Historie Litvínovska

Hornická a kulturní krajina Krušnohoří, pracovně užívány také názvy:hornická krajina Krušnohoří nebo montanregion Krušnohoří.

Na návrh Saského státního ministerstva vědy a umění byla v roce 1998 na 238. plenárním zasedání Konference ministrů školství, vědy a kultury zařazena "Hornická a kulturní krajina Krušnohoří" do "Prozatímního seznamu Německa pro zápis na Seznam světového dědictví UNESCO". Projektové skupině "Montanregion Erzgebirge" byl zadán úkol - zpracovat studii proveditelnosti. Zpracováním tohoto úkolu byl pověřen Ústav pro historii vědy a techniky Technické univerzity - Bergakademie ve Freibergu. V prosinci 2001 byla studie předána zadavateli.

Z výsledků studie proveditelnosti vzešlo další poznání, že k následnému postupu prací na projektu "Hornický region Krušnohoří" dále náleží zahrnutí české části Krušných hor s tím, že cíleně má být realizováno binacionální, přeshraniční světové kulturní dědictví.

Znalost historické provázanosti českého a saského vývoje báňské činnosti v Krušných horách od raného středověku, včetně vzájemného ovlivňování hospodářského rozvoje této oblasti v minulých dvou stoletích, vedla českou stranu k tomu, aby podpořila tento projekt vlastními aktivitami. Vědoma si zároveň potřeby posílit plnohodnotný život v českém Krušnohoří, proto dospěla k závěru, že je nutné spolupracovat na projektu vzhledem k jeho významu pro regionální rozvoj, pro zlepšování image i zvýšení známosti Krušnohoří v mezinárodním měřítku. Navíc i proto, že je tím podporován cestovní a cizinecký ruch a v důsledku toho je v nejširším smyslu podněcován hospodářský rozvoj.

Oblastní muzeum v Mostě podpořilo saský projekt Montanregion Erzgebirge zpracováním samostatného dílčího projektu pod názvem "UNESCO - projekt Montanregion Krušnohoří - úvodní studie kulturně historické krajiny české části Krušných hor", aby bylo provedeno podrobnější rozpracování záměru pro českou část Krušných hor. Účelem projektu je shromáždění a setřídění všech dostupných zdrojů a materiálů pro objasnění, že také české Krušnohoří jako průmyslová kulturní krajina s výraznou historickou tradicí splňuje přísná kriteria podmiňující prezentaci v rámci světového přírodního a kulturního dědictví lidstva.

Realizace projektu je kofinancována z FONDU MALÝCH PROJEKTŮ v rámci Iniciativy Společenství INTERREG IIIA Česká republika - Svobodný stát Sasko

Představujeme vám projekt "UNESCO - projekt Montanregion Krušnohoří - úvodní studie kulturně historické krajiny české části Krušných hor". Vydejte se s námi za poznáním ojedinělého půvabu Krušných hor a jejich bohatství, které zde zanechaly předcházející generace. Nejsou to jen hrady, zámky a jiné architektonické skvosty, nebo lázně s věhlasnými jmény, ale jsou to také technické památky a zajímavosti. Pokud se budete pozorně dívat kolem sebe, pochopíte, že snad nikde v České republice nenajdete takovou koncentraci technických staveb jako právě v Krušných horách a v Podkrušnohoří. Tato skutečnost je důsledkem velkého nerostného bohatství, kterým toto území oplývalo a celé generace jej užívaly ku svému prospěchu. Vydejte se po stopách vašich předchůdců ke starým rozhlednám, umělým vodním nádržím či plavebním kanálům, do zpřístupněných starých štol, obdivujte stavby železničních mostů, areálů starých porcelánek, skláren, řemeslnickou dovednost a zručnost ......

Charakter projektu "Hornická a kulturní krajina Krušnohoří" při úvaze o jeho zařazení na Seznam světového dědictví UNESCO

"Hornická a kulturní krajina Krušnohoří" disponuje jedinečným bohatstvím chráněných památek v podobě historických hornických a důlních objektů, budov, komplexů budov, hmotných celků, památných geologických útvarů, chráněných krajinných oblastí a přírodních rezervací. K tomu se dále řadí kulturní, stavební a umělecké památky spjaté přímo či nepřímo s hornictvím, jakož i muzejní sbírky, archivní fondy a knihovny, které mají význam pro historii hornictví. Hornický region Krušnohoří lze proto charakterizovat a zařadit jako kulturní krajinu, která svou univerzální hodnotu odvozuje ze specifické kombinace kulturních a přírodních hodnot.

Vymezení a rozsah oblasti " Hornická a kulturní krajina Krušnohoří"

Za "Montanregion Erzgebirge - Krušnohoří" se považuje prostorový celek o rozloze přesahující více než 4 000 km2, jehož charakter byl co do přírodního prostoru, kulturních a hmotných podmínek v průběhu více než 800 let ovlivňován hornictvím a na něj navazujícím hutnictvím. Jádrem je přírodní prostor určený geologicko-geografickými poměry. K němu je zapotřebí navíc zahrnout okrajové oblasti, které jsou v důsledku úzkých ekonomicko-kulturních a nebo politicko-územních interakcí propojeny s jádrem. Na české straně je to celé Podkrušnohoří, které bylo nejprve významných agrárním zázemím pro krušnohorské rudné dolování, poté důležitým industrializovaným územím s převahou hnědouhelného průmyslu.

Charakteristické rysy "Hornické a kulturní krajiny Krušnohoří"

1. územní historická kontinuita
2. tradiční těžební revíry
3. inovační hutnictví
4. přírodní prostory charakterizované hornictvím
5. technické památky výrobní činnosti v oblasti těžby, úpravy,
6. hutnictví, zpracování, jakož i využití vodních zdrojů
7. empiricky získané poznatky a důlní technika a věda
8. důlní řády a horní právo
9. muzea, muzejní instituce, exponáty a hornické skanzeny
10. vědecké sbírky, knihovny a archivy
11. hornická města a hornické osady
12. sakrální a profánní stavby
13. řemeslnické a umělecké výtvory
14. lidové tradice, zvyky a obyčeje
15. identifikace obyvatelstva s regionem a jeho historií
16. tradiční spoje a komunikace v saské a české části Krušnohoří 

Důležitá hlediska pro zápis na Seznam světového dědictví UNESCO

Na Seznam světového dědictví mohou být zapsány zásadně jen takové kulturní a přírodní památky, jejichž zachování je pro lidstvo významné v důsledku jejich mimořádné univerzální hodnoty.
Navíc se k tomu řadí "historické autentičnosti" vzhledem k materiálu, úpravě, řemeslnickému provedení a celkové souvztažnosti. Dále je třeba prokázat status národní ochrany, zabezpečení včetně zachování budoucím generacím a existenci manažerského konceptu pro následné využívání.

Potenciál "Hornické a kulturní krajiny Krušnohoří"

Potenciál hornického regionu spočívá v rozmanitosti přírodních a kulturních památek, v historické kontinuitě báňského průmyslu, jeho velké rozloze a přeshraničním situování.

Obavy z negativních vlivů při zápisu Montanregionu Erzgebirge - Krušnohoří na Seznam světového dědictví UNESCO

Projektu nejde o rozšíření stávajících nebo o vytvoření nových památkových zón. Jde o to vybrat z objektů ty, které budou region reprezentovat a které budou propojeny v pomyslné síti zahrnující celé Krušnohoří. Označení za světové dědictví UNESCO tyto objekty vyzvedne na úroveň mezinárodních kulturních a přírodních statků, ale z právního hlediska nedojde k žádné změně v jejich postavení. Pokud se stane, že zařazení konkrétního objektu na seznam bude kolidovat s rozvojovými plány příslušné obce, pak bude záležet na jejich politickém rozhodnutí. Buď se objekt ze seznamu vyřadí, nebo najdou alternativní řešení, protože jim prestižní značka UNESCO bude stát za to.

Jelikož většina objektů a věcných celků přicházejících v úvahu jako světové dědictví je již chráněna, lze argumentaci, že zařazení na Seznam světového dědictví zabraňuje budoucímu rozvoji, odmítnout jako neodůvodněnou a nesprávnou. Na základě zkušeností s jinými projekty světového dědictví lze naopak očekávat pozitivní zpětné reakce, které přispějí k celkovému hospodářskému rozvoji.

Prospěch ze zápisu Krušnohoří na Seznam světového dědictví UNESCO

Projekt Hornického regionu umožní vypracovat jednotný koncept rozvoje regionu a jeho infrastruktury, který nebude omezen katastrálním územím, okresními, krajskými nebo zemskými hranicemi, ale bude zahrnovat českou a německou část Krušnohoří. Nabízí se tak rámec umožňující společný rozvoj přeshraničního a hospodářského území, a to v politickém, hospodářském, infrastrukturním, turistickém i kulturním ohledu.
Náročný úkol společné práce na realizaci zařazení "Hornické a kulturní krajiny Krušnohoří" na Seznam světového dědictví UNESCO může také pozitivně ovlivňovat soužití Němců a Čechů v historickém kulturním regionu střední Evropy a ve srůstající Evropě, jelikož povědomí společné historie a hmotné tradice posiluje jak vlastní identitu tak i evropskou myšlenku.