Rozměry
Rozloha: 311 ha
Délka: 2,5 km
Šířka: 1,5 km
Objem: 68,9 mil. m³
Max. hloubka 59 m
Nadm. výška: 199 m
Most nebo Ležáky je název jezera, které vzniká jako projekt rekultivace bývalého lomu Ležáky sloužícího od 70. let 20. století do 31. srpna 1999 k těžbě hnědého uhlí. Lom se rozkládal na ploše 1220 ha (12,2 km²).
Napouštění jezera
Jezero se bude nacházet mezi městem Most (1,5 km), areálem chemických závodů (Unipetrol a.s. a Česká rafinérská a.s.) v Záluží u Mostu (2 km) a obcí Braňany (3 km), přímo pod kopcem Hněvín (399 m.n.m.) (1 km) na místě starého města Most, které bylo zbořeno v 70. letech 20. století a na jehož místě vznikl hnědouhelný lom Ležáky.[1][2]. Jezero bude mít při projektované nadmořské výšce hladiny 199 m.n.m. rozlohu 311 ha (3,11 km²), bude 2,5 km dlouhé a 1,5 km široké. Bude dosahovat maximální hloubky 59 m a při průměrné hloubce 22 m bude jeho objem činit 68,9 milionů m³ (0,0689 km³).
V únoru 2008 by měla firma Cheminvest s.r.o. začít budovat přístaviště s kapacitou až několika desítek lodí. Výstavba přístaviště bude trvat několik měsíců. Až bude výstavba dokončena, začne se napouštět jezero. Napouštění bude dokončeno v roce 2010[3], nejpozději 2011.
Rekultivační práce by měly ukončeny až v roce 2018[4]. Celková plocha zrekultivovaných ploch včetně jezera bude stejná, jako celková plocha bývalého lomu Ležáky, tedy 1220 ha (12,2 km²).
Vodní režim
Zdrojem vody jsou dálkové přivaděče z asi 20-25 km vzdálené přehrady Nechranice ležící na řece Ohře, dále důlní voda z asi 5 km vzdáleného hlubinného dolu Kohinoor a vlastní povodí jezera. Napouštění bude dokončeno v roce 2010[5], nejpozději 2011.
Výhrady
V nejzdevastovanější části země - podkrušnohorské pánvi, na níž se jezdili dívat turisté ze západní Evropy jako na "ekologické" safari, dost možná vzniknou obrovské rekreační zóny se spoustou jezer.
Letos se začne na rozlehlé ploše mezi litvínovskou chemičkou a mosteckým sídlištěm, v důlní jámě bývalého hnědouhelného lomu Most-Ležáky rodit největší z nich. Po naplnění - zhruba za tři roky - bude vodní plocha se 311 hektary větší než známé Máchovo jezero.
V místě jeho budoucích břehů, kam se dnes člověk dostane jen se speciálním povolením, aby se mohl brodit v holinách bahnem, má vyrůst arboretum. Až voda vystoupá z nejhlubšího místa lomu o sedmdesát metrů, mají se podle projektu na hladině prohánět plachetnice. Na březích mají vzniknout sportoviště, o kousek dál pak nová mostecká čtvrť s vilkami a v místě zbouraného starého Mostu bude krušnohorské legoland - zmenšenina historického města.
Pokud si člověk odmyslí to, že se otřesný pohled z Mostu na litvínovskou chemičku po vzniku jezera zrcadlením o hladinu zdvojnásobí, je to krásná vize.
Jak vyzrát na vodu
Na břehu nedalekého jezera Matylda dělníci právě spojují téměř pětikilometrové potrubí, kterým za pár měsíců začne proudit voda do lomu Ležáky z Nechranické přehrady.
"Věřím, že tam lidi budou chodit. Takových možností tu zatím příliš není," říká Tereza Trykarová. Teď u jezera Matylda venčí psy, ale v létě se do jeho části chodí i koupat. I toto jezero vzniklo zatopením lomu, jenže je mnohonásobně menší. Podobně jako nedaleká nádrž Vrbenský u mosteckého autodromu a desítky dalších jezírek.
"V případě jezera Most se jedná o dosud největší zatopení lokality. Máme sice všechny potřebné studie, ale praktické zkušenosti s tak velkou lokalitou nejsou ani v zahraničí," říká Igor Němec, náměstek ředitele státního podniku Palivový kombinát Ústí, který má mimo jiné na starosti likvidaci lomu Most-Ležáky.
Celá akce také bude stát minimálně 1,5 miliardy korun. Proč se však musí vynakládat tak obrovské sumy? Třeba v jezeře Barbora po lomu Dukla se dnes lidé koupou, jezdí na skútrech a přitom jezero vzniklo samovolně - už v osmdesátých letech ho zaplavila voda.
"To v případě Ležáků nejde - je to mnohonásobně větší plocha, sama o sobě by se nezatopila a nemá po obvodu pevné břehy, takže by se tu stále sesouvaly okolní svahy," říká Němec.
I když byla původně ve hře myšlenka na zasypání lomu vyvezenou horninou (ta stačila za dobu fungování lomu zabrat místo mezi dvěma kopci vzdálenými dva kilometry a vytvořit desítky metrů vysokou a stovky metrů širokou haldu), zalití vodou se ukázalo jako levnější. "Zatopení je i nejvhodnějším způsobem pro životní prostředí," říká Němcova kolegyně Jana Kružíková.
Na plovárně "U Chemičky"
I zatopení má však své odpůrce. "Voda tvoří hladkou plochu, po které se bude snáze pohybovat kouř a prach z chemičky a zdejších podniků," říká místostarosta blízké obce Hora Sv. Kateřiny Petr Pakosta. Jeho nesouhlas se zatopením lomu kdysi podporoval i šéf divize odpadů v litvínovském Chemopetrolu Petr Nosál. "Bylo to hlavně v souvislosti s havárií v chemičce a právě vodním spojením jezera s chemičkou," říká.
Tento problém je dnes prý vyřešen podzemními stěnami. A také tím, že se nakonec nebere voda z řeky Bíliny (tu v minulosti turista poznal podle tmavě černého až zeleného zbarvení - podle toho, co do ní zrovna vypouštěly továrny), ale z Ohře.
Kvůli tomu, že v Podkrušnohoří za posledních čtyři sta let vzniklo kolem tisícovky hlubinných šachet, je zde i problém se spodní vodou. "Třeba ze zaniklého dolu Koh-I-Noor ji musíme stále odčerpávat, protože by jinak zatopila okolní lomy Armáda a Bílina," říká Němec. Jenže odčerpaná voda zase kvůli svému složení nejde použít na zatopení jezera. A odčerpávání se dost prodraží. Zatím ho stále platí stát.
Stejně tak se z peněz daňových poplatníků platí i rekultivace lomu Most za 1,5 miliardy nebo lomu Chabařovice u Ústí nad Labem za dvě miliardy. I tam vznikne jezero o rozloze 250 hektarů, které bude sloužit sportu a rekreaci. Jeho napouštění však trvá déle, už od roku 2001, a potrvá ještě další čtyři roky.
Vše se mění z postupně uvolňovaných 15 miliard, které v roce 2002 schválila Zemanova vláda na odstranění následků těžby. Petr Pakosta však upozorňuje, že tyto peníze jsou naprosto nedostačující. "Stejně jako neprůhledné rezervní fondy, které si na budoucí likvidaci tvoří současné uhelné společnosti," říká Pakosta.
Vodní rekultivace ale hned tak neskončí. Za 20 let se bude zatápět lokalita Bílina (kde má vzniknout jezero o ploše 1100 hektarů). I ostatní lomy budou zatopeny nebo jako v případě lomu Merkur zde vzniknou farmy s chovem ovcí.
Budoucí jezera ve zbytkových jámách
Průmyslová revoluce potřebovala uhlí V severočeském hnědouhelném revíru nastal skutečný rozvoj těžby od poloviny 19. století. Spotřeba uhlí rychle rostla a vyvolávala zakládání nových dolů i zásadní změny ve skladbě celé uhelné produkce. Pokud bylo v revíru v roce 1855 napočítáno víc než 600 malých těžařských podniků, ve druhé polovině 19. století se postupně slučovaly do větších celků a vznikaly nové těžební společnosti. Ústecko-teplická dráha byla prodloužena přes Duchcov a Most do Chomutova. Severočeské hnědé uhlí snadno konkurovalo dražšímu uhlí kladenskému. Do Mostu - tehdejšího centra revíru - přicházely stovky havířů. Jejich rodiny zde pak měly žít po celé další generace. Důl Richard - Ležáky v proměnách času Důl Richard v Mostě byl založen v roce 1901 jako hlubinná šachta, která od roku 1921 začala těžit i jako lom.
Tento lom, který těžil ve Ve volném seriálu o budoucích jezerech ve zbytkových jamách velkých povrchových hnědouhelných dolů pokračujeme příběhem jezera Ležáky/Most. Vzniká v centrální části severočeské hnědouhelné pánve, v těsném severním sousedství města Mostu. Dobývací prostor Most i lokalita Ležáky byly svědky historie hlubinného i mohutného rozvoje povrchového dobývání, včetně likvidace staré části Mostu a zániku 31 obcí v rámci bývalého okresu Most. Tato hornická historie se nyní uzavírá - od loňského října se začala zbytková jáma Ležáky zaplavovat vodou. Napuštěním jezera bude zahájena další, neméně významná etapa - po dokončení rekultivačních a revitalizačních projektů bude celý prostor Most-Ležáky po více než sto letech intenzivní hnědouhelné těžby navrácen lidem a krajině. 20. letech kolem 400 tis. tun a po roce 1939 do roku 1944 až 875 tis. tun ročně, se stal základem budoucího lomu Ležáky.
Jméno obce vypálené během války nacisty získal v roce 1945, kdy byl začleněn do národního podniku SHD. V roce 1950 byla zahájena otvírka Nového pole, která předurčila budoucí rozvoj lomu. S novým vybavením (elektrickými lokomotivami místo parních, zakladačem Z 1200, kolesovým rýpadlem K 300 a pásovým dopravníkem pro odtah uhlí, skrývkovými kolesovými a lopatovými rýpadly) dosahoval lom Ležáky ročních těžeb 2,5 až 3,4 mil. tun. Pro rozvoj těžby, který měl zajistit masivní objemy uhlí pro centrálně řízené socialistické hospodářství, bylo rozhodnuto otevřít lom Most, jako přirozené pokračování lomu Ležáky.
V první etapě (1969-1980) bylo vyuhleno území, kam byly postupně v tzv. koridoru přeloženy všechny dopravní a inženýrské sítě. Ve druhé etapě (do roku 1999) se těžilo uhlí z uvolněného pilíře Most a přilehlého území Kopisty. Těžba uhlí se v 80. letech dostala přes 7 mil. tun/rok. Ukončena byla k 31. srpnu 1999 a dále pokračovala jen těžba sanační skrývky. Nejen starý Most, ale další obce - například Střimice, Pařidla, Konobrže, Kopisty - musely ustoupit postupu těžby lomu Ležáky/Most. Sanace a rekultivace se zatopením zbytkové jámy Od samotného počátku sanace lomu Ležáky/ Most se počítalo s vodohospodářskou rekultivací. Pro alternativní suchou variantu nebylo dost potřebných zemin ani pro částečné zasypání zbytkové jámy. Zvolená varianta se zatopením předpokládala dotvarování zbytkové jámy pro budoucí jezero, včetně plážových úprav, vytvoření zatravněných i zalesněných ploch, přípravy zón pro podnikatelskou činnost a další záměry města Mostu.
I tato volba nakonec doznala několik změn. Nebylo například možné využít původně uvažovaný zdroj vody pro napouštění z řeky Bíliny. Kvalita vody se v tomto vodním toku zlepšuje jen velmi pomalu a navíc, malý průtok by neumožňoval celoroční napouštění. Jezero Most se od 24. října 2008 napouští vodou z řeky Ohře přiváděnou průmyslovým vodovodem Nechranice a podzemním přivaděčem Třebušice. Dalším 24. října 2008 odstartovalo napouštění nového jezera Město Most muselo ustoupit těžbě zdrojem doplňování vody je čerpací stanice v lokalitě uzavřeného dolu Kohinoor, odkud se kvalitní důlní voda bude přečerpávat přivaděčem vedeným po Růžodolské výsypce. K menším změnám a úpravám přistoupili projektanti i v případě rozměrů plochy, hloubky a objemu vody v budoucím jezeře. Napouštění má být dokončeno v roce 2011, kdy bude dosaženo těchto předpokládaných parametrů: Zatopená plocha 311,1 ha Objem vody 68,8 mil. m3 Minimální hloubka 22,4 m Maximální hloubka 75,0 m Za realizaci celého projektu zodpovídá Palivový kombinát Ústí, státní podnik, který v rámci vládního usnesení k programu restrukturalizace uhelného hornictví převzal veškeré závazky a pohledávky s termínem ukončení sanačních prací na lokalitě Ležáky do roku 2013.
Stavební a sanační práce V prvních etapách bylo například při přísné geotechnické kontrole zajištěno těsnění dna budoucího jezera se zakrytím zbytků uhelné sloje. Nedílnou součástí byla úprava břehové linie - stavba opevnění proti vodní abrazi způsobené vlnobitím - a vybudování obvodové komunikace široké 4 metry, a to v celkové délce 9 815 metrů. V průběhu prací vyvstala potřeba zachytit průsaky kontaminovaných vod z předpolí bývalých skládek společnosti Chemopetrol do realizovaného vodního díla. Mimo jiné byla postavena ochranná podzemní těsnící stěna s monitorovacími místy. Komplex sanačních prací byl dokončen vybudováním potrubního přivaděče z průmyslového vodovodu Nechranice a přivaděče důlní vody z čerpací stanice Mariánské Radčice (z hlubinného dolu Kohinoor).
Rekultivace a revitalizace Na provedené sanace a terénní úpravy navázala rekultivace dosud nesanovaných svahů na celkové rozloze 137 hektarů. Tyto plochy geograficky navazují na mostecko-litvínovskou aglomeraci. Jezero Most bude citlivě začleněno do území vnějších výsypek lomu Ležáky, které byly postupně rekultivovány již od konce 60. let minulého století. Rekultivace už byly dokončeny také v okolí přesunutého děkanského kostela Nanebevzetí Panny Marie. Břehy jižní a jihovýchodní části jezera jsou určeny pro rekreační a komerční využití, zatímco ostatní svahy nad budoucí vodní hladinou se vzhledem ke konfiguraci terénu rekultivují lesnickým způsobem. Les tak dobře odcloní průmyslovou zónu od rekreační. Lesní porosty budou prostřídány květnatými loukami. Pro výstavbu obytných satelitů a podnikatelských objektů se hodí blízká Rudolická výsypka, která už byla zemědělsky zrekultivována. Na rozvoj rekreačních a sportovních aktivit se připravují pláže (celkem téměř 6 hektarů), volně přecházející v travnaté plochy s výsadbou stromů a keřů.
Pláže navážou na marinu - přístav sportovních lodí. V jihovýchodní části vznikne na rozloze 9,3 hektarů park vzdělání s komplexy vzdělávacích, ubytovacích, tělovýchovných a gastronomických zařízení. Park zábavy je vymezen plochou 7,1 hektarů. Lákadlem se určitě stane městský park Paměť v pásmu podél mosteckého koridoru a jižního břehu jezera. Na jeho 30hektarovou plochu se napojí 13 hektarů návazných parkových partií. V parku je vyčleněn prostor pro atraktivní projekt MiniMost - miniaturní přesný model starého Mostu - a pro arboretum. Paměť mostecké historie připomene místo označující původní lokalitu děkanského kostela. Byly vytvořeny předpoklady pro vybudování nové silnice Most - Mariánské Radčice a pro rozšíření mosteckého cyklistického okruhu.
Nashledanou u jezera Most Intenzivní a pečlivě promyšlená rekultivační činnost dá vzniknout rozsáhlým ekologicky a esteticky hodnotným plochám kolem budoucího jezera, které se stane výrazným stabilizačním prvkem v podkrušnohorské krajině, poznamenané staletým dobýváním hnědého uhlí. Už samotná stavba tak velké bezodtokové vodní nádrže s plochou větší než Máchovo jezero, je v České republice ojedinělá. O napouštění je nesmírný zájem a proto se urychlují práce na úpravě náročné stezky se směrovkami a informačními tabulemi. Stezka skončí u místa přivádění vody do budoucího jezera. Hotová má být už letos na jaře. Stav napouštění bude od jara také možno sledovat na internetových stránkách města Most.
Poslední komentáře
3 roky 24 týdny zpět
6 let 1 týden zpět
7 let 2 týdny zpět
7 let 2 týdny zpět
7 let 3 týdny zpět