Historie Litvínovska

   Město Duchcov ležící v někdejším Litoměřickém kraji bývalo v minulosti centrem poměrně rozlehlého a významného panství. Například ve druhé polovině 19. století stálo na pomyslné 26. příčce co do velikosti v rámci celých Čech. V tomto příspěvku se budeme zabývat jeho osudy v období, kdy ho vlastnil hraběcí rod Valdštejnů, jedna z předních a nejstarších šlechtických rodin v království Českém. Valdštejnové měli ctěné sousedy jako například rodiny Clary-Aldringen, Ledebur, Lobkowicz či osecký klášter a pražského arcibiskupa.

   Duchcovské dominium získali Valdštejnové koupí od Viléma Popela z Lobkovic v roce 1618.[1] Prvním držitelem Duchcova z tohoto rodu se stal nejvyšší purkrabí království Českého Adam z Valdštejna (+ 1638), syn Jana mladšího z Valdštejna (+ 1576) a Alžběty Krajířové z Krajku (+ 1565). Z prvního manželství Adama z Valdštejna s Alžbětou z Valdštejna (+ 1614) se narodily synové Rudolf (+ 1632), Maxmilián (+ 1655) a Bertold (+ 1632), ze druhého s Johannou Emilií rozenou Žerotínovou pak vzešli bratři Karel Ferdinand a Jan Viktorín. Maxmilián na Mnichově Hradišti se stal zakladatelem hlavní linie rodu.[2] Z roku 1651 se dochoval zajímavý popis duchcovského panství.[3] Přirozeným střediskem duchcovského dominia byl zámek (zu Duxau in Schloss), přičemž vrchnost užívala deset místností. V Duchcově fungoval pivovar, stál tu zahradní domek. Na panství existovaly dva ovčíny s 1.357 ovcemi, poplužní dvory Duchcov (Duxer), Litvínov (Leutensdorf), Želénky (Schellenka), Liptice (Liptitz) a Všechlapy (Schechlaber). Mlýny pracovaly v Duchcově a okolí celkem čtyři, vrchnost měla užitek i z několika větších rybníků s násadou kaprů obvykle 50 anebo 80 kop. Na hotovosti měli úředníci v pokladně 117 zlatých 39 krejcarů. Na připojeném litvínovském panství bylo pět poplužních dvorů, pět mlýnů, pila, měděný hamr a pivovar. Při tamějším důchodním úřadě bylo uloženo na hotovosti 342 zlatých 13 krejcarů.

   Založení duchcovského rodového fideikomisu spadá do roku 1667. Pražský arcibiskup Jan Bedřich hrabě z Valdštejna určil tehdy s povolením římsko-německého císaře Leopolda I. svá panství včetně Duchcova za nedělitelné rodové svěřenství (fideikomis). Na základě závěti hraběte Jana Bedřicha ze dne 30. května 1694 se pak valdštejnského fideikomisu ujal jeho synovec Jan Josef (1684-1731), mladší syn Arnošta Josefa (+ 1708) a pravnuk již výše zmiňovaného Maxmiliána z Valdštejna (+ 1655).[4] Když nový duchcovský pán, Jan Josef  hrabě z Valdštejna, v dubnu 1731 bezdětný zesnul, jeho starší bratr František Josef (1680-1722) už nežil. Měl však dva syny – Františka Arnošta a Františka Josefa. Duchcov získal dne 2. května 1731 mladší František Josef (1709-1760), proti čemuž ovšem protestoval jeho starší bratr František Arnošt (1708-1748). Spor mezi oběma sourozenci se podařilo urovnat dohodou ze dne 25. dubna 1732, v níž se František Josef zavázal bratra vyplatit částkou 116.666 zlatých 40 krejcarů. V tomto okamžiku se hlavní linie rodu Valdštejnů rozdělila na dvě větve, a sice tzv. mnichovohradišťskou (založil František Arnošt) a duchcovskou (založil František Josef).[5] Dalším držitelem Duchcova se stal hrabě Emanuel Filibert (2. II. 1731- 26. V. 1775), syn hraběte Františka Josefa. Emanuel Filibert byl ženat s Marií Josefou hraběnkou Trauttmansdorffovou a měli spolu čtyři syny – Josefa Karla (16. II. 1755 – 17. III. 1814), Jana Bedřicha (21. VIII. 1756 – 15. IV. 1812), Františka Adama (14. II. 1759 – 24. V. 1823) a Ferdinanda Arnošta (24. III. 1762 – 26. V. 1823).

   Na panství se nacházela tři panská sídla užívaná vrchností. Jednak šlo o hlavní residenci, totiž o duchcovský zámek, který prošel v 17. a 18. století pronikavou přestavbou na honosné šlechtické sídlo splňující požadavky tehdejší epochy. Podle inventáře z roku 1694 se prostory pro panstvo nacházely v prostředním a horním poschodí zámku.[6] V horním patře se nacházely v následujícím pořadí jídelna, tři pokoje, komora, chodba, kaplanův pokoj, komora, světnice vrátného, pokoj pro hosty, komora, pokoj u zbrojnice a zbrojnice. V prostředním podlaží byla též jídelna, malý pokoj, tři pokoje, předsíň, rohový salon, komora, hostinský pokoj, komora, kancléřův pokoj, dva pokoje, šatna, spižírna, kuchyně s pekárnou, kuchyňská světnice a klenutá spíž. K roku 1731 víme z jiného soupisu i přesně, co se nalézalo v jednotlivých místnostech.[7] Například v ložnici hraběte stála malá postel pro jednu osobu potažená zeleným atlasem s baldachýnem, osm drátěných židliček zelené barvy, kanape s látkou z damašku, tři čtyřrohé stolky s ubrusy, dva menší stejné stolečky, dřevěná skříň na šaty se čtyřmi zásuvkami. Na velkém stole stála pozlacená váha, papežův portrét, dóza na tabák, dva leštěné kameny s Orfeovým vejcem, jeden malovaný předmět ze želvoviny a plátno. Ve zdi byla zabudována velká skříň, kde se skrývalo 31 map bez rámů a jedna větší, rovněž bez jakéhokoliv orámování.

Na duchcovském panství (bez litvínovského) bychom kromě zámku našli z významnějších staveb pivovar, čtyři panské dvory a při nich 22 koní, 5 oslů, 324 kusů hovězího dobytka, 41 prasat, 1.599 ovcí a 247 kusů drůbeže. Zámecká zahrada byla již tehdy známá mnoha vzácnými dřevinami a exotickými ovocnými stromy. Vrchnost se již začínala starat systematicky také o své lesy. Na panství tudíž stálo několik mysliven a hájoven. Na panství nechyběly ani mlýny, pily, flusárna, kovárny, hostince, cihelny atp. V Horním Litvínově se nacházel další zámek pocházející z roku 1732. Nejmladší stavbou na panství, která sloužila majitelům panství k přebývání, byl lovecký zámeček Lichtenwald (Jagdschloss zu Lichtenwald) v Krušných horách, který nechal postavit Emanuel Filibert hrabě z Valdštejna pro svou mladou choť mezi lety 1761-1767. Podle inventáře pořízeného v roce 1814 se Lichtenwald (pozdější číslo popisné 90 patřící ke katastrální obci Českému Jiřetínu) nacházel spolu s dalšími stavbami v těsné blízkosti česko-saské hranice.[8] Zámeček byla tehdy jednopatrová budova, přízemí kamenné a klenuté. První patro sestávalo ze dřevěných částí a cihel, dělilo se celkem na 9 místností včetně jídelny. Nescházely lovecké trofeje, tapety, obrazy a různé měděné předměty s loveckou tématikou. Ve všech pokojích zajišťovala hostům teplo kamna. Zámeckou střechu pokrývaly šindele.

   Značný rozkvět zaznamenal Duchcov za nástupců hraběte Emanuela Filiberta, předně pak za vlády Josefa Karla, důstojníka císařské armády. Ten také k sobě pozval proslulého italského učence Giacomu Casanovu, který zde dělal knihovníka a nakonec v Duchcově i zemřel. Josef Karel, milovník nejrůznějších slavností, proslul zároveň jako dobrý a uvážlivý hospodář, jenž si dovedl vybrat schopné úředníky. Duchcovské poměry spolehlivě dokládají svědectví pamětníků: „Nejskvělejší dny viděl však Duchcov za hraběte Josefa z Valdštejna, jenž dle ducha své doby dával četným svým hostům velkolepé slavnosti. Zámek Duchcovský tehdy téměř ani nebyl bez návštěv a to častěji i hlav panujících, tu pak vystřídaly se divadla, dostihy, hry pastýřské aj.“. Když 59letý hrabě zemřel bez potomků, nastaly jisté problémy s dědictvím. Mladší bratr Jan Bedřich si zvolil duchovní dráhu, takže nepřicházel v úvahu coby dědic. Duchcov přešel podle fideikomisních zvyklostí na dalšího bratra, hraběte Františka Adama. Ten však již o devět let později zemřel a ani on nezanechal potomka. Na aktivech po něm zůstalo 1.071.842 zlatých, pasiva naopak činila 184.030 zlatých.[9] Na pouhé dva dny (!) pak nastoupil vládu nad Duchcovskem nejmladší z dětí Emanuela Filiberta, hrabě Ferdinand Arnošt. I on odešel z tohoto světa bezdětný. Celého dědictví se tedy nakonec ujal Ferdinandův bratranec Jiří Josef (1767-1825).

   Když po svém otci přebíral rodinný fideikomis v roce 1825 hrabě Antonín, c. k. major husarského pluku císaře Františka, c. k. komoří a dědičný kraječ království Českého, a zároveň poslední feudální pán na Duchcově, bylo zde 11 poplužních dvorů (Duchcov, Liptice, Želénky, Všechlapy, Zabrušany, Horní Litvínov, Louka, Dolní Litvínov, Stadtl, Hamlhof, Záluží), 10 polesí s řadou lesních oddělení (Rýzmburský, Adelsgrundský, Loucký, Willersdorfský, Flájský, Lichtenwaldský, Střelenský, Klínský, Hornolitvínovský, Schönbašský), 2 pivovary, 2 lihovary, 2 flusárny, vápenka a cihelna.[10] Za Antonína hraběte z Valdštejna patřilo k dominiu jedno město, dvě městečka, 25 vesnic a pět částí vsí. Konkrétně se jednalo o Duchcov (Dux), Horní Litvínov (Oberleitensdorf), Dolní Jiřetín (Niedergeorgenthal), dále Liptice (Liptitz), Ledvice (Ladowitz), Želénky (Schelenken), Zabrušany (Sobrusan), Všechlapy, Štěrbinu, Straky, Lahošť (Loosch), Střelnou (Strahl), Rýzmburk (Riesenberg), Dlouhou Louku (Langewiese), Fláje (Fleyh), Mackov (Motzdorf), Český Jiřetín (Georgensdorf), Rašov (Rascha), Cetl (Zettel, dnes Sedlo), Meziboří (Schönbach), Šumnou (Rauschengrund), Horní Ves (Oberdorf), Písečnou (Sandel), Bettelgrüna, Dolní Litvínov (Niederleitensdorf), Louku (Wiesa), Lipětín (Lindau), Záluží (Maltheuern). Zčásti, jak již bylo výše uvedeno, patřily k panství ještě Horní Jiřetín (Obergeorgenthal), Hamr (Hammer), Klíny (Göhren), Nová Ves (Willersdorf) a Loučná (Ladung).[11] Panství Duchcov zaujímalo 24.198 jiter půdy, z toho 17.696 jiter tvořily panské pozemky. Přímo v Duchcově stálo 170 domů a žilo 1.030 obyvatel. Od roku 1680 se díky privilegiím od pražského arcibiskupa Jana Bedřicha hraběte z Valdštejna těšil svobodě a nebyl tak klasickým poddanským městem. Kromě zámku bychom zde našli poplužní dvůr, byty lesních úředníků a zahradníka, pivovar (várka: 35 sudů), vinopalnu, děkanský kostel a panský špitál. Po zániku feudálního zřízení bylo panství Duchcov s Horním Litvínovem oceněno na 1.051.000 zlatých, k tomu panstvo mělo v obligacích 106.960 zlatých.[12] Duchcovská linie Valdštejnů tehdy kromě Duchcova držela ještě Litomyšl v Chrudimském kraji, než ji roku 1856 prodala knížatům Thurn-Taxisům.

   Panství i po zániku poddanství a roboty dobře prosperovalo. Za hraběte Jiřího představovala hodnota vzorně vedeného dominia 7.373.350 zlatých 33 krejcarů podle odhadu sepsaného v roce 1886.[13] Hrabě Jiří držel zámek a tzv. „starý zámek“ určený pro úřednictvo, hostinec „U zlaté koruny“, pivovar, zahradnictví, rybárnu, hospodářský dvůr, bývalý lihovar a 4 dělnické domky v Duchcově. Kromě toho náležely k duchcovskému panství další 4 dvory, cihelna, zahradnictví, ovčín, vápenice, 3 obytné domy. Litvínovské panství zahrnovalo přímo v Horním Litvínově zámek, dvůr, pivovar, ovčín, kovárnu a 3 obytné domy. Dále sem patřily 4 dvory, ovčín a 2 obytné domy. To byl majetek, který spravovalo hospodářské ředitelství panství. Lesní hospodářství náleželo do kompetence lesního úřadu se sídlem v Horním Litvínově. Na spojených panstvích Duchcov a Horní Litvínov tedy byla budova lesního úřadu, 16 mysliven (sídla revírů) a 4 hájovny. Duchcovští Valdštejnové neoplývali pouze nemovitostmi, nýbrž pečovali i o četné umělecké sbírky a mobiliář. Velmi cenná byla fideikomisní sbírka starožitností, k níž se počítalo 1.162 kusů luxusního porcelánu, 44 prvotisků, 42 vzácných rukopisů, 442 obrazů a 8.500 knih napsaných v řadě světových jazyků.[14]

   V roce 1901 hrabětem Jiřím Janem vymřela duchcovská linie rodu Valdštejnů a panství Duchcov získala příbuzná, mnohem bohatší, mnichovohradišťská větev, zastoupená Arnoštem Karlem hrabětem Waldstein-Wartenbergem, který sídlil v pražském paláci na Malé Straně a na sklonku existence Rakousko-uherské říše v Čechách vlastnil řadu panství a statků: Bělou-Kuří Vody (11.080 ha), Doksy (8.864 ha), Kocenice (1.964 ha), Mnichovo Hradiště (7.461 ha), Nový Perštýn-Dubou (2.874 ha), Šťáhlavy-Nebílovy (2.824 ha), Veselou (123 ha) a pochopitelně Duchcov s Horním Litvínovem. Vzdálené příbuzné Marie Leopoldina hraběnka Waldsteinová držela Stránov na Mladoboleslavsku (740 ha) a Antonie hraběnka Waldsteinová pak Liblice na Mělnicku (1.979 ha). Dohromady tedy česká panství všech Valdštejnů zahrnovala úctyhodnou výměru 47.720 hektarů a tento rod tak náležel jednoznačně spolu se Schwarzenbergy, Colloredo-Mannsfeldy, Lobkowiczy, Czerniny, Kinskými, Thun-Hohensteiny či Fürstenbergy  k největším pozemkovým vlastníkům v zemi. Ke svěřenskému panství Duchcovu spojenému s Horním Litvínovem a statkem Zálužím příslušelo tou dobou 9.854 ha pozemků, z čehož 7.690 ha zabíraly lesy. Hospodařilo se na deseti dvorech, které byly zčásti pronajaty c. a k. privilegované Duchcovské cukrovarské společnosti a dále Osvaldu Dittrichovi z Horního Litvínova. Rovněž parostrojní pivovary v Duchcově a Horním Litvínově měly svého nájemce, panství spravovalo přímo pouze cihelnu v Ledvicích.[15] Ústřední správu valdštejnského majetku vykonával majitel osobně. Ředitelství duchcovského panství i lesní úřad působily v Horním Litvínově. V čele panství stál ředitel Jindřich Mucha, který měl k disposici ještě adjunkta, dva kancelisty, důchodního a kontrolora. Ředitel Mucha zastával i úřad patronátního komisaře a staral se o kostely v Duchcově, Flájích, Dolním a Horním Jiřetíně, Českém Jiřetíně, Litvínově, Lipticích a Zabrušanech. Na lesní hospodářství dohlížel lesmistr Gustav Fritsch. Lesní úřad dále zaměstnával lesního kontrolora, jednoho nadlesního, 9 revírníků, 4 lesní adjunkty a jednoho lesního praktikanta. V Duchcově byl zaměstnán při panství Karel Müller coby správce zámku, zámecký zahradník Willibald Riedl a špitální lékárník Maxmilian Pinl. Též v Horním Litvínově byl zámecký zahradník Karl Nödl.     

   Kvůli rozmachu průmyslu a dolování uhlí v severních Čechách na přelomu 19. a 20. století ztrácela okolní krajina poněkud na přitažlivosti, jak to dokládají některé popisy návštěvníků oblasti v té době: „Duchcov vzdálen je od Oseka pouze hodinu k jihu a cesta vede tam podle potoku Oseckého dále v struhu upraveného. Než tato hodina v této děsně zpustošené krajině více nás unaví nežli dlouhé putování v horách. Dojem kvetoucí někdy roviny jest co možná nejsmutnější. Všude učadlé komíny uhelen, všude hořící, doutnající, nesnesitelný puch vyvinující hlady mouru. Nekonečné uhelné vlaky na tratích drah všemi směry krajinu protínajících poučí nás o spoustách uhlí, zde těženého…Dusivý puch kalí nám radosť z mocných stromových skupin zámeckého parku, k jehož západní straně zatím byli jsme se přiblížili a jejž pouze ohrada před zpustošením chrání. Brzy se octneme na úhledném náměstí Duchcovském, na jehož západní straně hraběcí Valdštejnský zámek a proti němu imposantní dvouvěžatý děkanský chrám, Zvěstování Panny Marie zasvěcený se rozkládá“.[16]

   Všechna fideikomisní panství nacházející se v českých zemích zanikla na základě zákona československého Národního shromáždění číslo 179/1924 Sb. Panství Duchcov pak v podstatě zlikvidovala přísná pozemková reforma prováděná zejména ve dvacátých a třicátých letech 20. století. Duchcov coby valdštejnské panství zmizelo definitivně k roku 1931.[17] Tehdejší majitel Duchcova a Horního Litvínova, Adolf  hrabě z Valdštejna (v úředních materiálech uváděn jako Adolf Waldstein), držel před zahájením změn celkem 8.650 hektarů půdy. V rámci pozemkové reformy bylo přiděleno od duchcovského velkostatku drobným nabyvatelům 462 hektarů, stát zabral 8.057 hektarů především lesní půdy a ostatní účastníci převzali za úplatu 124 hektarů. Dosavadní vlastník si podržel z Duchcova pouhých 5,4 ha půdy a pivovary v Duchcově a Horním Litvínově. Hospodářský dvůr v Duchcově (208 ha) byl rozparcelován, zbývající dvory Horní Litvínov (84 ha) a Všechlapy (415 ha) byly zestátněny.[18]