V Duchcovských novinách často hovoříme o lidech, kteří po staletí utvářeli duchcovskou historii. Stopy, které po sobě zanechali, jsou trvale podchyceny nejen v muzejních a archivních záznamech, ale nejpůsobivěji vyznívají na autentických místech historických ulic a domů. Zastavme se v následujícím volném seriálu alespoň u těch nejcennějších – budeme-li znát jejich historii, určitě to prohloubí i patriotický vztah k celému městu. K nejvýznamnějším objektům dnešního Duchcova jednoznačně patří i Hostinec u Menclů čili bývalá závodní jídelna duchcovské porcelánky, jejíž průčelí je pro osvěžení historické paměti označeno hned dvěma pamětními deskami. Určitě by jich tam však mohlo být i více...
Ještě v 60. letech 19. století končil Duchcov hned za dnešní křižovatkou ulic Teplická a Osecká. Za valdštejnským hospodářským dvorem, který stával na místě dnešního gymnázia, bylo ve směru na Teplice už jen pár přízemních domků. Až „nahoře" za dnešním hřištěm Slovanu, v domě čp. 215 na pokraji lesíku Grünze, bývaly valdštejnské lázně, napájené vodou z lahošťského Obřího pramene s hostincem z počátku 19. století. Pozoruhodné je, že (podle adresáře z roku 1885) byl jistou dobu majitelem tohoto hostince, tehdy nazývaného „Gasthaus zur Riesenquele" (U Obřího pramene) majitel duchcovské porcelánky Eduard Eichler.
Osecká ulice ještě prakticky neexistovala, ale číslo 4/290 také patřilo Eichlerovi; jen o kus dál, ve dvoře domu Osecká 12/331 se již rozvíjely provozy jeho duchcovské keramičky (tehdy se vyráběla převážně majolika), k nimž později přibyla protější slévárna podnikatele Marra. Posledním domem byl zahradní hostinec na Osecké ul č. 16/238, o kterém pojednává dnešní článek. Jinak až k dnešní Smetanově ulici sahala valdštejnská bažantnice, na jejímž okraji stála o samotě stará fořtovna (na místě dnešní tržnice) s barokní sochou sv. Václava, později přenesenou na nádvoří zámku. Až v 70. letech 19. století byly s velkým odstupem od města (které se po zkušenostech s „bratránky" horníků bálo) vystavěny hornické kolonie Duchcovského uhelného spolku (tzv. Liebigovy domky na pravé straně ulice) a Duchcovsko-Podmokelské dráhy (na místě novostaveb V domkách).
HOSTINEC U MENCLŮ byl v historii známý hned pod několika názvy. V adresáři z roku 1885 je zmiňován jako Gasthaus zur Badeanstalt (V lázních) pod jménem městského radního a hostinského Franze Marzina, který je v adresáři z roku 1906 zanesen jako majitel bývalých lázní v Grenzu. O tom, že i na Osecké ul. skutečně bývaly lázně, hovořili staří pamětníci, kteří jsou ovšem dávno mrtví. Souvislost s Eichlerem a jeho sousedními objekty může být i zavádějící, ale dá se uvažovat o tom, zda sem z Grenzu nebyly přemístěny lázně, které po zmizení Obřího pramene v roce 1879 přišly o přívod lázeñské vody.
Ještě koncem 80. let 19. stol. se objevuje hostinský Rudolf Mencl se svou vlídnou paní, kteří zde umožnili duchcovským dělníkům a havířům dne 1. května 1890 uskutečnit PRVNÍ OSLAVU SVÁTKU PRÁCE. Bez ohledu na mnohem pozdější zprofanování prvního máje se jednalo o velmi významnou historickou událost, o jejímž ohlášení i průběhu se dozvídáme z časopisu Nový věk svobody. Organizátoři oslavy nám však naše bádání ještě o trochu více zkomplikovali, protože se k výzvě připojili jako „Dělníci Menclové slejvárny v Lázních u Duchcova". Po stu letech, dne 1. května 1990 byla na průčelí budovy umístěna pamětní deska, kterou slavnostně odhalil čestný občan města a politický vězeň z 50. let, poválečný Národní prokurátor JUDr. František Tržický.
S politickým uvolněním v Rakousku-Uhersku dostalo velkou příležitost i hnutí horníků, takže mohl být po osmi letech obnoven Odborný hornický spolek, který byl jako VŠEOBECNÝ HORNICKÝ VZDĚLÁVACÍ A PODPŮRNÝ SPOLEK znovu ustaven v sále Hostince u Menclů dne 29. června 1890 za účasti 122 členů. Jeho předsedou se stal Jan Pospíšil a prvním jednatelem František Cifrain. Martin Wagner jako jeden z organizátorů prvomájové oslavy byl ve spolku oficiálně druhým jednatelem, ve skutečnosti však byl jeho vůdčí osobností. Na schůzi u Menclů byl zvolen delegátem prvního hornického a hutnického sjezdu, v prosinci 1890 konaného ve Vídni. V závěru roku uspořádal spolek u Menclů velmi bujarou Silvestrovskou zábavu. Hornický spolek měl u Menclů své sídlo a také jeho další činnost byla velmi pozoruhodná. Po necelých dvou letech měl již neuvěřitelných 1086 členů a v Hostinci u Menclů se odehrávala řada historických událostí, směřujících k založení odborové organizace horníků. V pozdějších letech tento spolek přenesl své sídlo do restaurace Austria na Mosteckém předměstí.
Z dalších významných českých spolků zde byl dne 16. října 1892 ustaven také POLITICKÝ KLUB DĚLNICKÝ LIDUMIL, jehož prvním předsedou byl zvolen rovněž Martin Wagner. V roce 1897 tento spolek, uváděný také jako POLITICKÁ JEDNOTA LIDUMIL, rozšířil svou působnost na celé Čechy. V roce 1894 zde byl ustaven také spolek OMLADINA, který se zde scházel ještě na počátku dalšího století.
Stranou však nezůstávaly ani české národní spolky, které Hostinec u Menclů bohatě využívaly ještě před tím, než tuto úlohu začal sehrávat Český dům. Kromě jiného zde byla dne 24. února 1895 po velkých obstrukcích rakouských úřadů (celkem čtyřikrát vrátily neschválené stanovy) slavnostně ustavena i SOKOLSKÁ ŽUPA KRUŠNOHORSKÁ. Sídlem župy se stal Duchcov, prvním starostou byl zvolen hostinský František Holeček, jednatelem horník František Procházka a náčelníkem Karel Štorkán. Na zahradě, přilehlé k tomuto hostinci, se konal již 16. června 1895 PRVNÍ ŽUPNÍ SLET, na kterém se podílelo 102 cvičenců... Století sokolské župy Krušnohorské-Kukaňovy bylo v autentických prostorách oslaveno dne 18. 3. 1995, kdy byla na průčelí budovy byla odhalena druhá pamětní deska.
Další významnou národní tradicí Hostince u Menclů je BOJ ZA ČESKOU ŠKOLU, který se právě zde odehrával a byl spojen s řadou veřejných schůzí, organizovaných již vzpomenutým Politickým klubem Lidumil, který zde měl své sídlo. Příznačné je, že tento boj sjednotil celou českou menšinu a po tiché dohodě s politicky konzervativním řídícím učitelem Aloisem Bílkem odtud zorganizovali neodvislý socialista, krejčí Hynek Holub a přední Sokol, horník František Procházka PRVNÍ STÁVKU ŠKOLNÍCH DĚTÍ, která proběhla v týdnu od 11. února 1897. O zoufalé situaci českého školství v Duchcově přesvědčila kromě jiných i okresního hejtmana hraběte Josefa Wallise, který byl odhodlán tuto situaci řešit a po dohodě, kterou s paní Menclovou předjednal Politický klub Lidumil, zakoupil za 44 000 zlatých Hostinec u Menclů pro potřeby českého školství. Pod dozorem Okresní školní rady zde byly již v březnu 1897 adaptovány dvě místnosti na školní učebny, ale jakmile se o tom dozvěděli němečtí nacionalisté na duchcovské radnici, pustili se i do osočování okresního hejtmana a další adaptace zastavili. Prostřednictvím poslance dr. Pferscheho a nacionalistů v Zemské školní radě dosáhli zrušení koupě domu a paní Menclové nakonec raději vyplatili odškodné ve výši dvou tisíců zlatých.
Poslední významnou tradicí Hostince u Menclů, o které se chci zmínit, je skutečnost, že paní Menclová pronajala krejčímu Hynku Holubovi po jeho návratu z Brazilie v objektu svého hostince stálý byt, ve kterém kromě jiného vykonával i redakční práci. V roce 1902 zde vydával časopis DUCH ČESKÉHO SEVERU jako „orgán neodvislých socialistů", mezi jehož přispěvatele patřili významní intelektuálové a osobnosti anarchistického hnutí jako např. básník S. K. Neumann. Podle svědectví Holubovy dcery Vlasty Kuklové zde Holuba poctil delší návštěvou, trvající několik týdnů, básník Karel Toman. Mezi návštěvami nechyběl ani básník Fráňa Šrámek, již zmíněný S. K. Neumann, malíř a básník František Gellner, MUDr. Bohuslav Vrbenský a mnozí další.
Velmi významná éra Hostince u Menclů skončila před polovinou prvního desetiletí 20. století, kdy objekt získal (podle adresáře z roku 1906) Conrad Pietsch a hostinec přejmenoval na Kaiserhof. Později objekt získala porcelánová manufaktura Eduarda Eichlera a zahradní hostinec se nadále jmenoval Eichlerhof. Na staré pohlednici, kterou reprodukujeme, nabízí stinnou zahradu, krásný sál, (který je dodnes v podstatě nezměněn), nabídku dobrého vína i piva a Bade-Anstalt čili lázně. České spolky se v této době přesunuly do hotelu Union, který získala Marie Vernerová a proměnila jej v Český dům.
Poslední komentáře
1 rok 8 týdnů zpět
4 roky 25 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět