V Sokolské ulici v Oseku v parku u objektu bývalé Jepy stojí korintský sloup, který pochází patrně z počátku 18. století a je zapsaný na seznamu památek. Vzhledem ke ztrátě sochy Panny Marie je v současnosti sloup pouze smutným torzem. Pro rekonstrukci barokní památky je nezbytné pro vést kopii plastiky podle dochované dobové fotografie.
Obracíme se proto s prosbou o pomoc nejen na sběratele starých fotografií Oseka, ale i na ostatní občany, zda nemají dobové fotografie sloupu, které by nám mohly pomoci při jeho restaurování.
V zajateckých táborech zemřelo na osmdesát Britů
V období okupace československého pohraničí a následně v době II. světové války bylo na území Mostecka a Litvínovska přes pět desítek pracovních a zajateckých táborů. Většina jich byla zřízena a vybudována pro potřeby výstavby a poté také výroby a údržby provozu v chemickém koncernu STW AG (Sudetenländische Treibstoff Werke AG) v Záluží (tehdy Maltheuern) nebo důlní společnosti SUBAG (Sudetenländische Bergbau AG).
Pracovními a zajateckými tábory prošly tisíce lidí, téměř ze všech koutů světa. Koncentrovanost různých národností byla v regionu kolem těchto dvou velkých podniků obrovská. V několika lágrech byli soustředěni vojáci, kteří proti armádě hitlerovského Německa bojovali v uniformě jednotek Velké Británie. Nebyli to pouze samotní Angličané, ale také Skotové či obyvatelé britských kolonií, jako například Kypřané nebo Jihoafričané. Britských zajatců se v táborech na Mostecku a Litvínovsku vystřídalo několik tisíc. Pochopitelně všichni byli nasazováni na práci, a to jak v samotné chemičce, tak i do okolních dolů. Pracovnímu nasazení se totiž mohli díky Ženevským konvencím, které v případě britských zajatců muselo hitlerovské Německo dodržovat, vyhnout pouze vojáci od hodnosti seržanta výše.
Někteří z britských vojáků útrapy spojené s životem válečných zajatců nepřežili. Někteří zahynuli při spojeneckém bombardování, jiní utrpěli smrtelný pracovní úraz a smrt dalších nebyla nikdy vyšetřena. Celkem je v evidenci přes osm desítek jmen. Většina ze zemřelých a zahynulých Angličanů byla pohřbena na vojenském hřbitově v Souši, někteří na hřbitově v Mostě, další v Kopistech a Dolním Jiřetíně. Jeden z Angličanů, vojín Joseph Thomas Bull (zahynul při náletu 12. května 1944) byl pohřben na hřbitově v Chudeříně.
Smutný primát v případě úmrtí drží vojín Georghiou Kyriacou, příslušník Cyprus Regimentu, který zemřel jako válečný zajatec 25. října 1941 v táboře STW AG. Rodák z Payo Dhicomo na ostrově Kypr (nar. 13. ledna 1917), původním povoláním zemědělec, podle úmrtního oznámení podlehl selhání srdce. Dva týdny nato podlehl zdravotním útrapám jeho krajan a také příslušník Cyprus Regimentu, vojín Panayiotis Theodorou, rodák z Apeshie, ve věku 25 let.
Záhadným je úmrtí vojína Johna Roberta Hankinsona, rodáka Durhamu, příslušníka 6. Battalionu The Durham Lighty Infantry, ze dne 5. srpna 1944. Podle záznamů bylo příčinou smrti zastřelení. Pětadvacetiletý Hankinson byl evidován v zajateckém táboře v Souši. Doposud se však nepodařilo vypátrat, co k jeho zastřelení vedlo. Střelnému poranění podlehl také vojín Leonard Edward Francis, příslušník 2/5 Battalionu The Essex Regiment. Třiadvacetiletý zajatec z lágru 22 v Dolním Jiřetíně zemřel v den druhého spojeneckého náletu na chemický koncern STW, tedy 21. července 1944. Ani zde se zatím nepodařilo získat patřičné dokumenty nebo důkazy o příčině jeho zastřelení.
Mezi pamětníky koluje pověst o tom, že při náletu odmítal jeden ze zajatých Britů jít společně s dalšími do krytu. Strážný, který jej k tomu nutil to prý nevydržel s nervy a v rozčilení jej měl zastřelit. Zda to byl případ Hankinsona nebo Francise, to není jasné. Navíc se to zdá být nepravděpodobné, i když v jedné z prací věnujících se historii II. světové války v našem regionu to bylo publikováno jako hotová věc, protože zajatci přístup do protileteckých krytů neměli. A když tak výjimečně a až v samotném konci války. Rozhodně ne na začátku spojenecké letecké ofenzívy proti chemičce v Záluží.Na otravu krve zemřel v lágru č. 22 vojín John Swales od 6. Battalionu The Durham Lighty Infantry.
Britští zajatci v několika případech utrpěli smrtelný pracovní úraz. Jako například vojín Frederick Charles Jones, příslušník 5. Battalion The Hampshire Regiment se stal 21. ledna 1944 obětí nehody, při které trpěl rozsáhlá poranění při rozmačkání hrudního koše. Vojín Gladstone Scott od 129 baterie 15. Regimentu Královského dělostřelectva se zase se stal obětí výbuchu kanystru s hořlavinou. Zranění z pracovního úrazu podlehl také vojín William Johnstone, od 4. Královského tankového Regimentu, který utrpěl 7. dubna 1945 frakturu lebky. Posledních pět příslušníků z řad britských válečných zajatců, zařazených do tzv. Kolumbus Komanda, zahynulo 8. května 1945 v posledních hodinách II. světové války v Dolním Jiřetíně.
Jihoafričan Granátník William Franklin Coleman z 3. polního Regimentu South African Artillery, vojín Percy Ernest Sanders od 7. Battalionu The Green Howards Regimentu, vojín Edward Frederick Wordley od 7. polní squadrony Royal Engineers, Caporal George William Bernard Haughton od 44. Royal Tank Regimentu a konečně Granátník Fred Duff od 95. protitankového Regimentu Royal Artillery, padli v závěrečných osvobozovacích bojích.
Ostatky všech zemřelých britských zajatců na Mostecku a Litvínovsku byla po válce exhumovány. Některé byly předány k dalšímu pohřbení rodinným příslušníkům, další pak spočívají na válečném hřbitově v Praze na Olšanech.
Poslední komentáře
3 roky 24 týdny zpět
6 let 1 týden zpět
7 let 2 týdny zpět
7 let 2 týdny zpět
7 let 3 týdny zpět