Pětaosmdesátimetrový větrník mezi Klíny a Mníškem se otevřel zvědavcům. Návštěvníci měli výjimečnou možnost poznat funkce větrné elektrárny skrývající se přímo v jádru stožáru.Větrná elektrárna, která je již v provozu třináct a půl tisíce hodin, ročně vyrobí pět milionů kW.
VZNIK A ZÁNIK DŘÍNOVSKÉHO JEZERA
Motto
Člověk pravděpodobně nedokáže svou sebedestruktivní činností trvale zničit přírodu, příroda má na svou regeneraci vždy přebytek prostředků, sil i času... zničit si však nenapravitelně své životní prostředí dokáže člověk hravě, tragické je, že má potom na jeho obnovu tak proklatě málo prostředků, sil i času.
Úvod
I když doba existence umělé vodní nádrže v Mostecké pánvi (tzv. Dřínovského jezera) je jen nepatrnou piko-sekundou v celé historii vodní plochy Komořanského jezera a obecně i krajiny v této oblasti, snad stojí za to, podrobněji zmapovat jeho už zcela uzavřenou (?) kapitolu jeho pouhé čtvrtstoletí trvající existence... To, co přirozeným procesům běžně trvá deseti tisíce let, dokáže člověk, ve jménu rozvoje civilizace, provést za pár desítek let... Je-li to dobře nebo špatně rozhodne až čas.
Prehistorie
Důkazy o existenci rozsáhlé vodní plochy v Mostecké pánvi (tzv. Komořanského jezera) už před 11000 lety (v období mladšího dryasu - 9000-8000 p.n.l) přináší moderní věda - archeobotanická diatomologie a to studiem rašelinných a jezerních sedimentů. Tuto metodu použil již ve 40. letech dvacátého století M. Losert právě při výzkumu usazenin Komořanského jezera, na jeho výsledky pak navázala V. Jankovská koncem 80. let dvacátého století při rozsáhlých archeologických a botanických výzkumech po vysušení Dřínovského jezera a to před samotnou otvírkou současného hnědouhelného velkolomu Československé armády.
Historie
Komořanské jezero existovalo několik dlouhých tisíciletí, v kterých si zachovávalo svůj přírodní charakter i když zde docházelo k přirozenému, sice pomalému, ale k nezvratnému zanášení jezerní prohlubně zeminou, splavovanou četnými přítoky ze svahů Krušných hor. Původně jednolité jezero se přirozenou cestou rozpadalo do většího množství drobnějších vodních ploch, zanesené a zarůstající části jezera se měnily na rozsáhlé plochy mokřadů, které zarůstaly náletovými dřevinami a tak se souvislá vodní plocha neustále zmenšovala.
Novověk
Postupné osídlováním podkrušnohorské nížiny pak vedlo k stále sílícímu tlaku na exploataci bažin a mokřadů, k zakládání zemědělských ploch (polí a pastvin) na jejich místech a také ku tlaku na omezení zdravotních rizik pro lidi i chovaný dobytek z komářích kalamit, které rozsáhle močály každoročně inicializovaly. Na Kreibichově kopii (sekce č. 37 z map Josefského vojenského mapování z let 1927-1933) je zachyceno okolí zbytků Komořanského jezera koncem 18 století (mapa č.1).
Proto bylo v roce 1831 započato s rozsáhlým umělým odvodňováním jezera a rekultivací mokřadů na zemědělsky obhospodařené plochy. I když o tom, že v Severních Čechách jsou naleziště hnědého uhlí se vědělo už na konci středověku - pro rozsáhlou povrchovou průmyslovou těžbu ještě na přelomu 18 a 19 století nenazrál čas. Těžba uhlí tu do začátku 19. století probíhala jen v místně rozptýlených lokalitách podzemním kutáním, pozdější rozvoj dobývací a dopravní techniky vedl ke vzniku mnoha moderních hlubinných dolů a tak si krajina Mostecké pánve zachovávala až do 40 let dvacátého století zemědělský ráz s rozptýlenými umělými vodními plochami (rybníky a propadlinami) a četnými hlubinnými šachtami označovanými v krajině typickými těžními věžemi. (mapa č.2)
Současnost
Teprve rok 1940 a druhá světová válka přinesla na Mostecko dramatickou přeměnu krajiny zemědělské na krajinu průmyslovou. Začalo to vybudováním obrovského chemického komplexu na výrobu pohonných hmot v Záluží U Mostu (Sudetenländische Treibst- offwerke AG Oberleutensdorf, po válce Stalinovy závody, Závody Československo - Sovětského přátelství, Chemopetrol) a pokračovalo po roce 1945 rozvojem tepelných elektráren (Komořany, Ervěnice...) a tomto základě pak nástupem rozsáhlé povrchové těžby hnědého uhlí. V našem zájmovém území tak vznikají obrovité povrchové hnědouhelné lomy a při jejich otvírání pak mohutné skládky nadložní hlušiny (výsypky a kýpy) se všemi průvodními negativními jevy (likvidace města Mostu a několika desítek obcí, zábor mnoha stovek hektarů zemědělské půdy pro uložení skrývkového materiálu, likvidace původních vodních ploch...)
Přesto (nebo snad právě proto) se v 50. letech dvacátého století vyskytla potřeba vybudovat pro potřebu tepelných elektráren Komořany a Ervěnice a Zálužské chemičky dostatečně kapacitní zásobník kvalitní průmyslové vody a tak byla vyprojektována vodní nádrž Dřínov, později běžně nazývaná Dřínovské jezero. Se stavebními pracemi se započalo v roce 1953 a v roce 1955 byla nádrž naplněna vybudovaným umělým Podkrušnohorským přivaděčem, do kterého byla jednak svedena říčka Bílina a její nedostatečná vodní kapacita byla posílena vodou z řeky Ohře.
Samotná stavba nádrže bylo rozsáhlé inženýrské dílo - byly vybudovány tři sypané zemní hráze chráněné z návodní strany kamenným záhozem. Hráze ohraničovali dílo z východní, jižní a západní strany, (severní byla tvořena přirozeným terénem), celková délka pobřeží byla cca 8 km, umělé hráze byly cca 6 km dlouhé s výškou 8 m, bezpečnostní přeliv měl šířku 6 m a nádrž měla projektovaný objem 9,387 mil. m3 ...Staveniště hrází nádrže je zřetelné rozeznatelné na leteckém snímku z roku 1952 (mapa č.3). Kompletně napuštěná nádrž je vyfotografovaná na leteckém snímku z roku 1964 (mapa č.4)
Sudičky však pracně a draze vybudovanému Dřínovskému jezera předurčily krátký a smutný osud - jeho existence se vešla do pouhých 26 roků. Už někdy v roce 1970-1971 začaly přípravy na konečnou likvidaci jezera - přivaděč vody byl v důsledku rozšiřování těžby v dolu Československé armády přemístěn z jihozápadního kouta nádrže do jeho severozápadního rohu a začalo se s přehrazováním jihozápadní části nádrže u bývalého přítoku a v roce 1980 se začalo s vypouštěním vody a vzápětí se skrývkové a dobývací stroje zakously do jeho dna a hrází... Tím byl osud Jezera zpečetěn.
V současné době (rok 2011) je přesně na místě bývalého Dřínovského jezera aktivní (tj. nejhlubší) těžební oblast dolu Československé armády, na jih pak důl Jan Šverma a na východ důl Obránců míru (mapa č.5) a celá zájmová oblast je z východní strany obklopena výsypkami - Janovskou, Jiřetínskou a Kopystskou, za nimi, dále na východ se rozkládá gigantický výrobní komplex Chemopetrolu, na jižní straně pak leží průmyslová oblast Ervěnická a Komořanská s tepelnou elektrárnou a na západní straně se rozkládá podkrušnohorské podhůří s obcemi Vysoká Pec, Drmaly, Červený Hrádek a Jirkov s nově zbudovanými retenčními vodní nádržemi Kyjickou a Zaječickou. Na severu pak ční nad pánevní oblastí strmá hradba Krušných hor s mediálně opečovávaným zámkem Jezeří a obcemi Černice a Horní Jiřetín. Pro bližší informace o nich stačí požádat strýčka Googla, má ve své databázi odkazů víc než dost... :-)
Budoucnost
O blízké budoucnosti "krajiny" v místě bývalého Komořanského (Dřínovského) jezera není ve dvacátých letech 21 století definitivně rozhodnuto. Uhelná lobby svádí již od začátku třetího tisíciletí tvrdý boj o prolomení ekologických limitů těžby hnědého uhlí v této oblasti (limity byly vyhlášeny usnesením vlády ČR č. 444 z roku 1991) - občané Horního Jiřetína a Černic se sice vehementně brání likvidaci svých domovů, ale budoucnost těchto obcí je krajně nejistá... síla peněz je, v Českém postmoderním kapitalizmu, jak známo, vždy větší než oprávněné životní zájmy občanů...
Všechny současně dostupné prameny uvádějí, že na místě vytěženého hnědouhelného lomu vznikne opět velké umělé jezero - jednotlivé varianty se prakticky liší jen datem začátku jeho budování - v případě zachování limitů a ukončení těžby v nejbližším možném termínu (rok 2015) je termín budování jezera už v dohledu, v případě vítězství uhelné lobby je výhled na jeho vznik pak prakticky v nedohlednu (vytěžení všech zásob uhlí je v krajních odhadech posunuto až na rok 2150).
Prameny :
http://cs.wikipedia.org
http://www.unipetrolrpa.cz
http://priroda.sdas.cz
http://www.svobodomyslni.cz
http://oldmaps.geolab.cz
http://gis.mesto-most.cz
http://www.ecmost.cz
http://mapy.cz
Foto: Standa Krčka
Mapy:
© 1st (2nd ) Military Survey, Section No. xy, Austrian State Archive/Military Archive, Vienna
© Laboratoř geoinformatiky Univerzita J.E. Purkyně - http://www.geolab.cz
© Ministerstvo životního prostředí ČR - http://www.env.cz
© Historický ústav AV ČR - http://www.hiu.cas.cz
Poslední komentáře
1 rok 8 týdnů zpět
4 roky 25 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět