Historie Litvínovska

Po náboženských nepokojích a po hrůzách třicetileté války zavládl konečně dlouho vytoužený mír. Náboženský život se mohl nyní neomezeně a plně rozvinout. Všechny vrstvy obyvatelstva a všechny oblasti života byly prodchnuty jednotným katolickým duchem a to se také projevilo na poli kultury, ve školství, ale také zejména v péči o chudé a nemocné.

Morová rána se dotkla v roce 1680 Mostu a vyžádala si 1100 lidských životů. Dalšího roku nechali Mostečtí postavit na prvním náměstí morový sloup. Ten je završen sochou sv. Anny se čtyřmi anděly a na podstavcích jsou umístěny sochy sv. Šebestiána, Rocha, Anežky a Růženy. Morový sloup zhotovil kameník Petr z Toscany. Na třetím náměstí byl v roce 1710 umístěn nový sloup se sochou Panny Marie a druhé náměstí obdrželo v roce 1719 sousoší českých zemských patronů sv. Jana Nepomuckého, Václava a Vojtěcha. Toto sousoší pochází z kamenické hutě Josefa Adama Dietzeho z Jezeří. Další socha sv. Jana Nepomuckého byla postavena při cestě ke špitálu sv. Ducha a sousoší Jana Nepomuckého se sv. Karlem Boromejským a sv. Alžbětou na Jezerním předměstí.

Všechny tyto sochy byly zachráněny. Skupina zemských patronů z druhého náměstí se nachází nyní v areálu přestěhovaného děkanského kostela, kde nalezl také svoje nové umístění morový sloup sv. Anny z prvního náměstí. Socha sv. Jana Nepomuckého od špitálu sv. Ducha zdobí dnes vchod ke kostelu v Bečově, sousoší z Jezerního předměstí a Mariánský sloup ze třetího náměstí stojí nyní u kostela ve Vtelně.

V děkanském kostele se nacházel již v roce 1697 obraz sv. Jana Nepomuckého, který na zadní straně nesl jména dárců k novému oltáři, který měl být postaven a zasvěcen tomuto světci. Došlo k tomu teprve v roce 1710. U tohoto oltáře nalezla místo svého posledního odpočinku dcera královského rychtáře města Mostu Terezie, Veronika Krebsová z Meinova, která byla ve svém mládí na přímluvu sv. Jana z Nepomuku náhle uzdravena z ochrnutí levé ruky. Toto náhlé uzdravení bylo při procesu svatořečení sv. Jana z Nepomuku v roce 1729 uznáno jako zázrak, který se uděl na přímluvu tohoto světce.

V roce 1721 se zúčastnilo poutě do Prahy ke hrobu sv. Jana z Nepomuku také 232 osob z královského města Mostu a 5. června 1725 věnovalo město 515 zl k jeho kanonizaci.

Po morové ráně z roku 1680, kdy přišlo také mnoho dětí z Mostu o život, učinila městská rada a celá mostecká městská obec slib, že uspořádá každoročně dne 26. července pouť ke kostelu sv. Anny, které se spolu s poddanými z vesnic zúčastní.

Sestry Magdalenitky udržovaly také kapli na Zahražanech, kde se uchovávala vzácná gotická socha Panny Marie. Po léta byla tato socha uctívána jako zázračná. V roce 1698 bylo původní patrocinium slavené na svátek Zvěstování Panny Marie přeložené na svátek Navštívení Panny Marie. V roce 1705 byla kaple prodloužením zvětšena. Ze soudobé modlitební knížky „Marianischer Gnadenschatz" z roku 1771 se dovídáme, že zde stálo ještě dalších pět kaplí spojených klenutým ochozem. Kaple byly zasvěceny sv. Barboře, sv. Rochovi, sv. Prokopu („všeobecný zemský patron"), setkání Pána Ježíše se svou matkou na cestě na Kalvárii, a ještě jedno zastavení křížové cesty. Na cestě z Mostu do Zahražan nechal postavit v roce 1761 14 zastavení křížové cesty ze zdiva na své náklady hrabě Johann Gottfried von Schmiedl. Některá zastavení dosud stojí a byla před nedávnem opravena. Kromě jiných velkých darů věnoval hrabě Schmiedl také 3. 000 zl ke stavbě nového poutního kostela na Zahražanech.

Na hřbitově před Pražskou bránou (Pražské předměstí) byl postaven nový hřbitovní kostel sv. Vavřince a 9. srpna 1731 byl posvěcen. Při velkém požáru Mostu byl v roce 1733 vážně poškozen také klášter a kostel minoritů. Za pomoci mnoha dobrodinců a příznivců řádu byly obě budovy brzy renovovány. U děkanského kostela byla v roce 1765 postavena nová velká zvonice a při cestě do Moste ke kapucínskému klášteru vznikla v roce 1741 kaple Ecce homo.

Celý společenský život v tehdejším Mostě byl silně poznamenán hluboce prožívanou křesťanskou vírou. Zvláště v době adventní a v čas vánoční, ale také v ostatní církevní svátky se ozývali trubači z věže děkanského kostela s vánočními koledami a nebo starými chorály. Tento starobylý zvyk zůstal a přetrval až do konce druhé světové války.

Školství zaujímalo v dějinách města Mostu vždy významnou úlohu v životě měšťanů. Již v roce 1315 obdržel mostecký farář právo jmenovat rektora školy. V 16. století absolvovala mosteckou školu celá řada významných osobností, jako básnířka Eliška Jana Vestonie a nebo dlouholetý arcibiskupský generální vikář a císařem korunovaný básník Pontanus z Braitenberka. Jak již zmíněno, také sestry magdalenitky vydržovaly při svém klášteru na třetím náměstí v Mostě školu pro dívky.

Nadací 15. 000 zl vytvořil mostecký radní Anton Elias hospodářské základy pro piaristický klášter a kolej. Dne 9. listopadu 1768 byla piaristům slavnostně předána zakládací listina. S pomocí města a měšťanů, kteří vystavili další čtyři nadační listiny, bylo piaristické kolegium postaveno v Řeznické ulici na místě starého spáleniště. Zpočátku vyučovali piaristé náboženství, psaní, čtení, počtům, dvojitému účetnictví, němčině, češtině a latině. Od roku 1781 mělo kolegium již šest tříd a bylo uznáno za gymnázium.

Když byly za císaře Josefa II. V zemi zrušeny mnohé kláštery a bratrstva, utrpěl také katolicismus v Mostě velké ztráty. Zásahy císaře do církevních struktur postihly také klášter magdalenitek a bratrstvo Nejsvětějšího Těla Kristova. Klášter sester byl zrušen a jeho majetek propadl náboženskému fondu, který zřídila ještě císařovna Marie Terezie. Statky sester na Zahražanech, Židovicích a Vysokém Březně koupilo město Most. Téměř dostavěný poutní kostel na Zahražanech byl nyní využit jako obilní sýpka. Dne 14. července 1783 věnoval císař klášter sester i s kostelem mosteckým piaristům, jejich dosavadní klášter byl ale převeden na náboženský fond. Socha Panny Marie byla v roce 1785 přenesena do děkanského kostela a umístěna na hlavním oltáři, kde zůstala až do roku 1969.

Také kostel sv. Anny, který spravovalo zrušené bratrstvo, byl zrušen a 27. prosince uzavřen. Dosud zde uctívaná socha sv. Anny byla rovněž přemístěna do děkanského kostela.

Křižovníci s červenou hvězdou zachránili svoji Komendu v Mostě tím, že zřídili farnost pro Střimice, Ves sv. Václava a Taschenberg. Jejich někdejší samostatná fara zanikla patrně v období husitských válek.

Císařským dekretem ze dne 17. února 1784 byla litoměřická diecéze, zřízená v roce 1655, zvětšena o žatecký a mladoboleslavský kraj, čímž také Most se stal její součástí.

Při velkém požáru města Mostu v roce 1820 se podařilo zachránit děkanský kostel, zatímco farní budova shořela. Také kostel minoritů vyhořel, byl však na přání císaře a s jeho pomocí brzy opraven a 12. února 1822 vysvěcen.

V posledních tře desetiletích minulého století změnilo město Most prudce svůj dosavadní středověký vzhled. Napojením mostecké hnědouhelné pánve na železniční síť stoupala velmi rychle těžba uhlí. Most se stal brzy střediskem hnědouhelné těžby a největší těžařské společnosti zde zvolily svoje sídla.

Silný příliv nového obyvatelstva si vyžádal nutně jak přestavbu, tak rozšíření města, kterému byly obětovány městské hradby i brány. Také hřbitov na Pražském předměstí musel ustoupit nové zástavbě a kostel sv. Vavřince byl zdemolován.

Příchodem nového obyvatelstva se také vytratil až dosud jednotný katolický charakter města Mostu.

Nové duchovní proudy osvícenectví, liberalismu, nacionálního hnutí a třídní boj určovaly veřejné dění před a po zlomu století, zatím co religiozita byla stále více zatlačována do privátní sféry života společnosti. Socialistické a anarchistické vlivy zapustily hluboké kořeny v mnoha dělnických rodinách, oproti tomu hnutí „Pryč od Říma" a starokatolíci nacházely jen slabý ohlas u měšťanstva.

Nově přibylí obyvatelé pocházeli z různých míst. Bylo mezi nimi také mnoho Sasů, kteří byli evangelíci. Již v roce 1877 byla v Mostě založena evangelická filiální obec, která od města Mostu zakoupila bývalý kostel sv. Anny, který 29. září 1878 otevřela pro evangelické bohoslužby.

Dějiny Židů v Mostě sahají až do dávné minulosti města. Dne 20. června 1464 zakázal král Jiří z Poděbrad Židům pobyt ve městě, zato platil Most ročně šest kop českých grošů. Tento zákaz trval až do minulého století. V roce 1868 byl založen židovský spolek pro postavení synagogy a krátce potom vznikla v Mostě izraelská kultová obec. Nově postavená synagoga byla 22. září 1873 slavnostně otevřena.

Řád piaristů nemohl pro nedostatek kněží nadále působit na mosteckém gymnáziu a v roce 1873 opustil Most. Jejich kostel i klášter zakoupilo město Most. Kostel sloužil i nadále bohoslužbám pro studenty a po druhé světové válce byl užíván ruskou pravoslavnou církví. V rámci likvidace starého Mostu byl demolován.

V roce 1899 postavily sestry Karmelitky v Mostě na Zahražanech Dům sv. Josefa, ve kterém zřídily sirotčinec. Do nově postaveného okresního sirotčince byly v roce 1910 přijaty křížové sestry, které působily již od roku 1900 v okresní mostecké nemocnici.