Historie Litvínovska

Tento stav je možno bez přehánění označit jako genocidu kulturních hodnot. Nenávratně zde zmizelo 39 sídlišť a jejich okolí, mezi nimi takové celky jako byla města Most, Ervěnice, Kopisty a řada středních a malých obcí. Je nezbytné také uvést, že obdobná situace vznikla i v sousedních okresech pod Krušnými horami (Chomutov, Teplice, Ústí nad Labem a severní část okresu Louny). Tak v širokém pásmu tzv. těžební oblasti zcela zaniklo kolem 110 sídlišť !

Tento stav je důsledkem vlády minulého totalitního režimu, který nekompromisně a direktivně určoval ideologické, politické a ekonomické priority ve všech společenských oblastech. V oblasti kultury tedy i památkové péče se jednalo o tzv. třídní přístup k dějinám, doprovázený potlačováním kulturních hodnot z předchozích historických období, o deformaci informací, oslabení účinku státní památkové péče, o anonymní vlastnictví památek, ateismus, nacionalismus atd.

Velmi nepříznivě už v prvých poválečných letech (1945-1947) v této pohraniční oblasti zapůsobil odsun německých obyvatel s tradičními kulturními vazbami, příchod nových českých obyvatel s odlišnými kulturními tradicemi a neustálá migrace dalších etnik. Negativně působily i další příčiny, obecně ovlivňující stav památek na celém území státu, který se začal zhoršovat už za 2. světové války, kdy se nacistický režim v neblahém Protektorátu Cechy a Morava totálně soustřeďoval na válku.

Tyto jen zhruba naznačené příčiny byly na Mostecku znásobeny po válce narůstající industrializací a neustále stoupající těžbou hnědého uhlí. Tak nepříznivý stav přiváděl státní památkovou péči před nebývalé úkoly: místo péče o památky v původních místech, bylo třeba kulturní hodnoty dokumentovat a zachraňovat je, pokud to šlo, před důlními rypadly. Dokumentovány byly stavební památky, přemisťovány byly především díla sochařská, památkové mobiliáře a fresky.

Zcela výjimečný byl přesun děkanského kostela Nanebevzetí P. Marie v Mostě v roce 1975. S touto záchrannou akcí je snad do jisté míry srovnatelné přemístění slohového zařízení z bývalého kostela minoritu v Mostě do kostela sv. Jiří v Českých Zlatníkách, rovněž v okrese Most. Zdařil se i transfer čtyř výklenkových kaplí z Libkovic do Mostu Vtelna.

Jen stručná statistika naznačuje, k jakým ztrátám naopak u stavebních památek došlo: nenávratně jen z území okresu Most zmizelo 10 kostelů, 5 kaplí, 2 zámky, 2 fary, 2 parky, 2 tvrze a řada dalších historických staveb prakticky ze všech slohových období, včetně jejich historického prostředí. Stav památek byl až na výjimky na sklonku roku 1989 neutěšený. Teprve po tomto datu došlo i v památkové péči k uvolnění iniciativy občanů, úřadů a odborných pracovišť.

V průběhu několika málo let byly dokončeny opravy kostelů v Běčově, Malém Březně, Litvínově, Mostě, Českém Jiřetíně a zahájeny rekonstrukce kostelů v Brandově a Zelenících. Opraveny byly také kaple v Louce, Liběšicích, Mostě a v Milé a také v Lišnicích. Slibně byly zahájeny opravy zámků v Lišnicích a Korozlukách.

Na svoje doslovné vzkříšení však zároveň čekají další významné památky: v poslední chvíli zachráněný zámek Jezeří, poutní kostel v Mariánských Radčicích, vzácný románský kostel v Bedřichově Světci a mnoho dalších. Prakticky všechny památkové sochy na Mostecku potřebují konzervaci a restaurování.
Má li již naznačená příznivá přeměna památek na Mostecku pokračovat, bude nesporně zapotřebí, aby tyto zčásti již zapomenuté kulturní hodnoty byly znovu uvedeny do povědomí zdejších lidí i návštěvníků odjinud. K několika dosud prezentovaným zachráněným památkám, jako je právě děkanský kostel v Mostě je neprodleně nutno přiřadit další, dokonce ještě neopravené, a to podle zásady, že poznatek „jak se to dělá" bývá pro návštěvníky přitažlivý. V tomto ohledu čeká všechny zainteresované - obce, památkáře, vlastníky památek a také komerční cestovní ruch - ještě mnoho práce.