Pětaosmdesátimetrový větrník mezi Klíny a Mníškem se otevřel zvědavcům. Návštěvníci měli výjimečnou možnost poznat funkce větrné elektrárny skrývající se přímo v jádru stožáru.Větrná elektrárna, která je již v provozu třináct a půl tisíce hodin, ročně vyrobí pět milionů kW.
Litvínov založil snad lokátor Lutwin, latinským jménem Litvinus, občan přestěhovaný z Litvy(?)
Víme o začátcích tak málo, jako ten nejstarší doklad (berní rula) z léta páně1355, který tě naší ves už nazývá Lutwinovem, což si německý písař vyložil po svém a chápal to jako ´lud, to jest lid a přeložil to na Leute. Z čehož vzniklo jméno Leutensdorf tj. Lidská ves.
Litvínov Horní (Svrchní), město, v hejtm. a okr. mosteckém
Horní nebo Svrchní (Ober-L.), město t. na Zlatém potoce, v hejtm. a okr. mosteckém; má 348 d., 212 ob. č., 4853 n. (1890), far. kostel sv. Michala arch., 5tř. šk. obec. (s parall.) a 3tř. měšť. pro chl. a dív., odbornou šk. hračkářskou, soukr. nemocnici, lékárnu, pš., telegraf a stanici Rak. st. dráhy (Chomútov-Podmokly), zálož. a spoř. spolek, četn. stanici, hněd. doly, továrny na nábytek z ohýbaného dřeva, na hračky a nábytek dětský, výrobu věšáků, 3 závody na výrobu dřevěn. a korkových zátek, továrnu na plstěné klobouky, přádelnu na bavlnu a zpracování bavln. odpadků. Fid. statek se zámkem, dvorem, pivovarem, škrobárnou a hnědouhel. doly drží Arnošt hrabě Valdštein.
Obyvatelé živí se prací hlavně při dolech nebo výrobou hraček. Kdy [Litvínov] H. založen, neznámo. Do r. 1715 byl vsí, téhož roku povýšen na městecko, při čemž se mu dostalo městského znaku (vyobr. č. 2573.): v červeném poli do poloviny na zeleném trávníku stříbrná městská hradba s branou otevřenou, mříží vytaženou; v bráně spatřuje se stříbrný lev. Nad hradbou vyniká bohyně spravedlnosti. V prvotních dobách připomíná se jen jeden [Litvínov], teprve v době pozdější činí se rozdíl mezi [Litvínov]-em Dolním a Horním. Ve XIV. stol. byl zde far. kostel, jehož podací vykonávali bratří Gablencové.
Té doby byla zde již tvrz, na níž vystřídalo se v XVI. st. několik majetníků, z nichž Jáchym z Janu prodal (1589) [Litvínov] Janu Václavovi z Lobkovic, a ten jej připojil k Jiřetínu; později [Litvínov] spojen s Duchcovem. Zaniklá fara obnovena r. 1670 a nynější kostel vystavěn r. 1688. R. 1721 a 1768 vysazeny městečku výroč. trhy, r. 1757 počala zde výroba stávkového zboží, r. 1811 hornictví, r. 1822 výroba hraček po domácku a r. 1852 povýšen [Litvínov] na město.
Ottova encyklopedie, aktualizace: 1908
***
Podrobně
Horní Litvínov, jádro obce a aglomerace Litvínova, se rozkládá v mírně svažité poloze bezprostředně pod strmě vystupujícím úbočím Krušných hor, do jehož nitra vniká severně od města poměrně strmé a krátké údolí Divokého potoka (Weltzhuttel Bach), přitékajícího z Meziboří (dříve Schönbach) Divoký potok, vymezující východní okraj jádra města, se v minulosti vléval na honím okraji Dolního Litvínova do Bitého potoka (Floss Bach), který protéká západně od města (a odděluje od něj Chudeřín).
Údolí Bílého potoka je nad Horním Litvínovem jedním z nejhlubších a nejdelších krušnohorských údolí a jeho horní konec vystupuje až do hřebenové části hor. V prostoru nynějšího jádra města existovala v minulostí soustava mlýnských náhonů a rybníků, napájených oběma potoky, vzájemně tak propojenými.
Krajina jižně od Horního Litvínova byla od 40. let 20. století vystavena extrémní exploataci v důsledku povrchové těžby hnědého uhlí a výstavby obřích chemických závodů.
Původní terénní reliéf zde zcela zanikl a lze jej studovat jen ze starých map. Důlní Činnosti ustoupily v letech1955-64 i tři navazující vsi, protažené podél Bílého potoka - Dolní Litvínov, Lipětín a Růžodol, stejně jako Záluží, situované rovněž v severojižním směru ve vzdálenosti 2 km západně od tohoto sídelního pásu.
Zachovala se jen obdobně orientovaná Louka u Litvínova, táhnoucí se ve vzdálenosti1,5 km od Dolního Litvínova. Tyto vsi byly spolu s Horním a Dolním Jiřetínem (západně) a Lomem (východně) součástí specifického pásma dlouhých lánových vesnic mezi úpatím Krušných hor a již před13. stoletím intenzivněji osídlenou oblastí Mostecka.
Obdobná skupina vsí se vyvinula i severně od Kadaně. Stejný směr potoků, stékajících z hor, výhodně podmínil vzájemný vztah těchto vesnic, jejichž lánové plužiny se tak stýkaly vždy v zásadě na plochém rozvodí mezi sousedními potoky. V písemných pramenech vystupuje litvínovská skupina vsí s výjimkou Lipětína (1227) a vzdálenějšího Jiřetína (1263) poměrně pozdě:
Růžodol a Záluží roku 1333, Lom roku 1341, Louka u Litvínova kolem roku 1350 a Litvínov roku 1352.
S ohledem na blízkost Mostu a raný vliv emfyteutických lánových vesnic ze saské strany však lze lokaci těchto vsí klást zřejmě nejpozději na přelom13. a14. století, případně ještě podstatně dříve. Háj u Duchcova (východně od Oseka) byl pravděpodobně německou lánovou vsí již roku 1207. Podle českého jména (a původu) Lipětína k roku 1227 a prokázané existence extrémně dlouhé lánové vsi Jiřetína k roku 1263 lze usuzovat, že k systematickému osídlení krušnohorského úpatí došlo již v tomto rozmezí, tedy ve 2. čtvrtině13. století.
Počátky Horního Litvínova
Poznání počátků Litvínova ztěžuje (podobně jako v Jiřetíně) poměrně pozdní rozlišování pozdějšího Horního a Dolního Litvínova v písemných pramenech. Nejstarší doklad z roku 1352 uvádí jen faru v „Lutwini villa"; již tehdy byl Litvínov sídlem bratří Gablenczů. Roku 1411 se připomíná dvůr ve vsi Lutmersdorfu. Majetkové rozdělení Litvínova však existovalo již ve 2. polovině 14. století.
Odlišení se prvně vyskytuje až roku 1459, kdy se vedle „ Leutmansdorfu" zmiňuje i „ Niderleutmansdorf ". roku 1505 se pak prvně přívlastek použil i pro Horní Litvínov (Oberlautmansdorff jinak Swrchni Litwinow s tvrzí a dvorem). Potom se již přívlastky používaly zcela důsledně. Hornolitvínovská tvrz se dvorem se uvádí například roku 1572. roku 1617 se uvádí jak manský statek Dolejší Litvínov (byl jím již roku 1389; I618 výslovně tvrz).
Tak manský statek Hořejší Litvínov s tvrzí a dvorem Genezi Litvínova by tak bylo možno vidět jako obdobu Jiřetína, kde se původní, již ve13. století kolem 3 km dlouhá ves následně rozdělila do dvou. respektive tří vsí, z nichž Dolní Jiřetín byl potom lokován jako město V Litvínově je však zřejmě situace komplikovanější. Navazující strukturu lánových vsí Růžodolu, Lipětína a Dolního Litvínova totiž od Horního Litvínova ještě před zánikem po polovině 20. století odděloval téměř kilometr nezastavěného území, táhnoucí se v podstatě od soutoku obou potoků.
Toto území nebylo pro intenzivní využíváni příliš vhodné právě kvůli poměrně širokým potočním nivám. Tento stav lze bezpečně prokázat nejméně od předbělohorské doby. Přitom je třeba zdůraznit. Že oba Litvínovy patřily tehdy k poměrně malým vsím. V Dolním Litvínově bylo podle Berní ruly (1654) jen 21 domů (z toho17 větších a středních usedlostí), v Horním Litvínově 24 (20), podobně v Lipětíně14 (14) a úplně stejně v Růžodole.
Všechny tři „spodní" vsi měly soustředěnější a širší dvouřadá jádra, spojená rozličnější strukturou usedlostí. Jak je zřejmé z map stabilního katastru, nelze výše uvedený stav mechanicky přenášet do středověku, neboť celá západní strana Dolního Litvínova tehdy (a ještě v polovině19. století) neexistovala (zanikla i lánová plužina, svedená ke dvoru). Přesto však lze se vzájemnou odděleností intravilánů Dolního a Horního Litvínova zřejmě vždy počítat.
V tomto kontextu je středověká etapa vývoje Litvínova ještě nejasnější, neboť je stěží představitelné, že by dvě urbanisticky samostatné vsi vystupovaly pod stejným jménem, zvláště při existenci dvou feudálních statků. Vseje komplikováno tím. že v půdorysu Horního Litvínova nelze pozůstatky struktury lánové vsi vůbec rozeznat a v kontextu vývoje po roce1715 (viz dále) jej lze řadit zřejmě mezi vsi návesní.
Přitom je zřejmé, že nejpozději roku 1505 v Horním Litvínově existovala tvrz, vyvinuvší se ze zdejšího dvora po ztrátě závislosti na hradě Oseku snad již krátce po roce 1411. Poloha tvrze, která zanikla po roce1608, není bezpečně známa a je lokalizována bud na místo zámku, nebo západně od kostela. Farní kostel v Litvínově, s nímž je spojen první doklad o existenci vsi, lze zřejmě bezpečně lokalizovat do okolí nynějšího, původem raně barokního chrámu.
Jeho předchůdce stával poněkud severněji (na později zde dále existujícím hřbitově, změněném dnes na Voigtovy sady) a ještě roku 1728 z něj zůstávala zřícenina lodi. Zda byl totožný s kostelem středověkým, či zda předpokládaný předchůdce stál na jeho místě, sice není bezpečně známo, je to však poměrně pravděpodobné. Zcela jistě lze vyloučit, že by středověký kostel nestál v Horním, ale v Dolním Litvínově, kde se ani později žádný kostel nepřipomíná.
Uvedené skutečnosti umožňují několikerý výklad chronologie a charakteru obou Litvínovů. Jednou z možností je představa, že nejprve, nejpozději ve 2. polovině13. století, vznikla v rámci rozsáhlejší lokační akce lánová ves Dolní Litvínově a asi teprve později, zřejmé v I. polovině14. století, došlo k založení Horního Litvínova s kostelem jako snad zčásti nezemědělského návesního sídliště, snad vázaného na různější cestu z Mostu do Saska přes Klíny a její křížení se spojnicí podél úpatí krušných hor.
Zdejší kostel byl v polovině 4. století jediným farním kostelem v okruhu několika kilometrů (sousední fary byly v Horním a od počátku15. století i v Dolním Litvínově, dále Kopistech, Mariánských Radčicích a Oseku a mimoto v Klínech vysoko nad Horním Litvínovem). Z hlediska obsluhy „dolnolitvínovské" skupiny vsí by byl přirozeně mnohem logičtějším vznik kostela v Dolním Litvínově. Jeho existence v Horním Litvínově tedy může skutečně naznačovat určité specifičtější postaveni této vsi.
Uvažovat o tom, že by se zde snad počítalo dokonce se vznikem městečka, by bylo příliš odvážné. Pokud by tomu tak skutečně bylo, byl by nezdar záměru pochopitelný, víme-li jak rázně a úspěšně se nedaleký Most dokázal ve13. století zbavit vznikajících konkurentů v Jiřetíně, Kopistech a Ervěnicích.
Jak bylo výše uvedeno, měl Horní Litvínov roku 1654 pouze 24 domů, z toho dva pusté. Byla to zcela nevýznamná ves, v níž za třicetileté války zanikla i fara, která byla obnovena až roku 1670. Ještě roku 1713 stálo ve vsi jen 20 domu. Přesto zde již v letech1685-94 vyrostl v sousedství starého pobořeného kostela monumentální raně barokní dvojvěžový chrám, postavený nákladem tehdejšího držitele panství a pražského arcibiskupa Jana Bedřicha z Valdštejna, který již roku 1667 učinil z Duchcova a Horního Litvínova fideikomis.
Přesto nejsou důvody, které jej vedly ke stavbě tak velkého kostela právě zde, jasné. Kostel snad měl mít i poutní funkci. V této souvislosti nelze vyloučit, že jádro hornolitvínovského barokního zámku mohlo vzniknout již před rokem1715; písemné doklady o stavbě se nedochovaly (bezpečně existoval roku 1728).
K rozhodujícímu předělu ve vývoji Horního Litvínova došlo roku 1715, kdy zde Jan Josef z Valdštejna založil jednu z nejstarších a největších textilních manufaktur v Evropě, zval sem domácí i cizí tkalce a soukeníky a poskytoval jim úlevy v placení daní i stavební materiál. Kromě Němců přicházeli1 Angličané, Holanďané a Moravané.
Svědectvím velkolepého zakladatelského záměru je skutečnost, že Jan Josef z Valdštejna současně hned roku 1715 zajistil povýšen dosud zcela nevýznamné vsi na městečko.
Bezprostředně od roku 1715 začal bouřlivý urbanistický vývoj, který během několika let proměnil Horní Litvínov v jedno ze dvou barokních manufakturních měst v Čechách, která by si současně zasloužila i přívlastek zahradní město.
Znak
Sídliště, založené ve druhé polovině14. století,bylo 7. května1715 povýšeno císařem Karlem VI. na městečko a 5. srpna1852 na město. Jan Josef z Valdštejna dal se svolením císaře listinou ze 6. prosince1716 městečku znak, a to výslovně s archandělem Michaelem s mečem a vahami v rukou. Nejde tedy o alegorii Spravedlnosti, třebaže k tomu svádí znak vyrytý na pečeti bez svatozáře. Lev se na pečetích obrací doleva. Město jej však dnes obrací doprava. Popis znaku: Na červeném štítě je stříbrná hradební zeď z kvádrů s cimbuřím o šesti stínkách. Uprostřed je otevřená brána se zlatými, černě kovanými vraty a s vytaženou zlatou mříží. V bráně je vztyčený, doleva obrácený stříbrný lev dvouocasý bez koruny. Nad cimbuřím vyrůstá po kolena viditelná okřídlená postava archanděla Michaela v bílé haleně a modré suknici se zlatými vahami v levici a stříbrným mečem se zlatou rukojetí v pravici. Na hlavě má přílbu s chocholem a svatozáří.
Přejít na:
Poslední komentáře
1 rok 38 týdnů zpět
5 let 3 týdny zpět
5 let 16 týdnů zpět
5 let 16 týdnů zpět
5 let 17 týdnů zpět