Počátky osídlení jsou od prehistorických dob vázány k údolí Lomského potoka, kde se v jeho povodí vytvořil sídlištní areál, který dal základ pozdějším vsím Libkovice a Mariánské Radčice. Rozšiřováním osídlení do vyšších poloh postupem proti proudu potoka dostává se jižní část Lomu rovněž do zájmové sféry zemědělského lidu. V údolí Lomského potoka byla uplatněna jiná lidská aktivita, kterou bylo hutnění železa redukovaného z bahenních rud vyskytujících se v tomto prostoru. Pozůstatky po pravěké těžbě těchto rud byly prokázány při archeologickém výzkumu na katastru Jenišova Újezdu. Tato činnost byla spojena s vysokou spotřebou paliva, což mělo mimo jiné také vliv na další odlesnění okolních ploch.
Druhá polovina 12. století a první polovina 13. století znamenají konec posunu lidských sídel. V této době poprvé vzniká prostorově stabilní struktura vesnice jako sídelního typu, jejíž podobu známe i dnes. V písemných materiálech se setkáváme již s jejich konkrétními názvy, jejichž torzovitost se v průběhu dalšího vývoje postupně zaplňuje a konkretizuje.
V souvislosti se zkoumáním opodstatněného podnětu ke vzniku názvu námi sledované sídelní lokality se nabízel výklad v lidovém podání. Přestože příliš neobstojí, vypovídá o tom, že Lom má co děkovat za svůj vznik a důvod k osídlení dřevorubcům, které vyslali páni z Rýzmburka k odklizení polomu (Windbruch) do této končiny. Po ukončení prací měli obdržet svolení trvale bydlet v „lomu" (Brucheu). Jazykovědci tvrdí, že slovo „Bruch" má význam jako Sumft = Moorland, což značí bažinná nebo rašelinná půda. Protože se Lom psal v několika odchylkách, nelze zavrhnout ani názor, že „Bruck" znamená cestu přes bažinu vyztuženou klacky a kmeny. Při znalosti podhorského terénu a potřeb zemědělské kolonizace v daném středověku se nelze jednoznačně přiklonit k žádné verzi, protože každá má své opodstatnění.
Hledáme-li konkrétní počátky založení Lomu, nehovoří prameny jednoznačně. Někteří historikové se přiklánějí k roku 1207, tedy k době, kdy se poprvé vyskytuje německé jméno Bruch, jiní vycházejí z toho, že král Přemysl Otakar I. (1197 - 1230) potvrzuje klášteru Osek mezi jinými výhodami obilní desátek v Lomu - decimas frumenti ex Briechin, či že zakladatel nového kláštera v Oseku, Slávek z Rýzmburka, přidělil tomuto obilní desátek z Lomu. Tyto údaje jsou považovány za potvrzení existence obce.
Za průkazný nejstarší písemný doklad o existenci Lomu lze považovat až potvrzení privilegií oseckému klášteru králem Janem Lucemburským (1310 - 1346) k roku 1341. V nich jmenoval mimo vsí Háj, Křižanov, Hrob, Verneňce, Hrdlovka a dalších, také „Burch", což by jednoznačně svědčilo o tom, že Lom patřil do majetku oseckého kláštera. V uvedené době byl v Lomu také vladycký statek, který náležel rodu Gerunků z Lomu. Gerunkové (Kerunkové, Kerungové) z Lomu (psáni též z Brucku, z Bruchu, de Lome) jsou považováni za starý vladycký rod pocházející ze severních Čech, který se objevuje již v polovině 14. století. Předpokládáme, že byli v manském vztahu k příslušníkům rodu Hrabišiců, zejména k pánům z Rýzmburka. Gerunk z Lomu snad již před rokem 1341 odkázal vlastní část vsi oseckým cisterciákům. Když roku 1346 zemřel, byl za tuto štědrost pohřben v klášteře, kde to dodnes potvrzuje dochovaný pískovcový epitafhí kámen v rajské zahradě. Gerunkové měli v držení řadu vsí nejen v mosteckém regionu, protože byli patrony několika kostelů. Uveďme alespoň, že Gerung vofi Bruch držel roku 1344 zboží v Kopistech, roku 1354 byli Jan a Gerung kostelními patrony v Horním Jiřetíně, v letech 1357 až 1363 byli Jan, Gerung a dva Kunzové (Kunešové) z Lomu patrony kostela v Zelenících, Jan, syn Kerunkův, byl v letech 1354 až 1356 farářem v Horním Jiřetíně. K roku 1456 je hejtmanem mosteckého hradu Jan Gerung de Lome. Poté se rod vytrácí z historie.
Způsob života obyvatel se odvíjel od polního hospodářství, proto se Lom zařadil do sítě zemědělských vsí. Od roku 1560 můžeme konkrétně sledovat život obyvatel Lomu na základě souvislých záznamů v pozemkové knize (Bruchner Grundbuch). Z této první gruntovní knihy se dá určit 38 majitelů vesměs zemědělských usedlostí, které se v průběhu následujících staletí pouze pozvolna rozrůstaly. Nový urbář (Neu Urbary) oseckého kláštera z roku 1603 vypočítává 46 poddaných, z toho 24 usedlostí potažních (Pferdegutler), 21 menších hospodářství (Handerbeln), 2 mlýny a 2 drobné hospodáře. Půda o výměře 15,5 lánů (Huben) poskytovala obyvatelům celkem nuznou obživu, neboť výnosnost polností byla nevýrazná pro málo kvalitní půdu. Urbář z roku 1623 (Urbary - Buch) vykazuje tentýž počet majitelů usedlostí, pouze přibyl jeden chalupník. Na informace tohoto urbáře navazují v polovině
17. stol. zprávy berní ruly, kde je jmenovitě uvedeno 19 sedláků a 22 chalupníků. U konkrétních jmen majitelů jsou uvedeny i názvy jejich živností a řemesel. Ve zvláštním sloupci pak čteme: šenkýř, kovář, řezník, mlýn na jedno kolo. V poznámce pak: vedle obhospodařování polí a luk dřevo na prodej vozí.
Po třicetileté válce založila klášterní vrchnost nový urbář, stejně jako evidenci dalších poddanských povinností a soudních záležitostí, různých daní a poplatků. Ještě léta po skončení války se v seznamech odvodů stále nacházejí záznamy, že následkem těžkostí muselo být břemeno zmírněno. Tak např. uvádí farář P. Weigel ve svém rejstříku desátků (Decimationsregister) z roku 1659 doslova: Lom dává něco méně a pouze žito pro nepatrné vzdělávání polí. Podle záznamů v „Memoriál" k roku 1650 většina rolníků kromě zemědělství vykonávala řadu živností, které ani berní rula nezaznamenává. Jsou jmenováni tesař, řezník, bednář, pekař, rychtář a šenkýř, klášterní střelec (hajný), dále je uvedeno, že 5 rodin vydělává na obživu venku, když vstupuje do služby jako ovčáci podle udělovaných povolení k přijetí do služby u cizí vrchnosti.
Během 18. století se rozborem dalších archivních materiálů dostáváme k poznání ekonomického rozvoje Lomu. Výrazněji oživuje hospodářský život hlavně rozšiřování řemesel. V první čtvrtině 18. století je v Lomu 5 koní, 73 tažných volů, 109 kusů hovězího dobytka, 80 ovcí, 11 vepřů a 17 koz. Z řemeslníků se pak vyskytují kovář, podkovář, tkadlec plátna (pláteník), 2 mlynáři, pilař (Brettmuler), s provozem začala i papírna v horní části vsi.
Stejně jako v ostatních místech také domkaři v Lomu nacházeli doplňující zdroj obživy v punčochářství. Zvýšená spotřeba vlny při punčochářské výrobě a výrobě sukna v hornolitvínovské textilní manufaktuře podnítila v Lomu zvýšení chovu ovcí. Během šedesáti let stoupl jejich počet z 80 na 335 kusů. Vzrůstající konkurence a snižující se odbyt vlny vedl k postupnému poklesu zájmu o chov ovcí, takže nový zdroj obživy byl hledán v ovocnářství. Další lesnaté plochy byly vyklučeny, osázeny ovocnými stromy, byly vytvořeny zahrady. Robotní seznam z roku 1777 přiznává, že Lom má již 90 čísel, což znamená domů. Přesto má v roce 1833 ještě pouhých 606 obyvatel, jejichž počet stoupl v roce 1860 na 671 obyvatel.
Lom zůstal majetkem oseckého kláštera až do zrušení patrimoniálního zřízení. Když se v roce 1849 začaly tvořit místní obce, stal se součástí místní obce Mariánské Radčice, která zahrnovala i ves Libkovice, ačkoliv Lom měl více obyvatel, než obě uvedené obce dohromady. Při reorganizaci státní správy v roce 1855, kdy se soudní okresy staly zárověň okresy politickými, připadla místní obec Mariánské Radčice do okresu Duchcov, kam bylo přeneseno sídlo okresu Osek.
V roce 1868 se Lom odpojil společně s Libkovicemi od Mariánských Radčic a vznikla nová místní obec Lom s vlastním obecním zastupitelstvem, od níž se roku 1875 ještě odpojily Libkovice, které rovněž vytvořily samostatnou obec. Ze školského hlediska byl Lom přičleněn do školského obvodu Mariánské Radčice až do roku 1871, než byla v obci zřízena samostatná jednotřídní obecná škola. To je již v době, kdy se i Lom dostává do víru událostí v souvislosti s prudkým rozmachem uhelného průmyslu, který značně ovlivnil život v obci. Lom se tak stává pro celou severočeskou hnědouhelnou pánev modelovým příkladem proměny zemědělské vesnice v hornickou obec se všemi průvodními atributy.
Ke všem radikálním proměnám napomohla několikrát zmiňovaná železniční trať Ústí n. L. - Chomutov. Když po ní projížděl v roce 1870 první vlak, nemohl minout Mariánské Radčice, kde byla zřízena železniční stanice, avšak již na lomském katastru. V roce 1872 došlo ke stavbě železniční trati Duchcov - Podmokly, která přeťala obec ve spodní části. Ani zde nechyběla stanice nazvaná Lom nádraží. V roce 1876 byla postavena trať Praha - Moldava se stanicí Lom zastávka. Do třetice tak protínala území obce železniční dráha, tentokrát v horní části. Byla to vlaková přeprava, která umožnila, aby se na Mostecko přesunulo mnoho pracovních sil z českého vnitrozemí hlavně po úpadku výdělečných možností v příbramských dolech a po ztrátě zájmu o dřevěné uhlí na Křivoklátsku. Za lepšími výdělečnými možnostmi přicházeli i čeští horníci z Rakovnicka, Kladenska a Slánská, po hornické stávce roku 1882 i vyhoštění havíři z Nýřanska. V 80. letech 19. století se hovoří o Lomu jako o obci
Budova bývalé německé školy, zvaná pro místní orientaci „dolní", byla postavena v roce 1871. Ani v Lomu nesměla chybět v posledních letech rakousko-uherského mocnářství socha císaře Josefa II., která doplnila prostor náměstí před školou.
Obdobný pohled na zástavbu dolní části lomského náměstí zůstal dodnes. Úpravám křižovatky ustoupily drobné objekty, památník císaře byl odstraněn v roce 1918.
se 151 domy a 913 obyvateli německé národnosti, a pouze s malým počtem českých dělníků. Během 15 let bohemizační proud zesílil natolik, že se z Lomu stala obec s výraznou převahou českého obyvatelstva.
Poslední desetiletí 19. století přineslo Lomu netušený vzrůst. Na katastru obce byly otevřeny čtyři doly. Roku 1890 začala Lomská uhelná společnost s hloubením dolu Johann I., roku 1893 s dolem Moritz a roku 1896 s dolem Guttman. V roce 1895 muselo být zastaveno hloubení dolu Evžen pro nebezpečí průvalů tekutých písků. Roku 1893 se započalo s hloubením dolu Marie, který byl majetkem Duchcovské uhelné společnosti. Nad výchozem uhelných slojí v severní části lomského katastru byly otevřeny povrchové doly, na něž navazovaly doly obdobného i hlubinného charakteru směrem k Litvínovu i směrem k Oseku. V jižní části navazovaly hlubinné doly Johann II. v Mariánských Radčicích a důl Alexander v Hrdlovce. Otevřením kapacitních hlubinných dolů došlo k posílení českého obyvatelstva další vlnou přistěhovalectví a zároveň zvýšenou populační explozí. V Lomu přibylo v posledním desetiletí 19. století 413% obyvatel, což činilo největší přírůstek obyvatel v tehdejším Rakousko-Uhersku. To sebou přineslo bytovou krizi, protože bytů přibylo pouzel00%. Přestože byly v Lomu přestavovány bývalé zemědělské usedlosti na činžovní domy, upravovány hospodářské budovy a stodoly na byty, zřizovány sklepní a půdní byty, bylo to stále nepostačující. Uvedeme-li, že v roce 1880 bylo v Lomu 913 obyvatel a v roce 1910 8.841 obyvatel (při soukromém sčítání obyvatel bylo napočteno 10.010 lidí), hovoří uvedená čísla sama za sebe. Bytovou problematiku nevyřešila ani výstavba tzv. hornických kolonií, jejichž nedostatečné množství nikdy nemohlo uspokojit poptávku po bytech. Od roku 1890 se stavěly kolonie v horní části Lomu, dosud zastavěné domy v Uhelné ulici. Z roku 1892 jsou dvě řady domků v blízkosti trati Most - Moldava, zvané Vrbenského osada. Ve dvacátých letech 20. století přibyla v horním Lomu, na rozhraní s katastrem osady Loučná, výstavba hornických dvojdomků tvořících hornickou osadu.
Značný příliv českého obyvatelstva sebou nesl i emancipační tendence v oblasti školství, kdy bylo požadováno zřízení české školy vedle školy německé, aby se děti mohly vzdělávat v mateřském jazyce. Zamítavá stanoviska obecních úředníků vedla k radikalizaci požadavků o prosazení české školy. Tíživé hospodářské a sociální podmínky umocňovaly prosazování požadavků horníků za zlepšení pracovních podmínek zvýšeným stávkovým hnutím.
Pro udržení českého života vznikla v Lomu řada spolků. Nejvýznamnějšími byly místní mužský a ženský odbor Národní jednoty severočeské, Sokol, Spolek českých poplatníků a místní odbor Ústřední matice školské. Jmenované spolky spolu s Mladou Čechií a čtenářským odborem Spolku lomských horníků a hutníků napomohly k pozdvižení českého kulturního života. Daly podnět k vytvoření české veřejné knihovny „Čelakovský" v roce 1899 a prosadily otevření české veřejné školy v roce 1897.
Vedle společenských problémů, které sebou nesly ekonomické změny koncem 19. stol., bylo zapotřebí v Lomu uvést v život i další instituce. Začátkem roku 1879 byl zřízen poštovní úřad, který byl v roce 1882 zestátněn. Roku 1897 byla zřízena spořitelna a záložna. Také ve správním ohledu nastaly pro Lom koncem 19. a počátkem 20. století změny. Soudní okres Duchcov obdržel v roce 1896 vlastní okresní hejtmanství. Když však byl s účinností od 1. ledna 1905 zřízen nový soudní okres Horní Litvínov, byl Lom převeden do tohoto okresu, který byl součástí okresního hejtmanství v Mostě. V této době již Lom nebyl vsí, nýbrž městy- sem, na nějž byl povýšen 7. února 1902. V okrese Most zůstal již trvale. V květnu 1938 byl povýšen na město.
Uhlí se mělo stát osudným také městu Lomu. Ustoupit měla jižní část od železniční trati Litvínov - Oldřichov, kam měla postoupit porubní fronta Dolu Kohinoor a přiblížit se výsypky velkolomu Bílina. Záměr nebyl realizován ku prospěchu města. Lom tak zůstal uchován v rozsahu historického území.
Přejít na:
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
Poslední komentáře
3 roky 24 týdny zpět
6 let 1 týden zpět
7 let 2 týdny zpět
7 let 2 týdny zpět
7 let 3 týdny zpět