Historie Litvínovska

Budete-li někdy ve večerních hodinách spěchat Bednářskou uličkou, vzpomeňte si, že procházíte místy, kudy v 16.-18.století odváděli do vězení městští pacholci vedení duchcovským rychtářem osoby, které se dopustily nějakého zločinu a kde rovněž probíhaly útrpné výslechy delikventů. Např. dokument z pražského Národního archivu s datem 24.IX. 1701 vypovídá o duchcovské měšťance Marii Elisabth Heymannové, která byla ve vězení v Bednářské ulici zmíněného roku vyslýchána jako čarodějnická osoba "gleich einer Malefiz-Persohn". Zahnete-li z Bednářské krátkou Ferrerovou (někdejší Radniční) ulicí směrem k budově bývalého okresního soudu (stojícího na místě staré radnice), povšimnete si jistě vysokého šedého domu, který k opravené budově přiléhá. Na jeho místě stával měšťanský dům, který patřil v roce 1700 (podle Bernharda Marra) Georgu Hoschmannovi a jeho manželce Anně Katharině Büchlerové, po něm (někdy před rokem 1720) připadl jeho synovi, členu duchcovského ševcovského cechu Matheusi Hoschmannovi (+ 1745).

V roce 1726 byl ve sklepě tohoto domu učiněn děsivý nález , byla zde totiž objevena mrtvolka nemluvněte. Podezření hned padlo na neprovdanou dceru Matheusovu Annu Sybillu Hoschmannovou, která za nevyjasněných okolností zmizela z města. Následně byl zatčen alespoň její otec Matheus a odveden do vězení v Bednářské ulici. Když za ním přišla jeho manželka Anna Katharina z významného měšťanského rodu Strobelů a vyčítala mu, že on, duchcovský měšťan se nechal zavřít jako nějaký zločinec, navíc do vězení, v němž už dva roky nikdo neseděl, rozhodl se Matheus pro útěk. Ten se mu vydařil a Matheus Hoschmann se pak vydal do středních a západních Čech, odtud ke svému bratru do Vídně,ale nakonec se přes Chomutov, Teplice a Osek vrátil do Duchcova, kde byl opět podroben výslechům (jejichž zápisy se dochovaly v teplickém okresním archivu). Z výslechů vyplynulo, že mrtvé dítě ve sklepě pochovala skutečně jeho dcera Anna Sybilla. Na otázky související s okolnostmi smrti dítěte a s tím, kde se právě dcera nalézá, však Matheus odpovídal vytrvale, že neví. Je možné, že o přesném pobytu své dcery skutečně neměl zdání. Neboť ta se na útěku před spravedlností dostala až do Sedmihradska a do Duchcova se vrátila až jako čtyřicetiletá žena v roce 1734 a byla zdejším městským soudem odsouzena (dne 23.VI.) za vraždu dítěte k jednoroční práci v okovech ve prospěch vrchnosti a města.

Dalším místem, spjatým s krvavým zločinem je dům Johanna Christopha Heymanna v Havířské ulici. Johann Christoph Heymann byl komorníkem Jana Bedřicha z Valdštejna a zároveň katolickým knězem (A. Kreuz mylně předpokládá, že šlo o dvě odlišné osoby, od něj tento omyl přebírá H.Kühnel). Jméno Johanna Christopha Heymanna i jeho osobní znak můžete dodnes vidět spolu s letopočtem nad vchodem do zmíněného domu. Osudným se stalo Heymannovi jeho bohatství a také to, že zmíněný dům nebyl přímo v městě, ale ležel před městskými hradbami. O Heymannově zavraždění píše s poetickou nadsázkou osecký cisterciák P.Anton Edelmann ve svém latinském rukopise (uloženém v litoměřickém archivu), že : "srdce ctihodného kněze Heymanna bylo probodeno nočními ukrutnými furiemi (a furibus nocturnis ac crudelibus transfixum est cor...) v noci o svátku svaté Hedviky na předměstí duchcovském, kde bydlel". Rukopisná trhová kniha ledvická je ještě přesnější, uvádí, že k vraždě došlo 16. X. ( 1703, jinde se uvádí rok 1702, ale zcela jistě ne v roce 1707 jak s otazníkem poznamenává Hans Kühnel) mezi druhou a třetí hodinou ranní. O osobě vraha se dozvídáme ze starého tisku " Des bekannten Diebes, Mörders...Lips Tullians und seiner Complicen Leben und Übelthaten..."(viz ilustrace), že se jmenoval Samuel Schickel a byl členem proslulé mordýřské bandy saského loupežníka Lipse Tulliana.

1

/gallerous/get_image/lips_tulian.jpg/normal