Historie Litvínovska

U tryskajících pramínků napouštěného Jezera Most, na výsypkách, které téměř připomínají egyptskou poušť nebo ve sportovním areálu Benedikt - tam a ještě na mnoha místech točil rakouský režisér Paul Rosdy právě dokončovaný film s názvem „Černobílá barevná". Netradiční dokument, v němž důležitou roli hrají vnoučci českého rekultivátora Stanislava Štýse z Mostu, se bude letos ucházet o přízeň na festivalu Ekofilm. Čtenářům týdeníku Homér jako prvním odkryl režisér Paul Rosdy, při závěrečném střihu filmového materiálu, svou dokumentaristickou „dílnu".

Málo se to ví, ale vy jste do Čech přijel točit první film o Mostecku už v roce 2003. Co vás k tomu tehdy vedlo?

„Přijel jsem dokumentovat rozdíl, jak to tady vypadalo před sto lety a jak to tu vypadá dnes. Zároveň jsem chtěl popsat určitým způsobem všechno, co se stalo mezi tím. Co se týče minulé doby před sto lety, tak nemáme žádné očité svědky, kteří by nám řekli, jak to tady vypadalo. Můžeme vycházet jenom z dokumentů, z fotek, psaného slova, z knih, novinových textů. Pokud si uvědomíme, co všechno leží mezi dobou před sto lety a dneškem, tak to jsou celé dějiny 20. století - 1. světová válka, 2. světová válka, doba komunismu a spousta věcí, které zásadně ovlivnily celé století. Uprostřed se dá říct, že bylo peklo - za to považuji vyvraždění šesti milionů Židů a všechny věci, které se kolem toho děly. Každý z evropských regionů měl trochu jinou historii, i když často spojenou. Třeba v Rakousku trvalo sedm let období nacismu, v tehdejším Československu bylo období komunismu delší než sedm let a to jsou skutečnosti, kterými dějiny byly ovlivněné. Abychom dostali co nejlepší obraz té doby, tak se musíme co nejblíže dostat k primárním zdrojům z té doby."

Tím určitě myslíte i onen objevený dokumentární film o Mostecku v londýnském archivu...

„Mně se podařilo najít v londýnském archivu skvělý film o Mostecku z roku 1911. Používáme ho i nyní, při tomto natáčení. Ukazuje, jak se tehdy těžilo uhlí. Dá se tedy říci, že co mě sem přivedlo, byl film, který jsem objevil. Dneska je těžba proti době před sto lety, kdy se těžilo krumpáčem a lopatou, úplně jiná. Všechno je stokrát větší, průmyslové, vše probíhá na bázi velkých strojů a industriálních celků. Ale zpátky k té otázce, co mě sem přivedlo: Byl to objevený film. Zajímalo mě, jak to zde vypadá dnes. V té souvislosti jsem poznal Stanislava Štýse, odborníka na rekultivaci a krajinnou tvorbu."

Jak vás „ovlivnil"?

„Nejdřív jsem si myslel, že vše, co se týká uhlí, je negativní, černé, špinavé. Ale zjistil jsem, že to není pravda a že se zde dějí i pozitivní věci. V mnohém smyslu je to dokonce naopak. V podstatě mi nešlo o to, jak je zde něco špatné nebo nezdravé, ale jakým způsobem se to dá napravit. Z toho vlastně vznikla naše ‚známost', naše přátelství. Po nějaké době jsme se znovu sešli. Stanislav Štýs mladší je producent, který mě přizval k podobě nového filmu, který jsme točili nyní."

Jakou formu pohledu na Mostecko jste nyní zvolil: půjde o snímek hraný nebo jen komentovaný? Kdo by měl být jeho divákem?

„No, v tuto chvíli je to sympatický film s dědečkem Stanislavem (hraje jej Stanislav Štýs starší) a jeho dvěma vnuky (hrají je skutečný vnuk a vnučka Stanislava Štýse, tedy děti ve věku 5 a 6 let). Dědeček s nimi prochází svět, který tady je, ale kam se běžně člověk nedostane. Sice jde o místa v blízkosti, v sousedství, ale jsou pro děti světem neznámým. Ukazuje jim v podstatě základy nebo lépe zdroje života, jak se buduje krajina, vysvětluje, co je uhlí. Jde vlastně o malé dobrodružství - například se dívají, jak se napouští lom (Jezero Most). Nebo jiný příklad - děti si obecně rády hrají na pískovišti, staví hrady. A v našem filmu se také jakoby staví hrad z písku, jenom je v rámci krajiny tisíckrát větší... Považuji to za velmi pěknou metaforu. Film by měl v tomto smyslu určitým způsobem spojovat děti se světem dospělých. Sice to musí posoudit někdo jiný, ale já jsem spokojený. Dědeček Stanislav Štýs je v podstatě ‚pionýr ve věcech rekultivace'. Žije zde od mládí a od počátku se snažil nějakým způsobem ovlivnit, co se zde děje. Přestože tady situace byla špatná, tak v rámci svých možností a možností systému se snažil situaci zlepšit. Děti se tehdy posílaly do škol v přírodě, životní prostředí tady bylo špatné."

Měli jste pevný scénář nebo jste reagovali na scenérii jako takovou? Jaká byla v tomto směru vaše „tvůrčí kuchyně"?

„Měli jsme pevný scénář, byli jsme několikrát na průzkumu, všechno jsme viděli. Zaznamenali jsme všechny fáze procesu od těžby uhlí až po rekultivaci. Na počátku velice podrobného průzkumu jsme napsali scénář a potom jsme víceméně podle něj točili na místech, která jsme si vybrali. Vždycky je to trošku jinak, ale v podstatě jsme jej dodržovali. To je asi jedna z podstatných kvalit našeho filmu - že se provedl velmi dobrý průzkum a na základě vzniklého scénáře se potom na oněch místech natáčelo. Film nabízí divákům mnoho, je velice silný. Opravdu čerpá ze scénáře, nejsme studenti, kteří běhají někde s kamerou a natáčejí obrázky, co jsou kolem. Zásadní hodnota tohoto filmu spočívá v dokonalé přípravě. Tím pádem jde o film velice kompaktní. Vychází to i z respektu k danému tématu. Dnes spousta dokumentárních filmařů nemá k tématu respekt, prostě přijedou, něco natočí a zase odjedou. To my neděláme."

Jaká všechna místa jste vlastně navštívili?

„Byli jsme v okolí Mostu, pak také v jednom z parků, u Jezera Most. Používali jsme při natáčení přímo dvojice fotografií - staré a nové. Byli jsme také v dole Bílina, ve vnitřní výsypce dolu Bílina - v tomto dole jsme vlastně viděli všechny fáze těžby. Šlo o hlavní místo, kde jsme točili. Navštívili jsme i na Chomutovsku výsypku Merkur, na Mostecku areál Benedikt, autodrom, hipodrom... Prošli jsme všechny stupně - od počátku těžby až po ‚konzumaci' krajiny. Byli jsme také na Báňských projektech v Teplicích. Se Scholou Humanitas jsme chytali žáby a čolky. Přemisťovali jsme je z ohroženého místa. Bez dětí by tyto scény byly asi příliš suché. Děti si na výsypce Merkur dokonce vysadily stromeček."

Jak na vás úplně poprvé působilo město Most, které řada místních obyvatel považuje za ošklivé, šedivé město?

„Vídeň, Krumlov, Praha mají staré malé historické uličky. Já jsem strávil dlouhou dobu v Americe, žil jsem tam šest let a vím, jak se tam stavěla města: široké ulice, a tak dále. Když jsem přijel do Mostu, byl jsem překvapený - měl jsem pocit, že je to americké město, pokud jej hodnotím podle struktury, jak je město postavené. V podstatě jsem uprostřed Evropy našel místo, které mi připomíná Ameriku! Americká města této velikosti vypadají obdobně: auta, široké ulice, moderní domy, nákupní střediska. První dojem, který na mě Most udělal, když jsem sem poprvé přijel, byl velmi pozitivní. Jako cizinec jsem nebyl deprimován. Připadalo mi to zajímavé a pozitivní, neměl jsem pocit, že je zde cosi špatné a hrozné. Ve starých městech je všechno úzké, Most byl pro mě překvapivý - v Evropě bych takové město neočekával, je to nezvyklý způsob stavby města. Je navíc zvláštní, že k tomu nedošlo následkem války jako třeba v Berlíně, tady se to stalo díky průmyslu. Když jsem byl malý, věděl jsem, že existují severní Čechy a že je to tam v nějakém smyslu špatné, ale žádnou představu jsem neměl, než jsem sem přijel."

Kdo všechno tvořil váš filmový štáb?

„Kromě mě, pana Štýse, vnoučat a Stanislava Štýse mladšího v roli producenta, náš štáb doplňují kameraman, zvukaři, velice dobrý muzikant - film bude mít původní hudbu. Celkově jsme byli malý tým o deseti až patnácti lidech, podle toho, na čem jsme zrovna pracovali a koho jsme potřebovali."

Jak se film jmenuje a proč právě tak?

„Na názvu filmu jsme se společně domluvili. Jmenuje se Černobílá barevná, s podtitulem Metamorfózy v severních Čechách. Přemýšleli jsme, že film by měl oslovit všechny věkové kategorie, včetně dětí, takže by název neměl být příliš složitý. Zvolili jsme jednoduchou barevnou symboliku. Ve slově „černobílá" by se mělo skrývat všechno, dá se to interpretovat v každém směru, měly by to pochopit i děti. Není to žádná propaganda - černobílo si každý představí, co to znamená, barva znamená přírodu a věci s ní spojené, stromy, zvířata. Ta dvě slova by měla říci vše, co film nabízí - základní věci života."

Je tedy vhodný i pro mládež...

„Film je dobrý i pro vzdělávací účely, mohl by se prosadit na školách, univerzitách. Má dvaadvacet minut, to je ideální stopáž pro školy - část hodiny se dívat na film a část hodiny o něm hovořit. Všichni víme, že bývá problém pouštět v hodinách film, který trvá třeba hodinu a půl."

Stihl jste se v Mostě mladých zeptat na jejich názor na město, v němž žijí?

„Bylo pro mě zajímavé, když jsem mluvil s mladými lidmi v Mostě. Řada z nich vůbec nemá ponětí, že bydlí na výsypce. Nevědí leckdy vůbec nic."

Je pro vás zdejší region už filmařsky vyčerpaný nebo se sem hodláte ještě někdy vrátit a točit do třetice?

„Vyčerpaný rozhodně ne! Toto byl malý film - neznamená to však, že malé je něco špatného. Ale téma by se dalo roztáhnout do šedesátiminutového nebo devadesátiminutového filmu. Potřebovali bychom určitě více času a všechna čtyři roční období. To téma má kvalitu určitého cyklu, pokračování. Je to jen otázka možností a financování. Další věc - určitě by se zde dal natočit hraný film nebo dětský film, třeba Dobrodružství na výsypce. Celá krajina je v podstatě jako lom či kamenolom, kde si děti hrají. Udělat dětský film by bylo super - například v braňanském pralese...Určitě by se dal napsat pěkný scénář v rámci této krajiny. Například jsme točili u Jezera Most a pak začalo hrozně pršet a přišla bouřka. Jeli jsme zpátky a potkali dva lidi uprostřed krajiny na procházce, dá se říci - v divočině. Muže a ženu jsme vzali s sebou a odvezli do města. To mi připadalo velmi romantické."