Historie Litvínovska

Stěhovavá knihovna

Původní budova čp.11 ve které byly ve 20 letech 20 století umístěny česká a německá knihovna a čítárna
Městská knihovna v Litvínově se za dobu své existence od roku 1946 stěhovala několikrát. Z důvodů nevhodné přístupnosti knihovny v suterénu čp.11 byla přemístěna do sousední budovy čp. 173, kde zahájila půjčování knih vždy v úterý a v pátek. V prosinci téhož roku tam byla uskutečněna výstava knih spojena prodejem.
V říjnu roku 1950, kdy obdržela název Městská lidová knihovna, Julia Fučíka, se přestěhovala do budovy čp. 296 v Rooseveltově ulici (vedle dnešního velkého divadla). O tři roky později, tedy v roce 1953, byla přemístěna do čp. 176 na náměstí Míru, kde setrvala až do roku 1960.

Tři pobočky litvínovské knihovny, založené na přelomu 40. a 50. let, byly zrušeny víjma jediné. Tou byla pobočka v Louce, ze které se stala samostatně fungující obecní knihovna po osamostatnění obce.
Mezi prvními pobočkami, které byla pobočka v Dolním Litvínově. K jejímu zrušení došlo koncem 50. let z důvodů likvidace obce. Následovalo ukončení činnosti pobočky v Šumné, jejíž fond veden do hlavní knihovny.
Vlivem vzrůstajícího počtu nových knih a převodem zrušených poboček bylo nutné, aby se knihovna v roce 1960 opět přestěhovala, a to do budovy někdejší České záložny, čp. 686, kde sídlila do roku 1968. Tato budova je již v současné době zbourána, ale nacházela se v místech volného prostoru před hotelovým domem vedle zámku.

Počet čtenářů se v knihovně neustále zvyšoval. Knihovna se snažila své čtenáře zaujmout svojí rozličnou činností. Kromě půjčování knih připravovaly pracovnice knihovny řadu besed o knize včetně čtení z knih známých autorů. Návštěvníci vyhledávali knihovnu jako středisko informací. Za svoji činnost byla knihovna v tehdejších dobách oceněna mimo jiné také Ministerstvem kultury a za odměnu 11000 Kčs na nákup knih.

Jak léta běžela, pracovnice knihovny stály opět před otázkou „ Kam s ní ?", tedy před otázkou stěhování. V rámci prováděných demolic západní strany tehdejšího náměstí Svobody, kterými byl uvolňován prostor k nové výstavbě, byla zahrnuta také budova bývalé české záložny. V této souvislosti se však opomněla potřeba zajistit přemístění městské knihovny do nových prostor.
Po delších jednáních bylo konečně definitivně v roce 1968 rozhodnuto o přidělení I. patra nově vystavěného objektu čp. 2022 poblíž tehdejšího textilního závodu Benar, kam také knihovnice ve dnech 23. až 26. srpna téhož roku přestěhovaly knihovnu na ručním vozíku. Navzdory všem předcházejícím překážkám se začaly již 6. září 1968 v pěkně upravených místnostech opět půjčovat knihy.

Roky 1968 - 1998

V roce 1968 přestěhované knihovně začíná etapa jejího dlouhého třicetiletého období působení v nových pracovních podmínkách. V prvních dnech po přestěhování knihovny do budovy v Čapkově ulici přišlo zhlédnout nové prostory asi 110 dospělých čtenářů a při té příležitosti si i vypůjčit knihy. Důsledkem posledního přemístění došlo k poklesu stavu výpůjček a tudíž i čtenářů. Prostory knihovny byly velmi malé a volný výběr knih pro čtenáře tristní.
Pracovnice knihovny však měly eminentní zájem získat čtenáře zpět a využít nového, příjemně upraveného prostředí ke zvýšení počtu zájemců o výpůjčky knih. Jejich záměr se zdařil, jak ukazuje úspěšná bilance za rok 1970. Počet výpůjček překročil sto tisíc knihovních jednotek a čtenářů bylo okolo tří tisíc.

Libri prohibiti 

Tady bohužel chybí jakákoliv vzpomínka na následnou normalizaci a s ní spojené vytvoření seznamu zakázaných spisovatelů. Tam kde to prostory knihovny dovolili se knihy pečetili ve zvláštní místnosti. Kde to prostory nedovolovali, se odváželi do různých stranických institucí jak např. krajské výbory strany a podobně, i tam ale byly samozřejmě pod zámkem.
Pokud knihy v knihovnách zůstali  do katalogizačního lístku se vepsalo "N"-nepůjčovat, pokud se situace změnila "U"-uvolněno.

Počet návštěvníků a zájemců o noviny a časopisy stoupl skoro na sedm tisíc.
Knihovna v průběhu přibývajících let postupně nakupuje nové knihy získává více čtenářů a návštěvníků, tím i více výpůjček knih, ale zároveň přichází o své pobočky, aby zpětně dostala nové.V rámci integrace obcí Hamr a Janov s městem Litvínov přibyly hlavní knihovně v roce 1986 další dvě pobočky, které taktéž v následujících letech zanikly.
Pobočka v Hamru, ve kterou se změnila původní obecní knihovna, byla umístěna ve školní budově dnešní Euroškoly. Ve zprávě o činnosti z roku 1946,kterou předkládala Knihovní rada v Hamru, se dozvídáme, že knihovna měla 424 svazků knih a 35 čtenářů. Jejím knihovníkem byl František Novotný.

Pobočka zanikla v říjnu roku 1991 při sloučení s pobočkou Pobočka v Chudeříně byla hojně navštěvována v Janově.
Knihovna Janov byla založena v r.1946 a v r.1990 se přestěhovala do nových prostor v Luční ulici, kde pro ni byly vyčleněny v čp. 313 dvě bytové jednotky. Zařazením celého panelového domu do privatizace musela být tato bytová jednotka uvolněna. Rozhodnutím města v roce 2004 byla pobočka zrušena. Její fond byl částečně odprodán a zbytek fondu převeden do hlavní knihovny.

Pobočka Chudeřin byla zrušena v roce 1991 a fond knihovny byl částečně odprodán občanům města, zbytek převeden do centrální knihovny. Pobočka Litvínov 6, která sídlila v Loutkové scéně na Osadě, byla v roce 1979 přestěhována do nove vybudovaného nákupního střediska Máj. V nákupním středisku získala velký prostor pro rozmístění regálů a hlavně prostor k uplatnění volného výběru knih čtenáři. Pobočka se tím přiblížila i k obyvatelům nově vzniklého panelového sídliště „Pod Lesem". Z důvodů privatizace objektu byla zrušena rozhodnutím města v roce 1998. Celý knihovní fond byl přestěhován do hlavní knihovny.

Knihovna se během let 1968 až 1998 potýkala s různými problémy, které střídaly také radosti. Její chod zabezpečovalo mnoho knihovníků a knihovnic, ale i několik ředitelek. Ti všichni se snaží pro čtenáře a návštěvníky vytvořit příjemné prostředí, které doplňovali obměňovanými výstavkami knih k různým výročím spisovatelů, ilustrátorů a dalších umělců nebo známých osobností, řadou literárních soutěží pro děti a mládež, různými besedami o knížkách hlavně pro děti.
17. listopad 1989 byl pro naši společnost významným rokem změn jak společenských, tak i politických. Rokem 1990 počala také řada změn pro knihovnu. Týkaly se proměn poboček, jak bylo naznačeno výše, z nichž v roce 1992 zůstaly knihovně již pouze 2 pobočky.

Během následujících čtyř roků byl osud knihovny nahnutý. Nové vedení města se snažilo práci knihovny zefektivnit až vše vyvrcholilo tím, že v rozpočtu knihovny ne-byly zahrnuty finanční prostředky na nákup nových knih. Projevil se tím závažný problém, protože zájem čtenářů o knihovnu přilákáte zejména na nové knižní tituly
Tuto situaci se knihovna snažila vyřešit tím, že oslovila litvínovská knihkupectví a jednotlivá nakladatelství a požádala je o případné dary. Od mnohých byla prosba vyslyšena, ale veskrze šlo o literaturu která nebyla tolik žádána čtenáři. Avšak vše se nakonec obrátilo v dobré a městští radní odsouhlasily peněžní částku na nákup nových knih a knihovna čtenářům mohla opět nabídnout nejen nové knihy, ale i časopisy.

Po zdolání všech existenčních problémů se knihovna mohla opět soustředit na svoji hlavní činnost. Půjčuje knihy a časopisy, půjčuje soubory knih v penzionech pro seniory, pořádá dále literární soutěže, burzy knih, burzy samolepek a hraček z Kinder vajíček, do novin Radnice připravuje křížovky a soutěže pro dospělé a mnohé další.

Stěhování do Soukenické ulice

Etapa působení knihovny v Čapkově ulici, kde vydržela celých třicet let, byla ukončena v roce 1998. Další éra činnosti skončila souběžně i pro pobočku v nákupním středisku Máj, který byl prodán do soukromých rukou. Nastává nové období rozvoje knihovny v jiných prostorách, které pro tyto účely byly určeny městem.

Novým vybraným prostorem pro městskou knihovnu byl objekt bývalých jeslí Soukenické ulici, čp. 982. Budova však musela nejprve projít celkovou rekonstrukcí, aby zejména statika odpovídala potřebám zatížení knihovnou. Předpokládané náklady na rekonstrukci byly odhadovány zhruba na desítku milionů korun. I rozpočtových úpravách bylo vynaloženo zhruba 1, 5 milionu korun na hlavní zpevnění budovy kovovými pilíři a další práce spojené s modernizací.

Všem pracovnicím knihovny se tento prostor líbil, protože konečně byl dostatek prostoru k rozmístění knih, které mohly být poprvé z podstatné části ve volném výběru k dispozici čtenáři. Velký prostor získalo jak oddělení pro dospělé, tak i dětské oddělení, Termín otevření v nových prostorech byl stanoven na 1. června 1998, což se zdálo nemožné, aby se podařilo přestěhovat dvě knihovny za pět měsíců.

Dne 20. března 1998 byl ukončen provoz ve stávající knihovně a 1. června téhož roku byl zahájen provoz v nové knihovně v Soukenické ulici.Litvínovská knihovna jde z dobou a téhož roku se v jejich prostorách objevuje první počítač.Později se knihovna připojuje k internetu a přístup čtenářů k informacím se tak zvětšuje.
Aktuálně už jsou prostory knihovny zase nedostačující a uvažuje se o přístavbě.

Rok 2009

Litvínovská knihovna se během velikonočních svátků ocitla pod vodou. Prasklá přívodní hadička vody má na svědomí třicet tisíc svazků knih, které zcela zničené skončily v kontejnerech. Knihovna je až do odvolání pro čtenáře uzavřena.

Šok čekal na zaměstnance knihovny po velikonočních svátcích minulý týden. Během tří dnů volna do oddělení pro dospělé čtenáře nepřetržitě tryskala voda z prasklé přívodní hadičky u umyvadla na toaletách. Přízemí knihovny se změnilo v bazén. Na knihy uskladněné v suterénu pršela páchnoucí špinavá voda ze stropu. Na záchraně knih, které se ještě zachránit daly a na likvidaci škod začalo okamžitě pracovat patnáct lidí. Suché knihy se z vlhkého prostředí stěhovaly v tři sta padesáti přepravkách společnosti Japek do bývalé základní školy v Janově. „V současné době probíhá vysušování objektu. Jsme připraveni situaci řešit dál, ale chceme nejprve znát názor odborníků. Je tu několik možností. Po vysušení se v objektu odstraní největší škody a knihy se přestěhují zpět. Nebo se objekt uzavře a knihovna bude fungovat až po celkové rekonstrukci, na kterou žádáme o dotaci," uvedl při páteční prohlídce stavu knihovny starosta města Daniel Volák. To už byl ale objekt částečně vysušen a obnovení činnosti knihovny se nezdálo být zcela nereálné.

Odborná firma proto začala pracovat na přípravě návrhu částečného odstranění největších škod tak, aby bylo možné objekt do doby celkové rekonstrukce využívat. „Knihy přestěhujeme zpět. Většinu regálů můžeme dál používat. Některé ale bude potřeba vyměnit. Dětské oddělení zůstalo nedotčené. Knihy vystavené v oddělení pro dospělé jsme také většinou zachránili. Největší škody voda napáchala v suterénu. Odtud jsme museli zlikvidovat devadesát pět procent výtisků. Sice jsme pojištěni a za knihy dostaneme peníze zpět, ale některé výtisky už ani neseženeme. Nejvíce nás mrzí zničené knihy naučné literatury," s lítostí popisuje škody ředitelka knihovny Marcela Güttnerová. Ta si spolu s ostatními pracovnicemi knihovny vysloužila za likvidaci havárie poděkování a uznání starosty města.

V září téhož roku knihovna obnovila svůj provoz v penzionu ve Vodní ulici a čeká na generální rekonstrukci a proměnu svého původního sídla.Ta bude hotová až v r.2011.