Jiné názvy :
Křižatská přehrada
Mostecká přehrada
Janovská přehrada
Hamerská přehrada
Mostecká přehrada v Hamerském údolí pod Křížatkami je poměrně známým výletním místem. Za slunečného počasí se v azurové hladině jezera odráží okolní bukové lesy a průzračná, velmi čistá voda přímo vybízí ke koupání, to je zde ale zakázáno (nádrž je zásobárnou pitné vody). Jen tak mimochodem, voda je stejně pěkně studená. Na dodržování zákazu dohlíží hrázný, který má poblíž domek.
Mostecká přehrada je neoficiální název pro vodní nádrž Janov, ležící na soutoku Loupnice a Klínského potoka v tzv. Hamerském údolí pod Křížatkami. Stavba hráze byla zahájena v červnu 1911 a dokončena v prosinci 1913. Hráz je tížná, zděná z lomového kamene, 53 m vysoká, v koruně 225 m dlouhá a 4.5 m široká.
Zadržuje 1,65 mil. m³ vody v přehradní nádrži, jejíž vzdutí zasahuje do vzdálenosti 600 m. Vodní plocha měří 10 ha a její hladina leží v nadmořské výšce 488 m. Jezero dosahuje hloubky až 44,5 m; plocha povodí nádrže měří 8.4 km²; průměrný roční průtok činí 0.09 m³/s.
Přehrada je kulturní památkou a má nejvyšší zděnou přehradou v ČR; hráz je zařazena mezi technické památky. Nádrž byla vybudována pro zásobování města Mostu a několika okolních obcí pitnou vodou (kapacita 70 l/s) a k vodárenským účelům slouží dodnes. Proto je v okolí přehrady I. pásmo hygienické ochrany a její bezprostřední okolí a hráz jsou veřejnosti nepřístupné.
Svízelná situace v zásobování města Mostu vodou byla na začátku 20. století častým předmětem diskusí při zasedání obecního výboru. Nejinak tomu bylo i na schůzi dne 5. září 1906, kdy radní podnikli první kroky k řešení této otázky, když dali technickému oddělení vypracovat návrh, jak zajistit do budoucna stále stoupající spotřebu vody.
V této souvislosti měla být též zkoumána možnost výstavby údolní přehrady v Krušných horách a vliv, jež by měla na hospodářství Mostecka. Z několika předložených návrhů byl přijat ten nejslibnější: postavit přehradu v Hamerském údolí. Potřebný pozemek byl majetkem města Mostu; rovněž srážková oblast v povodí budoucí nádrže, pokrytá lesy, zaručovala dostatek kvalitní vody. Roční srážky (třicetiletý průměr) činily v Mníšku 809 mm a na Klínech 891 mm. Hráz měla také zadržovat jarní vody, které jinak Loupnice odnášela dolů do údolí, kde způsobovaly záplavy a velké škody.
Radní se 29. září 1907 vydali do Hamerského údolí, aby si jednotlivé body návrhu ověřili na místě a potom projednali celou záležitost v radě i výboru po stránce technické, vodohospodářské i vodoprávní. Jednání probíhala až do roku 1908, kdy byla sepsána objemná závěrečná zpráva, sloužící současně jako podklad k vypracování definitivního projektu.
Jeho zhotovením byl usnesením obecního výboru ze dne 4. března 1908 pověřen inženýr R. Weyrauch, profesor vysokého učení ve Stuttgartu. Nedivme se, že tento úkol byl přenesen do ciziny; tehdy totiž šlo o největší dílo svého druhu na území Rakouska-Uherska. Již 28. června téhož roku došel do Mostu vypracovaný plán i s rozpočtem nákladů a po schválení byl zpřístupněn občanům na radnici k volnému nahlédnutí až do 13. října. 9. prosince 1908 udělilo okresní hejtmanství v Mostě povolení k výstavbě přehrady s platností na pět let.
Vzhledem k vysokému finančnímu zatížení podalo město žádost o státní příspěvek. Chtělo si také zajistit subvenci jiných zemských úřadů a vstoupilo proto s třiceti členskými podíly do družstva, založeného v Mostě za účelem regulace vodních toků a výstavby údolních přehrad v povodí řeky Bíliny. Jednání se státními úřady se ale protahovalo příliš dlouho a obecní výbor proto nečekal na konečné rozhodnutí a vytvořil 17. prosince 1910 osmičlennou stavební komisi, které předsedal starosta Herold. Ten svěřil dozor nad celou stavbou inženýru R. Weyrauchovi a hlavním stavbyvedoucím jmenoval inženýra V. Czeháka.
Přípravné práce byly započaty již 21. září 1910, kdy se v začalo v Hamerském údolí kácet a čistit dno budoucí nádrže. Bylo také potřeba řešit přeložení údolní silnice a spojení nové trasy s okresní silnicí vedoucí z Janova do Mníšku. Tyto práce byly svěřeny místním stavitelům začátkem roku 1911. Na vypsanou veřejnou soutěž podalo deset firem nabídky na stavbu přehrady; nejlevnější zněla na 2,92 mil. korun, nejdražší na 3,49 mil. korun.
Na schůzi městského výboru 10. května 1911 byla stavba zadána konsorciu Berndt, Schwarzer a Wurm v Mostě za cenu 2 935 640 korun. Stavbou pověřená firma začala ještě v květnu s přípravnými pracemi. 27. května 1911 byly v údolí postaveny baráky pro dělníky, hlavně Italy a Chorvaty, najaté pro betonování a práce s kamenem. Italové měli dokonce i vlastní kuchyni. Podnikavý radní, mostecký hoteliér Dietl, si již 14. dubna 1911 zajistil povolení k provozu kantýny. Stála na levém svahu asi ve výši nynějšího domku hrázného.
Již 29. května 1911 byl zaznamenán první pracovní úraz. Dva dělníci byli při odstřelu kamene pro stavbu silnice těžce zraněni. 9. června se začal lámat kámen na pravém svahu údolí (zbytky lomu poblíž hráze jsou dones patrné) a pro Loupnici stavět nové dřevěné koryto, kterým poprvé tekla 31. října. Současně se upravovaly toky Loupnice a Klínského potoka. 21. listopadu 1911 byla dokončena výstavba zděné nádržky a kaskády u vtoku do přehrady. Lanovka od budovy janovského polesí v Hamerském údolí až ke staveništi (základy dvou pilířů jsou dodnes zachovány) a velký kabelový jeřáb nad staveništěm zahájily činnost 30. ledna 1912. S betonováním se začalo v dubnu. 22. téhož měsíce byl zasypán a usmrcen kameny italský dělník Giuseppe Pernat. 4. května 1912 v 16 hodin přivítali zástupci stavební firmy starostu a radní města Mostu, kteří se dostavili ke slavnostnímu položení základního kamene. Práce pokračovaly slibně. Během zimních měsíců, kdy někteří cizí dělníci odjížděli domů, nechal stavbyvedoucí zdivo obednit, aby bylo chráněno před povětrnostními vlivy.
27. května 1913 začala stavba strážního domku a tentýž den přitékala a odtékala Loupnice svým starým korytem. 22. července 1913 začala výstavba čistírny vody, 25. října kladení potrubí do Mostu (bylo dlouhé 13 km a bylo na něj použito ocelových bezešvých trubek světlosti 250 mm). Stavba přehrady byla zhruba dokončena v prosinci 1913 a 5. ledna 1914 zadržovala poprvé vodu, ovšem jen pokusně. Teprve 16. ledna provedli zástupci okresního hejtmanství prohlídku a udělili povolení k zadržování vody do jednoho milionu m³. 8. března 1914 dosáhla vodní hladina výše 20 m (stav vody 175 tis. m³), přičemž začala pronikat voda zdí a na levém svahu.
Stavební firma ihned prováděla utěsňovací práce; spotřebovala při nich 968 pytlů cementu, voda však prosakovala dále. Dne 18. dubna bylo naměřeno 997 tis. m³, 26. června byly ukončeny zednické práce a 17. července převzato hlavní vodní vedení. V této době byl též povolán odborník na odstranění závady. Přišel z Gothy (Německo) a prozkoumal příčiny prosakování. Dne 20. srpna 1914 zahájila provoz čistící stanice vody, vybavená rychlofiltračním přístrojem značky Reisert a zařízením na sterilizaci vody ozónem.
Na základě odborného posudku pokračovaly utěsňovací práce na levém svahu a prosakování se snížilo během roku 1914 o 34 %. Práce byly skončeny 20. srpna 1915 a spotřebováno bylo celkem 3486 pytlů cementu na injektování. Ztrátu vody prosakováním se podařilo snížit o 71,5 %, činilo však stále ještě 38 l za sekundu. V prosinci 1915 předložil vedoucí vodní správy celkové vyúčtování za léta 1907 až 1915 ve výši 4 694 237,15 korun. Ve srovnání s rozpočtem, který počítal s částkou 4,89 mil. korun, bylo tedy dosaženo úspory. V roce 1915 činila spotřeba vody 714 270 m³; z toho připadalo 213 763 m³ na průmysl a živnosti a 500 507 m³ na domácnosti, tj. při tehdejším počtu obyvatel 58,8 l na osobu denně.
Až do konce druhé světové války stačila Mostecká přehrada pokrývat stále rostoucí spotřebu pitné vody na Mostecku. Teprve v roce 1950 se přistoupilo k přípravě výstavby Flájské přehrady. Roku 1959 - ještě před jejím dokončením - postihlo území okresu suché počasí a voda do Mostecké přehrady se následující dva roky přečerpávala až z Bílého potoka. Přehrada je dosud v dobrém stavu (protože je udržovaná) a je i nadále využívána pro vodárenské účely (pro vyšší vodohospodářský efekt byla v suchých obdobích převáděna do nádrže voda z potoka Svídnice), voda odtud putuje do pískových rychlofiltrů a pak dolů do Janova.
K hrázi se přijde po lesní cestě odbočující vpravo do silnice Křížatky - Mníšek poblíž otočky autobusů MHD. K opačnému konci jezera vede z Křížatek modře značená turistická cesta.
Potok Loupnice, který přehradu napájí, pramení na jihovýchodních svazích Kamence ve výšce 781 m, ústí zleva do Jiřetínského potoka u bývalého Dolního Jiřetína ve výšce 230 m. Je dlouhý celkem 11,5 km; pstruhová voda po celé délce toku. Nad Mosteckou přehradou vytváří romantické zalesněné údolí mezi hřebeny Kamence a Jeřabiny, kterým vede lesní cesta.
Klínský potok pramení v oblasti Klínů ve výšce 765 m. Dosahuje délky něco přes 2 km, vytváří údolí v dolní části porostlé bukovým lesem. Ústí zleva do Loupnice těsně před vtokem do přehrady. Tímto údolím vede červeně a modře značená turistická stezka.
KKM 1964
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
.jpg/normal)
Poslední komentáře
3 roky 24 týdny zpět
6 let 1 týden zpět
7 let 2 týdny zpět
7 let 2 týdny zpět
7 let 3 týdny zpět