Historie Litvínovska

Slovo kvinde, známé ze rčení „dáti nebo dostati kvinde“, bylo předmětem jedné ze zvláště pěkných etymologických studií J. Zubatého v Naší řeči 13,1—8. J. Zubatý zařazuje slovo kvinde mezi slova s expresivním -nd-, jako junda (juks), legranda (legrace), finda (fizole) a j. Základem slova kvinde podle tohoto výkladu je slovo kvit, které znamená „zbavený závazku, propuštěný ze závazku“. V roce 1930 4. června vyšel však v Lidových novinách článek, podepsaný šifrou Lad. Zalaba, kde se upozorňuje na některé nesnáze, jež působí výklad Zubatého, zvláště pak že předpokládaný tvar kvinda není doložen, nýbrž vždy jen kvinde (to Zubatý vykládá jako vliv podobných slov: bene, rande, cukrle, paraple). Autor článku v LN vykládá kvinde z německého Gewinde. Etymon Gewinde je hláskově tak blízké slovu kvinde (sr. ksicht z Gesicht, kvalt z Gewalt, ksindl z Gesindel atd.), že lze sotva pochybovat o jeho správnosti. Německé Gewinde znamená vinutí šroubu (od slovesa „winden“) a pak věnec, kytici, které děvčata dávala chlapcům nejen jako projev přízně a lásky, nýbrž i na znamení nevole, odporu, když chtěla ukončit milostný poměr. Podobného původu je rčení „dostat košem“ nebo „koš“ s významem ‚býti odmítnut‘, původně v milostném poměru, později i jinde. Německé dívky (podle Grimma) totiž spouštěly nemilým nápadníkům s okna koš s naříznutým dnem, takže nápadník z koše vyletěl, když ho děvče začalo k sobě vytahovat. — Jedinou závadou výkladu kvinde z Gewinde je, že v němčině neexistuje rčení „Gewinde geben, kriegen“ s významem, který má české „dáti, dostati kvinde“. Proto asi Zubatý nepřipadl na myšlenku hledat v Gewinde etymon pro kvinde. Avšak takových příkladů, kde slovo přejaté má význam poněkud pošinutý proti jazyku původnímu, nebo kde prožívá samostatný významový vývoj, nezávislý na jazyce původním, jest jistě nemálo. Ruské babočka (motýl) přešlo do češtiny s významem zúženým (Vanessa). Francouzské casserole je základem českého kastrol, které má v češtině také hanlivý význam klobouk, jejž jazyk původní nezná. A tak také metonymické pošinutí „věnec“ na „odmítnutí“ možno pokládat za docela pravděpodobné. Ale i svým významem vyhovuje Gewinde-kvinde lépe než kvit-kvinde. Slovo kvit znamená „propuštěný ze závazku“ a to bývá zpravidla věc spíše příjemná. Latinské quietus, které je základem slova kvit, má význam klidu, odpočinku, tedy něčeho příjemného. Naproti tomu kvinde bývalo obyčejně nemilé, nepříjemné, mrzuté.

Pokládali jsme za potřebné vrátit se v Naší řeči k článku Lidových novin, protože jeho námět a celkem i argumentace jsou vážné. Zdá se, že jinak by článek byl upadl v nezasloužené zapomenutí. Naše řeč 14,215 se při reprodukci Kořínkova výkladu slova brynda z brýzgať dovolává článku Zubatého o kvinde, ale o Gewinde tam není ani zmínky, ač článek v LN vyšel dříve než tato zmínka v Naší řeči. Ani nové vydání Etymologického slovníku Holuba-Kopečného nezná článku v LN a uvádí při slově kvinde jen výklad z kvit. Jen Bibliografie československých prací linguistických (vyd. Českou akademií) za rok 1929 připojuje ke zprávě o Zubatého článku na str. 32 tuto nepřesnou poznámku: Srov. k tomu LN 1930,4/6 (L. Zalaba, prý z něm. Gewinde „košík beze dna“).

Podle soukromé zprávy L. Zatočila,[1] profesora germanistiky při Masarykově universitě, námět v LN pochází od neznámého brněnského úředníka, vědecké odůvodnění a úpravu pro tisk pořizoval sám akademik Fr. Trávníček. Josef Zubatý, neklame-li mne paměť, o článku věděl a s etymologií Gewinde-kvinde dost souhlasil. Nedostal se však k tomu, aby to napsal, neboť zemřel již v březnu 1931, tedy za necelý rok po uveřejnění článku v LN.

I když uznáme etymologii Gewinde-kvinde za správnou, nepozbývá tím článek J. Zubatého ceny. Expresivní význam hlásek -nd- je nesporný a dosud živý. Před časem jsme četli v denním tisku (Lidová demokracie z 9. 11. 1952), že oblíbený hudební kritik O. Nebuška byl mezi svými přáteli důvěrně zván Nebunda.