Anketa
Prosím čtenáře, zda někdo zná historii vytesaného oličeje ve skále pod hradem Osek (Riesenburg).
Ať mi dá vědět.
Litvínovsko v číslech
Informace
Památník katastrofě na dole Dollinger
V Duchcovském parčíku u kaple sv. Barbory a v blízkosti rybníku stejného jména, nás překvapí hezky udržovaný jehlanovitý památník s podstavnou deskou. Dříve v těchto místech býval hřbitov.
Dle symbolu, zkřížených kladívek a pozdravu Gluck auf je i laikovi jasné, že půjde o památku hornickou, a to nejspíše nějaké připomenutí smutné události.
10. února roku 1879 se datuje první důlní katastrofa velkého rozsahu a důsledků celém severočeském revíru.
Na duchcovském dole Dollinger (založen 1871 ) zahynulo 21 havířů a to jak Češi, tak Němci.
Důsledkem důlního průlomu přestaly načas ze země vyvěrat teplické léčebné prameny ( v roce 1870 se zde léčilo 13000 pacientů ) a i když se následky podařilo rychle napravit, jejich prestiž byla poškozena.
Přečtěme si nyní, co o této katastrofě píše tehdejší znalec hornického prostředí spisovatel F. Cajthaml.( Severočeští havíři - 1926)
. . . . . v hloubi 156 metrů provalila se voda z tzv. rajtu (drobné uhlí v pevné uhelné mase ) na třetím horizontu. Voda napřed vytryskla proudem jako ruka silným, neobyčejnou prudkostí z horní části stěny pobočné chodby, záhy nato se stěna zřítila a mocný tok vody hnal se do hlavní chodby do štrek pobočných.
Ty naslepo po obou stranách vycházely a v nich pracovali horníci. Během 5 až 10 minut byly veškeré dutiny všech 3 horizontů zaplněny vodou.
Z horníků, kteří se zachránili žije ( k r. 1926 ) snad jediný Josef Šíp v Soběchlebech, který píše tyto podrobnosti.
. . . . . V chodbách pobočných pracují horníci ( vždy dva společně ) se utopili skoro všichni,poněvadž zde vedly pouze luftšachtičky, kterými horníci ku své práci vstupovali. V těchto šachtičkách se nacházel pouze jeden žebřík ( fart ) . Při provalení vody bylo ovšem křikem dáno znamení, těm kteří pracovali na stranách. Oni sice práci opustili a běželi k šachtě, ale už bylo bohužel pozdě. Než došli na místo záchrany,voda vystoupila až ku stropu, tím byl i vzduch vytlačen.
Žebříky voda v těchto šachtičkách, vyzvedla poněvadž nebyly přibité, a tak nešťastníkům vzata spása. Voda vytryskala čistá, potom byla uhelným prachem špinavá a měla teploty 15 stupňů. Přišla tak kvapně, že se nemohli zachránit ani ti,kdo pracovali mimo uhel . Během jedné hodiny bylo zatopeno 5 šachet.
. . . . . . Na hlavní štrece v „ Tiefbau „ široké dva metry, horník Hellebrand s kolegou pilně pracovali. Měli vyšrámováno a zasekávali po obou stranách . Tím se přiblížili k rajtě, ža níž se nacházel pramen teplické vody. Voda již uvolněný uhel vyrazila a hnala se plnou silou do prázdných štrek. Na zachránění horníků v příčných štrekách pracujících bylo málo času. Syn horníka Karla Pabla, navštěvující hornickou školu sfáral v poledne. Po provalení vody chtěl zachránit svého otce ( pracovali spolu ), po kolena ve vodě šel pro tátu a zahynul i s ním.
Jak ženy naříkaly není k popsání. Žena s kterou žil Fr. Kučera, chtěla skočit do šachty. Vyvedl jsem ji dvakrát ze šachthausu. . .
Tolik tedy z úryvků z četby, aby si mohl čtenář i po tolika letech uvědomit, co všechno tehdy zdejší horníci riskovali, v jakých podmínkách zde pracovali aby jim vzdal čest .
Poslední komentáře
1 rok 8 týdnů zpět
4 roky 25 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět