Dolní Jiřetín - Nieder Georgenthal
1263-1983
Dolní Jiřetín se rozkládal podél potoka asi 5 km severozápadně od Mostu, při silnici z Mostu na Horní Jiřetín a Horu Sv. Kateřiny. Osada Čtrnáct Dvorců prakticky oddělovala obec od Horního Jiřetína, který ležel taktéž při Jiřetínském potoce. Na západě sousedila vesnice s Albrechticemi, severovýchodně leželo Záluží.
Název obce vznikl z osobního jména "Juřata" a v průběhu věků měl různé podoby: Girzetin doleyni, Geržetin doleyssi či německy Jorrenthal, Jurnteyn, Nieder - Görten, Nieder - Georgenthal a jiné.
Okolí Dolního Jiřetína, zejména břehy bývalého Komořanského jezera, bylo osídleno již ve střední době kamenné (cca 8300 - 5500 př. n. 1.), což dokládají nálezy poměrně vzácných mikrolitických nástrojů.
Katastr Dolního Jiřetína zaujali také nositelé kultury s lineární a vypíchanou keramikou v mladší době kamenné (5500 - 4200 př. n. 1.) a též představitelé mimo jiné kultury jordanovské či badenské z pozdní doby kamenné (4000 - 2000 př. n. I.). Byly však učiněny i nálezy knovízské kultury z mladší doby bronzové (1250 - 900 př. n. L).
První písemná zpráva o Jiřetíně pochází z roku 1263, přičemž nerozlišuje ještě Dolní a Horní Jiřetín. K tomu dochází poprvé v písemných pramenech až k roku 1409, kdy je zmiňována fara pro Horní Jiřetín s tím, že předchozí zmínka o faře z roku 1352 se týkala nejspíše právě Dolního Jiřetina. Proces oddělováni obou vsí byl dokončen kolem roku 1459. V 15. století náležela obec pánům z Koldic. V roce 1492 je poprvé zmiňována jako městečko (oppidum) a již tehdy se zřejmě jeho půdorys vyznačoval pravidelným velkým obdélným náměstím s kostelem uprostřed.
V 1. polovině 16. století náležel Dolní Jiřetín pánům z Veitmile, z nichž Šebestián se uvádí ještě k roku 1549 jako držitel zdejší tvrze. Po roce 1562 se dostal Jiřetín do rukou Lobkoviců. V roce 1571 obdržel od císaře Maxmiliána II. tržní privilegia a znak: na červeném štítě je zobrazen sv. Jiří na koni. V roce 1642 přešel Dolní Jiřetín do majetku Valdštejnů a součástí jejich panství Duchcov byl až do roku 1848. V roce 1862 byl povýšen na zemské město.
V roce 1621 narušil slibný vývoj městečka požár, který byl předzvěstí dalších pohrom, které zasáhly Dolní Jiřetín za třicetileté války i ve 2. pol. 17. století (opětovný požár a morová nákaza v roce 1680). V polovině 17. století zde bylo jen 27 obydlených usedlostí. Nový rozvoj městečka přineslo až 18. století. V jeho polovině zde hospodařilo 46 hospodářů. Vedle jejich gruntů však tady stálo i dalších 16 domů bez pozemků a panský mlýn. Působili zde i řemeslníci (truhláři, krejčí, řezník, švec, provazník a další). Ve 20. letech 19. století se řada jiřetínských občanů začala věnovat zelinářství a zahradnictví. V roce 1848 měl Dolní Jiřetín 98 domů a 568 obyvatel. V poslední čtvrtině 19. století, v důsledku výstavby řady dolů v okolí Dolního Jiřetína (Quido I - III, Humboldt I - II, Centrum I, Radecký - Kolumbus) a potřeby nových pracovních sil, docházelo ke značnému růstu počtu obyvatel a pozvolna i ke změně jeho sociálního složení. V roce 1880 žilo v Dolním Jiřetíně a Čtrnácti Dvorcích dohromady 958 osob, o 10 let později již 2 361 a v roce 1900, kdy zde bylo nejvíc obyvatel, dosáhl jejich počet už čísla 3 471, z toho kotem 1 850 Čechů. Většina horníků i s rodinami žila v dělnických koloniích čp. 107 - 112 a 119.
Po německém záboru pohraničí, ale zejména po vypuknutí druhé světové války, začal být patrný nedostatek pracovních sil, nutných pro válečnou mašinérii. Zapříčiněn byl jednak odchodem většiny českého obyvatelstva do vnitrozemí, jednak všeobecnou brannou povinností místních německých obyvatel. V důsledku toho byly na katastru Dolního Jiřetína (ale i dalších obcí) vybudovány tábory pro válečné zajatce a cizí dělníky, nasazené do oblasti Mostecka na nucené práce. V obci stával uprostřed návsi původně barokní jednolodní kostel sv. Mikuláše z roku 1724, jenž byl, zejména z důvodu narušení statiky důlní činnosti v okolí, v roce 1893 uzavřen a v roce 1897 demolován. V letech 1898 - 1899 byl v historizujícím stylu postaven nový kostel shodného zasvěcení, ale i ten musel být v letech 1934- 1939 ze stejných důvodů uzavřen a v roce 1939 podroben zabezpečovacím pracím.
Před kostelem bylo umístěno sousoší sv. Jiří z roku 1711 (přenesené do Litvínova), dále u silnice se nacházelo sousoší sv. Jana Nepomuckého a sv. Antonína na vysokém volutovém podstavci z roku 1739, které bylo po zrušení Dolního Jiřetína nově instalováno ke kostelu v Českých Zlatnících. Při silnici ve směru na Horní Jiřetín stála kaple čtvercového půdorysu, ve výklenku se sochou sv. Floriána z 2. poloviny 18. století.
Obec byla likvidována v letech 1980 - 1983 z důvodu stanovení pásem hygienické ochrany (k. p. CHEZA - Petrochemie I a II) a postupu těžby k. p. DVÚZ.
Češi v Dolním Jiřetíně
Ještě v roce 1848 měla obec asi 568 obyvatel především německé národnosti.
Bylo zde 98 domů a jednalo se o obec zemědělskou.Jeho součástí byla i obec čtrnáct dvorců.
Po otevření dolů od konce 70.let 19.stol . ( Quido I,II.III ,Humboldt I.II,Centrum I,Kolumbus ) obyvatel přibývá a mění se i jeho národnostní skladba :
R. 1880- 685 ob. z toho 76 Čechů
R. 1890- 2361 ob. z toho 1205 Čechů
R. 1900 - 3471 ob. z toho 1850 Čechů
R. 1921- 3552 ob. z toho 2868 Čechů
Školy:
S přílivem Čechů vzniká snaha založit národní školu ,což se podařilo r. 1907,kdy byla zřízena škola matiční ,změněná r. 1913 ve školu veřejnou.
Spolky:
Národní jednota severočeská 1907
Sokol 1919
Po 1.světové válce byl zvolen starostou český horník Josef Růžička.
S dolem Humboldt II je spjat počátek mostecké stávky v r. 1932.
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
Poslední komentáře
1 rok 43 týdny zpět
5 let 8 týdnů zpět
5 let 1 týden zpět
5 let 1 týden zpět
5 let 22 týdny zpět