Prosím čtenáře, zda někdo zná historii vytesaného oličeje ve skále pod hradem Osek (Riesenburg).
Ať mi dá vědět.
Krátké nahlédnutí do historie křesťanství v českých zemích
První stopy o vzniku křesťanství v Čechách sahají až do roku 396, kdy zde žili Markomané. Jejich královna Fritigilda žádala sv. Ambrože v Miláně o pomoc při výuce katechismu. Svatý Ambrož vyhověl královně a poslal speciálně pro ni upravený katechismus. Do jaké míry ona a její poddaní si osvojili nauku viry, není známo. Markomané brzy poté z velké části přesídlili do Bavor, kde se spojili s dalšími kmeny. Podle dějepisců se předpokládá, že křesťanství, i když v malé míře, už tehdy zde zapustilo kořeny a to zejména v pohraničních oblastech. Odtud se šířilo do vnitrozemí.
Po příchodu slovanských kmenů vznikl .čilý styk mezi zbylými skupinami Germánů zde usazenými, takže křesťanství mělo možnost proniknout mezi český lid.
V roce 720 působením sv. Bonifáce četní kmenoví představitelé přijali křest, a to jak ve Fuldě, Vürzburku, tak i v Řezně. V roce 845 jelo do Řezná k německému králi Ludvíkovi 14 českých kmenových náčelníků, kde žádali o křest.
Na území nynějších Čech a Moravy působili Irsko-skotští-řečtí a Ravenští misionáři. V pohraniční oblasti byl neprostupný prales, v němž jen tu a tam prosvítala vyklučená místa s opevněnými hradištními sídlištěmi "stráží". Stráže měly za úkol zabraňovat příchodu a odchodu nežádoucích lidí do země a z ní.
Obavy politické a mocenské přiměly velkomoravského knížete Rostislava požádat byzantského císaře Michala III., aby na Moravu vyslal učitele křesťanství, kteří by hlásali víru lidu ve srozumitelném jazyce. Vysláni byli bratři Konstantin a Metoděj, kteří již dříve úspěšně hlásali křesťanství východním Slovanům na Krymu - Chazarům. Konstantin a Metoděj pocházeli z poslovanštěné oblasti soluňské a přeložili do jazyka slovenského t.j. do slovanského dialektu, kterého se používalo v jejich rodném kraji, liturgické knihy a část Písma svatého. Velice nadaný Konstantin vymyslel na základě řecké abecedy písmo glagolici. Takto připraveni přišli roku 863 na Moravu.
Získáním vlastního písma byla Velká Morava rázem povýšena mezi přední kulturní země. Moravané si upevnili moc a s křesťanskou vírou získali svrchovanost nad okolními slovanskými kmeny. Na straně říše východofranské to vyvolávalo velkou nevůli. Bratři věrozvěsti byli u papeže Mikuláše I. obžalováni. Oba bratři kolem roku 867 byli pozváni do Říma. V Římě mezi tím byl papežem Hadrián II., který je vlídně přijal, schválil slovanský liturgický jazyk a svou podporu misii vyjádřil vysvěcením Konstantina na biskupa. Ten však pro nemoc Řím už neopustil. Vstoupil do kláštera a přijal jméno Cyril. Krátce poté zemřel, a to roku 869.
Metoděj se vracel z Říma přes panonské území knížete Kocela (na východ od řeky Ráby na pravém břehu Dunaje). Ten se přičinil, aby se Metoděj vrátil do Říma a od papeže Jana VIII. roku 873 přijal jmenování arcibiskupem panonským. Tím už nespadal pod pravomoc biskupů východofranských. Franští biskupové jeho jmenování arcibiskupem neuznali a Metoděj při svém druhém příchodu na Moravu byl na tři roky uvězněn. Papež Jan VIII. přiměl východofranské biskupy uznat Metoděje a jeho hodnost. Po smrti Metoděje roku 885 a novým zákazem slovanské liturgie za papeže Štěpána V. byli hlavní
Metodějovi žáci z území Velké Moravy vypuzeni.Historie českého kmene počíná v sedmdesátých létech IX. stol. Bořivojem.
Tento kníže přijal z rukou arcibiskupa Metoděje okolo roku 874 křest na dvoře Svatoplukově.V jazyce staroslověnském vznikají první literární díla na naší půdě. Sv. Václav, vnuk Bořivoje, ovládal jazyk církevně slovanský, latinu a řečtinu, což na tehdejší dobu byly znalosti neobyčejné.
Na pražském hradě za času Bořivoje vznikl kostel Panny Marie, za vlády Vratislavovy klášterní kostel sv.Jiří,rotundální kostel sv. Víta dal vybudovat sv. Václav.
V sedmdesátých létech 10. stol. byl u kostela sv. Jiří založen nejstarší ženský klášter v Čechách. Jeho představená s titulem"kněžna abatyše" měla právo korunovat českou královnu. První abatyší se stala Mlada Přemyslovna, nejmladší dítě Boleslava I.. Ta se zasloužila o to, že roku 973 bylo založeno pražské biskupství. Roku 982 byl zvolen druhým biskupem, po Sasu Detmarovi,Čech Slavníkovec, sv.Vojtěch - latinské orientace.
Staroslověnský jazyk byl postupem času zatlačen do jediného kláštera, a to sázavského, vybudovaného ve 40. letech XI.století knížetem Břetislavem a sv. Prokopem. Za Břetislava II. byli i odtud slovanští mniši vypuzeni. Liturgie se konala po západním vzoru v jazyce latinském. Při starších chrámech byly ustaveny kapituly ve St.Boleslavi v roce 1046, v Litoměřicích roku 1056-7, na Vyšehradě v roce 1070.Jak rychle se křesťanství v naší vlasti šířilo dokazuje, že v roce 1240 byl v Oseku založen cisterciácký klášter. Ten možná měl vliv na vznik osady Litvínov, jelikož mniši měli za úkol kultivaci rašelinisk a zrádných bažin neprostupného pralesa a vytvářet přívětivější místa. Krátce poté vznikl klášter minoritu v Mostě roku 1281 (v Assisi byl založen klášter tohoto řádu roku 1208). Syn Přemysla Otakara I., Václav I. zřídil v Mostě roku 1253 (v posledním roce svého panování) nemocnici a kapli sv. Václava. V roce 1283 vnikl další klášter, a to ženský, sv. Máří Magdaleny. Koncem 13. století byla v mostecké oblasti řada klášterů. Odtud se šířilo nejen křesťanství, ale i kultura, péče o nemocné,chudé a opuštěné. o Mostě samotném jsou zmínky již v 10. století. Stála tu zemská tvrz na významné obchodní cestě, která v předešlých létech, ale zejména později, sehrála významnou roli v četných bitvách.
Nejstarší písemná zmínka o Litvínovu je z roku 1352, kdy z papežského daňového rejstříku se dovídáme, že zde stál již kostel, ze kterého se odváděl českému králi poplatek a to 12 grošů ročně.
Velké náboženské boje husitské, povstalé za Václava IV., byly ukončeny smírem uzavřeným nejprve v Kutné Hoře roku 1485 a později rokem 1512 v Praze. Bylo zaručeno zachování kompaktát (usnesení o přijímání podobojí) oběma skupinám - podjednou i podobojí. Husitské bouře způsobily v národě velké materiální škody a hospodářské krize. Podnětem husitské revoluce bylo Wiclefovo a Husovo učení. Učení Lutherovo dalo vznik jinému náboženství - protestantismu. Toto se k nám šířilo z vlasti Luthera - Německa, přes Sasko. Mostečtí zůstali z větší části věrni katolické víře, ale litvínovští, kteří byli poddání pánům z Jáhnů (patřil jim mimo jiné i Janov)byli rozhodnými šiřiteli protestantství.
V roce 1555 byl sjednán v Pasové náboženský smír. V roce 1562 nebylo v Litvínově katolíka. Po skončení 30.1eté války roku 1648 část protestantů přestoupila ke katolicismu, část opustila území Čech. Mezi vystěhovalci Jáhnové nebyli, jak původně se psalo, neboť rod již dříve vymřel. Vdova po Arnoštovi z Jáhnů prodala panství Litvínov roku 1589 Václavu z Lobkovic, který zemřel roku 16 21. Po něm převzal panství jeho syn František-Josef.Tento byl povýšen do hraběcího stavu. Zemřel bez dědiců a jeho vdova Polyxena roz. Talmbergová se v roce 164 2 provdala za říšského hrabete Maxmiliána Valdštejna. Za hrabat Lobkoviců, ale pak zejména Valdštejnů, kterým litvínovské panství patřilo téměř 300 let, stoupl výrazně počet vyznavačů katolické víry, neboť 29.3.1624 vydal císař Ferdinand II. patent,kterým povolil jediné náboženství - katolické.
V XVII. stol. kardinál Harrach změnil zřízení archidiakonální na vikariátní. Vikariáty se povětšině kryly se svými oblastmi. Roku 1655 bylo založeno biskupství litoměřické.
Farnost Litvínov vznikla sloučením Horního a Dolního Litvínova s Lipětínem, a dalších obcí:Chudeřín, Hamr, Horní Ves, Šumná, Písečná, Meziboří,Louka. Litvínov patřil do vikariátu Bílina společně s farním úřadem v Klínech (Rašov a Sedlo), Dolním Jiřetínem (Záluží a Čtrnáct Dvorců), Horním Jiřetínem (Hamr,Janov, Křižatky, Mariánské údolí a Černice).
Na plánu Litvínova z roku 1715, kdy již stál nový kostel, jsou na t.zv. Mariánské výšině zaznamenány zbytky kamenných kostelních zdí. Předpokládá se, že nynější kostel je již třetím božím stánkem v Litvínově.
Ve 14. století byl v Nové Vsi v Horách kostel rovněž zasvěcený sv. Michaelu archandělu. Za husitských válek byl kostel zcela zničen. Na konci 16. století vznikla v těchto místech evangelická modlitebna, která v roce 1623 byla vysvěcena na katolický kostel. V Klínech stál ve 14. století rovněž kostel,a to na sv. Václavském vrchu. Dne 17. dubna 1355 zde nastoupil první farář P. Herrmann. Kdy tento kostel byl zničen, se neví. V létech 1858 - 1870 zde byl vybudován další chrám.
V roce 1688 je zmínka, že při farním kostele v Litvínově fungovala dvoutřídní škola.
V XV. stol. měla církev velký vliv v zemi, světský život byl podřízen životu duchovnímu. Vliv, který církev před husitskými válkami měla, přebírala v XV.století a pozdějším XVI. století šlechta.
Duchovenstvo ve farnosti Litvínov
0 Litvínovu, jak je již v I. kapitole uvedeno, je první zmínka v polovině 14.století, kdy tu stál i kostel. Význam této obce spočíval zřejmě v jeho výhodné poloze. Vznikla na úpatí hustě zalesněných Krušných hor na tzv. "panské cestě" vedoucí z Halle jihozápadně do vnitrozemí Čech ku Praze. Na tomto místě byla vybudována tvrz. Tvrze tu konečně stály na nespočetných místech v celé oblasti. Skutečnost, že tu byl postaven kostel, svědčí o významu tohoto místa.
Zároveň je uvedeno jméno prvního duchovního, kterým byl v roce 1352 farář Heinrich, který v Litvínově i zemřel. V roce 1357 je jmenován další farář jménem Jindřich. O něm je zmínka, že 17.dubna 1355 uvedl na farnost v Klínech prvního kněze, a to P. Herrmanna. V roce 1409 je zmínka o faráři M. z Moravy, knězi míšeňské diecéze, který následoval po klerikovi Theodorovi, jenž se úřadu vzdal. Za husitských válek bylo v regionu zpustošeno mnoho kostelů, zřejmé i kostel v Klínech, neb od té doby působil kněz z Litvínova i tam, třebaže tam už kostel nestál.
Další údaje jsou až z roku 1602. Jak je možno se dočíst v mnohých historických pramenech, za 200 let bojů, kdy zde docházelo k četným bitvám mezi husity, míšeňskými vojsky, Prusy, bavorskými vojsky, docházelo také k drancování, vypalování vesnic a měst, takže chybí písemné doklady.V roce 1602 je jmenován farář P. Johann Taurus, od roku 1614 Gregorius. Dne 20. října roku 1614 arcibiskup pražský dává souhlas, aby starému a zesláblému P. Gregoriusovi vypomáhal Martin Neidhart z Radčic. Poté nastoupil magistr Georg August Simonis von Resenfels, vynikající kněz a kazatel,který 23.prosince 1628 uprchl před Švédy do Krupky a 7. července roku 1639 podlehl nemoci ve svém rodném městě Ústí.
V létech 1631 - 1633 je uváděn farář Fihselig. Až do roku 1670 pro nedostatek kněží působil kněz z Litvínova i ve farnosti Horní Jiřetín. Střídavě bydlel půl roku v Litvínově a další půl roku v Horním Jiřetíně. K Hornímu Jiřetínu patřily obce Fláje a Nová Ves v Horách. Mimo to tento duchovní v létech 1639 - 1650 spravoval šest dalších horských obcí jako Mníšek, Horu sv. Kateřiny, Horní Ves, Rašov a další. Byla to jistě obtížná a namáhavá práce. Musíme si uvědomit rozlehlost tohoto území, vzdálenost jednotlivých vesnic i obydlí, neschůdné cesty, bouře, lijáky a v zimě množství sněhu. V lednu roku 1639 se v matrikách objevuje jméno Johann Jorgelt, a to do července roku 1642.
V roce 1641 mu byla doručena obsílka o odvolání z úřadu pro bludařství - kacířství.
Od 5. června 1642 je uváděn Štefan Zub, jmenovaný hrabětem Maxmiliánem Valdštejnem. Jeho působení bylo krátké, nebot již 25.listopadu roku 1643 je uváděn farář Franz Becker. Další v řadě je jmenován od 17.května 1650 Franz Wilde. Zaplatil téhož dne taxu 6 zlatých za faru v Litvínově. Od 24. října 1652 se uvádí ctěný pan páter Martin Franz Ellger, který 22.1.1652 zaplatil 15 zlatých jako taxu za farnosti Litvínov, Horní a Dolní Jiřetín. Skonal dne 27. února roku 1670, po 17 letech působení.
Z nařízení arcibiskupa Jana Bedřicha Valdštejna byly farnosti Litvínov a Horní Jiřetín rozděleny. V roce 1670 prvním litvínovským farářem se stal Christopf Bergmann,Švýcar. Působil v Litvínově pouze dva roky. Od roku 1672 do roku 1678 zde byl farářem Georg Teugel z České Kamenice. Po něm následoval v létech 1678 do roku 1681 Christopf Graupner z Chomutova. Byl původně kaplanem v Duchcově a po třech létech zdejšího působení se opět do Duchcova vrátil a jako děkan v tomto úřade setrval plných 25 let. Od roku 1681 do roku 1683 byl zde farářem Johann Wilhelm Laveni. Od roku 1683 - 1719 působil jako farář, po roce 1683 jako vikář, Johann Friedrich Kollert. Za působení tohoto kněze byl v létech 1685 - 1694 postaven nynější kostel sv. Michaela archanděla.
V roce 1701 čítalo farní společenství 956 katolíků, kteří přistupovali ke sv. přijímání. I když tento kněz v Litvínové působil v celku 36 let,byl za něho kostel nejen dobudován, ale jistě i postupné vybavován, není o něm v kronikách rozsáhlejší zmínka.
V letech 1719 - 1726 byl farářem Anton Dreyssig, zdejší rodák. Po něm až do roku 1762 zde působil pozdější děkan a ctihodný kanovník Georq Milde. Je pochován při oltáři Bolestné Matky Boží-Tento kněz založil kroniku fary roku 1725.Zápisy do roku 1804 byly v latině, později v němčině, psané švabachem, od roku 1945 v češtině. P. Milde se v kronice vrací do roku 1670, kdy se litvínovská farnost osamostatnila.
V létech 1762 - 1769 zde působil Ferdinand Kayl. Od roku 1769 do roku 1773 Wenzel Strobel z Duchcova. Od října 1758 působil na farnosti Horní Jiřetín. Za jeho působení byla postavena v Horním Jiřetíně nová farní budova, při jejíž výstavbě vydatně pomáhal. Od září roku 1769 byl přeložen na uvolněnou farnost v Litvínové. V létech 1773 až 1785 se uvádí P. Johann Albert von Hegenmůller, který byl jmenován kanovníkem při nově ustanovené budějovické kapitule. Od roku 1785 do roku 1820, tedy plných 35 let,zde nepřetržité působil Wenzel Hálbig z Janova - Neuschánke. Byl jmenován vikářem a konsistorním radou. Tento duchovní aktivně působil na změnu vyučovacích metod na školách.
Od roku 1820 až do své smrti 25. února 1837 byl litvínovským farářem Johann Liebscher z Moldavy, syn mlynáře. Před svým jmenováním v Litvínově byl kaplanem v Duchcově.
Od roku 1837 do roku 1856 působil v Litvínově Josef Neuber z Horního Jiřetína. Z počátku jako farář, později byl jmenován děkanem. Byl synem učitele z Horního Jiřetína.
Spolu se svým mladším bratrem Franzem byli 25. července 1820 vysvěceni na kněze. Josef byl první z místních synu, který se stal knězem a krátký čas zde i sloužil. Byl kaplanem v Duchcově, lokali stou v Českém Jiřetíně, farářem ve Flájích. Zemřel 27. června 1867 v Litvínově co by důchodce. V létech 1856 - 1884 byl farářem,později děkanem, Franz Habel, syn koláře z Litvínova. Zemřel 14.10.1884 v Duchcově. Od roku 1880 mu byl přidělen kaplan P. Eduard Milde.
Od 6. března 1881 stal se v Litvínově administrátorem P. Karel Rihl z Duchcova. Od roku 1884 až do roku 1902 byl děkanem. Duchovni, který se nezměrnou prací a úsilím zasloužil o svou farnost ,zemřel náhle 29. prosince 1902. P. Rihl vykonal hodně dobrého pro svoje farníky. Pomáhal nejen slovy, ale i činy. Burcoval zámožnější farníky, aby dary pomohli zmírnit bídu a bolest. Až do roku 1884 působil ve farnosti sám nejen jako duchovní správce, ale zároveň učil na dvou školách katechismu. Teprve koncem roku 1884 mu byl přidělen kaplan. Uznání mu vyslovila litoměřická konsistoř.
Za faráře Říhla se uskutečnila nejrozsáhlejší rekonstrukce interiéru kostela. Uspořádal sbírky, které vydaly tolik, že již v roce 1889 by]o možno začít s malbou kostela i dalšími pracemi. Celá oprava, která trvala 14 let, byla finančně velice náročná.
Pomocí vlastních sbírek, četných darů od přední osobnosti města, ale především přispěním rodiny Valdštejnů, mohly být opravy v takovém rozsahu provedeny.
Po děkanu Rihlovi nastoupil v lednu 1903 P.Karel Musch. Od roku 1888 působil jako farář v Dolním Jiřetíně (kde kaplanoval, není zaznamenáno). Roku 1917 se stal Litvínov oficiálně děkanátem. Dříve uvedeni děkani byli jenom titulární.
P. Karel Musch v Litvínově působil až do prosince 1939. Kněžskou službu vykonával nejméně 51 let. Do úřadu v Litvínově byl slavnostně uveden 27. záři 1903 vikářem a arciděkanem z Bíliny Karlem Franciem.
Od ledna 1940 působil v litvínovské farnosti ThDr. Josef Will, který roku 1946 emigroval do Rakouska.Od září 1945 byl ustanoven děkanem P.František Tomiga. Tento děkan, ač v Litvínově působil čtyři roky,si zasluhuje zvláštní zmínku. Narodil se v moravských Čelčiích na Hané, byl z jedenácti dětí.Dne 27.června 1937 jej litoměřický biskup dr. Antonín Weber vysvěcuje na kněze. O p. děkanovi Tomigovi se může právem říci, že patřil mezi vyvolené. Ve svém soukromém životě byl velmi skromný, zcela oddán Bohu. Jeho cesty byly trnité. Byl nesmírně pracovitý a měl při tom smysl pro humor. Jeho kázání naslouchal plný chrám.
Přestože v Litvínově pobýval pouze čtyři roky, dokázal takový kus práce, že se to zdá neuvěřitelné. Miloval velice mladé lidi. Založil Sdružení katolické mládeže. Pro jejich klubovní činnost jim propůjčil největší místnost na faře.
V té době bylo v Litvínově hodně mladých z celé republiky. Děkanský úřad se jim stal druhým domovem. Pod vedením p. děkana Tomigy se na všech školách Litvínovská vyučovalo katechismu. Každou sobotu žehnal novomanželským párům, v neděli po mši vítal sv. křtem novorozence. Sloužil střídavě další bohoslužby v Horním a Dolním Lomu, v Louce, Klínech, ve Flájích a Českém Jiřetíně. Nezapomněl ani na svátek sv. Anny, jíž byla zasvěcena kaplička v Meziboří.Pro horlivost v šíření víry stal se pro politickou moc po roce 1948 nežádoucím.
P. děkan Tomiga pořádal každý rok poutní zájezdy do Příbrami na sv. Horu. V roce 1949 to byl zájezd poslední. Zpět své ovečky již nepřivezl. Byl na Příbramsku zatčen a po procesu byl nespravedlivě odsouzen na doživotí.
V roce 1961 na základě amnestie byl po 11 letech věznění propuštěn na svobodu. Teprve v důchodovém věku mu bylo povoleno sloužit v duchovní správě. Dne 14. prosince 1968, na jedné své cestě do choryňského kláštera, tragicky zahynul následkem autohavárie.
Po zatčení P. Tomigy působila v Litvínově řada kněží, vždy jen na kratší dobu. Byl to například salesián z Oseká P. Jakub Navrátil, doktor teologie a profesor bohosloví, Nivard Krákora z Mariánských Radčic, novokněz Karel Qualicza, od září 1950 P. Josef Hádek, jako administrátor. Do ledna 1951 působil zde P.František Rabas.
V lednu 1951 přišel na litvínovskou farnost P.Oldřich Vinduška,narozený 4.1.1918. Byl vysvěcen 28.června 1942. Po té působil několik let. na Lounsku. Od 1. března 1951 trvale působí v Litvínové. Oslavil zde se svými farníky dvě významná jubilea, a to 40 let nepřetržité činnosti v Litvínově v roce 1991 a 50 let od své přímíce v roce 1992.
Ve své pastoraci má také Horní a Dolní Lom, Louku a Meziboří. Zde všude slaví střídavě nedělní večerní mše svaté a pečuje o všechny svěřené Boží stánky. V Meziboří byla kaple zbourána.
Ve výčtu duchovních jsem se omezila na faráře po př. děkany, kteří v litvínovské farnosti působili. Od roku 1670, po osamostatnění farností jich bylo dvacet. Chci však udělat jednu vyímku a zmínit se o kaplanovi P.Augustinu Turkovi. Byl v Litvínové za P.Rihla, v kronice je uváděn od roku 1899. Vynikající vlastnosti jeho představeného ovlivnily zřejmé i jeho konání.
Do jaké míry se přičinil na interiéru kostela se zmíním v následující kapitole. Nyní chci poukázat na jeho lidskost. v kostele u sochy sv. Antonína zřídil pokladničku na nákup chleba pro chudé. Zavedení sbírky "Antonínův chléb" bylo požehnáním pro mnohé žebráky a chudé v městě i v okolí. V té době totiž následkem uzavření továren, poklesu výroby v dalších odvětvích /výroba punčoch, hraček, sukna / zůstala mnohým opravdu jen "žebrácká hůl". Tento stav byl dobře známý oběma duchovním. Kaplan Turek z výnosu sbírky chtěl zajistit "každodenní chléb náš vezdejší" všem hladovějícím ve městě a tím je uchránit od nejhorší bídy.
III. Stavba kostela
K vybudování kostela došlo z podnětu Jana Bedřicha Valdštejna, arcibiskupa pražského. Kostel se stavěl v letech 1685 - 1694 - v témže roce Jan Bedřich zemřel . Rod Valdštejnů se velice zasloužil o rozkvět barokního umění jak v Čechách, tak i na Moravě. Jan Bedřich se stal majitelem duchcovsko-litvínovského panství v roce 1656, i když své dědictví začal uplatňovat až v roce 1662. Za studií v Římě se seznámil s malířem a architektem Janem B.Matheyem, kterého si oblíbil a povolal do Prahy. Jan Baptista Mathey se narodil roku 1630 v Dijonu, zemřel 1696 ve Francii. Architekt činný v Praže v létech 1675 - 1695, významně zasáhl do vývoje barokního umění stavitelského. Původně malíř z okruhu Lorrainova a Poussínova v Římě, později architekt, v jehož díle se římský manýrismus a akademismus spojuje s francouzskou předklasickou střízlivostí.
Mathey uvádí do Čech architekturu jasně členěnou, odstupňovanou a rozvíjející už křivkové motivy. Jeho dílem je pražský arcibiskupský palác z let 1675 - 1684, který dokládá tyto rysy, zámek v Tróji a kostel křížovníků, obojí vzniklé po roce 1679. Navrhl také kostel Karmelitek v Praze, který však byl opatřen průčelím od Ingnáce a Jezu z Flander. Podle jeho návrhu byl postaven kostel sv. Josefa na Malé Straně,část kláštera v Plasech, kostel sv.Barbory v Manětíně a na sklonku svého působení v Čechách se zasloužil i o kostel sv. Michaela archanděla v Litvínově.
V půdorysu použil tradiční latinský kříž.Po stranách kněžiště jsou dvě stavby, které vytvářejí příčné rameno kolmé na podélnou osu stavby. Rané baroko aktualizoval dalšími prvky: stavba je členěna na tři poschodí, pilastry s kládím a římsami, rámující a zdůrazňující okna, niky portál. Kostel je orientovaný k severu. Má dvě jehlancovitě zakončené poměrně nízké věže, které jen málo převyšují štít kostela. Mezi věžemi v průčelí stavby je socha sv. Michaela archanděla, patrona kostela.
Je to jednolodní obdélníková stavba, která na první pohled působí velmi jednoduše.
Presbytář je trojboký, sakristie a dvě předsíně jsou obdélníkové. Při vstupu vlevo od hlavního průčelí je osmiboká kaple s klenutou kopulí. Chrám osvětlují v průčelí obdélníková okna, na bočních stranách lichoběžníková, segmentové ukončená s římsami a štukou. Jak hlavní průčelí se širokým schodištěm, tak i boční fasády jsou zdobeny pilíři, které volutami přecházejí v pilastry. Loď je sklenuta valenou klenbou s lunetami a pásy, které se sbíhají na pilastry. Nad vstupní prostorou je kruchta s předloženou balkónovou částí. V severní části kostela je malá věžička - sanctusová.
Děkanství a kaple Bratrství v Litvínově
Děkanství je trojkřídlá jednopatrová barokní budova z roku 1730,k ní byla v létech 1769 - 1773 přistavěna kaple Bratrství. Půdorys stavby tvoří písmeno - U -. V přízemí budovy, na chodbách a v místnostech jsou klenby s lunetami sklenuty valenou klenbou. Kaple je troj boce uzavřena. Z chodby fary se do kaple vchází t.zv. konchou. V kapli je velmi cenný dřevěný vyřezávaný oltář převezený ze zrušeného kostela v Kopistech. Na oltáři je socha Matky Boží s Ježíškem. Po stranách jsou sochy apoštolů sv.Petra vlevo a sv.Pavla vpravo.
Na konzolách jsou vlevo sochy sv.Jana Nepomuckého,vpravo-biskupa sv. Vojtěcha. Sochy jsou novější, jejich výška je 120 cm. Nástěnný oltářní kříž asi 180 cm vysoký je velmi krásně řezaný. Podobně propracovaný je menší stolek - abakus - s bohatými ornamenty.
K mobiliáři dále patří:
zpovědnice, křtitelnice, lavice, plyšové křeslo a sedátka pro asistenty.
Mimo malou "Křížovou cestu" zdobí kapli velký obraz "Poslední večeře Páně".
Prostor osvětlují tři segmentová okna orientovaná na sever a východ.
V užší části před farní budovou stojí socha sv. Jana Nepomuckého. V Litvínové stála již v roce 1727 na náměstí před kostelem. Ve východní vnéjší části kostela je sousoší sv. Oldřicha a Felixe s aliančními znaky pánů z Lobkovic a pánů z Bubnu a Litic, přemístěné sem ze zrušené kaple v Dřínové.
Interiér kostela
Na stavbě a výzdobě kostela se podíleli vedle významných umělců provinční malíři, sochaři, architekti a mecenáši, kteří přispěli k vyznění barokního umění a jsou důkazem tvůrčích schopností mnoha bezejmenných
mistrů,řemeslníků místních, nebo sem přišlých ze vzdálenějších krajů. Litvínovská kronika zavedena dp. Mildem se sice vrací k některým událostem až do roku 1670, k datu osamostatnění farnosti, ale plány o stavbě kostela, provedení stavebních prací a uměleckých děl, jejich vyúčtování a pod. z velké části chybí. Postupem let byl kostel vybaven oltáři, sochami, obrazy a i jinak zkrášlen. Co víme s určitostí je, že při vysvěcení kostela arcibiskupem Janem Bedřichem z Valdštejna byl na hlavním oltáři umístěn obraz "Souboj andělů"- dar arcibiskupa v hodnotě 3000 zl.
O autorství tohoto díla vznikly dohady, ale domníváme se podle určitých pramenů, že skutečně pochází z dílny Karla Škréty. Čech Karel Škréta Šovnovský ze Zavořic dosáhl v některých svých dílech světové úrovně. Obraz na hlavním oltáři v Týnském kostele na Starém Městě pražském je rovněž z jeho dílny, stejně jako " Smrt sv.Františka" ve Strahovské galerii. Oltář sv. Matky Anny daroval první starosta města Litvínova obchodník Jan Friedrich.
Po první velké opravě kostela, po roce 1763 byly pro kostel pořízeny četné sochy a obrazy.Po obou stranách hlavního oltáře byly umístěny sochy sv. Petra a Pavla, dar mecenáše Františka Brauna, který dal rovněž obnovit a pozlatit svatostánek. Ve stejném roce 1790 byla v kostele umístěna dřevěná socha Panny Marie, která před tím už řadu let stála na volném prostranství v blízkosti ovčína. Roku 1795 věnoval kostelu MUDr.Jakub Reylli obraz na oltář Bolestné Matky Boží a sochu sv. Jana z Nepomuku za 700 zlatých.Barokní oltáře jsou z 18.stol. s obrazy Panny Marie se sv. Jáchymem a sv. Annou, sochy sv.Josefa a sv.Jana Křtitele. Na oltáři s obrazem sv. Aloise jsou sochy sv. Mikuláše a sv. Augustina.Sochy sv.Josefa a sv. Anny Samotřetí, umístěné na konzolách, jsou z roku 1797 za 400 zlatých.Cenný dřevěný kříž s Pannou Marií a sv. Janem zv. Kalvárie je ze 17. století, barokní kříž je z roku 1789, gotická madona je z roku 1440. Z 18. století pochází vyřezávaný stůl hl. oltáře s akantem, se stuhou a granátovým jablkem,barokní kazatelna a rokokové lavice.
Obrazy sv. Václava a Jana Nepomuckého jsou z roku 1894 od J. Reinhorna z Drážďan, z roku 1897 je socha Matky Boží umístěna v osmiboké Růžencové kapli, dar od Albíny Fiedlerové. Z 19.stol. je obraz sv. Máří Magdaleny, sochy sv. Václava a Víta a obraz Jana Nepomuckého na čtvrtém oltáři.
V létech 1900 - 1901 kaplan Augustin Turek daroval sochu Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, kterou dal zhotovit v Tyrolích za 200 zlatých. Oltář v Růžencové kapli zhotovil umělecký truhlář Reihard Thiele z Bohosudova za 100 zl.,a je také darem od P. Turka. Tentýž kněz dal v Tyrolích zhotovit sochy sv'. Aloise a sv. Floriána, a sochy sv. Augustina a sv. Jana Nepomuckého.Nákladem 25 zl. pořídil mramorovou křtitelnici umístěnou v Růžencové kapli a za 20 zl. zakoupil sošku lurdské madony. Obraz Nejsvětější srdce Páně byl zhotoven v Reichenau za 20 zl.. Těmito nákladnými dary kaplan Augustin Turek nemalou měrou přispěl ke vzhledu a bohatšímu vybavení kostela.
Nynější varhany byly pořízeny v roce 1908 od firmy Bratří Riegrových z Krnova ve východním Slezku za 3120 zlatých.
Opravy kostela
Od postavení v roce 1694 byl raně barokní kostel sv. Michaela archanděla několikráte opravován a rekonstruován. Menší opravy se prováděly, až na válečná léta, neustále. Velké opravy probíhaly v roce 1763, 1882,1887 - 1902, v létech 1935 -1937 a v letech 1972 - 1975. Nejrozsáhlejší opravy probíhají od roku 1988. V sedmileté válce /1756 -1763/ za panování císařovny Marie Terezie, činili si právo na trůn Habsburků četní evropští panovníci spříznění sňatky s Habsburky. Byli to Španělé, Francouzi, bavorský kurfiřt, Sašové, ale zejména pruský král Fridrich II. Těm všem musela rakouská císařovna čelit v mnoha bojích. Naše městečko bylo nejvíce postiženo v létech 1758 - 1759 a pak v roce 1763.
V těchto létech cizí soldateska nemilosrdně drancovala, podpalovala obydlí, odháněla dobytek, řemeslnické náčiní buď ukradla, nebo zničila, peníze na hotovosti uloupila, nebo je obyvatelé museli odvést ve vysokých daních na platy pro vojska. Drancování a plenění neušel ani kostel. Kronikář zaznamenal, že byl pětkrát hrubě znesvěcen. Co vše bylo zničeno nebylo uvedeno. Vycházíme-li však ze skutečnosti, že téměř veškeré vybavení kostela pochází z 18.století, v kostele zůstalo zachováno pramálo.
Další větší oprava je zaznamenána v roce 1 882. Do věže kostela udeřil blesk. Věže byly poté pokryty plechem a nově natřeny. Spoust byla v celém kostele. Byly nutné zednické práce. Přikročilo se k opravě četných soch, a to svatých Petra a Pavla, Josefa a Anny, Václava a Víta, Vojtěcha a Prokopa, Jana, Floriána a Vavřince.Provedeno malování všech andílků na hlavním a na bočních oltářích, opravena kazatelna a varhany, na čtyřech bočních oltářích bylo provedeno lakování a pozlacení obrazů, pozlacení kříže a soch na oltáři křížovém. Především bylo nutno všechny vnitřní prostory zbavit prachu.
V letech 1887 - 1902 došlo k dalekosáhlým rekonstrukcím jak v exteriéru, tak i v interiéru kostela.
Děkan P.Rihl velice usiloval, aby zejména interiér kostela, do té doby značně strohý, získal na kráse. To se mu podařilo. Inicioval sbírky, které zakrátko vynesly tolik, že bylo možno začít s pracemi. Roku 1887 se začalo s exteriérem. Byla stržena brána, která spojovala kostel s farním dvorem /na staré fotografii je zachycena/a měla velké trhliny. Byla nahrazena železnými vraty. Za 300 zl. byly zhotoveny nové schody ke kostelu.
V roce 1889 bylo započato s malbou kostela.Práce byla zadána firmě Brunette v Teplicích a provedena odborně a se vkusem. Malíř Reimboth zhotovil ohromný nástropní obraz v presbytáři "Nanebevzetí Panny Marie".Ve štuku bylo zhotoveno v nadživotní velikosti a v presbytáři umístěno deset karyatid, k nimž se sbíhala paprskovitě členěná polygonální klenba. Mezi okny na modrém podkladě byly postavy andělů, nesoucí nástroje umučení Krista Pána. Na oblouku tzv. Vítězný mezi lodí kostela a presbytářem byl německý nápis v překladu :"Co křestanská povinnost a šlechetnost zbuduje, at v plné úctě jako pomník později potomstvo spatřuje".Na střední části stropu byl vymalován obraz "Matky Boží" s malým Ježíškem na věnci z růží neseným anděly.Kolem bylo šest alegorických postav představujících víru, naději,lásku, spravedlnost, pravdivost a dobrotu. Zbývající prostor byl vyplněn renezačnímí ornamenty.
Strop lodi kostela byl nesen mramorovými sloupy v červené a žluté barvě.V boční osmiboké kapli je vymalován obraz Boha Otce s anděly. Nad postranními vchody jsou umístěny obrazy "Zavraždění sv. Václava" a "Pád Jana Nepomuckého do Vltavy", oba obrazy jsou od J. Reinhorna z Drážďan. Další obraz představuje "Krista Pána na hoře Olivetské". Richard Fiedler daroval na skle provedenou barevnou malbu šesti bočních oken v hodnotě 4000 zl. od firmy Jeli a Neuhauer v roce 1901. Okna byla umístěna firmou Franci, za což bylo zaplaceno 552 zl.V roce 1900 byly panem Stefanem Múllerem přestavěny varhany,takže poté seděl varhaník čelem k oltáři. Přestavba stála 650 zlatých.
V roce 1901 ve všech prostorách kostela bylo zavedeno elektrické osvětlení. Této události věnoval kronikář značnou pozornost. Kostel se poprvé rozzářil na Bílou sobotu při Vzkříšení. Množství lidí, kteří zaplnili náměstí před kostelem, Litvínov do té doby nepamatoval. Tři lustry darované z duchcovského zámku byly přepracovány v Kamenickém Senově.Navíc byla zakoupena růžová lampa a šest nástěnných lustrů vždy se třemi žárovkami. Velký lustr před hlavním oltářem s množstvím různobarevných tělísek zakoupil P.Rihl v Drážďanech. Trápily ho starosti, jak toto všechno bude moci zaplatit. Nadšení věřících z rozzářeného kostela bylo tak veliké,že se hned na místě vykonaly sbírky, jejichž výnos z velké části pokryl dluhy.
V létech 1900 - 1901 byla renovována osmiboká Růžencová kaple.
Náklady na její "Štafírování" nesl z velké části p.kaplan Turek, o kterém už byla zmínka.
V roce 1903 nastoupil po zemřelém děkanu Rihlovi na litvínovskou faru farář P.Karel Musch. Ten se zase postaral o důkladnou opravu farní budovy. Byla zhotovena nová okna,podlahy,pořízena nová kamna,provedeny nátěry oken a všech dveří ,vyma1 ovány pokoje. Čejkové náklady činily 2000 zl., 1000 zaplatil P.Musch z vlastních prostředků,dalších 1000 zl. bylo zaplaceno ve třech splátkách v hotovosti. V roce 1.908 v měsíci srpnu a záři proběhly opravy oltáře sv.Jana z Nepomuku a Bolestné Matky Boží.
Rozsáhle opravy koste la,kaple a děkanství probíhaly v létech 193b -1937.Oprava střechy,okapů,věže kostela byly nově pokryty plechem a natřeny a omítnuty budovy.Byla stržena stodola a z peněz utržených prodejem materiálu nově oplocena parcela fary. V roce 1949 byla střecha kostela pokryta krytinou - bobrovkami .
V létech 1972 -1978 probíhaly četné opravy. Střecha kostela byla během té doby několikráte opravena, rovněž střecha na farní budově a kapii. Okapy pořízeny v roce 1972. Od roku 1973 se prováděla generálu: oprava fasády. Stávající omítka byla otlučena a provedeny 2 nátěry. Hlavní dvě věže byly pokryty mědí a oplechovány přístavky. Tři kostelní báně s třemi kříži, váhy a meč sv.Michaela, byly pozlaceny. V tomtéž roce instalováno nové elektrické vedení a osvětlení. Ve věžích kostela pořízena nová okna, měděné sítě na barevná okna. V roce 197 i renovovaná gotická madona a skupina "Kalvárie" - kříž a dvě sochy.
V roce i 976 byly pořízeny čtverý vstupní dveře ke kostelu a umístěny dvě sochy na nádvoří fary. Sochy sem byly převezeny z demolované kaple v Dřínově. Sousoší Nejsvětější Trojice - sloup byl převezen z Libkovic.
K litvínovské farnosti patři kaple sv.Antonína v Louce, kaple Nejsvětější Trojice v Horním Lomu a kostelík Nejsvětějšiho Srdce Ježíšova v Dolním Lomu , kde probíhaly obdobné opravy jako v Litvínově.
V osmdesátých letech byla výmalba interiéru kostela ze začátku století již ve velmi špatném stavu. Zejména ve vyšších partiích byla zpráchnivělá a pod tíhou prachu se malba uvolňovala. Tato zkáza byla zapříčiněna částečné agresivními exhalacemi z továrny na motorová paliva karbonizováním hnědého uhlí, postavené původně pro válečné účely začátkem 40 tých let. Svůj podíl na urychlení rozpadu malby mělo povrchové dolování a elektrárny spalující nekvalitní uhlí, jakož i nedostatečné větrání kostela.
Legenda k mapce
- 1/ Hlavní oltář
2/ Nástropní freska Nanebevzetí Panny Marie
3/ Obraz Zavraždění sv.Václava
4/ Obraz Jana Nepomického
5/ 14 obrazů zastavení křížové cesty
6/ Barokní kazatelna z pol. 18.stol.
7/ Obětní stůl - menza:
8/ Socha sv. Anny s Ježíškem
9/ Vpravo na konzole socha sv. Josef s Ježíškem po boku
10/ Oltář Panny Marie Bolestné
11/ Oltář sv.Jan Nepomucký
12/ Kalvárie
13/ Obraz: Ježíš v Getsemanské zahradě
14/ Oltář sv.Anny
15/ Oltář sv.Antonín Paduánský
16/ Zpovědnice
17/ Nástropní freska "Panna Maria" s malým Ježíškem v náručí na věnci z růží nesený anděly,
18/ Růžencová kaple - osmiboká
19/ Obraz "Narození Páně",autor neznámý,
20/ sv. František Saléský
21/ sv. Růžena z Limy /domněnka/
22/ sv. Albína
23/ sv. František z Pauly
24/ sv. Karel Boromejský
25/ sv. Rozalie
26/ Kůr - varhany
27/ Obraz: "Korunování Panny Marie"
28/ Socha Božské Srdce páné
29/ Socha sv. Terezička
30/ dva stolky v presbytáři - abakusy
V březnu 1989 byl zpracován záměr na komplexní opravu tak, aby se obnova ukončila k jubilejní oslavě 300. výročí posvěcení kostela v roce 1994. Finanční rozpočet zněl tenkrát na 5,1 mil. Kčs a by) projednán na tehdejším Okresním národním výboru v Mostě - odboru kultury - za přítomnosti instituce církevního tajemníka. K realizaci záměru opravy této státem chráněné památky byly uvolněny také první finanční prostředky a v červnu 1989 bylo postaveno v zadní části lešení. Postupná obnova probíhala v součinnosti s odborem kultury ONV Most a Státní památkové péče Ústí nad Labem a Prahy. Bylo rozhodnuto, že s ohledem na velmi špatnou kvalitu stávající malby, ale i finanční a časové možnosti, bude restaurován nástropní obraz Panny Marie v lodi kostela, nástropní freska Nanebevzetí Panny Marie v presbytáři a nástropní freska Boha-Otce v křtitelní kapli. Ostatní malby zcela nezpráchnivělé byly po očištění fixovány, některé klenební pozdně secesní prvky byly transparentním způsobem zdokumentovaný, archivovány a následně zatřeny.
Nová malba byla provedena zásadná difuzními barvami s barevným zdůrazněním nosných prvku v odstínech:hnědobéžová,"kanovnická" žluť a bílá, s převládajícími plochami barvy bílé. Některé prvky (karyatidy,větrací mříže) byly zatónovány béžově a pro zvýšeni efektu ohraničení některých prvků (římsy,ornamenty) na světlém pozadí bylo použito zlaté meta1izace.
Souběžně s malbou byly postupné zrestaurovány všechny čtyři boční oltáře /konstrukce i obrazy/ a také další velké nástěnné obrazy a upravena "Křížová cesta", aby mohla být zavěšena po stranách v presbytáři. Obnoveny byly také všechny oltářní i samostatně osazené sochy. Všech šest barevných okenních vitráží bylo renovováno a zalito nově do olova, stejně tak jako okna v presbytáři.
Po rekonstrukci elektrorozvodu byly boční stěny opatřeny svíčkovými skleněnými lustry a ze stropu zavěšeny jeden velký a dva menší lustry stejného stylu, vše z Kamenického Šenova.
Po dohodě se státním památkovým ústavem byla nahrazena původní pískovcová dlažba,značné až nebezpečně prošlapaná a vyspravovaná betonem,jičínskými pískovcovými deskami.Stará dlažba byla zachována v nefrekventovaných místech kolem hlavního oltáře a v západní sakristii.
Dva zadní bloky lavic a hlavní oltář byly demontovány a odvezeny k restauraci do odborných dílen se smluvním zajištěním znovupostavení před jubilejní svatomichaelskou poutí 1. a 2. října 1994.
Rok 1993 byl převážně ve znamení venkovních oprav omítky a nátěru fasády. Byly doplněny zachycovače sněhu na střeše, okapy na obou věžních stříškách i výměna starých okapů a svodů na celém obvodu kostela. Z lešení pro opravy fasády byla zrestaurována také pískovcová socha sv. Michaela archanděla v průčelí mezi věžemi a obnoveny nátěry ciferníků věžních hodin.Provedeny nátěry všech oken a dveří vč. ocelových mříží.
Zásluhou polských pracovníků, zaměstnaných v Chemopetrolu Litvínov, kteří ve svém volném čase vždy pohotově a zdarma prováděli všechny lešenářské práce v interiéru,nemusela být po celou dobu 4 let přerušena nedělní bohoslužba v kostele.
Počínaje rokem 1991 byla obnovena tradice slavné svatomichaelské pouti,která se nadále stala slavností celého města.
K letošní jubilejní pouti měla by být ještě zvládnuta, kromě již zmíněných oprav lavic a hlavního oltáře, restaurace kazatelny,nástropní fresky ve křtitelní kapli a dokončena oprava varhan. Nedostatek finančních prostředků způsobuje, že řada dalších,zejména venkovních úprav,které k zabezpečení této památky - Božího stánku - jsou nezbytné, bude nutno přesunout do dalších let,přičemž původní rozpočet v důsledku cenových pohybů značně vzrůstá až na odhadovaných 12 mil. Kč.
Tak jako předchozí velké "opravy století" nebyla by uskutečnitelná ani takto oprava bez pochopení institucí, správců veřejných prostředků a štědrých dárců.
Podle míry přispění ke dni uzávěrky této publikace je třeba vzdát dík mecenášům v následujícím pořadí:
- - Městskému úřadu Litvínov a Nadaci pro architektonickou ochranu a obnovu památek
- - Okresnímu úřadu Most - referátu kultury
- - Chemopetrolu Litvínov
- - Mostecké uhelné společnosti v Mostě
- - Věřícím a příznivcům zúčastněných na nedělních sbírkách v kostele i na účet u ČS složenkami
- - Bývalým farníkům a partnerským společenstvím ze zahraničí.
- - Zúčastněným podnikatelům na opravách /REN Chomutov, Dvořák, Tikal/
- - Místním podnikatelům /Firmě Sovadina, Firmě Barák/
Všem těmto i budoucím dárcům vyslovuje Děkanský úřad v Litvínově křesťanské "Pán Bůh záplat".
Přejít na:
Poslední komentáře
1 rok 8 týdnů zpět
4 roky 25 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět