve v roce 1296, kdy nad ním potvrdil patronátní právo papež Bonifác VIII. zderazkému klášteru křižovníků. Nový farní kostel byl zasvěcen Matce Boží, Panně Marii. Z této stavby se dochovala krypta pod dnešním přestěhovaným děkanským kostelem.
Další sakrální stavbu dokládá písemnost z roku 1273. Byla to kaple sv. Michala, která stála nedaleko od farního kostela a sloužila mosteckým lukostřelcům. V 15. století sloužila Utraquistům a snad proto byla nazývána „bõhmische Kirche". V pozdějších letech se z ní stala kostnice a nakonec byla v 19. století stržena.
Koncem 13. století přišly do Mostu sestry magdalenitky, kterým věnoval král Václav II. klášter a kostel na Zahražanech.
Stavbou špitálu sv. Ducha v první polovině 14. století bylo vytvořeno sociální zařízení pro chudé a nemocné. V roce 1351 potvrdila městská rada, že kostel zasvěcený sv. Duchu je filiálním kostelem mosteckého městského kostela. Nyní se nachází tento špitál s kaplí sv. Ducha v blízkosti transferovaného děkanského kostela.
Za husitských válek nezůstal ani Most uchráněn před vážnými starostmi a velkým utrpením. Dne 24. července 1421 přitáhli Husité od Bíliny k Mostu. Část husitského vojska obléhala město Most, zatímco druhá část se utábořila v blízkosti kláštera sester Magdalenitek na Zahražanech a zahájila útok na mostecký hrad. Několik sester se z kláštera mohlo ještě zachránit útěkem, sestry, které zůstaly, byly Husity surově povražděny, jejich klášter a kostel zdevastován a zapálen.
Třináct dnů bránila hradební posádka svou tvrz a měšťané svoje obléhané město. Na svátek Panny Marie Sněžné, dne 6. srpna, se rozhlaholily k největšímu překvapení Husitů všechny mostecké zvony. Mostečtí se připravovali modlitbami, účastí na bohoslužbách a přijetím svatých svátostí na rozhodující bitvu.
Jako zázrakem se v té největší nouzi přibližovalo od Krušných hor saské vojsko, aby pomohlo obléhanému Mostu a mosteckému hradu. Spolu se Sasy a hradní posádkou způsobili mostečtí měšťané Husitům krvavou porážku. V tomto obdivuhodném vítězství nad svými nepřáteli spatřovali Mostečtí velkou pomoc Boží, které se jim dostalo na přímluvu patronky města Mostu Panny Marie, ke které se ve své největší tísni ve svých prosbách utíkali. Toto vítězství vstoupilo jako stálá vzpomínka do dějin města Mostu a bylo každoročně oslavováno slavnostními bohoslužbami a průvodem s Nejsvětější Svátostí přes první náměstí. Mučednická smrt řeholnic ze Zahražan, proslavená statečnost obhájců a s pomocí Boží dosažení vítězství určovaly rámec oslav svátku Panny Marie Sněžné také v následujících staletích až do druhé světové války.
V roce 1452 pobýval v Mostě od dubna do října svatý Jan Kapistrán, reformátor a zakladatel řádu františkánů - bosáků, kteří se zde také usadili. Jejich klášter v Mostě potvrzuje Vitzthumská nadace pro „bratry bosáky" a dar Burkkarda ze Sulevic, který věnoval v roce 1509 pro jejich klášter nový oltář. Tento řád opustil Most patrně po požáru z roku 1515.
V 15. století postupně ztrácel řád křižovníků s červeným křížem v Mostě na významu i vlivu. Již od roku 1450 obsazovali mosteckou farnost zderžští křižovníci světskými kněžími, protože neměli dostatek řeholních kněží. Se souhlasem krále Ladislava odstoupili Zderazští v roce 1456 pozemky z církevního majetku Janu Hochhauserovi, čímž připravili mostecký farní kostel o jistý zdroj příjmů. Mostečtí na to reagovali odpovídajícím způsobem. Zřizovali i nadále nadace k různým oltářům ve farním kostele., ale pod podmínkou, že nadační jmění budou spravovat sami a po jejich smrti ho bude spravovat městská rada, včetně práva presentovat kaplany, titlearisty a rektory. Tak kupříkladu nadace Jakuba Slegila k oltáři sv. tří králů anebo švábské nadace k oltáři sv. Kateřiny. Tímto způsobem rostl počet titlearistů, kteří nebydleli na faře, ale společně v kněžském domově. Poznenáhla přecházelo presenční právo na měšťany, až nakonec král Vladislav II. udělil Mosteckým právo, že si sami mohou volit faráře. V této záležitosti se také obrátil ke Svatému stolci. Papež Alexandr VI. propůjčil svojí bulou z 20. dubna 1501 městu Mostu patronátní právo nad mosteckým farním kostelem.
Most měl snad stále značnou českou menšinu. Pojmenování jako Bõhmischer Ring, Bõhmische Gasse anebo bõhmische Kirche to také dosvědčují. Až do roku 1400 působil v Mostě jako český kazatel Niklas Gerstner z Tachova., v roce 1518 zřídili mostečtí sládci v ještě nedostavěném novém farním kostele vlastní kapli a nadaci na kaplana, který měl být kazatelem pro české obyvatelstvo v Mostě.
Až do roku 1459 bylo město Most zastaveno míšeňskému markraběti a tím do jisté míry uchráněno před husitskými vlivy. Teprve tehdy, kdy se dostal Most zpět pod královskou korunu, začaly se zde projevovat utrakvistické vlivy, a to dokonce v řadách katolického kléru. V roce 1485 prosadili utrakvisté i spoluužívání mosteckého farního kostela.
Zahražanské sestry magdalenitky se poučily za zkušeností husitských válek, ale také pro nejisté a tehdy neklidné doby se rozhodly přeložit svůj klášter do jistého a bezpečného města Mostu. Své nové sídlo postavily na třetím náměstí, kde také zřídily školu pro dívky a s podporou Vřesovců, vystavěly i nový klášterní kostel zasvěcený nejdříve sedmi radostem Panny Marie, později Narození Páně.
Hrozná Katastrofa postihla královské město Most 12. března 1515, kdy zhoubný požár zpopelnil téměř celé město. Tři sta lidí, mužů, žen a dětí se udusilo v kouři anebo se stalo obětmi plamenů. Také všechny význačnější stavby, jako radnice, městské brány, kláštery a kostely se staly kořistí ohně. Farní kostel byl natolik poškozen, že bylo rozhodnuto na jeho místo postavit kostel nový. Nejméně poškozený byl kostel Magdalenitek, proto byl hned po požáru restaurován a během krátké doby mohl sloužit pro farní bohoslužby. Hřbitov u farního kostela byl zrušen a přeložen na předměstí ke kostelu sv. Anny. I tento dřevěný kostelík vyhořel a byl úplně zničen.
Panovníkem štědře udělené výsady a nemalé dary jiných královských měst pomohly Mosteckým brzy znovu postavit svoje požárem zničené město. Král Vladislav II. povolil městu Mostu použít i výnosů z nadací a církevních statků ke znovupostavení města.
Město Most, které bylo od roku 1501 patronem farního kostela, mělo nemalé starosti také se znovupostavením nového farního kostela, nedisponovalo však potřebnými prostředky, protože stavba nové radnice, nových městských bran a dalších veřejných budov a zařízení vyčerpala všechny finanční prostředky, které město mělo. Král Ludvík udělil roce 1516 povolení k uspořádání sbírky ve všech zemích koruny české na stavbu nového mosteckého kostela. Na žádost města Mostu propůjčil papež Lev X. odpustky všem, kdo přispěli na stavbu farního kostela v Mostě ve výši rovnající se týdennímu vydání na živobytí. Takto projevená papežská přízeň podstatně ovlivnila úspěšný výsledek celé sbírky. Celá akce probíhala tři roky ve všech korunních zemích Čech a míšeňské diecézi, která se ze solidarity ke sbírkám připojila. Celkový výnos ze sbírek činil 12. 673 kop, 20 grošů a 4 denáry, jednu třetinu z toho odvedlo ve splátkách město Most Svatému stolci. Úspěch celé akce byl jasným dokladem pro uvědomělou příslušnost dárců k jednomu pravému křesťanskému společenství, kterému nebyly kladeny ani politické ani národnostní překážky.
Touto pomocnou mezinárodní akcí bylo umožněno, že již v roce 1517 bylo započato s novostavbou nového Božího stánku v Mostě. Díky tak velkorysé obětavosti tolika štědrých dárců mohl vzniknout této velkolepý pomník pozdní gotiky. V roce 1532 byla hrubá stavba skončena, ale na kostele se pracovalo dále i v následujících desetiletích. Na postavení děkanského kostela v Mostě se podílelo mnoho kamenických mistrů a stavitelů, z nichž nutno zvlášť připomenout zejména Jakuba Heilmanna, Jiřího z Maulbronnu a Jakuba Grosse.
Nový farní kostel byl v roce 1578 vážně poškozen požárem, při němž byly roztaveny i tři zvony. Také farní budova, minoritský klášter a kněžský dům se staly obětí požáru. Další neštěstí potkalo nový kostel, když v roce 1583 do něho udeřil blesk, který způsobil na vnitřním zařízení značné škody, ty však byly brzy odstraněny. V roce 1592 byl děkanský kostel v Mostě spolu s hlavním oltářem, oltářem sv. Václava, oltářem sv. Vojtěcha a dvěma nově pořízenými zvony posvěcen pražským arcibiskupem Zbyňkem Berkou z Dubé. Teprve v letech 1601 - 1602 byla zvýšena kostelní věž a dostavěna.
Po velkých požárech města v 16. století nastal s následnou velkou stavební činností velký příliv řemeslníků ze sousedního Saska do Mostu. Spolu s nimi však pronikly do Mostu také první vlivy reformace. Toto nové učení se zprvu šířilo pod pláštíkem zákonem uznaného utrakvismu, ale za podpory některých mosteckých patriciů, zvláště pak vlivného držitele mosteckého zámku Jana z Veitmile. Velmi rychle získal protestantismus mnoho měšťanů, takže po vydán tolerančního patentu bylo téměř celé město protestantské, což dosvědčuje nejjasněji katolická matrika pokřtěných. Ještě v roce 1608 bylo v Mostě 119 osob katolicky pokřtěno, ale již v roce 1609 a následující léta jen málo přes deset. Přestože byla většina mosteckých měšťanů protestantská nepovolil královský rychtář a katolická městská rada protestantům spoluužívání děkanského kostela. Z toho důvodu si postavila evangelická církevní obec v Mostě vlastní školu a kostel, který byl v roce 1612 slavnostně vysvěcen.
Bartholdus Pontanus z Braitenberka, probošt u svatého Víta v Praze se ujal v roce 1610 vyhořelého kostelíka sv. Anny v Mostě a nechal na vlastní náklady na místě vyhořelého, postavit nový kostel z kamenného zdiva. Při kostele sv. Anny fungoval týdenní mši svatou a patronát nad kostelem předal bratrstvu Nejsvětějšího Těla Kristova v Mostě. Toto bratrstvo bylo náboženské společenství laiků, jehož existence v Mostě sahá až k počátkům královského města. Bratrstvo pečovalo také o větší lesk bohoslužeb, zejména theoforických průvodů na svátek Božího Těla, svátek Panny Marie Sněžné a pondělí svatodušní, kdy se přenášením Nejsvětější Svátosti z děkanského kostela do kostela minoritů připomínalo původní zasvěcení farního kostela.
Minorité, kteří po posledním velkém požáru město Most opustili, se sem opět vrátili a postavili znovu svůj v roce 1578 shořelý klášter. Výukou a především příkladem následování Krista v chudobě měli kapucíni znovuožít katolicismus v Mostě. Usadili se v roce 1616 na Jezerním předměstí, kde postavili také svůj klášter, ke kterému přistavěli i kostel, ale to teprve až v roce 1627.
Povstání stavů v Praze povzbudilo také jejich souvěrce v Mostě. V lednu roku 1619 vyhnali z radnice katolické radní a ovládli správu města, čímž spravovali nejen městský majetek, ale také i veškeré církevní nadace. Katolická městská rada hledala ochranu u direktorů v Praze, kteří vyslali do Mostu svoje komisaře. Ti rozhodli 1. února 1919, aby protiprávně sesazená městská rada se vrátila na radnici a aby děkanský kostel, který mostečtí protestanti uzavřeli, byl znovu otevřen pro katolické bohoslužby.
Bitvou na Bílé Hoře byl zpečetěn také osud mosteckých protestantů. Dne 16. listopadu 1622 se objevili v Mostě císařští komisaři a vykázali posledního protestantského pastora v Čechách. Evangelický kostel byl uzavřen a asi 30 protestantských rodin opustilo Most.
V době třicetileté války utrpěl také mostecký farní kostel. Sice nebyl vypálen jako město Most, stal se však obětí cizího vojska. Švédové demolovali v roce 1645 varhany, rozbili celé vnitřní zařízení a to včetně všech oltářů. Vnikli dokonce do hrobek, aby se zmocnili šperků a drahocenností mrtvých.
Když se v roce 1646 znovu objevili Švédové před Mostem, utekli měšťané jako vždy v takovém nebezpečí na mostecký hrad. Spolu se svými cennostmi vzali sebou také poklad děkanského kostela a kostelní poklad minoritů. Přes statečný odpor, který kladla posádka hradu se nemohla ubránit přesile dvou švédských armád. Když se Švédové zmocnili mostecké tvrze, žádali výkupné ve výši 12. 000 rýnských tolarů (Rth.) Mostečtí nabídli ve své nouzi nejdříve kostelní poklady. Tím však vyrovnali pouze 2. 191 Rth. Švédové ocenili totiž marku stříbra jen na 4 - 6 Rth, tedy pod cenu.
Přejít na:
Poslední komentáře
1 rok 8 týdnů zpět
4 roky 25 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět