Směrem západním, od hradu Osek, můžete narazit na toto torzo pomníčku. Víte o něm? Tušíte komu byl věnován? Pokud ano, dejte sím vědět zde: foto: P.Aulický (2009).
V současné době není na celém území Litvínovská ani jediný pivovar, neboť ani samo město Litvínov již pivovaru nemá a pivo se sem dováží převážně ze sousedního Mostu a v menší míře i z různých vzdálenějších míst.
Avšak ve středověku a počátkem novověku bylo ctižádostí každého města i městečka, aby mělo svůj vlastní pivovar. Četní zemane a rytíři, kteří měli svá sídla v okolí měst, se zprvu snažili těžit z obchodu s pivem nepřímo tím, že vybírali spotřební dávky od šenkýřů na svých panstvích.
Pokud měli i svoje vlastní pivovary, byly jen nepatrného rozsahu a sloužily jen k zásobování jejich čeledi. Teprve od poloviny šestnáctého století někteří feudálové přecházeli k budování výkonných pivovarů, zaměřených i na venkovský trh.
K takovým pivovarům zřejmě náležely i pivovary v Horním Litvínově a Záluží, které měly na svou dobu a zdejší poměry neobvykle vysokou výrobní kapacitu. Budování vrchnostenských pivovarů nabylo zvláště velkého rozsahu koncem XVI. a začátkem XVII. století, takže se v této době často shledáváme s pivovary i v některých docela malých, jinak zcela bezvýznamných vesnicích.
Právo míle
Rozvoj pivovarnictví na Litvínovsku nebo aspoň v jeho jižní části však byl dlouho brzděn tak zvaným „právem míle" města Mostu. V roce 1275 obdržel Most privilegium, jímž král Otakar II. zakazoval v obvodu jedné míle kolem města výkon živností, obchodu a vaření piva. Podobná práva ovšem měla i četná jiná města a proto se šlechta dlouho, ač bez úspěchu, pokoušela prosadit zrušení práva míle. Cíle však dosáhla teprve na všeobecném zemském sněmu v roce 1502, kde král Vladislav zmíněné výsady měst sice ponechal v platnosti, avšak vydal nález, že se v těchto privilegiích o pánech a rytířích žádné zmínky nečiní a že proto na základě starodávných svobod mají právo k svému užitku pivo vařiti, takže se nadále právo míle v tomto ohledu vztahovalo pouze na sedláky.
Pivovar v Janově
Nejstarším pivovarem v okolí Litvínova byl, jak se zdá, pivovar v Janově. Dali jej zřídit bezpochyby příslušníci rodu rytířů z Rechenberka, kteří drželi janovský statek již od roku 1454. Který z Rechenberků pivovar postavil, není známo; avšak je pravděpodobné, že tak učinil Wolf, který se jako držitel Janova připomíná poprvé v roce 1511. Ten zde dal znovu vystavět tvrz a vůbec statek uvedl opět do dobrého stavu, takže můžeme právem předpokládat, že i zřízení pivovaru bylo jeho dílem. Zemřel roku 1528 a v tomtéž roce byl pořízen i inventář janovského statku, který nám podává do jisté míry i obraz o zdejším pivovaru. Budova pivovaru byla tehdy v dobrém stavu a jeho zařízení tvořily varné pánve, které měly každá obsah jednoho vědra. Dále zde bylo 12 kádí různé velikosti, 33 čtyřvěderních sudů, 3 sudy osmivěderní a 6 sudů dvouvěderních.
O janovském pivovaru mluví se pak znovu až v roce 1577. Tehdy zemřel Wolfův syn Hanuš, který nezanechal žádného dědice, takže jeho majetek připadl jako odúmrť císaři Rudolfovi, který jej ihned dědičně prodal se vším příslušenstvím včetně pivovaru Jiříkovi Hartyšovi z Hartyše, jenž jej připojil ke svému statku Záluží. V listině o této koupi sepsané je také poslední určitá zmínka o existenci pivovaru v Janově.
Po Jiříkovi zdědil oba uvedené statky jeho bratr Adolf, a když ten zemřel, rozdělili se jeho synové roku 1615 tak, že Mikuláš dostal Janov, a Záluží Mořic Jindřich." Oba se však zúčastnili vzpoury protestantských stavů proti císaři, a proto jim byly po bitvě bělohorské statky zabaveny. 12. září 1623 je koupil Jakub Bruneau, rada a sekretář španělského krále.
Ten je opět r. 1627 prodal Janu Jakubovi Bruneauovi, komisaři pohraničních cel, za sumu 34 740 zlatých rýnských z1. Při té příležitosti se opět mluví o pivovaru při statcích Záluží a Janov; pojednává se zde však jen o jednom pivovaru a jelikož v pozdějších pramenech se již nevyskytuje pivovar v Janově, nýbrž jen v Záluži není zcela jasno, zda doklad z roku 1627 je poslední zmínkou o pivovaru janovském, či prvním dokladem o pivovaru v Záluží. V každém případě však pivovar v Janově během první poloviny XVII. století zanikl a tím zároveň začíná historie pivovaru v Záluží, který vznikl asi v téže době.
Pivovar v Záluží
Prvním dokladem o pivovaru v Záluží je berní rula z roku 1654, která uvádí, se u této obce je pivovar, který vaří na 7 sudů sedmivěderních.15 to ovšem jen obsah jediné várky, ale přesto, že počet ročních várek neznáme, můžeme říci, že patřil mezi největší pivovary v širokém okolí. Byl to pivovar vrchnostenský a ze starých matrik se dovídáme, že v roce 1661 byl zde „dvorním" sládkem jakýsi Jan Ulrich.
Po smrti Jana Jakuba Bruneaua darovaly jeho sestry statek Záluží i s Janovem své matce Lidmile.i vdově po Jakubu Bruneauovi, která se znovu provdala za císařského podplukovníka Martina Jaroslava Michnu z Vacínova, jehož vnuk Jan však roku 1701 Záluží prodal a ponechal si jen statek janovský. Novým majitelem Záluží byl Jan Antonín Vrabský Tluksa z Vrabí, který jej v roce 1715 opět prodal Janu Josefovi hraběti z Valdštejna, majiteli panství Duchcov a Horní Litvínov.
V soupisu příjmů a výdajů, plynoucích ze statku Záluží, pořízeného při této příležitosti, se dovídáme, že pivovar měl v oné době všechno potřebné zařízení a že k němu náležela ještě sladovna a sušárna o dvou patrech, což vše bylo nezdaněno. Při pivovaru byly též 2 panské šenkovny.
Doklady o tom, kdy pivovar v Záluží zanikl, buďto neexistují, nebo nebyly zatím objeveny. Můžeme však bezpečně předpokládat, že zanikl ihned, jakmile koupil statek Záluží hrabě z Valdštejna, který měl již dva velké pivovary na svých panstvích v Duchově a Horním Litvínově, takže další pivovar na jeho pozemcích, tak vzdálený od jeho sídla a zároveň tak blízký Hornímu Litvínovu, stal se jistě zbytečným.Budovy pivovaru, sladovny a sušárny, byly pak bezpochyby určeny jinému účelu nebo dokonce zbořeny, neboť v dominikálním katastru z roku 1757 se již o nich nemluví.
Pivovar v Ervěnicích
Ervěnice, které byly již ve druhé polovině XIII. století trhovou vsí,22 byly dotčeny zmíněným již mílovým právem města Mostu, kde jsou výslovně jmenovány, ač leží již mimo tuto mez. Později však přece jen získaly právo vařit pivo, ač nevíme kdy, neboť ervěnická privilegia byla ztracena; stalo se tak jistě nejdříve po sněmovním usnesení z roku 1502. Zdá se však, že sousedé vařili pivo zpočátku jen doma, neboť nemáme žádného dokladu o existenci měšťanského pivovaru v Ervěnicích. V listině z roku 1571, podle niž tehdy Kryštof z Karlovic na Červeném Hrádku prodal Ervěnice Bohuslavovi staršímu z Michalovic, není ještě O' žádném pivovaru v městečku zmínky. Michalovic to tedy bezpochyby byl, jenž zřídil zdejší pivovar, neboť když se jeho synové a vnuci v roce 1586 o ervěnické zboží dělili, připadl k jednomu dílu též panský pivovar; vrchnost v něm však v oné době nevařila a pronajímala jej ervěnickým sousedům za roční nájem 5 kop grošů českých.
Avšak nový majitel zboží, Jan Jiří z Michalovic, byl sprostý násilník a kromě jiných násilných skutků stal se známým i tím, že ervěnickým sebral v roce 1592 všechna privilegia, takže ervěničtí ztratili i právo várky.Zbyla jim z dřívějších let jen varná pánev, kterou později 1621 na žádost správce panství prodali vrchnosti pro její pivovar v Novém Sedle nad Bílinou za 542 zlatých, z čehož jednu třetinu obdržela Rybářská ulice.
V panském pivovaru ervěnickém vařila pak asi nadále sama vrchnost. Spolumajitel zboží, Bohuslav mladší z Michalovic, přežil Jana Jiřího, ale pro účast na vzpouře evangelických stavů proti císaři byl po bitvě bělohorské popraven a jeho majetek konfiskován. Roku 1622 koupil jej pak Vilém mladší z Lobkovic, a při té příležitosti činí se poslední zmínka o ervěnickém pivovaru; zanikl bezpochyby brzy nato, jelikož Lobkovic měl pivovar též ve zmíněném již Novém Sedle nad Bílinou, které koupil zároveň s Ervěnicemi, a kam zřejmě soustředil všecku výrobu piva pro celé své panství.
Pivovar v Horním Jiřetíně
Dalším místem, které bylo postiženo mílovým právem města Mostu, byl Dolní Jiřetín; přesto mu však Vladislav II. propůjčil právo vyrábět pivo již v roce 1485,0 tedy ještě dlouho před usnesením sněmu z r. 1502. Později však městečko toto právo opět ztratilo, ač pro nedostatek pramenů nevíme, kdy a jak se to stalo.
Když však v roce 1682 císař Leopold I. potvrzoval městečku znovu propůjčená stará práva, nebylo již právo výroby piva obnoveno. Teprve na konci XVIII. století po dlouhém právním sporu, který způsobil obci velké výdaje, bylo dolnojiřetínským právo vyrábět pivo opět vráceno.
O existenci měšťanského pivovaru v Dolním Jiřetíně nemáme však žádných dokladů nejen z XIX. století, ale ani z konce středověku a počátku novověku. Bezpochyby i zde se pivo vyrábělo za starých dob po domácku, jako tomu ostatně bylo ve středověkých městech téměř všude. Naopak však máme z konce XVI. a začátku XVII. století zprávy o vrchnostenském pivovaru v Dolním Jiřetíně.
Doba jeho vzniku je však zahalena tajemstvím, Neboť nemáme v historických záznamech žádného opěrného bodu, podle něhož by se dalo na dobu jeho vzniku usuzovat. V době, kdy Dolní Jiřetín koupil Václav z Lobkovic a kdy byl propuštěn z manství a připojen k panství duchcovskému - tj. roku 1562, zde pivovar ještě nebyl.
První zmínka o něm se činí teprve v roce 1583, kdy bylo duchcovské panství děleno mezi Václavovy syny. Jiřetín tehdy dostal Jan Václav. který zde od té doby měl sídlo. Ale v době, kdy pivovar vznikl, v Dolním Jiřetíně ještě sídlo žádné vrchnosti nebylo, a mohla by se proto vyskytnout otázka, zda se přece jen snad nejednalo o pivovar původně měšťanský, který převzala vrchnost, když dolnojiřetínští právo várky ztratili.
V každém případě však zdejší pivovar neměl dlouhého trvání. Ač vznikl jistě teprve v rozpětí let 1562-1583, zanikl bezpochyby již v první čtvrtině následujícího století. Naposledy se připomíná v roce 1618 v listině, podle níž Václav Vilém z Lobkovic na Duchcově dává do zástavy statky Horní Litvínov a Jiřetín Šebestiánovi Žďárskému ze Žďáru a na Přívlacích.Dolnojiřetínský pivovar byl asi zrušen ihned potom, když se oba uvedené statky vrátily opět do rukou Lobkovicových, tj. tedy již následujícího roku 1619. Pro Lobkovice, který měl pivovary v obou střediscích svých panství, tj. v Duchcově a Horním Litvínově, stal se další pivovar zřejmě zbytečným a můžeme předpokládat, že jeho zařízení bylo přeneseno do pivovaru hornolitvínovského. To je snad příčinou toho, že hornolitvínovský pivovar měl v polovině XVII. století rozsah na zdejší poměry neobyčejně veliký.
Pivovar v Dolním Litvínově
Jiný starý pivovar stál kdysi v Dolním Litvínově, který během XVI. století až do roku 1589, kdy jej Jan Václav z Lobkovic přikoupil k Hornímu Litvínovu, byl samostatným manským statkem, který držela pravděpodobně od samého počátku šestnáctého věku rodina Šénů ze Šénu." Jeden z nich také určitě dal zřídit zdejší pivovar, i když nevíme přesně který z nich to byl. V archivních pramenech o něm shle-dáváme nej starší zmínku v roce 1579, kdy Salomena Senová z Vřesovic jménem sirotků po Kryštofovi Senoví (zemřel 1572 prodala statek Dolní Litvínov se vším příslušenstvím pro dluhy Mikuláši Hyzrlovi z Chodú?
Zdejší pivovar se pak připomíná znovu v roce 1586, kdy Hyzrle prodal Dolní Litvínov Jiříkovi Kamarý'tovi Kaplířovi ze Sulevic seděním na Milešově, a v roce 1589, kdy Sulevic jej opět prodal Janu Václavovi z Lobkovic.i majiteli statku jiřetínského, který jej spojil s Horním íitvínovem, zakoupeným v téže době. Roku 1617 propustil císař Matyáš, statek Dolní Litvínov i s pivovarem z manství a zapsal jej Václavu Vilémovi z Lobkovic dědičně do zemských desek jako zpupný a svobodný.2 Poslední zmínka o dolnolitvínovském pivovaru pochází z roku 1618, kdy společně se statky hornolitvínovským a jiřetínským byl dán do zástavy Šebestiánovi Zďárskému. Qd té doby sdílel zřejmě stejný osud, jako pivovar dolnojiřetínský.
Pivovar v Horním Litvínově I.
Historii pivovaru v Horním Litvínově vylíčil jsem podrobně již dříve. Jelikož jej však v této práci nelze vynechat, uvádím zde pouze hlavní data z jeho osudů a potom ještě ty skutečnosti, které jsem zjistil až po uveřejnění zmíněného článku.
Zakladateli zdejšího pivovaru byli vladykové z Jónu, kteří drželi hornolitvínovský statek od neznámé doby do roku 1505 a pak znovu asi od roku 1539. První zmínka o něm se však vyskytuje až v roce 1589, kdy Jáchym z Jónu prodal Horní Litvínov se vším příslušenstvím tanu Václavovi z Lobkovic na Jiřetíně.-' V roce 1617 propustil císař Matyáš hornolitvínovský statek z manství,* ale hned následujícího roku jej dal jeho majitel Václav Vilém z Lobkovic do zástavy zmíněnému již Šebestiánovi Žďárskému ze Žďáru na dobu jednoho roku.
Ve starých matrikách jmenuje se často jako „dvorní" sládek zdejšího pivovaru v letech 1648-1652 Jan Schauer, berní rula z roku 1654 pak uvádí v Horním Litvínově mezi poddanými 2 sládky, chalupníky Martina Rochlitzera a Martina Richtera. První z nich je v matrikách v roce 1654 uváděn titulem „dvorní sládek" a v tomtéž postavení uvádí se ještě i v roce 1662.2 V tomto roce vyskytuje se zde i „mladší" sládek, Kašpar Loster.
V dalších matričních zápisech jmenují se r. 1665 Oldřich Reiner z Českých Budějovic, t. č. vrchní sládek v Horním Litvínově,1667 Matyáš Resch z Českého Krumlova, t. č. vrchní sládek v Horním Litvínově, 1670 Eliáš Schauer (asi syn Jana Schauera, dvorního sládka z let 1648-1652, vrchní sládek a 1679-1682 sládek Matyáš Wagner.'' Martin Rochlitzer, dříve sládek, je uváděn v matrikách v letech 1665-1682 jako rychtář v Horním Litvínově.
Berní rula z roku 1654 též zaznamenává, že hornolitvínovský pivovar tehdy vařil 18 čtyřvěderních sudů, takže byl v oné době největším pivovarem v širokém okolí.
Je to ovšem jen rozsah jedné várky, a předpokládáme-li, že během roku se uskutečnilo 50-60 várek, znamená to, že při obsahu vědra zhruba 64 litrů mohl pivovar vydat za rok nejvýše kolem 2750 hektolitrů piva.
Během času se ovšem jisté měnila i kapacita podniku. Horní Litvínov, do roku 1715 malá vesnička asi o dvaceti staveních, byl povýšen na městečko, neboť tam byla rok předtím zřízena významná továrna na sukna. Počet obyvatelstva od té doby rychle stoupal a rozsah výroby se musel jistě přizpůsobovat zvýšeným potřebám. Podle katastru panského majetku z roku 1757 vyráběl hornolitvínovský pivovar sice jen 1078 sudů piva ročně, tedy zhruba stejné množství, jaké předpokládáme v roce 1654, ale již Sommerová topografie z roku 1835 uvádí rozsah jedné várky zdejšího pivovaru počtem 35 sudů, je množství téměř dvojnásobné, i když nepočítáme s pravděpodobným zvýšením ročního počtu várek.
Celkový roční rozsah výroby dovídáme se však znovu až ze statistických záznamů z roku 1861, které u hornolitvínovského pivovaru uvádějí roční výrobu 8640 rakouských věder piva v ceně 25 920 zlatých rakouské měny. Pivovar měl kromě toho ještě výnos 600 zlatých ročně z vedlejších produktů a platil 63 zlatých výdělkové daně, 216,13 zlatých daně důchodové a 8659,83 zlatých daně potravní.Jelikož rakouské vědro má podle nynější naší míry obsah 56,59 litru,64 znamená to roční výrobu zhruba 4889 hektolitrů piva. Zdá se tedy, že oproti roku 1833 výroba opět poněkud poklesla, a snad to bylo následkem těch okolností, které později vedly k uzavření pivovaru.
Během této doby se ovšem měnil i vnější vzhled pivovaru, jak to ukazují nejstarší obrazy města, uložené v Městském muzeu v Litvínově.
Na obrazech z let 1715 a 1728 jeví se zdejší pivovar v podobě dvou přízemních budov nestejné velikosti, zřejmě asi dřevěných. Naproti němu přes ulici stojí o něco větší a bytelnější sladovna. Na obraze z roku 1734 má dřívější podobu jen sladovna. Na místě původních budov pivovaru stoji nyní vyšší, očividně již zděná budova. Na obrazech z let 1863 a 1881 má pak pivovar opět novou podobu. Původní budova sladovny již zmizela a na místě staré budovy pivovaru stojí nyní dva dvoupatrové objekty, z nichž zadní má věžovitý střed. Avšak změnil se nejen jeho zevnějšek, ale i jeho vedení. Pivovar zůstal totiž ve správě vrchnosti jen do začátku XIX. století, potom jej však Valdštejnové pronajali.
Prvním známým nájemcem byl H. Hain, jenž se připomíná v roce 1818.
Přes zmíněné již přestavby již pivovar nevyhovoval moderním požadavkům, a proto v něm byla roku 1884 výroba zastavena. Stará budova pak byla stržena a na jejím místě postavena v roce 1888 nová, vybavená nejmodernějším zařízením. První várka, která měla rozsah 52 hektolitrů,vyšla z nového podniku 1. května 1891 a byla prý velmi dobré kvality.
Hornolitvínovský pivovar pracoval až do 20. září 1929, kdy tehdejším provozovatelům vypršela nájemní smlouva. Potom jej koupil měšťanský pivovar v Mostě, který zde však již pivo nevařil, nýbrž jen skladoval, čímž pivovar prakticky zanikl.
Pivovar v Horním Litvínově II.
Roku 1273 bylo město Most povýšeno králem Přemyslem II. Otakarem na královské, tím pádem získalo i mnoho práv, jako např. právo mílové, které mj. zaručovalo zákaz pivovarů v okolí města Mostu. První zmínky o pivovarech v okolí Mostu máme až po roce 1502, kdy pánové a rytíři získali právo od krále Vladislava II. Jagellonského vařiti pivo pro svůj užitek.
Prvním mimomosteckým pivovarem byl pivovar v Janově, který je prvně zmiňován v první třetině 16. století, naposled je zmiňován v polovině století sedmnáctého. Další pivovar v okolí Mostu se nacházel v Záluží, prvně zmiňován roku 1654 a patřil mezi největší v blízkém okolí. Naposledy je zálužský pivovar zmiňován roku 1757, neboť byl od roku 1713 pod správou Valdštejnů, kteří již vlastnili pivovar v Duchcově a v H. Litvínově. Mezi další pivovary, nacházející se v okolí Mostu byl pivovar v Dolním Jiřetíně (již 1485 - 1682), Ervěnicích (prv. zmínka 1502), D. Litvínově (16. stol. - 1682), Zeleném Dole u Brandova a v Hoře sv. Kateřiny (1528-1877).
První zmínka o pivovaru v H. Litvínově je z roku 1589, je zmíněn při prodeji statku H. Litvínov, kdy ho vladykové z Jónu (Jahnu) prodali J. V. z Lobkovic. Později přešel hornolitvínovský statek i s pivovarem pod Valdštejny. Důležitým mezníkem v dějinách Litvínova je založení manufaktury a povýšení H. Litvínova na městys roku 1715. Do H. Litvínova tak přicházelo mnoho lidí a poptávka po pivě rostla. Pivovar stál západně od manufaktury, severně od zámku (naproti dnešní lékarně ve Studentské ulici). Na vyobrazení z roku 1728 je vidět, že pivovar tvořily dvě přízemní budovy a o něco větší sladovna, stojící naproti.
Na vyobrazení z roku 1734 jsou původní dvě budovy zvýšeny o patro. Roku 1884 byla výroba pozastavena a staré budovy strženy. Nová budova byla stavěna v letech 1888-91 a byla vybavena moderním zařízením. První "nová" várka 1.5.1891 rozsahu 52 hektolitrů byla prý velmi dobré kvality. 20.9.1929 vypršela nájemní smlouva tehdejším provozovatelům, koupil si ho Měšťanský pivovar v Mostě, který ho ale užíval spíše jako sklad, tím pádem zanikl pivovar v Horním Litvínově a poslední pivovar na Litvínovsku vůbec. Značka piva : Waldstein- Wartenburg. Budova pivovaru byla zbořena až v 70. letech 20. stol., na jejím místě vzniklo obchodní středisko a panelový dům.
Zelený důl
Avšak pivovary na Litvínovsku nebyly jen v krajině pod horami, ale i v horách, a to jednak v Zeleném Dole, jednak v Hoře Svaté Kateřiny. Starší z nich byl zřejmě pivovar v Zeleném Dole, pro nějž snad právo svobodně vařiti pivo a je prodávati bylo vystaveno již počátkem druhé poloviny XVI. století.'' V roce 1594, kdy bylo panství Červený Hrádek, k němuž Zelený Dvůr náležel, zabaveno jeho majiteli Jiřímu z Lobkovic, již zdejší pivovar existoval a vařil ročně 40 várek piva. V roce 1604 jej měl v nájmu pan Mořic Horn, správce chomutovského panství, který během prvního pololetí tohoto roku vy robil pouze 8 várek, za něž zaplatil 24 kop grošů várečného. Také berní rula uvádí u Zeleného Dolu pivovar, který patřil ke zdejšímu svobodnému statku, jehož majitelem byl tehdy Adam Šroll.
Vařil v oné době na 4 sudy čtyřvěderní, přepočtení na naši nynější míru činí zhruba 10 hektolitru na jednu várku, a počítáme-li, že si i v této době pivovar podržel ideální počet 40 várek za rok, dojdeme k výsledku, že ročně pivovar vyrobil maximálně 400 hektolitrů piva. Zmínka v berní rule je však poslední známou zmínkou o pivovaru v Zeleném Dole vůbec. Kdy zanikl, nevíme, ale stalo se tak pravděpodobně brzy po roce 1659, kdy byl svobodný statek Zelený Důl připojen k panství Červený Hrádek,'' čímž pominuly důvody k jeho další existenci, neboť na tomto panství bylo více větších pivovarů a sousední obec Brandov byla například povinna odebírat pivo z Jirkova. Zelený Důl byl sice v roce 1715 na žádost rytíře Jana Adama ze Schrouenbergu oddělen od červenohrádeckého panství a stal se opět samostatným statkem,8 avšak pivovar zde již zřejmě obnoven nebyl. Aspoň dominikální katastr z roku 1757 již v Zeleném Dole žádný pivovar ani jinou dominikální budovu neuvádí.
Hora sv. Kateřiny
Všechny dosud zde uvedené pivovary byly pivovary vrchnostenské, poslední pivovar však, který byl v Hoře Svaté Kateřiny, byl po celou dobu své existence pivovarem obecním. Právo vařiti pivo obdrželi kateřinohorští již 2. února 1528, kdy byla jejich obec povýšena na městečko, a toto právo znovu městečku propůjčil i Jan z Veitmile pri vilegiem z roku 1554." Zda kateřinohorští tohoto práva skutečně použili, není známo, ale stalo-li se tak, pak zajisté vařili zprvu pivo po domácku, neboť 7. července 1584 Bohuslav Jáchym z Lobkovic, majitel Červeného Hrádku, k němuž Hora Svaté Kateřiny patřila, vydal městečku povolení ke zřízení pivovaru, při čemž si vymínil, aby měšťané z každého vytočeného sudu piva mu odváděli 2 stříbrné groše pivní daně. zdá se však, že město ani tohoto povolení ihned nepoužilo, neboť v knihách taxací chomutovského panství z let 1594-1605 ještě není žádná zmínka ani o pivovaru, ani o dani z piva. Nejstarší doklad, svědčící o existenci tamního pivovaru, který se mi podařilo najít, je zápis v horní knize kateřinské, pocházející až z roku 1622, jímž hofmistr Jiří Sattler propůjčil Michalu Leisterovi naleziště kovů na Městském vrchu" v zahradě pivovaru.
Podrobnější zprávu o zdejším pivovaru však přináší až berní rula z roku 1654, která uvádí u Hory Svaté Kateřiny obecní pivovar, který v oné době vařil 8 čtyřvěderních sudů. Rozsah jeho várky byl tedy dvojnásobný ve srovnání s pivovarem v Zeleném Dole, tj. cca 20 hektolitru. Možno také říci, že počet várek se asi příliš nelišil od počtu várek pivovaru v Zeleném Dole, takže můžeme předpokládati, že se v městě uvařilo 800-1000 hektolitrů piva za rok. Avšak již brzo se stal kateřinský pivovar pověstným pro špatnou kvalitu svého piva. Již po roce 1700 se začínají objevovat stále četnější a četnější stížnosti na jeho jakost, která se stále zhoršovala, takže jej posléze téměř nikdo nechtěl pít. To bezpochyby plně vysvětluje skutečnost, že tereziánský katastr z roku 1748 uvádí u Hory Svaté Kateřiny roční výrobu piva počtem 9? sudů, což činí zhruba jen 227 hektolitrů. Celkový výnos z tohoto množství uvádí se částkou 186 zlatých.
Dominikální katastr z roku 1757 zaznamenává množství ještě o něco nižší - 89 sudu, ale výnos je naopak vyšší - 359 zlatých a 20 krejcarů.' Přesto však se zdá, že později odbyt piva zase stoupl, neboť byl zvýšen obsah várky, jak je zřejmo ze správy Sommerovy z roku 1846, která uvádí, že kateřinohorský pivovar vyváří 12 sudů, tedy o polovinu více než v roce 1654. O celkovém ročním rozsahu výroby nás zpravují až statistické záznamy z roku 1861, které uvádějí, že pivovar pravovárečného měšťanstva v Hoře Svaté Kateřiny tehdy vyvářel 1208 rakouských věder piva ročně, tedy přepočítáno na nynější míru zhruba 582 hektolitrů.
Výnos z tohoto množství činil 4 832,66 zlatých rakouské měny, z vedlejších produktů pak 165 zlatých, tedy celkem 4 997 zlatých. V téže době platil pivovar ročně 10 zlatých 50 krejcarů daně výdělkové, 15 zl, 25 kr daně důchodové a 1311 zl 46 kr daně potravní. Přesto však, že výroba se později ještě zvýšila, nemělo zdejší pivo nikdy dobrou pověst, takže se posléze nenašel nikdo, kdo by byl ochoten pivovar vést, a proto byl v roce 1887 definitivně zrušen. V poslední době své existence vyráběl prý ročně 800 hektolitrů piva při obsahu jedné várky 18 hl.
Zánikem dvou pivovarů na Litvínovsku, které se udržely nejdéle, tedy pivovaru v Hoře Svaté Kateřiny a v Horním Litvínově, vymizelo pivovarnictví v této oblasti úplně a dodávku piva ovládl měšťanský pivovar v Mostě, který neměl nyní na celém území mosteckého okresu žádné konkurence.
P.S.
V roce 2003 proběhla oprava silnice ve Studentské ulici v Litvínově, která se v roce 2002 částečně propadla. Pod silnicí se nacházely rozsáhlé sklepy bývalého pivovaru. Dutiny byly zaplněny popílko-cementovou směsí pomocí vrtů.
O starých pivovarech na Litvínovska
Regionální studie
Poslední komentáře
2 roky 17 týdnů zpět
5 let 34 týdny zpět
5 let 48 týdnů zpět
5 let 48 týdnů zpět
5 let 48 týdnů zpět