Směrem západním, od hradu Osek, můžete narazit na toto torzo pomníčku. Víte o něm? Tušíte komu byl věnován? Pokud ano, dejte sím vědět zde: foto: P.Aulický (2009).
Obyvatelé židovského vyznání, respektive židovské národnosti, tvořili dosti početnou a společensky významnou skupinu obyvatel Mostu. Přesto patří jejich historie spíše mezi neznámé kapitoly v dějinách našeho města. Jedním z důvodů je násilné a nevratné přerušení života této komunity v období 2. světové války. Židovská komunita, která se významným způsobem podílela na hospodářském a společenském životě města, během období holocaustu prakticky zanikla a její život již nikdy nebyl obnoven v původním rozsahu. Studium problematiky je navíc omezeno množstvím dostupných historických pramenů a jejich interpretací. Jedním z úkolů historického bádání této problematiky je přiblížení bohaté minulosti a významu, který obyvatelé židovského vyznání a jejich kultura zanechali.
Podle dostupných pramenů je v osídlení Mostu prokázána přítomnost obyvatel židovského původu již ve 14. století. Součástí středověkého Mostu byla stejně jako téměř každého královského města židovská komunita žijící v uzavřené čtvrti, neboli ghettu.
Židovské osídlení se nacházelo za jihovýchodní městskou branou na Pražském předměstí. O lokaci židovského osídlení města napovídají až do poloviny 18. století užívané názvy "Židovská" a "Malá Židovská" ulice, které označovaly pozdější ulici Rozmarýnovou a Hvězdnou nedaleko III. náměstí. Místo, kde se nacházela tehdejší modlitebna, respektive synagoga, není známo. O vnitřním životě místní židovské komunity během středověku toho moc nevíme. Pravděpodobně se nelišil od života židovských komunit v ostatních městech. Židé nepodléhali pravomoci městského rychtáře, ale spadali pod pravomoc zvláštního židovského rychtáře. Za povolení k pobytu a obchodování ve městě byli nuceni odvádět daň královské komoře. Židé byli také nuceni nosit zvláštní oděv a pokrývku hlavy. Na oděvu nosili žlutý odznak. Nebylo výjimkou také omezování jejich osobní svobody formou různých nařízení a zákazů.
Nejstarším písemným dokladem o přítomnosti Židů ve městě je dlužní úpis z roku 1393, který vystavil Boreš ml. pán na Rýzmburku (Oseku) svým věřitelům Ascherovi a Isákovi z Mostu. Dlužníky jmenovaného Isáka bylo kromě Boreše také nemálo mosteckých měšťanů a šlechticů z Čech a Saska. Saský vévoda a míšenský markrabě Fridrich, kterému byl v této době Most dán do zástavy, dal Isáka kvůli jeho sporům s věřiteli společně s jeho rodinnými příslušníky zatknout a jeho majetek zabavit. Izák během věznění zemřel a jeho syn Leb, který byl za úplatu propuštěn, se krátce nato odstěhoval i se svou rodinou do Litoměřic. Je možné, že tato aféra spolu s nepřátelskou náladou vůči Židům, kterou u obyvatel města vyvolala, byla důvodem k tomu, aby i ostatní Židé opustili město během let 1453 - 1456.
Není zcela jasné, zdali Židé opustili město dobrovolně, nebo byly vyhoštěni. Později vydaný dekret z 20. 6. 1464 vystavený králem Jiříkem z Poděbrad zakazuje všem Židům pobyt ve městě a okolí v okruhu jedné míle (7,5 km). Zákaz byl vydán na základě stížnosti zástupců města, že Židé městu škodili. Kam konkrétně mostečtí Židé odešli není známo. Podobná nařízení a vyhánění Židů z měst, ale i protižidovské pogromy byly běžnou součástí života středověké Evropy. Náboženská a kulturní odlišnost židovské menšiny se stávala zdrojem mnoha předsudků ostatní populace. Město bylo za zákaz povinno odvádět králi poplatek ve výši 6 kop pražských grošů. Most byl od tohoto "židovského poplatku" osvobozen až v roce 1482 králem Vladislavem. Zákaz pobytu byl obnoven 30. 3. 1549 Ferdinandem I.
Během období zákazu pobytu bylo Židům dovoleno se usazovat v některých okolních obcích a na panských statcích, a to při dodržení výše uvedené vzdálenosti od města. O pobytu Židů na Mostecku však máme informace až z poloviny 18. století. Židé, kteří se v těchto obcích usazovali, se zde stávali poddanými místní vrchnosti, jíž museli odvádět příslušné poplatky. Do poloviny 19. století byla Židovská komunita v Údlicích, Hořanech, Lišnici a v Korozlukách.
V těchto místech si zřizovali své motlitebny. Most navštěvovali pouze během dne, kdy si vyřizovali své obchodní záležitosti a večer se vraceli domů, protože se ve městě nesměli zdržovat přes noc. V Lišnici časem vznikla židovská obec s vlastní synagogou. Synagoga byla zrušena teprve v 80. letech 19. století poté, co se židovští obyvatelé z obce odstěhovali. Židovská komunita čítala podle úřední statistiky z roku 1861 celkem 82 osob. Ke zdejší synagoze byli přiděleni také Židé z okolních obcí Havraň, Koporeč, Židovice, Skyřice a Stránce. Největší židovská komunita na Mostecku se v polovině 19. století nacházela v Hořanech, kde podle statistik z roku 1861 žilo 109 obyvatel židovského původu.
Teprve až období Josefínských reforem znamenalo jisté uvolnění tlaku vůči Židům ze strany státu a daly jim určitá práva v oblasti vzdělání a podnikání. Výraznější posun v postavení Židů znamenal revoluční rok 1848 a nástup Františka Josefa I. na trůn.V této době kolozrucký Žid Leopold Mendl kupuje ve městě dům č.p. 332. Byl tak prvním Židem, který se usidluje na území města. Po uzavření Konkordátu s Vatikánem za papeže Pia IX. v roce 1855 byli Židé znovu zbaveni svých práv a nesměli s výjimkou majitelů domů v Mostě přenocovat. Plná občanská práva získali až souborem ústavních zákonů přijatých v průběhu roku 1867. Židé s okolních obcí se poté začali stěhovat do města, kde se věnovali zpočátku převážně obchodu s obilím a dobytkem.
Po více než 400 letech se ve městě znovu tvoří komunita občanů židovského vyznání. V roce 1864 byla postavena modlitebna, a v roce 1868 byl založen Spolek pro modlitebnu se státním statutem, a brzy na to také novodobá Židovská náboženská obec. Prvním předsedou židovské obce byl Abrahám Hirsch, který se zasloužil o výstavbu synagogy. Mostečtí Židé do té doby navštěvovali synagogu v Hořanech. Základní kámen synagogy byl položen 24. 8. 1872 a ke slavnostnímu vysvěcení došlo 22. 9. 1873. Synagoga a Židovská náboženská obec se nacházely na náměstí Sv. Anny. V roce 1874 byl uveden do funkce první rabín Dr. Alexander Kisch.
Rabín byl odpovědný především za náboženský život obce. Významnou osobností židovské obce byl její pozdější předseda soudce Dr. J. Spitz, který byl jako první člen židovské komunity zvolen do mosteckého městského zastupitelstva. V roce 1887 se zasloužil o vnitřní výzdobu synagogy a za své zásluhy byl dokonce dekorován řádem Rytířského kříže od císaře Františka Josefa I.
Roku 1878 byl v Souši na úpatí vrchu Hněvín založen židovský hřbitov, na němž je pohřbena řada významných osobností Mostecka. Hřbitov je v současné době památkovým areálem.
Spolu s rozvojem města se rozrůstal také počet zde žijících židovských obyvatel a zdejší Židovská náboženská obec se v dané době stala jednou z největších v Čechách. Členové židovské komunity působili v mnoha oborech a postupem doby se řadili k nejvýznamnějším obyvatelům města. Vedle výše jmenovaných k nim náleželi např. komerční rada Sigmund Woditschka - vlastník obchodního domu na I. náměstí, Karl Kohn - majitel továrny na nábytek a Karl Spitz - majitel mostecké porcelánky.
V roce 1861 se k izraelskému náboženství hlásilo 15 osob. Během sčítání z 15. února 1921 uvedlo židovskou národnost 188 osob a příslušnost k izraelskému náboženství 737 osob.
Na konci dvacátých let 20. století dosahuje počet židovských obyvatel města Mostu maxima. Podle některých údajů se mohlo jednat až o 1260 osob.
Novodobý rozvoj mostecké židovské komunity byl výrazně narušen nástupem fašismu v sousedním Německu. Programový antisemitismus nacionálně socialistického Německa poznamenal život všech obyvatel židovského původu, kteří náleželi do jeho mocenské sféry.
Na základě Mnichovské dohody se Most v roce 1938 stává součástí Německé říše. Ještě před příchodem německé armády odešlo spolu s 2400 Čechy také 640 Židů. Situace zbylých obyvatel židovské národnosti, respektive židovského vyznání, se oproti období Československé republiky dramaticky změnila. V Mostě stejně jako na celém území Sudetské župy jsou uvedeny v platnost tzv. Norimberské zákony, na jejichž základě jsou osoby židovského původu zbaveni občanských práv a jsou předzvěstí pozdějších deportací a masového vyvražďování.
Německé policejní a represivní složky používaly metody rasové persekuce, aby donutily židovské obyvatele k opuštění říšského území. Nedaleko města byl dokonce zřízen provizorní internační tábor. Toto organizované protižidovské tažení mělo kromě rasových také zjevné hospodářské motivy. Právě majetkové záležitosti zpočátku nejvíce poutaly pozornost nacistických orgánů. Stejně jako ve "staré říši" docházelo také na území Říšské župy Sudety k tzv. arizaci židovského majetku. Podniky a živnosti, ale také zemědělské usedlosti a movitý majetek, který se nacházel v rukách židovských majitelů, byl zabavován a předáván do německých rukou.
10. 11. 1938 byla nacisty při tzv. Křišťálové noci vypálena mostecká synagoga. Její zbytky byly později zbourány. Zdali byly v Mostě při tomto protižidovském pogromu oběti na životech a kolik židovských obyvatel skončilo v německých koncentračních táborech, není známo.
Podle údajů o počtu obyvatel žilo v Mostě k 31.5. 1941 již pouze 41 obyvatel židovského původu. Zbylí židovští obyvatelé města, kteří neemigrovali, byli v zimě 1941 - 42 gestapem sestěhováni a jejich domovy zabaveny. Mostecká židovská komunita, která se významně podílela na historii a životě města, tím prakticky zanikla.
Po druhé světové válce byl krátce obnoven život náboženské obce. V 50. letech byla náboženská obec změněna na synagogální sbor, který v 70. letech 20. století zanikl. V současné době patří členové mostecké židovské komunity pod patronaci Židovské náboženské obce v Teplicích.
Jako poslední upomínka na židovské spoluobčany zůstal v Mostě jen starý židovský hřbitov na soušské straně Hněvína. Protože za 2. světové války většina Židů (pokud nestačili včas emigrovat) zahynula, zůstal i hřbitov opuštěný a zchátralý, jeho ohrada spadla a všechny pomníky zarostly. Posléze bylo rozhodnuto místo znovu ohradit betonovými panely a dřeviny vykácet. V areálu hřbitova se nachází centrální památník padlým vojákům z 1. světové války. Ve spodní, novější části hřbitova se nachází hrob letce z 2. světové války Julia Finka, pohřbeného zde v roce 1970.
Součástí ohradní zdi z vnitřní strany hřbitova je kolumbárium, které prosadil (oproti židovským zvyklostem pohřbívání) začátkem 20. století soudce dr. Josef Spitz, jenž stál v čele židovské obce 28 let. Právě dr. Josef Spitz byl jako první Žid po smrti roku 1914 dle svého přání zpopelněn a jeho urna byla uložena v kolumbáriu soušského hřbitova. Na náhrobcích najdeme jména kdysi významných Mostečanů, mezi nimiž je mnoho obchodníků, lékařů i rabínů, z nichž posledním byl dr. Michael Halbersten, zesnulý v roce 1936.
Židovský hřbitov byl roku 1996 zapsán do Ústředního seznamu kulturních památek České republiky.
Poslední komentáře
3 roky 24 týdny zpět
6 let 1 týden zpět
7 let 2 týdny zpět
7 let 2 týdny zpět
7 let 3 týdny zpět