Historie Litvínovska

Řada významných dolů, zejména v mostecké části revíru, byla ve vlastnictví státu. Vznik státních dolů je datován do roku 1876 kdy důlní majetek zkrachovalé Duchcovsko-chomutovské hnědouhelné báňské akciové společnosti převzal stát. Státní doly měly původní název Kohlenwerke des k.k. Aerars s horním ředitelstvím v Mostě, v roce 1919 se název změnil na Československé státní doly.

V převzatém dolovém majetku byly činné doly Julius I. a Julius II. v Mostě (založené roku 1871 a 1872) a František ve Střimicích, založený roku 1871. Neustálé potíže při těžbě se zmáháním poloh kuřavek si vynutily zastavení činnosti dolů Julius I. a František v roce 1878. Důl Julius II., v roce 1946 přejmenovaný na Jožka David a v roce 1951 na Mistr Jan Hus, těžil až do svého uzavření v roce 1968 důlní pole severně od Mostu a to obvyklým způsobem komorováním na zával v několika lávkách. Poblíž dolu byl také roku 1930 otevřen povrchový lom Evžen, který byl v těžbě do roku 1952, kdy byl sloučen s lomem Ležáky.

Státní doly brzy po svém vzniku přistoupily k otvírce nových důlních provozů. V Kopistech začalo v roce 1882 hloubení dolu Julius III., vlastní těžba byla zahájena v roce 1886. Důl byl vyražen do hloubky 187 m a těžil sloj o mocnosti 18-22 metrů. Nejdříve bylo rubáno metodou komorování na plnou mocnost s ponecháním 2-3 m uhlí v počvě sloje, a tato ponechaná zásoba byla pak vyuhlována podsednutím starých komor. Po 1. světové válce se přešlo ke komorování na zával ve 2-3 lávkách.

Na tomto dole byly poprvé v revíru zavedeny železné stojky pro vyztužování komor. Byl zde také instalován vahadlový vodotěžný stroj a podzemní čerpací stanice společné pro všechny doly Julius. Doposud je na dole, který v roce 1991 ukončil svou činnost a slouží již jen jako čerpací stanice, zachován původní těžní parní stroj. V roce 1892 byl v Kopistech založen další důl, Julius IV., který však byl již roku 1911 zastaven.

Těžba státních dolů neustále narůstala. V roce 1890 činina 446 tisíc tun a v roce 1900 již 672 tisíc tun, takže příznivá ekonomická situace umožnila zahájit v roce 1901 otvírku povrchového lomu Hedvika v Ervěnicích (roku 1947 přejmenován na President F.D. Roosewelt, roku 1951 na Československá armáda). Těžba sloje o mocnosti 15-20 metrů, s nadložím 6-30 metrů, začala v prostoru mezi bývalou ervěnickou elektrárnou (poblíž areálu dnešního závodu ČSA) a Komořany.

Do roku 1916 se těžilo mlýnkováním na celou mocnost sloje. Uhlí se při těžbě třídilo podle kvality, sypalo do vozíků, které byly lanovkou dopravovány k řetězovým dopravníkům a těmi na třídičku.

V roce 1916 bylo nasazeno první lžícové rypadlo při těžbě uhlí, v roce 1918 také na skrývce. Uhlí bylo těženo do třicátých let našeho století v několika samostatných lomech, které byly otvírány v prostoru mezi Ervěnicemi, Komořany a Dřínovem. Před 2. světovou válkou bylo maximální těžby na dole dosaženo v roce 1937, a to 1.418 tisíc tun. V letech 1912-1931 byla část dolového pole Hedvika rubána hlubinně komorováním na zával. Za druhé světové války byl zpracován projekt přestavby dolu na velkolom, v roce 1941 byla zastavena těžba na dole Elly a dolové pole přičleněno k Hedvice. V letech 1948-1954 byla postupně nasazována stále výkonnější rypadla, první zakladače, a místo úzkorozchodné byla zaváděna dodnes používaná kolejová doprava s běžným rozchodem 1.435 mm. Byl tak zahájen proces přetváření dolu Hedvika do dnešní podoby moderního výkonného lomu. V letech 1901-1904 byl vyhlouben a uveden do provozu důl Julius B. v Souši (v roce 1946 přejmenován na Zdeněk Nejedlý I). Na dole se těžilo do roku 1928 metodou komorování na plnou mocnost, poté komorování v lávkách. V roce 1951 byl důl sloučen s doly Quido I.-III., těžba na něm byla ukončena (od roku 1979 již pouze jako úseku dolu Centrum) v roce 1981.

Celková těžba společnosti Státní doly činila v roce 1906 celkem 1.190 tisíc tun, což umožnilo vyrovnat se zejména ekonomicky s následky zatopení dolů v roce 1909. V noci ze 3. na 4. 2. 1909 došlo k protržení hrází řeky Bělá, voda postupně zatopila nejen všechny hlubinné doly společnosti, ale prosakovaním stařinami byly poškozeny i doly Quido I. a II., Centrum, Minerva, Richard a Evžen patřící jiným těžebním společnostem. Odstraňování následků průvalu trvalo celkem půl roku.

Po první světové válce patřily Státní doly mezi čtyři nejvýznamnější těžaře v revíru. Kromě již zmíněných dolů měly Státní doly v majetku také důl Sirius v Březně u Chomutova a President Masaryk v Břežánkách, takže celková těžba ve 20. letech přesahovala průměrně 2 miliony tun. V letech hospodářské krize ve třicátých letech došlo sice přechodně k poklesu těžeb, ale např. již v roce 1934 koupila společnost další důlní majetek u Strupčic (důl Anna). Obdobně jako jiné velké těžařské společnosti byly rovněž Státní doly včleněny do německého trustu SUBAG, čímž jejich samostatná existence zanikla. 

1

/gallerous/get_image/Kohlenwerke.jpg/normal