Živé noviny byly provozovány v Lidové scéně někdy mezi roky 1963 až 1969 a to pod patronací ZV ROH Chemických závodů (Československo-sovětského přátelství). Kdo na myšlenku ŽN přišel mi známo není, ale inspirací zřejmě byla pražská Laterna magika vzniklá zásluhou Alfréda Radoka sice už v roce 1958, ale nově zpopularizovaná svou prezentací na Světové výstavě v kanadském Montrealu v roce 1967...
Litvínovské živé noviny přinesly i do regionu tuto zajímavou formu divadelní prezentace filmových a obrazových děl spojenou s vystupováním živých herců na prknech Lidové scény.
Bohužel, rok 1969 a nástup "normalizace" se rázně vypořádal s takovouto spontánní amatérkou činností, věrchuškou těžko kontrolovatelnou. ŽN proto byly brzy po roce 1969 definitivně "odejity" a skončily tak v propadlišti dějin spontánní "lidové umělecké činnosti".
Sám jsem už asi naskočil do jedoucího vlaku, neboť si přes závoj času už na podrobnosti vzniku tohoto pořadu nevzpomínám. V té době jsem aktivně pracoval ve fotokroužku Na střelnici a v divadelní skupině DIMAFOR a občas "účinkoval" i Divadelním kroužku ROH při CHZ, pilně jsem fotografoval litvínovský region pokoušel se o literární tvorbu, občas něco publikoval v regionálním i celostátním tisku a tak jsem ke spolupráci s ŽN neměl daleko.
Živě si vzpomínám na své první autorské a herecké vystoupení v jednom z vydání ŽN, kde jsem na jevišti živě přednášel své verše jako ilustraci k nějaké filmové ukázce... ty verše si nyní dovolím, s velikou dávkou nostalgie, zde podruhé publikovat:
B L U E S
I.
Stříbro plechů zvoní noci hranu
k ránu
Černobílé klopýtání po klávesách
jitří city
Struny zvoní v rytmu kotlů
navzdor času
II.
Bělmo se blýská z blízka
Nikotinem zahalený sál
říhá nudou
Chudou duši vzruší
jen rock´n roll
III.
Rozšavlován meči tónů
tonu v naději
Sebevíra uvolňuje rmut
a tmu
Jaro se ztrácí v dálce
hrajíc na kytaru
PRVNÍ INTEMEZZO
Nechte mne žít třeba i za cenu smrti
Chci prorůst do tónů a světel blues
Chci zeskleněnět jak dech prošlý trumpetou
a nehtem do sametu vrýt svůj sten a pláč
Chci prorůst do rytmu synkop a uprostřed mořského příboje
probodnut měsíčním šípem prožít šílenou byť marnou lásku...
IV.
Uhlík vášně dohořívá v popelníku
přeplněném nedopalky
Skýva chleba – měsíc sivý
v rytmu metronomu
kývá s výše
Střeva basy hučí slastí
V.
Touha vzlíná v cévách vzhůru
jako můra
Sinusoidy levných citů žalují tu
Otevřeným oknem vlají
černé vlasy
Průvan sílí
DRUHÉ INTERMEZZO
K ránu jsem potkal na pusté ulici malé uplakané blues
Rozjaření lidé ho vyhodili z lokálu a ono šlo bez cíle
klopýtající o stíny domovních štítů
Bylo mi ho líto
Vzal jsem ho proto do trumpety
A najednou se pustou ranní ulicí lehce a kouzelně neslo blues
ó blues malé uplakané blues...
VI.
Ampliony neúnavně chrlí
narkotika zvuků
Dusno k zahlcení sedí za hrtanu
Pavučinka zvyku
pevně poutá křídla fantazii
VII.
Monokiny cudně halí prázdná místa
Čistá voda neublíží čisté krvi
Alkohol jazzu
vtéká do žil
Zub za oko – oko za krev!
Je třeba nalévat si čistého vína...
Litvínov, říjen 1964
***
Rád bych zde uvedl i nějaká jména lidí, kteří byli hybateli této krátké epizody v rozvoji regionální amatérské scénické činnosti na sklonku let šedesátých, nadějné epizody, nemilosrdně zadušenou "bratrskou internacionální pomocí", ale opravdu si už nejsem zcela jist svou pamětí – takže nikoho neuvádím s nadějí, že je některý spolehlivější pamětník doplní.
Jediný obrazový "corpus delicti", který se mi podařilo objevit je fotografie ing. Jana Žohy, uveřejněná v závodním časopisu Výstavba ze 14. srpna 1968. Bohužel, bez jakéhokoliv podrobnějšího popisu o nějakém doprovodném článku nemluvě.
Poslední komentáře
1 rok 8 týdnů zpět
4 roky 25 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět