Směrem západním, od hradu Osek, můžete narazit na toto torzo pomníčku. Víte o něm? Tušíte komu byl věnován? Pokud ano, dejte sím vědět zde: foto: P.Aulický (2009).
Historie gymnázia TGM v Litvínově
Pomalu konči 20 století a chystáme se přivítat třetí tisíciletí. Při takovém časovém předělu je vhodné ohlédnout se a zhodnotit uplynulou dobu. Během 20. století jsme zažili kromě dvou nesmyslných světových válek také dvě zaznamenání hodné živelní pohromy.
Roku 1929 byla tak krutá zima. že po tři měsíce, od konce ledna do března, byly mrazy přes třicet stupňů pod nulou, v jižních Čechách naměřili dokonce minus 43 °C .
A naopak, v roce 1947 byla velká vedra a sucho, když od jara do podzimu nepršelo, země byla vyschlá a pukala.
Káva byla sežehnutá sluncem, obilí nevzrůstalo, potoky vysychaly a listí stromů opadávalo daleko před podzimem. Byly to pohromy, jaké pamětnici nepamatovali. A v tomto roce bylo založeno Gymnázium v Litvínově. Byl jsem při tom od začátku. Pokusím se letmo shrnout vývoj a události naši Školy za těch padesát uplynulých let.
O založení gymnázia se zasloužili a nejvíce úkolů splnili: Jindřich Snobi, první předseda MěNV v Litvínově, potom poslanec národního shromážděni a ředitel Chemických závodů (tenkrát Stalinových závodů), dále František Charvát, předseda MěNV v roce 1947, JUDr. František Semelka, tajemník MěNV v Litvínové. PhDr. František Khun. zakládající ředitel gymnázia RNDr. František Korous, ředitel gymnázia od prosince 1947 do června 1953.
Jindřich Snobi projednával všechno potřebné na ministerstvech. JUDr. Semelka zpracovával statistiky a podklady včetně podrobných výpočtů s finančními dopady na rozpočet národního výboru, Dr. Khun připravoval vybavení školy.
Velkým problémem bylo získat dostatečný počet profesoru a vyučujících, aby 1. září 1947 mohla být škola otevřena. Díky nadměrnému úsilí těchto nadšenců vyučováni na gymnáziu 1. záři skutečně začalo.
První budova gymnázia byla naproti dnešní Škole. Byla dvoupatrová s dřevěnými schody a poměrně úzkými chodbami.Dříve tam byla pokračovací škola pro učně v dřevařském průmyslu a také tam byla část muzea. V areálu školy byla ještě mateřská škola, jesle a lázně pro veřejnost. Za tímto traktem byla plovárna. Svědčí o tom dodnes vzrostlé stromy, které tehdy lemovaly břeh.
Ředitelna byla zpočátku na radnici, kde jsme po vyučováni pomáhali řediteli v jeho agendě, doplňovali osobní listy studentů a zpracovávali různé statistiky. Práce bylo hodné. Vzpomínám si, že jednou počátkem října jsem odcházel z radnice a už svítily hvězdičky. Takové jsme měli začátky.
Později jsme měli ředitelnu i sborovnu ve škole. Postupné se vybavovala Škola pomůckami a zakládala se knihovna. To již byl ředitelem školy všestranné vzdělaný Dr. Korous. výborný matematik, který- vedl školu bez formalit, i když v době po únoru 1948 bylo ve Škole hodné problémů.
Devastace školství
Největší pohroma přišla v roce 1953 neuváženou školskou reformou, když pod líbivým populistickým heslem střední vzděláni pro všechny byla zrušena gymnázia a vznikly jedenáctileté střední školy. Tím se zhroutil po dlouhá léta budovaný a vyhovující školský systém. Vzděláni bylo svrženo do propasti. To už císař František Josef II. říkal: „Já nechci mít vzdělané poddané, já chci mít hodné poddané."
Ředitel Korous odešel do Prahy na vysokou technickou školu, potom do Žiliny na Vysokou školu dopravní. Novým ředitelem se stal profesor Slavomír Růžička z Průmyslové školy v Mostě.
Hlavní budovou se stala dnešní budova gymnázia. Kromě té obhospodařoval nový ředitel ještě starou budovu a Školu u Bílého sloupu. Učitelský sbor gymnázia se spojí se sborem základní školy. Díky pracovitosti a energii nového ředitele fungovaly všechny tři školy dobře. Avšak vyučovací osnova se změnila, pro latinu a cizí jazyk už nebylo v plánu tolik místa, vyučovala se ruština a branná výchova.
Každý žák musel mít ve škole plynovou masku přizpůsobenou rozměrům obličeje. Brzy se přišlo na to, že jedenáctiletá střední Škola nevyhovuje zejména pro studium na vysoké škole a byl přidán jeden rok. Vznikla tedy dvanáctiletá střední škola. Ale ani ta dlouho nevydržela a byla zřízena škola s dalším názvem: střední všeobecně vzdělávací škola. Ani tento název neobstál a nakonec se mocipáni vrátili k názvu gymnázium.
Ve Školním roce 1955/1956 byla zřízena střední škola pro pracující a existovala až do roku 1968/1969. V této večerní Škole končící také maturitou si doplňovali vzdělání pracující, kteří z různých důvodů nemohli absolvovat gymnázium dříve. Mezitím byl ředitel Růžička povolán na vyšší funkci a ředitelem se stal Josef Kabátník, výborný češtinář a velký humanista. V roce 1968 začal studentům práci na téma Pražské jaro, a to se mu stalo osudným. Musel ředitelské místo opustit.
Po delší pouze se stal ředitelem profesor Ludvík Mattes z Gymnázia v Kadani. Ředitel Mattes byl často indisponován a ve škole většinou nebyl. Přesto dobrá pracovní kázeň byla v době bezvládí samozřejmostí, zazněl zvonek a všichni šli do třídy.
Ředitel Jaroslav Svoboda (1978-1982) přišel z Mostu. Byl to velmi pracovitý člověk, taktní vůči jednotlivým členům sboru a důsledný vůči studentům. Uměl výrazně popsat práci školy, úspěchy, ale také poukázat na další problémy. Po čtyřech letech přešel na jinou funkci.
Vedením školy byla pověřena profesorka Eleonora Bydžovská z Průmyslové školy v Mostě. Působila zde v letech 1982-1990. Kromě přípravy studentů na studium vysoké Školy byly pro přímé uplatnění v praxi zavedeny volitelné předměty. Zavedení odborných předmětů vyžadovalo vytvoření prostorových a materiálně - technických podmínek. Byla provedena rozsáhlá rekonstrukce — výměny podlah, elektroinstalací, obložení stěn, laboratoře chemie. V té době studovala na škole celá řada dnes úspěšných osobností, známi lékaři a sportovci, hokejisté ing.Kysela, Mrázek a také světoznámá modelka Eva Herzigová. Litvínovské gymnázium bylo řazeno z hlediska úrovně mezi velmi dobrá v severočeském kraji.
Roku 1990 se ředitelka Bydžovská jíž neucházela v konkurzu o místo ředitele a vrátila se na průmyslovou školu. Správu školy vedla několik měsíců prof. Jarmila Šipková.
Pětičlenná kónuse složená ze zástupců státního Školství, profesorského sboru a studentu zvolila v konkursu ředitelem PaedDr. Karla Zdražila, a zvolila dobře.
Tento letmý pohled na vznik litvínovského gymnázia a průběh historie během padesáti let jeho existence má za úkol informovat stručné o událostech Školy, která svojí působnosti ovlivnila život ve městě i okolí, přispěla k rozvoji kultury a sportu.
Závěrem jen podotýkám, že jsem působil v litvínovském gymnáziu od jeho založeni v roce 1947 až do letošního roku. Se školou jsem srostl stejně jako s městem a okolím, a to poprvé,když jsem se jednou za krásného počasí díval z Podkrušnohorské ulice a uviděl jsem celou tu scenérii Českého středohoří, od Milešovky přes Bořen ke Hněvínu. a za zády jsem měl Krušné hory. Oblíbil jsem si toto město, tuto krajinu poprvé a definitivně. Neměnil bych s žádným jiným místem.
P.S.
V zápisu v litvínovské kronice z r.1953 se objevilo prohlášení, že Gymnázium ponese jméno dělnické a komunistické bojovnice Jabůrkové. Ale nevím zda k tomu došlo.
Přejít na:
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
Poslední komentáře
36 týdnů 1 den zpět
49 týdnů 6 dnů zpět
49 týdnů 6 dnů zpět
50 týdnů 12 hodin zpět
1 rok 3 týdny zpět