Pětaosmdesátimetrový větrník mezi Klíny a Mníškem se otevřel zvědavcům. Návštěvníci měli výjimečnou možnost poznat funkce větrné elektrárny skrývající se přímo v jádru stožáru.Větrná elektrárna, která je již v provozu třináct a půl tisíce hodin, ročně vyrobí pět milionů kW.
Mostecko bylo součástí českého území od prvních formací českého státu. Již v rané fázi feudální společnosti ovládal podstatnou část Mostecka spolu s ostatním územím Podkrušnohoří a přilehlých oblastí Krušnohoří mocný rod Hrabišiců, který patřil k nejstarším českým panským rodům již od 11. století. Rodoví příslušníci zastávali hlavně v průběhu 13. století vysoké úřady na panovnickém dvoře Přemyslovců.
Z kastelánství v Bílině plynulo Hrabišicům výjimečné postavení v Podkrušnohoří. Vysloužili si tím většinu zeměpanského zboží kolem Bíliny, která byla původně střediskem správní moci podkrušnohorské župy. Jejich posláním bylo mimo jiné zajišťovat bezpečnost pohraničních hvozdů a komunikační trasy s přechody do Saska. Podpořili vytvoření obranných hradů rozložených podél úpatí Krušných hor. Po průniku za hřebeny hor patřila do jejich působnosti oblast, která zahrnovala sídelní lokality Seiffen, Sayda, Pfaffroda a Nassau, protože toto území patřilo ve 12. století k Čechám. Roku 1253 je Přemysl Otakar II. vyměnil s Jindřichem Jasným za rakouské statky.
Vymezené saské území získal výměnou zpět Václav II., aby bylo opět součástí Čech. V roce 1307 připadla uvedená oblast Krušnohoří opět Bedřichu Mírnému z Míšně, a tím již s konečnou platností náležela Sasku.
Středověké Mostecko se stalo územím, kde se střetávaly zájmy nejen vnitřní, ale i zahraniční politiky tehdejšího českého státu. Tak jako se projevovala snaha z české strany pronikat za horizont hřebenů Krušných hor do Saska, prosazovala se obdobná politika i na saské straně. Svoji úlohu v této problematice sehrával Most, jehož klíčovou důležitost jako kompletně opevněného města v severozápadních Čechách v blízkosti hranic si uvědomovali také Lucemburkové.
Přestože byl Most oporou panovnické moci, byl dáván v době českých králů Karla IV. a Václava IV. do zástavy míšeňským markrabatům jako záruka pro vyrovnání finančních závazků z české strany. Míšeňští jej zase považovali za vhodného prostředníka k možnému rozšíření svých mocenských zájmů v podkrušnohorském úvalu.
Ovládnout zdejší část Podkrušnohoří se podařilo Wilhelmu Míšeňskému, který roku 1398 získal koupí od pánů Rýzmburků, rodové větve Hrabišiců, do držení hrad Rýzmburk se statky a desítkami vesnic na Duchcovsku a Mostecku.
Časté zastavování města Mostu saským markrabatům a národnostní skladba obyvatel, z nichž nejbohatší byli patricijové převážně německého původu, přivedly Most na prahu husitských válek do tábora nepřátel kalicha. Město dalo přednost přiznání starých práv, která za věrnost císařské straně potvrdil císař Zikmund, jehož vojenským spojencem a oporou byl míšeňský markrabě Friedrich. Roku 1425 se dostalo samotné město do míšeňské zástavy.
Podkrušnohoří bylo od míšeňských markrabat získáno zpět až po rázném zásahu zemského správce a později českého krále Jiřího z Poděbrad V roce 1455.
Uzavřením chebského míru roku 1459 bylo stvrzeno, že bývalé míšeňské državy z majetku Rýzmburku včetně Mostu a mosteckého hradu veškerým zbožím jsou opět součástí smí Koruny české.
Od této doby probíhal společenský i ekonomický rozvoj Mostecka v rámci historického vývoje českého státu. Teprve v novodobé historii, ve zcela jiných společenských podmínkách, se objevily snahy o přičlenění Mostecka k jinému státnímu útvaru.
Koncem I. světové války, ještě v rámci tehdejší rakousko-uherské monarchie, žádali poslanci německé národnosti odtržení „německých" pohraničních území Čech a vytvoření samosprávní provincie Deutschbohmen. Po rozpadu monarchie bylo toto rozhodnutí schváleno rakouským prozatímním národním shromážděním, které slíbilo nově vytvořené provincii plnou ochranu a prohlásilo ji za součást Německého Rakouska. Stalo se tak 30. října 1918, krátce po vyhlášení samostatné Československé republiky (28.10.1918).
Během několika dalších dnů byly na území Čech, Moravy a Slezska vytvořeny další 3 provincie, které se hlásily k Německému Rakousku. Provincie měly vlastní zemské sněmy a zemské vlády, které měly být napojeny na rakouskou vládu, nikoliv na vládu československou.
Na Mostecku nastala na krátký čas doba dvojvládí. Na jedné straně správní orgány ČSR, na druhé straně zemská hejtmanství provincie Deutschbohmen. Československá vláda zasáhla mocensky a provincii zlikvidovala zásahem nově vytvořené armády v polovině prosince 1918. Tímto byl v podstatě dokončen boj za připojení pohraničního území k ČSR.
Mostecko-regionální dějiny
Poslední komentáře
1 rok 8 týdnů zpět
4 roky 25 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět