Voigt, Mikuláš Adaukt -- Adauctus a Sancto Germano - historik, numismatik, národní buditel
Historik, numismatik, národní buditel .Rodné jméno:Adauctus a Sancto Germano Narození:14. ledna 1733, Horní Litvínov Úmrtí: 18. října 1787, Mikulov
Dožitý věk: 54.8 let Narodil se před: 275 lety
Učil na řádových školách, byl českým vlastencem. Zakladatel české numismatiky. Piarista. Zabýval se slavistikou, českými dějinami a jazykem. Z díla: Popis dosud známých českých mincí, Vyobrazení učenců a umělců Čech a Moravy.
M. A. Voigt, všestranně vzdělaný osvícenec, učitel na řádových školách a od roku 1771 vicerektor piaristické koleje v Praze, patřil k ústředním postavám, které na počátku 70. let 18. století ovlivňovaly formující se novodobou českou vědu. Ačkoliv vyrůstal v německém prostředí, stal se českým vlastencem a atmosféru doby i českou historiografii ovlivnil právě svým horoucím vlastenectvím.
Svoji vědeckou činnost postavil do služeb vlasteneckých snah. Společně s I. Bornem a F. M. Pelclem vydal v letech 177375 (v latině a němčině) dva svazky životopisů významných českých vědců a umělců od doby Karla IV., Podobizny vzdělaných mužů. Opatřeny Voigtovým úvodem, podávaly důkaz o vysoké úrovni české kultury a vzdělanosti v minulosti. Podobný význam měl i latinsky psaný neperiodický časopis Literární činnost v Čechách a na Moravě (177483), ve kterém snesl velmi bohatý materiál k česky psané literatuře 14. až 17. století. Ve svém hlavním historickém díle, čtyřsvazkovém Popisu dosud známých českých mincí (177187), položil Voigt základy české numismatice.
Od roku 1777 působil jako profesor všeobecných dějin na vídeňské universitě. Roztrpčen proticírkevními reformami Josefa II., dal svůj postoj ostentativně najevo. Musel proto v roce 1783 Vídeň opustit. Zahořklý a chudobný, prožil zbytek života v Mikulově. Zde vznikla jeho poslední práce O duchu českých zákonů, obhajoba českého práva a jazyka proti centralizačním snahám Vídně.
Mikuláš Adaukt Voigt se narodil roku 1733 v německé rodině chudého soukenického dělníka v Horním Litvínově. Vyrůstal v německém prostředí, ale postupně se formoval do podoby českého vlastence, neboť 18. stol. ještě neznalo pravý nacionalismus a vlastenectví bylo možno pěstovat i z hlediska zemského. Voigt navštěvoval piaristické gymnasium ve Slaném, kde se jeho učitelem a preceptorem stal již zmíněný Gelasius Dobner, rovněž původem pražský Němec, na jehož příklon k českému národnímu vědomí působila znalost bohaté české minulosti. Svoje sympatie k českým národním dějinám předával i svým studentům, které učil rovněž kritickému přístupu k historii, takže jeho vlastenectví často vyvolávalo odpor starých vlastenců, kteří byli odkojeni Hájkem a jeho kronikou. Dobner byl důsledným kritikem Hájkových výmyslů a jeho přesná vědecká akribie našla svoji odezvu též v díle jeho žáků, mezi nimiž vyniká právě Mikuláš Adaukt Voigt.
Ten po splnění povinností studenta odešel jako učitel na řádové školy. Nějakou dobu působil jako mladý profesor i v Německu a tady definitivně nasákl osvícenstvím. Studoval tu Descartesa, Bayla, Leibnize, Wolfa, Herdera, Montesquieua, Voltaira i Mablyho. Do Prahy přišel definitivně roku 1771 jako vicerektor piaristické koleje, a rázem patřil k ústředním postavám, které na počátku 70. let 18. století ovlivňovaly formující se novodobou českou vědu. Svoji vědeckou činnost postavil do služeb vlasteneckých snah. Společně s Ignátem Bornem a Františkem Martinem Pelclem vydal v letech 177375 (v latině a němčině) dva svazky životopisů významných českých vědců a umělců od doby Karla IV., Podobizny vzdělaných mužů. Opatřeny Voigtovým úvodem, podávaly důkaz o vysoké úrovni české kultury a vzdělanosti v minulosti a také získávat soudobou šlechtu pro české obrodné snažení. Podobný význam měl i latinsky psaný soubor příspěvků z oblasti kulturní historie Literární činnost v Čechách a na Moravě, ve kterém Voigt snesl velmi bohatý materiál k česky i latinsky psané literatuře 14. až 17. století. V dané společenské situaci byl tento počin nejen významný z hlediska vědeckého, ale také politicky. Voigt správně rozpoznal nebezpečí jazykové unifikace a vídeňského centralismu a vyzdvihl význam vědy a umění pro národní existenci.
Hlavní svou historickou prací, čtyřsvazkovým Popisem dosud známých českých mincí (177187), položil Voigt základy české numismatice. Vývoj české mince tu byl včleněn do širšího historického rámce a autor se pokusil sebraný materiál utřídit a klasifikovat. Navíc spojoval dějiny české mince s rozvojem hornictví, a tak byl vlastně prvním, kdo si všímal i kontextu hospodářských dějin. Od roku 1777 působil Voigt jako profesor všeobecných dějin na vídeňské universitě. Roztrpčen proticírkevními reformami Josefa II., dal svůj postoj ostentativně najevo. Musel proto v roce 1783 Vídeň opustit. Zahořklý, nemocný a chudý, prožil zbytek života v Mikulově. Zde vznikla jeho poslední práce O duchu českých zákonů , obhajoba českého práva a jazyka proti centralizačním snahám Vídně. Napodobil v ní svůj vzor, francouzského osvícence Montesquieua. Byla to však jeho labutí píseň.
Poslední komentáře
1 rok 8 týdnů zpět
4 roky 25 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět