Anketa
V Sokolské ulici v Oseku v parku u objektu bývalé Jepy stojí korintský sloup, který pochází patrně z počátku 18. století a je zapsaný na seznamu památek. Vzhledem ke ztrátě sochy Panny Marie je v současnosti sloup pouze smutným torzem. Pro rekonstrukci barokní památky je nezbytné pro vést kopii plastiky podle dochované dobové fotografie.
Obracíme se proto s prosbou o pomoc nejen na sběratele starých fotografií Oseka, ale i na ostatní občany, zda nemají dobové fotografie sloupu, které by nám mohly pomoci při jeho restaurování.
Litvínovsko v číslech
Poslední komentáře
- Řekl bych, že to je
1 rok 8 týdnů zpět - Sprava
4 roky 25 týdnů zpět - Ještě postřech, který mi
4 roky 38 týdnů zpět - O tomto, že ženy zastřelených
4 roky 38 týdnů zpět - Kdo strilel
4 roky 38 týdnů zpět
Informace
Učitel gymnázia sepsal historii divadla
Mostecké divadlo oslavuje sto let od otevření. Jeho historii sepsal učitel češtiny Miloš Libich.
Miloš Libich původně chtěl jenom vědět, jakou řečí na začátku minulého století v mosteckém divadle herci mluvili. A při hledání odpovědi sesbíral tolik informací, že na konci léta vydává knihu.
„Chodil jsem do archivu a dohledával materiály o tom, co se vůbec v mosteckém divadle od jeho vzniku v roce 1911 dělo," říká Miloš Libich.
Hledal tři roky
Jednapadesátiletý učitel češtiny na mosteckém gymnáziu hledal články v tisku, protože například tehdejší noviny Brüxer Zeitung mosteckému divadlu věnovaly velkou pozornost. „Tiskly hlavně recenze a od toho jsem se odpíchl," vzpomíná na začátky Libich.
Setkal se i s dramaturgem současného mosteckého divadla Vlastimilem Novákem, který ho upozornil, že se blíží výročí slavnostního otevření budovy divadla ve starém Mostě. „Tak jsem se rozhodl, že bych vydání knihy a divadelní jubileum mohl spojit," říká autor. Posbírat potřebné podklady mu trvalo tři a půl roku.
Největším problémem pro něj byly archivní materiály. „Podkladů z novin bylo dost, ale v archivech, jak v Mostě, tak v Ústí nad Labem, jsem toho zase tolik nenašel. A původní archiv divadla, který měl být do roku 1944 opravdu precizně zpracovaný, se prý v květnu 1945, když končila válka, ztratil. Údajně je někdo odvezl a snad někde vystavil v jednom německém městečku v expozici o Mostu. Ale nepovedlo se mi zjistit, kde to je a jestli tam nějaké materiály o divadle mají," říká Libich.
Pátral i v mosteckém muzeu. Největším problémem pro něj byla němčina a tehdy používané písmo, které neovládá. Musel si nechat veškerý materiál přeložit.
Pomohli mu i dva pamětníci. „Něco jsem zjistil od pána z nedalekého Meziboří, který do divadla chodil jako malý kluk, a od paní z Německa. Některé dobové fotografie pro knihu zajistil dramaturg Novák, který kdysi v antikvariátu koupil množství fotek právě z mostecké scény, z doby Rakouska-Uherska.
V září bude na pultech
Kniha má čtyři části. V první kapitole se Libich věnuje vzniku divadla a jeho provozu do roku 1945. V druhé zachycuje poválečnou dobu a pokračuje až do roku 1970. Třetí část patří rokům normalizace a době do roku 1989. A ta poslední současnosti.
V každé kapitole je zmapováný repertoár, kdo v divadle hrál, nechybí režiséři a dramaturgové. „Snažil jsem se zaměřit také na obecenstvo. Zajímalo mě, kdo do divadla chodil," odhaluje Libich další obsah knihy. Ta bude mít přibližně tři sta stran. Hotová by měla být v srpnu a připravená pro lidi k jubilejnímu datu, ke 30. září.
Poslat nový komentář