Každý, kdo má jakoukoliv informaci o osudu této kroniky nebo ví, kde by se mohla nacházet, se může obrátit na tiskové oddělení mosteckého magistrátu. Kontaktovat můžete přímo redaktora Petra Dundeka.
I.
Tato společnost, založená 4. 2. 1890 jako Nordböhmische Kohlenwerks Gesellschaft, patřila k dalším významným těžařským společnostem na Mostecku, resp. v celém revíru. V roce 1890 odkoupila tato společnost od Anglorakouské banky ve Vídni 3512 hektarů důlních polí na Mostecku a Chomutovsku. Banka provozovala důlní činnost u výchozu uhelné sloje mezi Černicemi a Litvínovem, a to na uhelných dolech Zdař Bůh (Glück Auf, založen roku 1871) a Lyell (založen roku 1873), které však ukončily svou činnost v roce 1886. Dále měla v roce 1890 v provozu doly Quido I., Quido II., Humboldt I. a Centrum v Dolním Jiřetíně.
Důl Quido I. byl založen v roce 1878. Se svou hloubkou 110 m byl tehdy nejhlubším dolem v celém revíru. Na svou dobu byl velice moderně vybaven, poprvé v něm bylo použito hlubinných vodních čerpadel a hlubinných ventilátorů poháněných parou. Svou činnost ukončil v roce 1904, kdy byl společně s dolem Quido II., založeném roku 1882, přičleněn k dolu Quido III. (tento důl, založený roku 1904 a později přejmenovaný na Nejedlý II., těžil převážně metodou komorováním na zával až do roku 1959).
Důl Humboldt I. byl založen v roce 1886. Těžil komorováním na zával v průměrné hloubce 160 m. Vzhledem k rozvoji dolu Centrum ukončil svou samostatnou existenci již v roce 1904, kdy bylo jeho důlní pole přičleněno k tomuto dolu.
Důl Centrum založený v roce 1888 je doposud v provozu. Byl vyražen do hloubky 166 m a do roku 1928 rubal sloj, mocnou 24-30 m, výhradně metodou komorování na plnou mocnost. Poté se začalo uplatňovat pruhové komorování v lávkách na zával, od roku 1933 komorování v podsednutí starých komor. K zakládání komor se na tomto dole začalo hojně používat uhelných mourů, které při tehdy převládajícím způsobu topení kusovým uhlím představovaly odpad. Tento způsob zakládání měl však nevýhodu v nutnosti ražení speciálních chodeb pro dopravu mourů a také ve vzniku častých záparů a ohňů. V roce 1957 začaly první pokusy se stěnováním, které po ukončení komorování v roce 1966 tvoří dnes jedinou používanou dobývací metodu.
V roce 1890 byly v Dolním Jiřetíně zahájeny práce na hloubení dolu Humboldt II. a v roce 1891 na dolu Radetzky (roku 1919 přejmenovaného na Kolumbus). Důl Humboldt II., později známý svým zahájením mostecké stávky v roce 1932, byl vyhlouben do 153 m, rubaná mocnost sloje (zejména komorováním na plnou mocnost) činila 23-26 m. Jeho činnost byla ukončena v roce 1933. Důl Kolumbus dobýval v hloubce až 200 m, sloj o mocnosti 22-26 m, a to komorováním na plnou mocnost, později v lávkách a v podsednutí starých komor. Roku 1966 byl sloučen s dolem Centrum.
V roce 1895 činila celková těžba společnosti již 1.240 tisíc tun, čímž se společnost dostala ve výši těžeb na druhé místo v celém revíru na Mosteckou společnost pro dobývání uhlí. Příznivá ekonomická situace umožnila společnosti koupit v roce 1897 všechny dolové míry těžařstva Germania v Mostě v rozsahu 264 hektarů a to s doly Germania a Jupiter, čímž dosáhla výhody plošně uceleného dolového majetku. Důl Germania (v roce 1919 přejmenován na Fortuna) byl založen v roce 1883 v Komořanech původně jako hlubinný důl. V roce 1895 byl u dolu otevírán také povrchový lom, který v roce 1930 splynul s lomem Quido IV.
Důl Jupiter byl založen spolu s několika dalšími okolními doly v oblasti bývalého komořanského jezera. Toto rozlehlé jezero bylo vysušeno v letech 1835-1838, a na jeho bývalém dně zbyly rozsáhlé plochy náplavových zemin, které značně komplikovaly báňskou činnost. Pro malou těsnost hrází byl proto 14. 1. 1902 tento důl zaplaven vodou z říčky Běla, přičemž zahynulo 43 horníků a byly zatopeny i sousední doly. Důl Jupiter pak již neobnovil činnost a byl přičleněn k dolu Quido IV.
Roku 1905 bylo dokončeno hloubení dolu Tegetthoff (roku 1919 přejmenovaného na Herkules, roku 1952 na Vítězný únor) v Záluží u Litvínova. Tento důl, hluboký 251 m, těžil uhelnou sloj o mocnosti 31-33 metrů převážně ručním, později strojním komorováním na zával ve více lávkách. Vývoj dopravní techniky na dole byl obdobný jako u ostatních dolů v revíru. Rubanina byla zpočátku dopravována koňmi, v roce 1917 byly zavedeny lanovky, později i nátřasné žlaby a pasové dopravníky. Na tomto dole, jehož činnost byla ukončena v roce 1985, byl také poprvé v revíru instalován elektrický těžní stroj.
Koupí důlních měr těžařstva Kaisergrube v roce 1909 získala Severočeská společnost i stejnojmenný důl v Kopistech. Tento důl, otevřený v roce 1880 a roku 1919 přejmenovaný na Poseidon, byl uzavřen pro časté ohně již počátkem 20. století. Před svým zrušením v roce 1938 byl spojen s dolem Minerva v Kopistech. Rozhodující krok pro svůj další rozvoj učinila společnost po skončení 1. světové války, kdy v roce 1920 začala s otvírkou velkého lomu Quido IV, později přejmenovaný na President Beneš (1945) a Obránců míru (1948). Na skrývku bylo nasazeno několik lopatových a korečkových rypadel, byla postavena i třídírna uhlí. Vlastní těžba uhlí začala v roce 1922 a záhy poté trvale rostla. Postupně se tento důl stal největším povrchovým lomem v komořanské oblasti. Severočeská společnost si dále v této části revíru pronajala část důlního pole dolu Elly (Eliška) v Ervěnicích, čímž se zde stala dominantním těžařem. Těžba uhlí byla na dole Obránců míru ukončena v roce 1985 a důl byl sloučen se sousedním lomem ČSA.
V období první republiky si společnost udržovala jedno z vedoucích míst mezi těžaři v revíru. Samostatná existence Severočeské uhelné společnosti byla ukončena 15. 11. 1939 jejím včleněním do trustu SUBAG.
II.
Severočeská uhelná společnost patřila koncernu bankovního domu Petschek se sídlem v Praze. Patřila mu rovněž i většina akcií Mostecké společnosti a ústecká Montanní společnost. Ta měla výhradní právo na prodej uhlí z dolů obou společností a také z dolů jiných. Bankovní společnost v Praze vedl Julius Petschek, společnost v Ústí nad Labem Ignatz Petschek. Správní radě předsedal ředitel Josef Langer.
K Severočeské uhelné společnosti patřily tyto doly:
V oblasti kolem Horního a Dolního Jiřetína—Zdař Bůh, jehož provoz byl v roce 1886 zastaven a důlní pole přiděleno dolu Centrum, později Rudý sever v Hamru. Quido I a II — založen v letech 1880—1882. Humboldt I — založen v roce 1887. Centrum — založen v roce 1889. Humboldt II — začal se hloubit v roce 1890. Kolumbus (Radetzsky) — začal se hloubit v roce 1892. Důl Humboldt I byl v roce 1904 zastaven a jeho důlní pole bylo přiděleno dolu Centrum.
V oblasti kolem Komořan to byly doly Germania a Jupiter. Z dolu Germania se během krátké doby vyvinul povrchový provoz, který těžil svislou jámou. Po první světové válce byl přejmenován na důl Fortuna. V roce 1904 byl vyhlouben důl Quido III a v roce 1905 se započalo s hloubením dolu Tegettoff, později Herkules. Severočeské uhelné společnosti patřil i důl Posseidon v Kopistech. Skrývání zeminy na dole Germania (Fortuna) bylo zahájeno v roce 1913 a již tehdy se, podle pokusných vrtů, vedených směrem k Albrechticím, rýsoval plán k založení nového dolu.
Kromě dolů Quido I, II, III, IV, Humboldt I a II a Eliška byly i další doly, patřící Severočeské uhelné společnosti, založeny na rozsáhlé nížině, která tvořila dno bývalého Komořanského jezera. Toto jezero se postupně zanášelo a na počátku 19. století začaly jeho vody ustupovat. Přičiněním knížete Lobkowicze bylo jezero ke škodě rybolovu, ale k užitku zemědělství (které tím získalo značnou výměru polí a luk) v letech 1835—1838 odvodněno. Tato investice nebyla sice určena hornictví, nicméně mu však prospěla. Výstavba a údržba nově vznikajících dolů si totiž vyžadovala nákladná opatření, tzv. pilotování základové půdy a odvodňování proláklin. Doly byly neustále ohrožovány zvláště pak v jarních měsících v době tání a dešťů.
Poslední komentáře
2 roky 33 týdny zpět
2 roky 47 týdnů zpět
2 roky 47 týdnů zpět
2 roky 47 týdnů zpět
3 roky 5 dnů zpět