Před sto třiceti lety, dne 4. listopadu 1877, se ve Ždánicích na Moravě narodil starší bratr zakladatele duchcovského gymnázia JUDr. Theodor Bartošek. Podle přání zbožné matky se měl stát knězem, avšak syn obdařený nepokojným duchem byl předurčen k zcela opačnému poslání. V katolickém semináři překvapil předem promyšlenou vzpourou, demonstrativně „odhodil kutnu" a dal se zapsat na studia práv. Po dobu studií na právnické fakultě Univerzity Karlovy živořil ve sklepním bytě a vydělával si kondicemi. Spolu se studenty, jejichž smýšlení se shodovalo s jeho buřičskými názory, se zúčastňoval prvních kulturních zápasů a stál po boku pokrokových univerzitních profesorů - především T. G. Masaryka - v jejich ostrých půtkách za pravdu.
Stal se spoluzakladatelem Svazu českého studentstva a jeho prvním předsedou. Postupem času se velmi sblížil i s českými anarchisty a zejména s jejich představitelem MUDr. Bohuslavem Vrbenským, s nímž uzavřel celoživotní přátelství. Spolu s básníkem S. K. Neumannem spoluzakládal v roce 1903 „Spolek volných myslitelů Augustin Smetana". Od roku 1905 vycházel časopis Volná myšlenka a v následujícím roce byla založena i česká sekce této světové organizace, během jejíž existence sehrával Theodor Bartošek často stěžejní úlohu. V roce 1907 organizoval světový kongres Volné myšlenky a v roce 1910 se stal jejím dlouholetým předsedou, vydavatelem i redaktorem řady časopisů (Volná škola, Neruda, Havlíček a další).
Činnost Volné myšlenky, bojující proti zaslepenému klerikalismu, byla ovšem trnem v oku rakouských úřadů, a tak za práci pro Volnou myšlenku byla disciplinárně stíhána i Bartoškova žena Marie, která byla roku 1913 ve svých osmadvaceti letech předčasně penzionována. ( V roce 1925 byl její zásluhou vybudován dětský domov Volné myšlenky v Souši u Mostu.)
Za 1. světové války byla Volná myšlenka úředně rozpuštěna a její představitelé internováni. V internačním táboře v dolnorakouském Göllersdorfu se sešla celá řada významných osobností - spolu s Bartoškem tam byl MUDr. Bohuslav Vrbenský, ing. Vlastimil Borek, duchcovský Václav Krampera, František J. Havelka, ale i Emil Špatný a Václav Klofáč. V protirakouském odboji, na kterém se dr. Bartošek průběžně podílel, se nakonec dohodlo poválečný sloučení bývalých anarchistů a národně sociální strany ve stranu českých socialistů, která měla velký počet příznivců v Podkrušnohoří. JUDr. Theodor Bartošek se stal hned na počátku listopadu 1918 členem revolučního Národního shromáždění a jeho ústavně správního výboru.
Byl rovněž spolutvůrcem první ústavy Československé republiky. V ústavodárném parlamentu pak podával dne 26. 5. 1920 návrh prvního zákona - byl to slavný návrh o odluce církve od státu, o němž se již téměř devět desetiletí stále jen mluví, aniž by byl realizován. Vedle Bartoška je pod tímto jeho návrhem podepsána nejen Luisa Landová-Štychová a František Houser, ale i duchcovský Václav Draxl, MUDr. Bohuslav Vrbenský a také Fráňa Zemínová, v roce 1950 protiprávně odsouzená v procesu s dr. Miladou Horákovou. S návrhem nového zákona se poslanec Bartošek objevil již 18. 12. 1920 také v Duchcově, kde Okresní osvětový sbor, v jehož čele stál jeho bratr, uspořádal v aule německého gymnázia přednášku na téma „Odluka církve od státu". Podepsán je pod všemi poslaneckými aktivitami Václava Draxla, prosazujícími pro České státní reformní reálné gymnázium v Duchcově vybudování nové budovy.
Jako vynikající právník Bartošek paragrafoval všechny iniciativní návrhy poslanců svého klubu, dokud nedošlo k prosazení nepříliš demokratického zákona na ochranu republiky, vyvolaného nešťastným atentátem na ministra Aloise Rašína. Jeho schválení v roce 1923 bylo pro idealistické socialisty velkým rozčarováním. JUDr. Theodor Bartošek, MUDr. Bohuslav Vrbenský, Luisa Landová-Štychová a duchcovský Václav Draxl museli pro svůj odpor k tomuto zákonu opustit socialistickou stranu a tím přišli i o své poslanecké mandáty.
Mělo to ovšem ještě dalekosáhlejší dohru tím, že po dvouleté existenci Vrbenského Nezávislé socialistické dělnické strany sedli na lep komunistům, kteří je lákali do svých řad. S výjimkou Václava Draxla, který jako jediný odolal, pak mnozí z nich trpce litovali, zejména, když se tato strana začala roku 1929 „bolševizovat". Nutno ještě podotknout, že ředitel duchcovského gymnázia Julius Bartošek jako člen Národně demokratické strany stál na zcela opačné straně politického spektra.
Dr. Theodor Bartošek, který byl kvůli tomu vyloučen z Volné myšlenky, se pak angažoval zejména v hnutí proletářských bezvěrců a v mezinárodní Rudé pomoci. Jako špičkový právník zasahoval všude, kde byla porušována lidská práva; po nástupu fašismu v sousedním Německu se stal předsedou Spolku na ochranu a k podpoře obětí boje proti fašismu. Gestapo demolovalo jeho byt hned v první den okupace dne 15. března 1939, během výslechů přišel o několik zubů. V zásadě však i nacisté na něho byli krátcí.
Postupně byl třikrát zatčen, ale pokaždé musel být propuštěn. Ještě v roce 1944 obhájil členy své ilegální skupiny i před drážďanským hrdelním soudem v roce 1944. Dne 5. května 1945 již pomáhal stavět vinohradskou barikádu. Po osvobození zastával řadu významných legislativních funkcí. V zásadě však obstál i v 50. letech, kdy přes pokročilý věk nezůstal nic dlužen pověsti nekompromisního a statečného obhájce, který - jakkoli to bylo téměř nemožné - řadu lidí vymanil z vykonstruovaných léček krvežíznivé komunistické justice. JUDr. Theodor Bartošek zemřel v Praze dne 5. září 1954.
Poslední komentáře
3 roky 35 týdnů zpět
7 let 3 dny zpět
7 let 14 týdnů zpět
7 let 14 týdnů zpět
7 let 14 týdnů zpět