Historie Litvínovska

Část III.

Situace v provincii Deutschböhmen se v posledních listopadových dnech roku 1918 velice vyhrotila. Do Mostu dorazily jednotky českého vojska a v ulicích města se střílelo. V dalším výběru zápisů z německy psané mostecké kroniky sledujme, jak se události vyvíjely dále.

28. listopad: Pamětihodné události při obsazování města.

Zle byly vypleněny místnosti okresní četnické služebny a okresního četnického velitelství. Škoda, kterou utrpěli okresní strážmistr a pět dalších četnických poddůstojníků ztrátou výstroje, stejnokrojů a součástí výzbroje, jakož i soukromých předmětů, přičemž nebyl vůbec počítán erární majetek, byla vyčíslena na 7 915 K. Jeden z nich, tehdy ještě nadstrážmistr zajateckého tábora, utrpěl ztrátu 2 000-3 000 K. Služební pokladna přišla o hotovost ve výši 776 K a kromě toho byly hlídce ukradeny veškeré postele různých typů.

V noci z 27. na 28. 11. zničili přicházející vojáci německé firemní štíty a také tabulky s označením ulic. V tomto ničení se pokračovalo v následujících dnech a během dne se na něm podíleli kromě vojska také čeští civilisté pod ochranou vojáků. V Goethově a Teplické ulici a na třídě Františka Josefa (později Komenského), v Nádražní ulici, na Hötzendorfském náměstí u obchodní školy (později náměstí Republiky) a v několika přilehlých ulicích byly zničeny téměř všechny německé firemní štíty a tabulky s názvy ulic; ničivé zuřivosti padly dále za oběť tabule s nápisy uhelných společností, bankovních obchodů a veškeré nápisy na nádraží ústecko-teplické dráhy. Dříve jednojazyčné německé nápisy byly na uvedeném nádraží po mnoho týdnů nahrazeny českými nápisy na obyčejných dřevěných tabulkách.

Dále bylo svévolně zničeno pouliční osvětlení v Míšeňské, Kostelní, Masné ulici, v průchozím domě na 2. náměstí (Dům řemesel), na Pražské třídě, v ulici Na Ptáku, v Gorenzově ulici a u židovské synagogy, čímž plynárně vznikla škoda 1 110 K. V následujících dnech vojáci úplně odstranili dokonce i tabule některých ulic a náměstí a svévolně je přejmenovali. Na domy byly připevněny nápisy s novými názvy na papíru, lepence nebo na dřevěných deskách. Tak bylo Bismarckovo (1. náměstí) přejmenováno na Masarykovo, náměstí Císaře Wilhelma (2. nám.) na Kramářovo a náměstí Dvaadevadesátníků (3. nám.) na náměstí Osmého střeleckého pluku. Na II. náměstí byla tato tabulka upevněna na sousoší sv. Jana Nepomuckého. Na některých domech Teplické ulice bylo možno číst nový název této ulice jako Masarykova třída, napsaný pouze křídou.

29. listopad: Stanné právo v okrese Most. Město po obsazení.

Noc z 28. na 29. 11. proběhla klidně. Ráno k 5. hodině vypukla nová přestřelka ze strany Čechů, která začala v Teplické ulici a rychle se šířila v jejím okolí. Účelem této střelby snad bylo zastrašit německé obyvatelstvo a odradit je od případného protiopatření (střílení ze strachu). Dopoledne se uskutečnilo předání nových kasáren, které od německé domobrany převzalo české vojsko. (Ve skutečnosti je však Češi převzali již v 10 hodin předcházejícího večera.) Téhož dne vyhlásilo okresní hejtmanství stanné právo pro oblast politického okresu Most s výjimkou soudního okresu Hora Sv. Kateřiny. Tato vyhláška byla přečtena na I. a II. náměstí nejdříve v českém a pak v německém jazyce. Ve městě opět panoval klid. Obchody byly v poledne ještě zavřené. Pouliční provoz probíhal bez závad. České vojsko, které zajišťovalo bezpečnost, bylo sestaveno bez volby a vykazovalo značnou různost uniforem. Všichni vojáci nosili červeno-bílé nebo modro-bílo-červené kokardy.

U německého skladu obchodního družstva v Pražské ulici postavili Čechoslováci dvě děla, a to asi 250 kroků od skladiště u dráhy směrem k Obrnicím. Provoz na ústecko-teplické železnici směrem na Chomutov je stále ještě přerušen, ale také na trati k Teplicím-Šanovu bylo nutno provoz zastavit, protože mezi Mostem a Konobrží byly vytrhány koleje. Večer byl ve městě klid jako dříve. Příslušníci domobrany a civilisté, zadržovaní v Besedě, byli většinou propuštěni. Ve všech částech města, kde došlo k pouličnímu boji (v ulicích Nádražní, Jahnově, Karlově, Kasárenské, Masné, na I. a na II. náměstí) byly zřetelné známky střelby: rozstřílené okenní tabulky, rozbité firemní tabule, stopy kulek na vnějších zdech domů, tu a tam i v bytech.

29. listopad: Byl zajat starosta dr. Josef Herold.

Starosta dr. Josef Herold přijížděl z Liberce, kde se účastnil zasedání zemské rady provincie Deutschböhmen. Předcházejícího večera dojel do Teplic-Šanova, ale kvůli dopravní poruše na železnici se již nemohl vrátit do Mostu. Ráno 29. 11. přijel po úseku státní dráhy Podmokly-Chomutov až do Litvínova, aby se odtud pěšky dostal do Mostu, protože elektrická tramvajová doprava rovněž nebyla schopná provozu. U dolu Centrum v Dolním Jiřetíně byl zadržen českými vojáky. Ti mu zpočátku cestu uvolnili, ale pak po udání dvou civilistů jej prohlásili za zatčeného a jednali s ním hrubým způsobem, nadávali mu, způsobili mu i poranění na ruce. Dovedli jej přes Kopisty do Mostu, kde byl v Besedě zajištěn. (*) Stovky Čechů postávaly přes den u Besedy a volaly na dr. Herolda divoké výhrůžky.

(*) Proč se projevovala tak velká zášť vůči všeobecně respektovanému starostovi města ze strany části českého obyvatelstva, je odůvodněno zřejmě jen slepou nenávistí ke všemu německému a převratným duchem oněch dní. Dr. Herold se ovšem jako starosta vždy snažil o to, aby byl zachován a vzmáhal se německý charakter města Mostu. Zde je však nutno výslovně konstatovat, že dr. Herold se svým otevřeným a rovným jednáním a svou pracovní poctivostí a ochotou pomáhat jako starosta, stejně tak jako bývalý poslanec zemské a říšské rady se stále těšil velké vážnosti.

Městská rada Mostu se dohodla s pražskou vládou a požadovala okamžité propuštění bezdůvodně zatčeného dr. Herolda. Po dlouhých jednáních byl dr. Herold v noci vozem převezen v doprovodu dvou lidí z národního výboru do Chomutova, odkud následujícího dne jel vlakem do Kadaně, aby vyčkal na své usedlosti v Kadaňské Jeseni dalšího vývoje věcí. Jeho výše zmínění průvodci, kteří jej doprovázeli do Kadaně, tam odjeli předcházejícím vlakem a sami byli zajati pobouřenými občany Kadaně. Propuštěni byli teprve po intervenci samotného dr. Herolda.

Protože dr. Heroldovi byly opakovaně adresovány vážné hrozby, jakož i varování, odjel přes Cheb a Bavorsko do Vídně. Protože zemská vláda provincie Deutschböhmen odešla z Liberce mimo zemi, dr. Herold se s ostatními jejími členy v lednu roku 1919 odebral do Drážďan, kde dokonce byla zřízena kancelář k péči o tehdy četné německé uprchlíky z Čech. V činnosti dr. Herolda, Hartla atd. byl nyní spatřován ze strany vojenského soudu v Praze zločin verbování pro cizí vojenskou moc. Tehdejší předseda německé zemské rady v Čechách, dr. Titta v Třebenicích, který se tehdy ještě vrátil z Drážďan do Třebenic a omylem byl nařčen, že je spolupracovníkem drážďanské Kanceláře pro pomoc, byl zatčen a po týdny držen v Terezíně a v Praze ve vazbě. Když vyšel najevo omyl ohledně jeho osoby a byl propuštěn z vazby, tím energičtěji se pokračovalo ve vyšetřování proti dr. Heroldovi, Hartlovi atd., takže o návratu jmenovaných zatím nemohlo být řeči. (K návratu dr. Herolda do Mostu došlo teprve po roce, a to dne 3. 11. 1919.)

29. listopad: Požadavek na propuštění dr. Herolda.

Státní rada ve Vídni rozhodným způsobem požaduje od pražské vlády okamžité propuštění zatčeného starosty dr. Herolda.

29. listopad: Výzva okresního národního výboru.

Okresní národní výbor se obrátil na obyvatelstvo Mostu s následujícím provoláním:

Obyvatelstvu města Mostu!

Okresní národní výbor uzavřel s vyslancem pražské vlády dohodu, že klid a bezpečnost bude zajišťována regulérním pražským vojskem. Civilní správa tím nebude dotčena a zůstává zachována pod ochranou pražské posádky. Je proto bezpodmínečně nutno, aby ze strany občanského a pracujícího obyvatelstva byl zachován úplný klid. Pražský vojenský zástupce prohlašuje, že kdyby došlo k útokům ze strany obyvatelstva, musel by je potlačit pomocí dělostřelectva. K udržení neporušenosti města žádám, aby byl bezpodmínečně zachován klid a rozvaha, aby nebylo rušeno zásobování a správa města k zachování nerušeného života všech částí obyvatelstva.

Most, dne 29. listopadu 1918.

Předseda národního výboru dr. Leitner.

29. listopad: Výzva vlády provincie Deutschböhmen. Zásobovací potravinová služba.

Zemská vláda území Deutschböhmen vydala za účelem znovuvybudování vyživovací služby výzvu německému národu v Čechách. Zemský úřad pro hospodářství zřízený k tomu účelu má sloužit k řízenému přidělování potřebných předmětů, zvláště ve spolupráci s okresními národními radami. Předběžnou podmínkou pro zdar tohoto důležitého úkolu zemské správy je však: 1. aby byl učiněn konec šmelině a šmelinářům, 2. aby bezpodmínečně přestalo předzásobování jednotlivých domácností, 3. je nutno beze zbytku zajistit předepsané odvody obilí, brambor, masa a tuků, 4. nesmí dojít k žádnému uzavírání okresů a obcí a nesmějí být vydány žádné místní zákazy vývozu a 5. musí být zachován provoz potřebný k přísunu potravin, jakož i potřebná produkce uhlí.

„Tlumokový" provoz.

Za těchto smutných životních podmínek, kdy úřední příděly potravin a nejdůležitějších druhů spotřebního zboží (vydávaly se ještě odběrní lístky na tuk, mýdlo, petrolej, chléb, cukr a jiné lístky k oprávnění nákupu) nikdy nestačily potřebám, pomáhali si obyvatelé měst tím, že vyráželi s tlumoky na venkov, aby si tam opatřili potraviny. Muži a ženy, mladí a staří podnikali takové „křečkovské" jízdy a přiváželi domů za drahé peníze mléko, vejce, máslo, tu a tam mouku nebo bochník chleba. Zřejmě je již zapomenuto, že lidé během války nosili sedlákům různé věci jako tabák, líh, mýdlo, prádlo, plátno, dokonce i šperky, aby výměnou získali nejnutnější potraviny, protože za peníze stěží bylo co k sehnání. Často bylo nutno dokonce podnikat za tímto účelem jízdy vlakem, které nezřídka byly opravdu nepohodlné a zdlouhavé, jen aby bylo dosaženo nějakého úspěchu.

Železniční zaměstnanci využívali svých zvýhodněných levnějších jízdenek k delším cestám do oblastí s českým obyvatelstvem, dokonce až do jižních Čech, kde ovšem mohli dostat více než v okresech hraničících s průmyslovým územím. Mnoho lidí dokonce zná velmi smutné podrobnosti o neúspěšných jízdách a utrpěném pokoření a urážkách se strany sedláků. Frekvence lidí s tlumokem byla tak velká, že sedadla v železničních vagónech nestačila a chodby a plošiny byly ucpány těmito křečky. Při návalu někdy nebylo možno ani sejmout tlumoky. Tak se často stávalo, že silně nacpaný tlumok narazil do okenního skla, které prasklo. Protože sklo bylo vzácné, nebyly tyto okenní tabule nahrazovány opět sklem, nýbrž jednoduše zatlučeny prkny. Také tyto nepěkné železniční vagóny patřily ke smutným vzpomínkám válečných a poválečných let. Mnoho potravinových hrabivců provozovalo se získaným zbožím výnosné podloudné obchody a docilovalo při nich lichvářských cen. Po vytvoření Národního výboru v Mostě bylo nutno si u něho opatřit povolenky k nákupu potravin na venkově. „Tlumokový" provoz trval ještě značně dlouho (dokonce až do roku 1921), a to až do doby, kdy množství ve státě vyráběných potravin opět aspoň trochu stačilo držet krok s požadavky a dokud se nezačal hladce rozvíjet dovoz potravin z jiných států, např. z Ameriky.