Každý, kdo má jakoukoliv informaci o osudu této kroniky nebo ví, kde by se mohla nacházet, se může obrátit na tiskové oddělení mosteckého magistrátu. Kontaktovat můžete přímo redaktora Petra Dundeka.
- Řekl bych, že to je
1 rok 8 týdnů zpět - Sprava
4 roky 25 týdnů zpět - Ještě postřech, který mi
4 roky 38 týdnů zpět - O tomto, že ženy zastřelených
4 roky 38 týdnů zpět - Kdo strilel
4 roky 38 týdnů zpět
Otázka, na kterou badatelé a historikové po desítky let zatím nenašli odpověď. O poválečném masakru Němců nechce nikdo mluvit.
Tragická událost se stala 10. května 1945. I když od ní uplynulo dlouhých 67 let a vztahy mezi Čechy a Němci byly od té doby narovnány, zůstává identita těch, kteří tehdy byli hlavními aktéry pogromu, na jehož konci bylo přes třicet mrtvých, neznámá.
A jak to tak vypadá, bude tomu tak navždy. Většina pamětníků a očitých svědků již zemřela. Ti, co ještě žijí, nechtějí o události mluvit. Dokumenty nebo záznamy chybí, a když jsou, tak jen torzovité. Tragédii tak stále obestírá rouška tajemství. Nicméně oběti masakru se podařilo identifikovat. Ti, kteří do bezbranných, nejspíš za tichého souhlasu vojáků Rudé armády, stříleli, na své odhalení teprve čekají.
Co se vlastně tenkrát v Lomu stalo? Co spustilo vlnu násilí a zabíjení?
Bylo dva dny po skončení druhé světové války. Na sále v jednom z hostinců se soustředil materiál, sesbíraný lidmi po Němcích a německých vojácích, kteří ještě před pár dny prchali do zajetí k Američanům na Západ. V příkopech podél silnic a cest toho bylo hodně. A byly to nejen věci užitečné, pro každodenní potřebu. Byly tam i zbraně a munice.
Sesbírané věci probírali dvě ženy, kterým u toho asistovaly jejich děti. Když jedna z žen prohledala jedno ze zavazadel, a zjistila, že v něm není nic podstatného, odhodila je dál k hromadě a nastal ohromující výbuch. Exploze zabila dvě z přítomných dětí. Jindru Sýkoru a Miladu Hájkovou.
„Bezprostředně potom jsem viděl, jak obě matky vynášely zakrvavené děti ven," vzpomínal po letech Alois T., jeden ze svědků, který před výbuchem seděl s kamarády v kočáře bryčky u kostela po vojácích Rudé armády. S bratrem Milady Hájové a dalšími dvěma kamarády viděl i hrůzostrašný masakr, který následoval jako odveta. „Když začali stavět Němce ke zdi kostela a střílet, raději jsme vzali nohy na ramena," prozradil dále. O tom, kdo tehdy střílel, mluvit nechtěl.
S dalším svědkem události hovořil i předseda Severočeského leteckého archivu z Mostu Karel Novák, spolku, který se věnuje událostem z období druhé světové války a nejen jim. I ten narazil na mlčení.
„Je to asi tak dva až tři roky zpátky. Potkal jsem se s pánem, s kterým jsme mluvili o válečných událostech na Mostecku. Když jsem se mu zmínil, že se mimo jiné zajímáme také o masakr Němců v Lomu, se slovy tak k tomu vám nic říkat nebudu, odešel, aniž by prozradil své jméno," říká Novák s tím, že otázka identity těch, kdo v Lomu u kostela stříleli samozřejmě badatele zajímá. „Odpověď bohužel neznáme. Všeobecně se hovoří o tom, že to byli členové Revolučních gard a tím většinou celá diskuse kolem toho končí," dodává Novák.
Vzápětí po výbuchu a smrti obou dětí dostaly události rychlý spád. Rozkřiklo se, že vybuchla bomba, kterou nastražili Němci, a propuklo nekontrolované davové šílenství. Údajně skupiny členů Revolučních gard chodily od domu k domu a vyváděli ven, ke kostelu místní Němce, které stříleli u zdejší zdi. Většinou to byli havíři, ale byl mezi nimi například i třiasedmdesátiletý řídící učitel na penzi Josef Franz Treschl, rodák z Chomutova, jehož identifikaci musela potvrdit sestra Klotylda Krausová, která s ním žila ve stejném domě č. p. 367. Dále lomští revolucionáři popravili i šestašedesátiletého Wilhelma Bauera, železničního úředníka na odpočinku nebo kamnáře Ruperta Neidela či obuvníka Josefa Lorenze nebo holiče Franze Kopfa. Smrti neušel ani vozataj Liebscher. O život tak 10. května 1945 v Lomu přišlo celkem 36 lidí, přičemž v případě horníka Josefa Hoydara není jasné, za jakých okolností zemřel. U jeho jména je uvedeno, že spáchal sebevraždu ve vlastním bytě v Hornické ulici. Je ale možné, že si sáhl na život v důsledku událostí, které toho dne ve městě probíhaly.
O události se zmiňuje ve své životopisné knize Povolání textařka, kterou v roce 1999 vydalo nakladatelství Academia, lomská rodačka Jiřina Fikejzová.
Bez zajímavosti určitě není skutečnost, že při pátrání historikové narazili na skutečnost, že pouze v jediném případě je v záznamech uvedena jako příčina úmrtí zastřelení, a to u Franze Stolrenbergera. U ostatních pak už je jen nic neříkající zápis - Příčina úmrtí: neznáma.
Zajímavé také je, že oběti masakru byli prohlášeni za mrtvé až s odstupem času. První hned po dvou dnech, tedy 12. května 1945. Další až koncem měsíce a v červnu. Poslední dokonce až 26. června 1945. Obětem byl na místním hřbitově vybudován památník, který má dvojjazyčný nápis v češtině a němčině: Vzpomínka německých a českých obětí 2. světové války.
Oběti masakru v Lomu 10. 5. 1945
- Franz Stolrenberger (1886) - profese neuvedena,
- Franz Wagner (1885) - pomocný dělník,
- Jan Vrána (1902) - závodní mistr,
- Josef Pflügel (1892) - strojník,
- Vilém Duda (1895) - koupelník,
- Anton Kunz (1904) - horník,
- Reinhard Franz Schneider (1902) - lezec,
- Vilhelm Georg Pilz (1899) - horník,
- Franz Christl (1902) - důlní lezec,
- Wilhelm Bauer (1879) - železniční úředník na odpočinku,
- Ludwig Stütz (1901) - horník,
- Friedrich Mittelbach (1902) - horník,
- Roland Albrecht Petzelt (1909) - důlní zedník,
- Reinhard Wilhelm Scheinpflug (1907) - truhlář,
- Edwin Erler (1912) - důlní,
- Rupert Neidel (1906) - kamnář,
- Karl Ferdinand Schreiber (1910) - železniční zřízenec,
- Bruno Richter (1913) - železniční topič,
- Franz Jarosch (1895) - důlní dozorce,
- Franz Pangerl (1906) - důlní,
- Josef Rohe (1902) - důlní úředník,
- Hans Brunner (1878) - horník,
- Josef Lorenz (1901) - obuvník,
- Josef Himmer (1896) - kupec,
- Hans Schönauer (1876) - horník,
- Karl Franz Mahr (1897) - horník,
- Franz Josef Kopf (1907) - holič,
- Eduard Anton Lippmann (1898) - tesař,
- Josef Franz Treschl (1872) - řídící učitel na penzi,
- Josef Erler (1878) - důlní úředník,
- Herbert Josef Schreiber (1900) - strojník a hostinský,
- Franz Schwabe (1876) - důlní dozorce,
- Eduard Ferdinand Hacker (1897) - důlní úředník,
- Ferdinand Franz Liebscher (1887) - vozataj,
- Josef Gruss (1879) - profese neznáma.
- Josef Hoydar (1900) - horník, měl měl podle záznamu spáchat sebevraždu ve vlastním bytě.
Cesta na hřbitov
| [A ví někdo něco o tom, jak německé ženy musely vkleče po skleněných střepech urazit poslední kus cesty na hřbitov, kde byly ještě nemrtvé pohřbeny? Tři dny se tam potom ještě hýbala země...
O tomto, že ženy zastřelených
| [O tomto, že ženy zastřelených Němců musely takto dorazit na hřbitov mi prarodiče nevyprávěli, ale od ještě žijícího p. Brabce vím, že bývalého německého starostu Wolframa zatloukli do rakve když se ještě hýbal a byl živ.
Valná část Němců byla zastřelena u kostela a to tak, že gardisté vnutili Němcům do ruky zbraně a ti střileli vlastní, pak zbytek dokonali gardisté.
Menší část Němců byla zastřelena na hřbitově u masového hrobu a to byli ti co jej kopali.
Dokonce jistý holič si tam z dámské pistolky vystřelil na zadrženého německého vojáka, který po zásazích do různých částí těla poskakoval a svíjel se.
Ono těch postřílených a ubytých Němců bylo více!
Nejsou všichni na hřbitově, ale vím např., že ubili Němce o sloup a pak jej zakopali na zahradě u hnoje a vím kdo to byl a kdo to udělal!!!
Mrtvé od kostela vozili na káře a některé tahal uvázané za motorkou jistý p. Kulíšek.
Babička mi povídala, že u kostela byla 10cm sražená vrstva krve.
Víte dobře! Je to fuč a ti co to dělali, tak jsou v pánu, ale po celou dobu se k tomu neměli, aby se přiznali, když byli ti hrdinové z máje 1945.
Misky vah
| [Už to tu za nás hodně dobře vystihl mladý Průša. Historikové se nám nějak pomátli a hledají chyby jen na české straně. Ale pane autore,žádná událost se nedá vytrhnout z časoprostoru a zapíchnout někam do současné "pohody". Bylo to necelé dva dny po válce,ve které zahynulo i několik desítek Lomáků v koncentrácích.A to,co předvedli Němci,kteří si ještě v roce 1935 hráli s mými rodiči aniž by navzájem cítili nějakou nenávist, po příchodu Hitlera,o tom bychom mohli vést dlouholeté spory.Jisté je,že EMOCE tehdy ovládly myšlenky.A nedivte se - za to příkoří,kterému Češi nejen v Lomu byli vystaveni od Němců,za ty výhrůžky,že nás buď vyhubí,nebo aspoň pošlou na Sibiř,se nedalo očekávat,že po tom výbuchu budou čeští občané své Němce litovat.Nedaleko od místa činu je pomník našich českých občanů,kteří se nevrátili a i ti,co se vrátili,nebyli schopni o svých zkušenostech z koncentráků souvisle mluvit déle než minutu.Zažil jsem besedu s jedním z nich,který přišel mezi nás,školáky,asi v roce 1955 = DESET LET PO VÁLCE !!! Ještě tehdy nebyl schopen o detailech věznění mluvit.ROZPLAKAL SE A OMLUVIL SE,ŽE DÁL NEMŮŽE.Starý tvrdý chlap. Tak co nám tu předvádíte za překrucování dějin,za deformace ?
Sokrates
Re:
| [Někdo tak zaujatý jako vy píše o dezinformacích a svalování všeho na Čechy,jaká životní ironie :-) Ani jsem si nevšiml,že by se v článku tvrdilo něco o české vině,jen je tam poukázáno na masakr.Přišel člověk nastrčený z KSČ,rozbrečel se a vy jako dítě jste si z toho udělal názor na celou válku,výborně :-)
ten kdo psal tento článek je
| [ten kdo psal tento článek je vůl F Sykora
A kdo odpravil mého otce
| [A kdo odpravil mého otce sykora
Kdo střílel?
| [Ano Němci se provinili a to je neomluvitelné, ale zákon ulice je také neomluvitelný!
Navíc, když jej provádějí lidé, kteří celou válku byli zalezlí a silnými se stali s příchodem spojenců - mám na mysli Lom u Mostu 10.5.1945!
Kdo střílel?
Pan Kulíšek, který na motorce uvázané mrtvé za nohu tahal na místní hřbitov k masovému hrobu.
Pan Herman, který byl v tyto květnové dny gardistou, ale jen ve dne a v noci s maskou na obličeji přepadal s dalšími členy gardy německé rodiny, kde znásilňovali a rabovali - já si tohoto pána vybavuji v 70. letech jako opilce a lomského metaře!
S trestem pro provinilé Němce souhlasím, ale otázkou je kdo trestal? Lůza!!!
Jaký Herman?
| [Dobrý den, mohl byste pana Hermana konkretizovat? Nebo jeho rodinu? Velice by mě to zajímalo, neboť Hermanovi z Lomu byli mí předkové...
Ještě postřech, který mi
| [Ještě postřech, který mi utkvěl v paměti. Zmíněná dcera p. Hermana, Květoslava se před více jak 40 lety rozohnila při debatě, že Němci prohráli válku a nyní jezdí v Mercedesu a oni mají starého Moskviče!
Tak začala ječet, že jich táta měl pomlátit víc těch"kurev germánských".
Pověděla, že když již nebyl gardistou, tak s kamarády čekali na Němce, kteří chodili do práce a tloukli je klacky jak se dalo.
Oni do práce nechodili, protože ještě nebyla pracovní povinnost a takto si krátili dlouhou chvíli.
Takto za 1. republiky se chovali nezaměstnaní, kteří honili po lese veverky z dlouhé chvíle.
No co! Veverky nebo Němci.
Kdo strilel
| [Na mysli mam Josefa Hermana, ktery bydlel na Osecke ulici v 70. Letech Gotwaldova. Mel syna take josefa, ktery byl veznen za prizivu a napadeni otce. Take ve veznici zemrel. Dale mel dceru Kvetoslavu a ta si vzala dustojnika stb a udajne zije v Usti nad Labem.
kdo seje vítr, sklízí bouři...
| [Zdravím Vás,
moji prarodiče jsou také z Lomu, můj otec se tam v roce 1943 narodil. Tato událost je pranic nezajímá a naopak se ptají zda se takto důsledně Badatelé budou zajímat o události let předcházejících?? Pokud takto podrobně zpracujete kdo z těch zastřelených byl anebo nebyl konfidentem a akčním nacistou docela by stálo za to pozastavovat se také nad tím, že se neustále probírá utiskování nacistů po válce a tvrdí se, že byli také mezi nimi ti hodní, Ale zvěrstva z let 1938 a 39, a následujících let válečných se už tolik nehodí do dnešních článků. Jak je toto možné?? Míra Průša.
Dobrý den, s babičkou,
| [Dobrý den,
s babičkou, rodačkou z Lomu, jsem se o této události bavila a ptala se jí na podrobnosti. Pamatuje si, že ženy třídily věci po Němcích v hostinci pana Marečka, že nastal výbuch, pravděpodobně granátu a že tam zemřely děti. Nicméně důrazně odmítá, že by následně chodili členové gardy od domu k domu a vyváděli Němce a také si nemyslí, že by jich bylo tolik, ale potvrdit to nemůže. Obyčejní Němci v Lomu se prý většinou chovali slušně a vesměs se raději schovávali, aby po konci války nějakou neschytali. Ti, kteří byli zastřeleni, byli snad již před výbuchem uvězněni a byli to zapřísáhlí Hitlerovci, buď s nějakou funkcí a nebo lidé, kteří Čechům řádně zatápěli.
Kdo ale střílel babička bohužel neví, byla sotva plnoletá a její maminka jí kvůli vypjaté situaci nikam nechtěla pouštět.
S pozdravem
Jana Procházková