Historie Litvínovska

Návraty Stanislava Hanzíka je název výstavy v duchcovské zámecké Galerii Giacomo. Na retrospektivní výstavě bude připomenuta řada významných děl renomovaného sochaře. Pocta Braunovi, Můj kraj a Jablko sváru – tři rozměrné plastiky doplní do 26. srpna první nádvoří duchcovského zámku jako optická protiváha soch Matyáše Bernarda Brauna. Sochy se před galerií neobjevují náhodou. Jsou totiž poutačem na výstavu jedné z nejvýraznějších osobností českého sochařského umění 20. století – akademického sochaře Stanislava Hanzíka. Stanislav Hanzík se narodil 24. července 1931 v Mostě. V letech 1951–1956 studoval Akademii výtvarných umění v Praze ve škole prof. Jana Laudy. V letech 1962–1964 byl aspirantem u prof. Vincence Makovského, avantgardního sochaře a člena předválečné skupiny surrealistů. Za plastiku Svářeč získal v roce 1961 hlavní cenu Biennale de la Jeunesse v Paříži. Na své působení ve Francii rád vzpomíná: „Toto ocenění, protože bienále bylo aktivitou francouzského ministerstva kultury, mi umožnilo stipendijní výjezd do Francie a studium na École des Beaux-Arts u Henri Adama a Osipa Zadkina.

V Paříži jsem měl svůj vlastní ateliér. Svou práci jsem mohl na mé vůbec první samostatné výstavě v Maison de la Culture v Le Havru v roce 1963 konfrontovat se světovou tvorbou.“ Od roku 1963 tvoří Hanzík ve svém ateliéru v horské vesnici Křížatky, kam se přestěhoval po svém návratu ze stipendijního pobytu v Paříži. V letech 1964–1990 působil v Akademii výtvarných umění v Praze jako profesor sochařství. V letech 1991–1996 se stal zakládajícím profesorem katedry výtvarné tvorby s multimediálním programem v Pedagogické fakultě Ostravské univerzity. Po celou dobu se věnuje především volné plastice, portrétu a realizacím v architektuře.

Dílo Stanislava Hanzíka vyrůstá z několika inspiračních zdrojů. Nepochybně jej ovlivnil okruh prožitků rodného Mostecka, kam se neustále navrací svou tvorbou. „Heroický a zároveň tragický patos země, v níž se odehrává moderní drama, země, kterou člověk obrací naruby, přemisťuje její geologické i kulturní vrstvy, svým dramatismem určil celé Hanzíkovo sochařské dílo. Vědomí hlubinných souvislostí a lpění na dějinné kontinuitě člověka na vykořeněné zemi poznamenaly i dramatický, drsný tvar a povrch jeho plastik“, poznamenal Petr Wittlich. Hanzík se do jisté míry ztotožnil s vlivy svých učitelů. U Jana Laudy a Vincence Makovského našel jistoty garantované tradicí české plastiky moderní doby. Třetím a bytostně charakteristickým zdrojem inspirace je pro Stanislava Hanzíka umění minulosti, zejména to barokní a antické.

Hanzík, zosobněný Braun i Feidiás progresivního proudu českého sochařství na přelomu druhého a třetího tisíciletí, po celou dobu tvoří v neustále obnovovaném dialogu s antikou, která mu definuje zákony sochařské práce a s barokem, v němž se přiznává k dědictví domova. Během své padesátileté kariéry sochaře uspořádal Stanislav Hanzík desítky výstav a vytvořil mnoho sochařských děl. Za svou tvorbu byl mnohokrát oceněn doma i v zahraničí. V roce 1985 získal Národní cenu a československá vláda mu udělila v roce 1988 čestný titul zasloužilého umělce. V roce 1999 londýnská společnost The Society of Portrait Sculptor London ocenila prof. Hanzíka medailí Jeana Massona Davidsona za portrét Bohumila Hrabala. Díla Stanislava Hanzíka zdobí nejen četné interiéry, ale i veřejná prostranství mnoha měst.

Z bohatého seznamu uveďme například Zápas lva s hadem a heraldickou stěnu v atriu Parlamentu České republiky v Praze (1987), bysty Stanislava Neumanna (1969), Josefa Kemra (1972) a Rudolfa Hrušínského (1973) v Národním divadle v Praze, Tři lvy z prachatického dioritu pro kašnu Karolina University Karlovy v Praze (1972) nebo pamětní desky Alfonse Muchy v Paříži (1999) a New Yorku (2000). Dobře známý je i Hanzíkův Lev pro budovu mosteckého magistrátu (1978), Kůň ve Vrchlického sadech v Teplicích (1990) či sochy Dobrého pastýře (1976) a Ukřižovaného (2000) v rotundě sv. Jiří a sv. Vojtěcha na Řípu. V loňském roce oslavil Stanislav Hanzík významné životní jubileum – osmdesátiny – a bilancuje. Vystavuje svá díla, známá i ateliérová, jež mají pro něj v současné životní etapě zvláštní význam. Realizaci výstavy Stanislava Hanzíka v zámecké Galerii Giacomo podpořilo sdružení sochařů Memento a město Litvínov. Výstava je otevřena do 26. srpna denně kromě pondělí od 10:00 do 17:00 hodin