Prosím čtenáře, zda někdo zná historii vytesaného oličeje ve skále pod hradem Osek (Riesenburg).
Ať mi dá vědět.
Emil Juliš (21. října 1920 Praha – 25. prosince 2006 Louny) byl český básník a výtvarník.
Pracoval v několika povoláních nesouvisejících s literaturou, roku 1966 se stal redaktorem ústeckého časopisu Dialog. Roku 1968 se stal jeho šéfredaktorem a v roce 1970 působil jako redaktor přidruženého nakladatelství. V tomtéž roce bylo toto nakladatelství i časopis zrušeno a Emil Juliš se stal ineditním spisovatelem. Až do roku 1980, kdy odešel do důchodu, pracoval nejprve v Povodí Ohře a poté v podniku služeb.
Roku 1990 obdržel Cenu Jaroslava Seiferta.
Poezie
Jeho tvorba má velmi blízko k experimentální poezii. Jeho témata jsou často civilní a čerpaná z průmyslového Mostecka.
Progresivní nepohoda, 1965Pohledná poezie, 1966Krajina her, 1967Vědomí možnosti, 1969Pod kroky dýmů, 1969Nová země, 1970 (náklad byl skartován), 1992Nelehké spočinutí, samizdatMramor na pálení vápna, samizdatBlížíme se ohni, v zahraničí 1987, v ČR 1988Gordická hlava, 1989Hra o smysl, 1990Multitext A, 1993 – sbírka zcela ve stylu experimentální poezieSvět proměn, 1994 – autorský výbor básníAfrikáááá, 1995Nelehké spočinutí, 2000Pod kůží (Výbor z poezie 1965 - 2005), 2007 - výbor připravený autorem, vydaný posmrtně
Ostatní dílo
Cesta do města Lawn, 1993 – básnická prózaNevyhnutelnosti, 1996 – úvahy o výtvarném umění a vydání některých básní stojící mimo jeho sbírky
Výtvarné dílo
V druhé polovině 60. let se věnuje malbě a kolážím, které tvoří ještě v 80. letech. S dosud nedoceněným výtvarníkem Vladislavem Mirvaldem se věnuje tzv. fototextům; maluje rovněž na kameny. Vystavoval jak samostatně, tak na společných výstavách. V letech 2003–2006 vzniká řada výtvarných děl ve spolupráci s P. R. Vejrážkou, jemuž Juliš poskytuje k „pře(do)lepení" téměř dvacet svých kreseb, které považuje za „nehotové" či „nedodělané".
Poslední komentáře
3 roky 35 týdnů zpět
7 let 3 dny zpět
7 let 14 týdnů zpět
7 let 14 týdnů zpět
7 let 14 týdnů zpět