Historie Litvínovska

S velkým znepokojením sledujeme aktuální debaty o dalším osudu Podkrušnohoří, v rámci kterých se zvažuje možnost prolomení těžebních limitů a s tím související likvidace města Horního Jiřetína i okolní krajiny. Považujeme tu za zarážející, že dominantní směr úvah bere v potaz pouze ekonomickou stránku věci a zcela pomíjí nevyčíslitelné a nenahraditelné krajinné a kulturní hodnoty, které by zničením dotčených lokalit vzaly za své. Byl to přitom právě technokratický způsob myšlení, který nebere v potaz jiné než čistě materiální dopady svých rozhodnutí, co proměnilo kdysi významnou a krásnou kulturní krajinu pod Krušnými horami v oblast devastace. Je skoro zázrak, že i za těchto podmínek na místech, jako je Horní Jiřetín, neustává intenzivní snaha vrátit poničenému kraji důstojnost.

Jako historikové umění a architektury spatřujeme příklad této znovunabývané důstojnosti v příběhu hornojiřetínského kostela Nanebevzetí Panny Marie, před těžbou zachráněné a pečlivě obnovované stavby, která patří mezi cenné památky české barokní architektury. Kostel, vzniklý při starobylém poutním areálu před tři sta dvaceti lety, dal vystavět pražský arcibiskup Jan Bedřich z Valdštejna, milovník umění a velký mecenáš architektury. Stavbou pověřil Jeana Baptistu Matheyho, římského architekta francouzského původu a především klíčového tvůrce české architektury 17. století, jehož dílo připravilo půdu pro příchod slavné generace Jana Blažeje Santiniho. Autor zámku Troja nebo kostela sv. Františka u Karlova mostu v Praze vybudoval na Valdštejnově duchcovském panství několik významných staveb, z nichž jiřetínský kostel patří k nejcennějším. Jde nejen o významnou krajinnou dominantu, ale především o umělecky vynikající dílo, které sehrálo důležitou inspirační roli při stavbě řady významných českých sakrálních památek 18. století. Nejedná se tedy jen o významnou severočeskou památku, ale o dílo, které je svým provedením i jménem svého tvůrce velmi důležité pro dějiny české architektury jako takové. Přesto bylo v dosavadních debatách o osudu Podkrušnohoří zcela opomíjeno.

Pro architektonická díla této úrovně platí, že jejich význam je bytostně spojen s charakterem a pamětí místa, ve kterém vznikly. Neospraveditelnou kulturní ztrátu by tedy znamenala nejen demolice kostela, ale i jeho přesun a vytržení z jedinečných krajinných souvislostí, pro které byl zamýšlen a které více než tři století spoluutvářel. Nelze proto nevidět, jak výraznou symbolickou rovinu osud hornojiřetínského kostela má. Neměli bychom zapomínat, že právě intenzivní povrchová těžba dostala oblast severočeské hnědouhelné pánve do dnešního neutěšeného stavu a že její zisky byly jen zlomkem obrovských ztrát, které přinesla. Bezhlavé drancování krajiny, jemuž padly za oběť desítky vesnic, hodnotných kostelů a zámků a dokonce i celé mimořádně cenné středověké město Most, je bez přehánění možné označit za jedno z nejhlubších českých kulturních traumat a je právem řazeno mezi nejtěžší zločiny komunistického režimu. Právě jiřetínský kostel přitom představuje důležitý příklad toho, že i s tímto neblahým dědictvím je možné vytvářet smysluplnou budoucnost. Dopustit jeho zánik by znamenalo potvrdit, že naděje vkládané nejen do tohoto místa, ale i do obnovy celého Podkrušnohoří byly marné a že v naší zemi je ve jménu spekulativních ekonomických důvodů možné zničit i to, co patří k nejcennějšímu architektonickému a historickému dědictví a co svým kulturním významem přesahuje hranice Čech.

My, níže podepsaní, vás proto vyzýváme, abyste neprohlubovali minulou nespravedlnost už tak nesmazatelně zapsanou do tváře celého kraje, abyste nepokračovali v ničení započatém za minulého režimu a abyste nedopustili zánik kostela v Horním Jiřetíně a krajiny, jejíž je nedílnou součástí. Vyzýváme vás, abyste místo toho podpořili tolik potřebné úsilí o navázání na to, co z dědictví zdejšího kraje zbylo, a abyste Hornímu Jiřetínu, jeho kostelu i celému Podkrušnohoří dopřáli naději a právo na vlastní budoucnost.

Mgr. Ondřej Jakubec, Ph.D., vedoucí Semináře dějin umění Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně

Prof. PhDr. Jiří Kuthan, DrSc., vedoucí Ústavu dějin křesťanského umění Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze

Prof. PhDr. Vojtěch Lahoda, CSc., ředitel Ústavu dějin umění AV ČR, v.v.i. v Praze

PhDr. Ing. Jaromír Olšovský, Ph.D., vedoucí Oddělení památkové péče a muzeologie, Filozoficko-přírodovědecká fakulta Slezské univerzity v Opavě

Doc. PhDr. Tomáš Pavlíček, Ph.D., vedoucí Katedry dějin a teorie umění Fakulty umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem

Prof. PhDr. et ing. Jan Royt, vedoucí Ústavu pro dějiny umění Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze

PhDr. Daniela Rywiková, Ph.D., vedoucí katedry dějin umění a kulturního dědictví Filozofické fakulty Ostravské univerzity

Doc. PhDr. Michal Šroněk, CSc., zástupce ředitele Ústavu estetiky a dějin umění Filozofické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích

Prof. PhDr. Rostislav Švácha, CSc., vedoucí katedry dějin umění Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci