Pětaosmdesátimetrový větrník mezi Klíny a Mníškem se otevřel zvědavcům. Návštěvníci měli výjimečnou možnost poznat funkce větrné elektrárny skrývající se přímo v jádru stožáru.Větrná elektrárna, která je již v provozu třináct a půl tisíce hodin, ročně vyrobí pět milionů kW.
Den před okupací Československa vojsky Varšavské smlouvy, 21. srpna 1968, vládla v Litvínově poklidná atmosféra. Litvínovský kronikář Josef Dražný do kroniky uvedl, že bylo oblačno až zataženo, 17 až 20 °C, občas trochu pršelo. Letní kino na Loučkách promítalo již od 16. srpna „s netrpělivostí očekávaný americký velkofilm Kleopatra v barevném provedení". Severní přístavek na zimním stadionu dostal již střechu.
Na rohu Ukrajinské a Studentské se dostavěla hrubá stavba domu čp. 893 a 894. Na tržišti se kilo švestek, slív a hrušek nabízelo za 4 koruny a meruněk za 7 korun. „Poptávka je stále velká a u stánku před autem je pořád fronta," stojí v kronice. Rada Městského národního výboru řešila mj. likvidaci staré benzinové pumpy na náměstí Svobody (dnes zhruba prostor před cukrárnou U Horáků), dokončení stavby domova důchodců v Janově atd. „Na pozemcích státního statku na litvínovském katastru nebyly dosud zahájeny žňové práce, přestože Na Hajdě stojí žito, které je již přezrálé," konstatoval kronikář 20. srpna a také uvádí jména litvínovských dárců na Zlatý poklad republiky: páter Oldřich Vinduška 7,2 g, Blažena Bringlerová 2 g a dr. Libuše Prokopová 1,3 g. „21. srpen 1968 (středa): V noci na dnešek překročila naše státní hranice Československa vojska Varšavské dohody. Od půl jedné v noci přelétávaly helikoptéry naší krajinou a naším městem začala projíždět vojenská vozidla a tanky.
Přijížděla od hořejšího Lomu ke Koldomu Podkrušnohorskou ulicí, u otočky rychlodráhy zahnula do Dimitrovovy ulice (dnes neprůjezdný konec Jedličkovy ulice), dále pak Šmeralovou, Vrbenského (dnes Jedličkova a Vrchlického) a po projetí branou zahýbala vozidla do ulice S. K. Neumanna a Lomskou silnicí směrem na Lom. Většina obyvatel našeho města ani netušila, co se přes noc přihodilo. Po celý den jezdily oddíly sovětských vojsk. Je samozřejmé, že pod pásy tanků docházelo k poškozování vozovek a obrubníků... Na ulicích se začala malovat různá hesla a bylo možné potkávat stále více lidí s trikolórami, kteří se domnívali, že projevují tak své vlastenectví a příslušnost k obrozenému socialismu v naší vlasti.
" Druhý den po okupaci, 22. srpna roku 1968, dostali čtenáři Mostecka do rukou zvláštní vydání oblíbeného místního zpravodaje Rozvoj. Tehdejším redaktorem byl J. Farský. Články Požadujeme odchod okupantů, Výzva občanů k zahájení protestní podpisové akce, Stojíme za ústředním výborem a vládou republiky, Se Svobodou za svobodu, Odsuzujeme okupaci ČSSR vyjadřovaly důvěru ÚV KSČ, Dubčekovu vedení, prezidentu Svobodovi, vládě v čele s Ing. Černíkem a Národnímu shromáždění a odsuzovaly akt vojsk Varšavské smlouvy.
Nápisy
Protože dosud nevlastním jedinou fotografii dosvědčující přítomnost okupačních vojsk v Litvínově, dokládám poslední svědky těch událostí v podobě českého fenoménu té doby - nápisů na zdech.
Ještě před pár lety jich bylo daleko více. Ne že by je komančové nenechali zamalovat, ale kvalita barvy (určených na přechody a silniční značení) byla vynikající. A nápisy zvláště po dešti, z fasád znovu a znovu prosvítaly.Vzpomínám si na jeden nezničitelný nápis " My jsem děti Svobody ". Myšleno dvoj-významově neb v té době byl prezidentem L.Svoboda.
A protože jak domy přecházely do soukromého držení, začaly se opravovat (zateplovat) fasády, mizely i s opravami tyto svědci časů...Takže suma-sumárům jsem už objevil jen čtyři.
Na rozdíl od okupace německé, kdy v době pražského povstání rozhlas volal Čechy na pomoc se zbraní v ruce, znělo v srpnových dnech nabádání k opatrnosti a nenásilí.
Takže Češi jak je jejich zvykem, zareagovali po svém.Začali psát nesouhlas s okupací po zdech, oknech ,výlohách obchodů, chodnících, silnicích, a dokonce dopravních značeních. Nápisy měli velmi často nápad, byly to i říkánky,vtipy a podobně..
Nápisy a vzkazy to byly různé,často v azbuce aby okupanti rozuměli. A často s chybami, hlavně si pletli ruské " i " které psali obráceně. A rozhlas je na to upozornil, to je autentická zkušenost mých rodičů.
Ústecký rozhlas hlásil : " Upozorňujeme mládence píšící nápisy na silnici v Litvínově u Koldomu že mají chybu v ruském " i ",píše se obráceně . "
Mě bylo v té době pitomé 5 let, takže jediný záblesk na tu dobu, je průjezd ruských tanků silnicí Podkrušnohorskou ale směrem ke Koldomu, což je v rozporu s tvrzením kronikáře Dražného.
Také si ještě vzpomínám , jak jsem na ruské tanky střílel z dřevěné pistole a z věže tanku prý na mě hrozil jeho velitel. Ale třeba jen mával :-) .
Takže Litvínov, jako nakonec každé město v zemi, byl pokryt nápisy velmi často - i přes hrůzu prožitých okamžiků - vtipnými a nápaditými .
Poslední komentáře
1 rok 49 týdnů zpět
5 let 14 týdnů zpět
5 let 27 týdnů zpět
5 let 27 týdnů zpět
5 let 28 týdnů zpět