Mělo by město vzít projekt Historie Litvínovska pod svá křídla, nebo by měly zůstat stránky nezávislé ?
Malířka snů, které nás dělají lepšími
Tvorba malířky je v Litvínově nesmírně populární a pochopitelné je, že přednost dávají litvínováci naivnímu umění, které je spojeno s reminiscencemi našeho města .Sylva Prchlíková však neustrnula a posouvá se k abstraktní tvorbě.
Narodila jsem se 13. září 1958 v Karlových Varech. Od roku 1962 žiji v Litvínově, kde jsem vystudovala gymnázium a dále pak Střední pedagogickou školu v Litoměřicích. Nastoupila jsem do zaměstnání jako učitelka v mateřské škole a v letech 1993 až 2002 jsem pracovala jako ředitelka mateřské školy. Malováním jsem se začala zabývat již ve školním věku. V osmdesátých letech jsem pro sebe objevila naivní umění. Začala jsem dělat miniatury a později jsem přešla k obrazům větších rozměrů. V současnosti se naplno věnuji malování. Spolupracuji s Docela velkým divadlem v Litvínově. Navrhla jsem a zrealizovala scény pro představení „Ta naše písnička", „Dokud se zpívá", „Princezny jsou na draka" a „Švec Rumcajs". V roce 2000 jsem získala 1. místo na veletrhu Region tour v Brně za plastickou mapu mosteckého regionu a 1. místo v projektu „Zdravá výživa" na celostátní soutěži v Jihlavě. Ilustrovala jsem dětskou knihu a CD „Vítejte na Mostecku" , knihu pro Scholu Humanitas „ Příběh lentilkové školy", uživatelskou příručku pro podvojné účetnictví a namalovala obálku CD „Staré město" folkové skupiny Stráníci.
S radostí jsem pomohla svoji ilustrací na projektu „Obnova zámku Ahníkov na Chomutovsku" a při aktivitách k ukončení těžby hnědého uhlí na Mostecku.
Moje obrazy jsou v soukromých sbírkách v Německu, Dánsku, Francii, Kanadě, USA, Japonsku a v JAR.
Maluji to, co mám ráda, objevuji pro sebe krajinky, městečka a lidi. Inspiraci nacházím všude kolem sebe, fotím si různá náměstí, procházím se krajinou a vnímám atmosféru okolí. Zajímají mě pocity osamělých žen, vztahy mezi mužem a ženou.
Jako autodidaktik se necítím vázána konvencemi, perspektivou a kompozicí. S barvami si hraji, míchám je a hledám různé tóny. Někdy se snažím o poetičnost, lehký žert, něžnost či erotiku. Všímám si obyčejných věcí, přirozenosti a věnuji se detailům.
Od r. 2004 se pravidelně zúčastňuji sochařských sympozií v Boleboři na Chomutovsku a tam jsem si oblíbila práci se dřevem a naučila jsem se pracovat s řetězovou pilou a dláty...........vzniklo tak několik soch o výšce 2 m.
Od r. 2007 jsem začala koketovat s abstrakcí a při tvorbě prožívám netušené vzrušení a dobrodružství. Jsem pak už jen moc zvědavá na reakce pozorovatelů. Stejné napětí a radost z práce mám při tvorbě keramiky. Dělám většinou objekty, které jsou „ k ničemu", jen k pokoukání a potěšení.
Dovolil jsem si paní malířce položit několik otázek a toto je výsledek :
Vážený pane Čtvrtníčku,
prohlédla jsem si stránky o historii Litvínova...................jsem z nich přímo nadšena, bylo to krásné a zajímavé počteníčko. Dosud jsem je neznala a moc Vám fandím, je to nádhera a hlavně se člověk doví i věci, o kterých netušil nic. Mě samozřejmě historie Litvínova zajímá. Když jsem se s rodiči přistěhovala do Litvínova v r. 1962, byly mi 4 roky, ale ještě si pamatuji starý obchodní dům, Kino Oko, Svět, starou lékárnu, obchod s látkami a obchod se zeleninou hned vedle MÚ. A mohla bych pokračovat. Mám dojem, že právě ještě v 60tých letech měl střed města osobitý charakter, pulzoval zde život a některé babičky ještě spolu mluvily německy.
Moje kamarádka chodila do školy, která stála na místě dnešní restaurace Hvězda. Nějak mi to město tenkrát bylo bližší a proto jsem ve svých obrázkách zastavila čas a maluji právě tuto dobu, sama si přesně pamatuji sled obchodů na fajli. Hodně toho ubylo a mě je to líto. Nepamatuji si starou trasu tramvaje, ani lázně a koupaliště. Jako dítě jsem často chodila do lit. muzea na prohlídky a do kina za 1 kč na pohádky.
To jsem se nechala unést a nějak jsem se rozepsala. Po roce 1989 vyšly kalendáře s dobovými fotkami měst Litvínova a Mostu. Tyto záběry mi byly podkladem pro mé malování, neb jsem v šedesátých letech jako dítě svoje město ještě nefotila. Škoda, že to neudělali moji rodiče. Já jsem si stihla vyfotit jen jednu starou ulici vedoucí k poliklinice, kde bývala drogerie a přikrčené oprýskané domy.
Litvínov jsem vždy považovala za město magické a kulturní. K hokeji vztah nemám a moc bych si přála aby síly ve městě sport versus kultura byly vyrovnané.
Kolik obrázků a obrazů jsem s námětem Litvínova a Mostu namalovala opravdu nevím, myslím, že dost a že po letech jsem je namalovala znovu, ale to jen k příležitosti souborné výstavy, která právě probíhá, abych udělal věrným patriotům radost. Jinak je to pro mě téma již vyčerpané, mnohokrát ztvárněné a já jdu dál, jak jste sám ocenil ( a to mě udělalo dobře).
Samozřejmě, že mám několik autorů které obdivuji. V oblasti naivního umění to byl Libor Vojkůvka, Iva Hütnerová, Henri Rousseau, Hegedušič a H.Bosch. Dnes je to Otto Dix a Fernando Botero a Jaroslava Fišerová a Vlasta Baránková.
Mým favoritem je mexická malířka Frida Kahlo, Amedeo Modigliani a Vincent van Gogh, a Jiří Andrle, J. Halva. Jsou to osobnosti, které mi jsou blízké nejen pro své malování ale i pro své životní osudy.
Já abstraktní tvorbu uctívám, cítím jak na mě může působit a vždy jsem ji chtěla dělat, zkoušela jsem to před 30ti lety, ale neuměla jsem to. Je zapotřebí mýt zkušennosti s barvou a malováním a proto snad ten čas uzrál až nyní a tato práce mě nesmírně vzrušuje a cítím stálou výzvu. V této disciplině nemám vzor. Nechám se jen vést citem a vlastním instiktem.
Zároveň trochu pronikám do světa soch a objektů. Tam se mi líbí Henri Moor.
Tak jste mě nějak dostal, že jsem se rozepsala a snad si z toho něco vyberete.
Možná bych si s Vámi i ráda popovídala a moc jsem Vám vděčná, za práci kterou děláte. Já jsem navíc staromilec, sbírám staré věci, renovuji je a zachraňuji.
Přeji Vám hodně štěstí Sylva Prchlíková
Poslední komentáře
2 roky 1 týden zpět
6 let 6 týdnů zpět
6 let 19 týdnů zpět
6 let 19 týdnů zpět
6 let 19 týdnů zpět