Historie Litvínovska

V malebné uličce staré Prahy, nedaleko starých zámeckých schodů, stojí dům, jehož mansardu obývá známý divadelník, kulturní publicista a redaktor, recitátor, herec, moderátor a vysokoškolský pedagog Miroslava Kovářík, kterého osud přivál z Prahy na nějaký čas do Litvínova. Před padesáti lety se zasloužil o založení Docela malého divadla v Litvínově (1962-1969). Během sedmi let existence DMD zde inscenoval kolem dvaceti titulů a vytvořil i zvláštní interpretační styl. Jako první uvedl na divadelně-poetické jeviště básně Jiřího Ortena, Jana Zábrany, Jiřího Koláře, Ivana Blatného, Ivana Diviše a Ivana Slavíka. Byl vůbec první, kdo scénicky představil poezii Václava Hraběte a básnický manifest Znamení moci Jana Zahradníčka. Záslužnou činnost v oblasti kultury vedení města Litvínova ocenilo v listopadu roku 2004 čestným občanstvím u příležitosti jeho kulatého životního jubilea. Docela malé divadlo vzniklo nejprve pod názvem Divadlo hudby a poezie na podzim roku 1959. Působilo v litvínovské hudební škole a mělo zhruba deset stálých členů v čele s Ladislavem Trčkou.

Hrálo se dvakrát týdně pro cca 70 diváků. V roce 1962 se uměleckým vedoucím stal Miroslav Kovářík. Soubor změnil název a výrazně i repertoár. DMD se poté stalo jedním z nejoceňovanějších divadel malých forem u nás. Časem se v repertoáru divadla poezie objevila i činohra. Vzniklo v něm i několik pokusů o filmové divadlo, konaly se v něm happeningy, hostovala i jiná malá amatérská divadla, konaly se bigbeatové koncerty, diskusní večery o divadlech malých forem, pořádaly se výstavy. Kromě členů souboru (Anna Voláková, Jiřina Zemčíková, Helena Cellerová, Eva Koudelková, Eva Kostlivá, Emil Fidler, Ed. Joška, pianista Vladimír Mašek…) se na scéně divadla objevili také Eduard Pergner, Karel Kryl, Jaroslav Hutka, Miki Jelínek, dvojice Skoumal-Vodňanský a Hapka-Rada, Pavel Bošek, karlovarská divadélka Kapsa a Kočka a řada dalších… „Zánik Docela malého divadla se odehrál v sezóně 1969/70. Budova, kde se DMD nacházelo (Hudební škola, posléze Lidová škola umění), byla v rámci budování podkrušnohorské dálnice zanesena do demoliční zóny a roku 1970 zbourána. Tak byla vlastně vyřešena i otázka existence divadla jako takového, k němuž se negativně vyjádřil i OV KSČ v Mostě i MěV KSČ v Litvínově,“ vzpomíná Mirek Kovářík. Po zhruba šesti letech bylo divadlo, v novém složení, vzkříšeno se stejným jménem, ale s docela jiným zaměřením. „Prostě divadlo poezie odešlo s námi – a s tou krásnou atmosférou, na kterou pamětníci jistě nikdy nezapomenou,“ dodává Mirek Kovářík.

Miroslav Kovářík po rozpuštění DMD působil jako konferenciér folkových pořadů a festivalu Porta (1968- 1992), rozhlasový autor (od roku 1990), moderátor a přednašeč v pořadech Dobré jitro, Zelené peří a Poetická nokturna Českého rozhlasu, stanice Praha. V současné době je platným členem pražského klubu Rybanaruby, který je jeho domovskou scénou. Přestože divadlo zaniklo před více než 40 lety, jeho tehdejší umělecký vedoucí si na ně ponechal vzpomínky také v podobě fotografií nejrůznějších formátů, písemného materiálu, výstřižků, plakátů… Letos v červenci všechen materiál vztahující se k DMD (50. výročí vzniku divadla) věnoval městu Litvínovu. Historické materiály převzali kronikář města Litvínova Václav Novotný a radní a zastupitel Litvínova Vlastimil Doležal.