Historie Litvínovska

Mostecká divadelní tradice trvá už sto let. Původní budova ale padla za oběť uhlí.
      
Slavnostní otevření divadelní budovy před sto lety se stalo přelomem v historii mosteckého divadelnictví. Druhý díl seriálu Sedmičky s názvem Sedm událostí, které změnily město, se věnuje právě tomuto mezníku.
Původní budovu podle projektu architekta Alexandra Grafa, kterou si vynutilo německé měšťanstvo pro svou zábavu a jejíž výstavba trvala pouhý rok, slavnostně otevřeli 30. září 1911. Stoletých oslav se ale stavba se zdobeným průčelím nedočkala. Dělníci ji kvůli těžbě uhlí strhli.
S historickou budovou se herci i diváci rozloučili představením Liška a hrozny v prosinci 1979. K zemi se stavba poroučela po odstřelu o tři roky později.
„Tak začal den, ve kterém jsem byl ochoten umýt okna, vyprat prádlo a třeba vymalovat celý byt jen proto, abych odehnal myšlenky na dnešní večer,“ zavzpomínal na poslední večer v divadle bývalý člen činohry Jiří Havlík.


Poprvé česky

Historie divadelnictví na Mostecku se ale začala psát už mnohem dříve. První zmínka o divadelnictví na Mostecku pochází už z roku 1681. Potvrzuje převzetí peněz za představení artistů a kejklířů, které se konalo na bývalém předměstí Václavice.
Celkový rozmach průmyslu v devatenáctém století a rostoucí počet obyvatel města umožnil v osmdesátých a devadesátých letech rozvoj ochotnictví. Divadlo nemělo stálou scénu, ale stěhovalo se po soukromých domech. Hrálo proto nemalý význam v boji za českou školu, vzdělávání a identitu.
Vznikalo a zanikalo mnoho divadelních spolků, například Vlastimil, Česká občanská beseda či Dramaticko-ochotnická jednota Máj v Souši. V roce 1900 vznikl v Kopistech spolek Lidumil, který satirou bojoval proti rakouskému řádu.
České hry se na prknech mosteckého divadla objevily po vzniku republiky. Prvním takovým představením bylo vystoupení českých ochotníků 4. dubna 1919. Až do třicátých let ale zněla z pódia většinou němčina.
Ekonomická krize se projevila poklesem návštěvnosti a nedostatkem peněz. V roce 1934 se uvažovalo o uzavření divadla. Už následující rok ale přinesl výrazné zlepšení.

Po válce přišel do divadla stálý činoherní soubor a zpěvohra. V roce 1948 se mění charakter i jeho jméno na Divadlo pracujících. Tvořili ho lidé kolem Lubomíra Poživila a Zdeňka Buchvaldka.
Herci si zahráli v historické budově naposledy na konci sedmdesátých let. Odchod do provizorního prostoru byl pro ně těžký. Herec Jiří Havlík si nechtěl připustit, že tam dole, ve starém Mostě, hraje naposled.
„A vůbec, poslední představení neznamená přece konec, ale začátek. Začátek něčeho nového. Jenže to nové si tenkrát neuměl nikdo představit, a proto červíček strachu, nedůvěry a nejistoty hlodal naše duše,“ popsal Havlík.
Po likvidaci historické budovy divadla umělecký soubor působil pět a půl roku v kulturním středisku Máj.
V důstojném a reprezentativním prostředí, které nabízí moderní divadelní budova v centru města, herci přivítali první diváky na konci roku 1985. Nové divadlo má řadu výjimečných parametrů a také dvě mimostředné točny.

Důležitým okamžikem v novodobé historii mosteckého divadla byl příchod generace mladých herců. Spolu s režisérem Zbyňkem Srbou v sezoně 1986 a 1987. Mladí umělci se stávajícím souborem vytvořili kolektiv, který nazkoušel řadu výjimečných inscenací, například Cirkus Humberto.
Jeden z nově příchozích herců, Jiří Rumpík, se stal později uměleckým šéfem souboru, a dnes je ředitelem divadla.
Ve stejné době vznikl kolem loutkáře Jiřího Středy i soubor Divadla rozmanitostí, které se usídlilo v opravené provizorní budově tehdejší činohry, v kulturním středisku Máj.
Po revoluci v roce 1989 se začala utvářet současná podoba Městského divadla v Mostě. Nejmladší generace teď už pedagoga Zbyňka Srby, která píše moderní dějiny divadla.



Vrchol oslav na podzim

„K letošnímu významnému výročí chystáme cyklus výstav a komorních besed, pestrou divadelní přehlídku pro mladé věkem i duchem Young For Young a řadu pravidelných premiér našich inscenací,“ přiblížil Rumpík.
Oslavy vyvrcholí na podzim premiérou muzikálu Noc na Karlštejně, projekcí dokumentárního snímku o historii mosteckého divadelnictví i křtem knihy.

Město své divadlo, které zaměstnává sto čtyřicet lidí, podporuje. Na jeho provoz vyčleňuje každoročně kolem třiceti milionů korun. Částečně přispívá i Ústecký kraj.