Anketa
Pětaosmdesátimetrový větrník mezi Klíny a Mníškem se otevřel zvědavcům. Návštěvníci měli výjimečnou možnost poznat funkce větrné elektrárny skrývající se přímo v jádru stožáru.Větrná elektrárna, která je již v provozu třináct a půl tisíce hodin, ročně vyrobí pět milionů kW.
Litvínovsko v číslech
Informace
Příroda Mostecka
Paliva
Paliva jsou nejvýznamnější surovinou v naší oblasti. Jejich těžba ovlivnila celou krajinu jak po stránce jejího vzhledu, tak po stránce skladby obyvatelstva.
ČERNÉ UHLÍ
Jediným ložiskem černého uhlí na Mostecku je brandovská pánvička. Antracit zde byl dobýván od roku 1852 (podle některých pramenů již od r. 1826) do r. 1924 a bylo jej vytěženo přibližně 700 000 t.
HNĚDÉ UHLÍ
Hnědé uhlí je nejvýznamnější surovinou Mostecka. Je zde dobýváno již od 15. století, avšak k zintenzívnění dolování došlo až po otevření železniční dráhy Ústí n. Labem - Teplice - Duchcov - Most v druhé polovině 19. století. Velkolomová těžba jako hlavní způsob dobývání hnědého uhlí postupně nahradila malé povrchové lomy i hlubinnou těžbu.
Celkové prozkoumané zásoby hnědého uhlí v Severočeské hnědouhelné pánvi dosahují množství 9,8 miliard tun. Kvalita tohoto uhlí je různá a tím je dána možnost jeho užití.
Uhlí s vysokým obsahem popela je vhodné pro spalování v elektrárnách, uhlí s nízkým obsahem popela a vyšším obsahem dehtu je vhodné pro chemické zpracování (z takového uhlí byl ještě v 60. letech vyráběn v Chemických závodech Záluží automobilový benzin). V současnosti je uhlí používáno výhradně k výrobě tepla a elektrické energie.
Nerudní suroviny
Nerudní suroviny jsou takové suroviny, které neslouží k získávání kovů (rudy) ani k výrobě tepla (paliva). Do této skupiny surovin řadíme stavební suroviny, suroviny pro chemickou a sklářskou výrobu, ale také polodrahokamy.
STAVEBNÍ HMOTY
Ze stavebních hmot jsou na Mostecku k dispozici písky, štěrkopísky, spraše a jíly pro cihlářskou i keramickou výrobu a kamenivo.
Jíly z nadloží uhelné sloje byly odzkoušeny pro výrobu tenkostěnného cihlářského zboží (bývalá cihelna Fortuna v Komořanech), sanitární kameniny, obkládaček, ale také expandovaných hmot, jako je keramzit (těleso jílu při vypalování nejdříve vytvoří pevný povrch a teprve pak dole k uvolnění plynů uvnitř tělesa - tím se zvětší jeho objem, zvýší pórovitost zmenší objemová hmotnost; takový materiál má lepší izolační vlastnosti).
Dalším způsobem využití jílů, při němž i využívá velmi nízké propustnosti, i minerální těsnění a izolace (např. skládek).
Klasickou cihlářskou surovinou jsou spraše. Tato surovina má přirozeně bodné zrnitostní složení a poměr jílovité a písčité složky pro výrobu. Většina práší na Mostecku byla odtěžena potupeni Lomu Vršany. V provozu je zde jediná cihelna v Obmicích, která využili kromě spraší také terciérní jíly. V minulosti však na Mostecku působilo až padesát menších cihelen.
Lomů na stavební kámen bylo v okolí Mostu několik - Špičák, Hněvín, Černý vrch, Ressl, avšak všechny jsou již zastaveny.
Štěrkopísky jsou těženy z teras Ohře Polerad a písky jsou odkryty v malých pískovnách východně od Havraně.
FONOLIT (ZNĚLEC)
Fonolit je používán jednak jako kamenivo, ale je také přidáván do sklářského kmene jako tavidlo - snižuje dobu potřebnou pro tavení na sklovinu. K tomuto účelu je těžen na jediném českém ložisku - na Želenickém vrchu. Z fonolitu jsou však i ostatní kopce okolí Mostu (Hněvín, Široký vrch, Ressl a Špičák).
BENTONIT
Bentonit je jílová hmota vzniklá rozladem vulkanických hornin ve vodním prostředí. Pro své vlastnosti je využíván e slévárenství jako pojivo pro přípravu pískových licích forem. Další oblastí využití je zemědělství, neboť zlepšuje kvalitu zvláště písčitých půd (jílové složky bentonitu mají schopnost jímat a postupně uvolňovat vodu), v keramickém průmyslu jako plastifikátor, ve farmacii, kosmetice atd.
V Českých Zlatníkách je jediná továrna na zpracování bentonitu v České republice. Byla zde postavena proto, že se v okolí Mostu nacházela významná ložiska této suroviny,a to v pásu od Špičáku až ke Kaňkovu u Bíliny.Nejkvalitnější bentonit se nachází na blízkém Čerčveném vrchu.
POLODRAHOKAMY
Nejznámějším českým polodrahokamem jsou české granáty (pyropy), které pocházejí z Českého středohoří v okolí Třebeníc.
Matečná hornina českých granátů, která se nazývá pyroxenický pyropový peridotit, je uložena v krystalinickém podloží pod křídovými permokarbonskými sedimenty. Pyropy byly z podloží vyneseny vulkanickou činností. Šperkařsky využitelných granátů jsou však pouze 2 procenta z celkového množství granátů na ložisku.
Z ostatních polodrahokamů se nacházejí v Krušných horách ametysty, jaspisy a acháty u Horní Halže a Ciboušova.Právě u Ciboušova severovýchodně od Klášterce nad Ohří byla objevena lokalita s jaspisy a ametysty kterými byla vyzdobena kaple sv. Kříže na Karlštejně.
FLUORIT A BARYT
Ložiska fluoritu a barytu se nacházejí v Krušných horách. Zde se jedni o klasická žilná ložiska vázaná na zlom; a zlomová pásma. Nejbližšími ložisky jsou Blahuňov, Moldava a Vrchoslav.
Fluorit je používán pro výrobu kyseliny fluorovodíkové, dále v hutnictví jako tavidlo a struskotvorná přísada a jako tavidlo při výrobě cementu.
Baryt se používá jako plnivo do nátěrových hmot, podlahovin, pryže, plastů na ochranu proti rentgenovým paprskům apod.
DINASOVÉ KŘEMENCE
Jsou to silifikované křídové horniny třetihorního stáří. Vyskytují se buď v formě lavic (u Skršína, Kamenné Vody, Židovic a Milé) nebo roztroušeny po po okolí jako tzv. kamenná stáda (u Chanova, mezi Bečovem, Milou a Břvany). Nejčastěji jsou využívány jako žáruvzdorný materiál pro vysoký obsah Si02 a nízký obsah železa.
OXYHUMOLITY
Zvláštní a ceněnou surovinou jsou zvětralé partie uhelné sloje při výchozech, které jsou označovány jako oxyhumolit nebo kapucín. Takové uhlí obsahuje vysoký podíl huminových kyselin, což jsou látky s mnoha zajímavými vlastnostmi a širokým spektrem využití od hnojiv až po lékařsti (využívá vysoké stability a schopnosti huminových kyselin vázat a dlouhodobě uvolňovat chemické prvky i složitější látky).
Nejstarší způsob použití je výroba mořidla (kasselská hněď, ořechové mořidlo), které je vysoce světelně stálé. Dá jsou humáty používány jako ztekucovadlo v keramické výrobě, zvyšují pevno betonu atd. Největší objemy oxyhumolii jsou využívány v zemědělství jako hnojivo nebo přísada do kompostů.
Je nutné si uvědomit, že těžba nerostných surovin může probíhat pouze na jejich ložiscích. Vzhledem k tomu, že se jedná o neobnovitelné zdroje, měla by být ložiska vytěžena pokud možno úplně, čemuž lépe odpovídá povrchová těžba nežli hlubinná. Na většinu ložisek se totiž pojednou ukončené těžbě již nebude možno vrátit a dotěžit zde ponechané zásoby.
Při těžbě surovin dochází k porušování horninového prostředí, a to jednak přemísťováním, jednak odstraňováním hornin. Dochází tak zcela logicky k narušování režimu podzemních i povrchových vod.
Při hlubinné těžbě je měněna propustnost těžených horizontů a v důsledku zavalování vyrubaných prostor dochází na povrchu území k poklesům či propadli-nám terénu nad místy, kde byla surovina vytěžena. Taková místa jsou pak v krátké době zpravidla zatopena, čímž vznikají bezodtoká jezírka (nesprávně pinky).
Balastní hmoty, které je nutno uložit na povrch, jsou významnější pouze u těžby rud a uhelných slojí malých mocností. Tak vznikají vyvýšeniny, které nazýváme odvály. Jejich rozsah je malý a většinou lze odvály snadno rozhrnout do stran a rekultivovat. Vzhledem k charakteru hornin odvalů (drcený kámen) odvály nijak významně neovlivňují vodní režim.
Povrchová těžba vytváří v krajině daleko významnější změny. Zde rozlišujeme dva základní typy lomů:
- - stěnové, kdy se lom zahlubuje do kopce z úrovně terénu (ze strany), např. Špičák, Želenický vrch
- jámové, kdy se lom zahlubuje pod úroveň terénu. Jsou to všechny uhelné lomy, ale také pískovny a štěrkovny.
Z hlediska poměru objemů užitkové složky a balastních hmot pak vymezujeme lomy téměř bez balastních složek (kamenolomy, pískovny, štěrkovny, hliniště) a lomy, v nichž je nutno balastní složky skrýt a uložit mimo území s užitkovou složkou.
Po těžbě ve stěnových lomech zůstává po ukončení těžby patrná prakticky pouze strmá stěna, kterou mohou alespoň částečně přikrýt stromy ze dna lomu. Takové lomy většinou nemají odvály, nebo jen v minimálním objemu ze skrývky kvartérních hornin, případně nevhodných partií ložiska. Tyto odvály jsou situovány v těsné blízkosti lomů, případně přímo na dně lomu a jejich rekultivace je jednoduchá.
U jámových lomů, v nichž je těžena prakticky pouze užitková složka, zůstává po těžbě zbytkový lom, který se většinou postupně zaplní vodou.
Uhelné lomy však musí skrývat velké objemy balastních hmot (skrývka), aby se dostaly k surovině. Tato skrývka musí být uložena nejprve mimo ložisko a později, s postupem lomu, do vytěžených prostor. Takjsou najedná straně vytvářeny nové kopce v krajině (vnější převýšené výsypky), které mění její tvář. V okolí Mostu to jsou Kopistská výsypka (bývalý Lom Obránců míru, Lom Most), Růžodolská a Jiřetínská výsypka (Lom Čs. armády), Střimická výsypka (lomy Ležáky a Most), Březenecká výsypka (Lom Vršany) a Velebudická výsypka (Lom J. Šverma).
Na druhé straně zůstanou po ukončené těžbě hluboké jámy lomů (zbytkové lomy). Ty je možno po ukončení těžby zasypat, pokud je čím, nebo je využít jiným způsobem (zpravidla jsou zaplavovány). Různým způsobem je možné využít i vnější výsypky. V okolí Mostu můžeme vidět řadu příkladů tohoto druhu. Tak například z bývalého Lomu Vrbenský je dnes rekreační vodní plocha Matylda a na bývalé výsypce nad ní mostecký autodrom. Bývalá Kopistská výsypka v prostoru mezi Mostem a Komořany byla rekultivována na rozsáhlý les, kde žijí srny, jeleni a divoká prasata.
Bývalý Lom Benedikt byl zrekultivován na rekreační vodní plochu Benedikt, vnější výsypka Velebudice na dostihové závodiště. Na výsypce za Špičákem je umístěno mostecké letiště, na výsypce Lomu Hrabák v Čepirohách vinice a tak podobně.
Ojedinělé dílo i ve světovém měřítku vzniklo na 140 až 170 metrové vnitřní výsypce mezi lomy J. Šverma a Čs. armády. Jedná se o Ervěnický koridor, po němž vede železniční trať do Chomutova, čtyřproudá silnice z Komořan do Jirkova a přeložka řeky Bíliny.
Hradba Krušných hor usměrňuje západní větry směrem na severovýchod na severní straně způsobuje ochlazení dušných hmot natolik, že zde dochází k vysrážení vzdušné vlhkosti deštěm, takž do prostoru Mostecka se dostávají ochuzené o tuto vláhu. Tento jev je nazýván dešťovým stínem Krušných hor. západní části regionu se nadto projevuje též srážkový stín Doupovských hor. Základní ráz krajiny však udává makroklima jehož hodnoty jsou sledovány v Meteorologických stanicích.
Mostecko je charakteristické výraznou rozdílností reliéfu. Přitom na poloze utváření povrchu území závisí vytváření klimatu oceánského a kontinentálního, nížinného a horského a klimatu na větrných a závětrných místech morfologicky členitého území. Oceánské klima se vyznačuje mírnějšími změnami a kratším obdobím vegetačního klidu. Klima kontinentální je charakteristické většími a dlouhotrvajícími zimními mrazy a v létě opět vysokými teplotami. Území Mostecka leží na rozhraní oceánského a kontinentálního klimatu. Množství srážek se od oceánského klimatu ke kontinentálnímu snižuje.
Pro Mostecko je charakteristické i velmi proměnlivé klima ve vztahu k nadmořské výšce. Ve vyšších polohách klesají teploty a zvyšuje se sluneční záření. Rovněž kolísání denních a nočních teplot na horách je větší než v nížinách. Pro pánevní část Mostecka je charakteristická tvorba inverzních stavů, kdy se v nížině ukládá (zvláště v zimě) studený vzduch a nízko položené mraky zachycují sluneční záření. V důsledku dešťového stínu má kotlina mostecké pánve nižší oblačnost, nízké srážky a větší kolísání teplot, čímž se více přibližuje kontinentálnímu klimatu, kdežto krušnohorská část Mostecka klimatu oceánskému.
Poslední dobou je výrazným klimatotvorným činitelem i člověk. Je známo, že exhalace z různých topenišť vypouštějí do ovzduší zplodiny a že C02 - oxid uhličitý - spolu s dalšími prvky a sloučeninami zvyšuje tzv. skleníkový efekt, jehož důsledkem je zvyšování teplot. S tím je spojeno nebezpečně velké tání ledovců s následným zvyšováním hladiny moří a oceánů, nadměrné vysoušení teplých oblastí a zvyšování četnosti extrémních klimatických situací.
Klimaticky lze Mostecko rozdělit v podstatě na dvě oblasti: na pánevní část (včetně úseku Českého středohoří) a část Krušnohorskou. Obě se od sebe výrazně klimaticky odlišují. Přechod tvoří jižní svahy Krušných hor. Všeobecně platí, že oblast Krušných hor se vyznačuje mírně chladným a vlhkým klimatem, kdežto Podkrušnohoří závětrnou polohou v dešťovém stínu Krušných hor a částečně i Doupovských vrchů s klimatem výrazně sušším a teplejším.
Díky tomu, že pylová zrna dokumentují rozšíření určitého typu vegetace, která je ovlivněna hlavně klimatem, byla za pomoci rozborů pylu konzervovaného ve vrstvě rašeliny bývalého Komořanského jezera provedena rekonstrukce vývoje vegetace a klimatu v naší oblasti, a to za období posledních 12 až 14 tisíc let.
- ■ Před 12 až 14 tisíci lety se průměrné roční teploty v pánevní části Mostecka pohybovaly kolem 4 °C a v Krušných horách asi 0 °C. Tomu odpovídaly v pánvi mokřady s chudou vegetací a v Krušných horách vládla vegetace podobná dnešní bezlesé severské tundře.
- ■ Před 10 tisíci lety se v souvislosti s postupným ústupem ledovce na severní straně Krušných hor již mírně oteplovalo s průměrnou roční teplotou v pánvi 5 °C a na horách 1 - 2 °C. To se projevilo v údolní části částečným výskytem porostů s převahou borovice a v Krušných horách tundrou s výskytem skupin stromů.
- ■ Před 8 až 9 tisíci lety se ledovec již posunul k severu. To se projevilo v Podkrušnohoří výrazným zvýšením průměrné roční teploty až na 10 °C, což umožnilo rozvoj lesa s převahou dubu, lípy, jilmu, jasanu, a v Krušných horách s teplotou 7 °C velkým výskytem lísky a prvně i smrku.
- ■ Před 7 tisíci lety průměrná roční teplota v pánvi dosahovala 11 °C. Značnou část Podkrušnohoří pokrývaly již smíšené doubravy a v Krušných horách, kde se teploty pohybovaly kolem 8 °C, se stále více šířily smrkové porosty.
- ■ Ještě teplejším obdobím v Podkrušnohorské oblasti bylo období neolitu a eneolitu, kdy se zde usazovali zemědělci (před 5 až 6 tisíci lety). Tehdy průměrné roční teploty vystoupily na 11 až 12 °C a smíšené doubravy vystoupily až do krušnohorských svahů. Na horách se udržovaly stále vysoké teploty kolem 8 °C, což se projevilo v bujné vegetaci a úplném zalesnění.
- ■ Před 4,5 - 2,8 tisíci lety při průměrné roční teplotě 10 °C se na horách lesní porosty smrku obohacovaly o buk a jedli, v pánevní části Mostecka stále převládaly smíšené doubravy s mokřadní
vegetací v okolí Komořanského jezera a v úsecích náplav vodních toků. - ■ V celém období posledních 2 tisíc let je teplota v podstatě dlouhodobě stabilizována na ročních průměrech 5 °C v hor-
ské oblasti a 8 - 9 °C ve vlastní pánvi. Přirozená vegetace oproti minulému období v podstatě nedoznala změny. Navíc se zde nacházejí již pyly obilovin, plevelné a rumištní vegetace.
Hydrologické poměry Mostecka můžeme rozdělit do dvou skupin:
- Do první patří severní (horská) část, která je deštivá a je prameništěm mnoha vodních toků.
- Do druhé skupiny patří střední a jižní část regionu, která leží v dešťovém stínu a je na vody velmi chudá.
K historické dominantě Mostecka bezesporu patřilo Komořanské jezero, které bylo největším jezerem v Česní království. Nejvyšší stav zaznamenán pravděpodobně před 700 lety, kdy mělo rozlohu až 5600 ha. Postupně bylo a zanášeno splaveninami z Krušných hor, čímž se jeho výměra i hloubka velmi rychle zmenšovaly.
Rozkládalo se mezi obcemi Dřínov, Ervěnice, Komořany a Souš, Dolní Jiřetín a svým mělkým východním výběžkem zasahovalo až k Mostu.
Od západu k východu jím protékala řeka Bílina a samotné jezero bylo několik metrů hluboké, obklopené močály a rašeliništi. Ústilo sem rovněž mnoho krušnohorských potoků a říček. Od roku 1831 bylo jezero postupně uměle odvodňováno až na plochu 6 km2 počátkem 90. let 19. století byly v důsledku rozvoje hnědouhelného dobývání,odtěženy jeho poslední zbytky. Hlavním mezníkem ve vodním hospodářství v severozápadních Čechách v poválečné období.
V důsledku intenzivního rozvoje hospodářství a osídlení došlo k rychlému růstu spotřeby vody. Této situaci nebyla přikládána až tak velká vážnost a výsledkem byla řada omezení a kalamit, včetně limitovaných denních přídělů vody na obyvatele. V té době se však již budovaly zdroje nové -nádrž Ráje, Jirkov a další. Propojováním jednotlivých zdrojů a budováním převodu vody vznikly vodohospodářské soustavy, jejichž význam je pro užitek a kvalitu vody rozhodující.
Při popisu vodstva na Mostecku nelze opomenout změny, způsobené povrchovou těžbou hnědého uhlí. Toky byly nejen regulovány a upravovány, ale byl změněn i jejich směr. Příkladem je řeka Bílina, jejíž směr byl změněn na několika místech a všechny její levostranné (horské) přítoky rovněž. V této souvislosti je nutné se zmínit o vodním díle podkrušnohorský přivaděč, do kterého je zaústěno několik krušnohorských toků. Byl budován po etapách od roku 1961 do roku 1982 a slouží k zásobování průmyslu a energetiky Chomutovska a Mostecka povrchovou vodou a jako ochrana hnědouhelných dolů před účinky povodní.
Vodní toky
Nejvodnatějším a nejdelším tokem oblasti je řeka Bílina, která pramení na Chomutovsku a vlévá se v Ústí nad Labem do řeky Labe. Její celková délka je 82 km, z toho na Mostecku 25 km.
Levostrannými přítoky Bíliny jsou bystřinné toky se značným spádem, které jsou zaříznuty v krušnohorských údolích. Jsou to od západu: potoky Kundratický, Vesnický, Šramnický, Albrechtický a Jiřetínský, Loupnice a dále pak potok Bílý, Divoký, Radčický, Lomský a Lou-čenský. Délka těchto toků je různá a pohybuje se od 4 km (Divoký potok) do 15 km (Bílý potok).
Naprosto odlišné jsou její pravostranné přítoky, které jsou málo vodnaté, s malým spádem a v suchých letech zcela vysychají. Jsou to: potok Hutní, Srpina s přítoky (potok Blažimský, Počeradský, Bečovský, Zaječický a Lužický) a potok Liběšický. Délky těchto pravostranných přítoků se pohybují od 2 km (Blažimský potok) do 25 km (Srpina, v mosteckém regionu necelých 22 km.
Vodní plochy
S rozvojem hnědouhelného hornictví na Mostecku muselo být sice zlikvidováno Komořanské jezero, ale náhradou byl na řece Bílině a jejích přítocích vybudován systém vodních nádrží, které zajišťují ochranu povrchových dolů před povodněmi, a navíc slouží k vodárenským účelům. V severní části Mostecka v Krušných horách jsou to nádrže Jezeří, Janov, Loupnice, Jiřetín a Ráje. Největší z nich je vodní nádrž Ráje, která má rozlohu 149 ha a jejíž stavba byla dokončena v roce 1963. Je zásobárnou pitné vody pro Mostecko a Teplicko a zadržuje asi 22,5 miliónu m3 vody. Ve střední a jižní části Mostecka jsou to pak nádrže Újezd (Kyjice), Zaječice a Lužické nádrže.
Rybníky jsou na Mostecku většinou velmi malé, největší z nich mají rozlohu jen několik hektarů. V severní části Mostecka v Krušných horách jsou to Hudolický, Dřevařský, jinak též Plavecký), Černický, Hamerský a Jiřetínský rybník. V jižní části regionu pak Zaječický (Mílův), Lužický, Nemilkovský a Odolický rybník.
V důsledku báňské činnosti a následné rekultivace vznikly další vodní plochy, které mají na Mostecku svůj specifický ráz. Jedná se o rekultivované a zatopené zbytkové jámy po povrchových hnědouhelných dolech. Nejznámějšími z nich jsou vodní nádrž Benedikt a Matylda (bývalý Důl Vrbenský), které slouží jako nádrže pro rekreační účely. Nádrž Elisabeth slouží jako odkaliště z mostecké čistírny městských odpadních vod. Nádrže Saxonie a Venuše pak jako plaviště popelových odpadů.
V příštích letech zde budou postupně (v časové návaznosti na ukončení těžby) zaplavovány vytěžené prostory po lomech Ležáky - Most, Čs.armáda, Vrsany - Šverma a směrem východním i po Lomu Bílina.
Podzemní vody
Podzemní vody v našem regionu, stejně jako všude jinde v naší zemi, mají velký význam pro koloběh vody v přírodě.
Na to , jak je podzemní voda hluboko pod terénem, jak mocná je její zvodeň, jakým směrem a jakou rychlostí proudí a jaké je její chemické složení, má bezprostřední vliv okolní horninové prostředí které může být propustné (např. písky, štěrky) nebo nepropustné (např. jíly). Souhrn zákonitostí oběhu podzemní vody v určité geologické struktuře nazýváme režimem podzemní vody.
Podle chemického složení dělíme podzemní vody na prosté a minerální. Prosté vody mají normální obsah rozpuštěných tuhých látek, plynů a mikroorganismů a jejich pohyb je způsoben převážně gravitací.
Naproti tomu vody minerální mají obsah rozpuštěných tuhých látek a plynů zvýšený. Také jejich teplota dosahuje někdy až několika desítek stupňů Celsia.
Podzemní vody prosté jsou ve střední a jižní části našeho regionu většinou vázány na kvartérní uloženiny. V severní části pak také na rozvětralé a rozmané krystalinikum Krušných hor. Mnoho domácností v obcích našeho regionu využívá tuto vodu hlavně k přímé konzumaci a k závlahám zahrádek. Proto je zřejmé, že na jejich kvalitu je nutné klást důraz a tyto zdroje chránit proti znečištění.
Při popisu vodstva našeho regionu neleze opomenout vody minerální, z nichž některé mají celostátní význam a setkáme se s nimi na pultech obchodů. První zmínky o minerálních vodách našeho regionu se objevují již v 16. století.
V blízkosti vesnice Zaječice a dále j Korozluk, Sedlce, Židovic a Bečova se vyskytuje studená sírano-hořečnatá voda, kterou známe pod názvem Zaječická hořká voda, léčící zácpu a zažívací potíže. Výskyt hořké vody byl zaznamenán i v Milé a v Bylanech, kde se koupelemi léčila dna a kožní nemoce.
Ve městě Bílina, které již patří do teplického regionu, avšak leží v blízkosti Mostecka, se čerpá studená hydrouh-ličitano-sodná kyselka se zvýšeným obsahem fluoru, která se dodává do obchodní sítě pod názvem Bílinská kyselka. Léčí žaludeční potíže, používá se ke koupelím a inhalaci při zánětu horních cest dýchacích. Pro léčebné procedury byly ve městě postaveny lázně, které jsou dodnes v provozu.
V obci Břvany, které náleží již k lounskému regionu, avšak opět leží v blízkosti Mostecka, se čerpá studená hydrouhliči-tano-síranová kyselka se zvýšeným obsahem sodíku, vápníku, hořčíku a fluoridů, která je známá pod názvem Praga. Svou oblibu si získala díky osvěžujícím účinkům a různým příchutím.
V Mostě - Souši byla v roce 1877 navrtána teplá-kyselka, známá jako Mostecký šprudl. Její zásoba však byla omezená, a proto v následujícím roce tento zdroj zanikl. Pramen studené kyselky býval i na slaných loukách severně od bývalých Komořan, zdroj zanikl ve čtyřicátých letech 20. století po otevření povrchového lomu (později nazvaného Obránců míru).
Čistota a ochrana vod
V našem regionu se v důsledku výskytu hnědouhelných ložisek velmi rozvinul průmysl uhelný a chemický. Uhelný průmysl má výrazný, obvykle negativní vliv na hydrogeologický režim (přeložky a zániky vodních toků a nádrží, odvodňování, nový reliéf krajiny). Vody ovlivněné uhelným průmyslem se vyznačují především zvýšenou kyselostí, vysokou koncentrací rozpuštěných látek a zvýšenými koncentracemi některých kovů, především železa a manganu. I chemický průmysl do značné míry ovlivňuje kvalitu povrchových i podzemních vod.
V minulosti nebyla dostatečně prováděna ochrana proti únikům nebezpečných látek a říčka Bílina, která protékala starým Mostem, „hrála" všemi barvami a na hladině měla černou pěnu. V současné době, díky účinným čistírnám průmyslových vod, je již voda ve vodních tocích na Mostecku relativně čistá. Dřívější nekontrolované úniky znečišťujících látek měly za následek nejen kontaminaci podzemních vod, ale i okolních zemin. I když se v dnešní době snaží speciální týmy pracovníků tyto ekologické havárie odstraňovat a novým zabraňovat, potrvá ještě dlouho, než budou definitivně zlikvidovány.
Nad kvalitou vod v regionu bdí nejen státní orgány ochrany přírody, ale také pracovníci Povodí Ohře a rovněž hygienické stanice, které odebírají vzorky vody a pravidelně provádějí chemické rozbory. Tímto způsobem se zjišťuje přítomnost nežádoucích látek a sloučenin, které se dostávají do vody právě vinou lidí. Maximální možné množství těchto látek je stanoveno vládním nařízením a státními normami a v případě překročení těchto mezí následují práce na odstranění nežádoucí situace, vypátrání a určení viníka a v některých případech i citelný finanční postih.
Půdy (pedologie)
Nejúrodnějšími půdami Mostecka jsou černozemě, které se vyskytují vesměs v jižní, tzv. zemědělské části regionu. Jsou vyvinuté hlavně na sprašových horninách.
V pánevní části převažují hnědé půdy, podél toků se na náplavách vytvořily půdy nivní, na spraších se i zde vytvářely půdy černozemního nebo hnědozemního typu.
V podhůří Krušných hor se na štěrkových krušnohorských splaveninách vyvinuly nehluboké chudé hnědé půdy.
Pánevní část Mostecka se vyznačuje značnou devastací půd jako důsledek hnědouhelné těžby. Na poklesech terénu po hlubinné těžbě dochází k degradaci půdy silným podmáčením, zabahněním až zavodněním. Při těžbě povrchové, která zde převládá, jsou původní humózní vrstvy půdy odděleně odtěženy jako součást nadložní skrývky a takto zachráněný substrát opět využíván při zemědělské rekultivaci. Ta je prováděna úpravou povrchu výsypek s následným překryvem nové vrstvy orničních zemin, a to ve vrstvě 50 cm.
Na takto zrekultivovaných výsypkách vzniklá půda je nazývána antropogenní půdou. Ta na výsypkách vzniká i v těch případech, kdy je prováděna lesnická rekultivace, při které se povrch terénu zpravidla orničními substráty ne-vylepšuje, neboť lesní dřeviny nejsou tak náročné na stanoviště jako zemědělské plodiny. Přesto i v tomto případě v rekultivačních porostech vznikají díky melioraci povrchu, každoročnímu opadu listí a působením kořenové soustavy nové antropogenní lesní půdy.
V oblasti Krušných hor se lesní hnědé půdy vyvíjely na zvětralinách krystalických minerálně chudých hornin.
V náhorních částech této horské oblasti s nízkými teplotami a vysokými srážkami se vyvinuly hnědé podzolované půdy s vysokým organickým obsahem, značně kyselé a zpravidla silně zamokřené, z jejichž humusového horizontu se vyplavuje značná část živin. Jejich výrazné okyselení bylo umocňováno navíc i dlouhodobým působením extrémně kyselých složek průmyslových a dopravních exhalací. V nejvlhčích částech Krušných hor se vyskytují i půdy rašelinové.
Živá příroda
Rostlinstvo (flóra)
Z hlediska rozložení rostlinstva v prostoru krajiny je Mostecko velmi různotě. Od nížin až k náhorním částem Krušných hor sledujeme charakteristickou vegetační pásmovitost. Vegetace údolních a úvalových niv zde zastoupena společenstvy olšin, vrb, vrbo-topolovými luhy a na sušen místech jilmovými a topolovýmí doubravami. Na mnoha místech Í zde vyskytuje i typická vegetace mokřadní, např. ostřice, blatouch bahenní. svízel bahenní, kosatec žlutý, přeslička, vachta třílistá, orobinec dolní nivy zasahují i do údolních poloh Krušných hor. Nejčastějšími dřevinami zde jsou olše a jasan a v bylinám patře např. pryskyřník kosmatý, kuklík potoční, blatouch bahenní, devětsil a netykavka.
Pásmo bukovo-dubové se zbytky dubo-habrbrových hájů, které pokrývá vyšší echy pánevní části Mostecka, je charakteristické dubem, habrem, s doplňky javorů, jasanů, lípy, jilmu a podrostem řešetláku, hlohu, zimolezu, svídy, račího zobu a lísky.
Floristicky nejbohatší je květena mostecké části Českého středohoří .Je to dáno teplým a suchým klimatem a minerálně bohatými horninami půdami. Je charakteristická flórou travnatých a skalních stepí, lesostepí i šípákovými doubravami. Vedle typického dubu šípáku zde rostou i dub mni, jeřáb muk a břek, javor babyka, rušen obecná, lípy, javory a jilm jasanolistý.
V podrostu jsou velmi časté trnky, hlohy, ptačí zob, dřišťál, brslen radavičnatý, dřín, skalník celokrajný i několik druhů růží. Floristicky jsou zde bohaté pastviny (např. pcháč bělohlavý, bodlák nící, máčka rolní, pu-ava obecná, hlaváček jarní, pryšec chvojka, kokrhel pozdní, černohlávek velekvětý aj.).
Typický je i výskyt skalní flóry, mezi kterou vynikají tařice skalka tance kališní. V travnatých stepích vyskytují stovky rostlinných druhů, nejznámějších lze uvést několik druhů kavylů, hlavně kavyl Ivanův, lidově zvaný „vousy sv. Ivana".
V bukovém pásmu Krušných hor ve stromovém patře výrazně převládá buk. Ten je doprovázen typickou flórou s charakteristickými druhy: mařinka vonná, papratka samicí, kapraď samec, šťavel kyselý, starček hájní, bika bělavá, metlice křivolaká, třtina rákosovitá, netýkavka nedůtklivá, hluchavka žlutá, sasanka hájní.
Pro nejvyšší floristickou oblast Mostecka, smrkovo-bukovo-jedlové pásmo, byl v původním stromovém patře typický výskyt uvedených tří stromových druhů, s doprovodem javoru klenu, jilmu a jeřábu ptačího. Tato zóna však byla floristicky výrazně proměněna, a to po-stupným vykácením původních lesů, výsadbou smrkových porostů, jejich následným úhynem a současnou výsadbou náhradních a přípravných dřevin (bříza, jeřáb, jíva, olše, smrk pichlavý a v poslední době i javor klen, modřín, buk, smrk ztepilý).
Floristicky bohaté jsou i krušnohorské louky, pro které je typický výskyt koprníku štětinatého, prhy arniky, rdesna hadího, dále to jsou kopretina bílá, pcháč různolistý, prvosenka jarní a z trav např. psárka luční, tomka vonná, bojínek luční, metlice křivolaká, kostřava červená, srha laločnatá.
Na Krušných horách se vyskytují i rašelinné smrčiny a rašeliniště. Smrk je zde často doprovázen břízou pýřitou a v bylinném patře zpravidla dominují borůvka, třtina chloupkatá, metlice křivolaká, šťavel kyselý, vrbovka úzkolistá a hojné jsou zde samozřejmě rašeliníky. Polohy rašelin mají povahu klečového vřesoviště s porostem kleče bažinné, břízy a smrku. Ve spodním patře dominují rašeliník a různé druhy ostřic. Setkáme se s typickou flórou rašelinišť: klikvou, vlochyní, rojovníkem bahenním, rosnatkou okrouhlolistou a suchopýrem pochvatým.
Floristicky zvláštním útvarem je vegetace těžbou devastovaných území, hlavně výsypek.
Je to dáno tím, že jsou tvořeny zcela výjimečným horninovým prostředím, dosud nevyvinutými půdami, a navíc mimořádným vodním režimem. Na Mostecku jsou výsypky tvořeny převážně třetihorními jemnozrnnými jíly, s doplňkem třetihorních písků, podkrušnohorských štěrků a čtvrtohorních spraší a svahových hlín.
Živočichové (fauna)
Výskyt fauny je vesměs vázán na klimatické podmínky, reliéf a vegetační pokryv to jsou faktory, které jsou na Mostecku velmi proměnlivé.
Doba ledová, i když se na Mostecku přímým výskytem ledovce neprojevila, utlumila výskyt místní zvířeny na minimum. Před 9 až 10 tisíci lety zde po ústupu ledovce na sever vystoupila dlouhodobá průměrná roční teplota na 5 °C.
Tundra se posunula rovněž severním směrem. V naší oblasti již prosperovali myšice horská, rejsek horský, hrabošík podzemní, zajíc bělák, lasice kolčava, lasice hranostaj, hraboš severský evropský a v okolí Komořanského jezera i los evropský. Z ptáků zde v té době měli zastoupení sovice sněžné pustovka, sýc rousný, tetřívek obecný, linduška rudokrká, modráček a kulík hnědý. Na krušnohorských rašeliništích se již tehdy vyskytovali hraboš mokřadní, kulíšek nejmenší a ještěrka živorodá.
V následném období (až do 8. stol.před n.l.) došlo k výraznému oteplení i bujné vegetace, a to i v Krušných horách. Došlo zde proto i k rozvoji teplomilné fauny, jejímiž představiteli jsou např.bělozubka šedá, tchoř světlý, sysel obecný,křeček rolní, ropucha zelená,ještěrka zelená, linduška úhorní, zajíc polní, hraboš polní a kuňka obecná.
Tento vývoj byl přerušen vlhčím obdobím, kdy místní zvířena získává ráz středoevropské lesní fauny, jejímiž typickými představiteli byli zubr evropský, pratur, divoké prase, rys, divoká kočka, jelen, norník rudý, strakapoudi, šoupálkové, v bažinách i želva bahenní a rosnička zelená.
V prostoru Komořanského jezera se již v té době vyskytovali volavky kvakoš noční, bukáčci, kolpíci, rákosníci,chřástalové a různé druhy kachen,vydra říční, bobr evropský, hryzec vodní,myška drobná, čolci, skokan skřehotavý,skokan zelený, skokan rašelinný široký sortiment sladkovodních ryb s převahou kaprovitých.
Během následného období až do a. 7.století n.l. se opět mírně ochladilo, takže teplomilné druhy rostlin i živočichů ustupují z vyšších poloh. V horách stále převažovala lesní středoevropská zvířena a v nížinách se i nadále vyskytovaly druhy stepní.
Přestože člověk stále více ovlivňoval své prostředí kácením lesů, pastvou, zakládáním polí a vysoušením vodních ploch a bažin, rámcový ráz fauny se dodnes zachoval.
Rozsah této publikace neumožňuje, abychom se seznámili s úplným výčtem fauny Mostecka. Jednalo by se o mnoho tisíc druhů, z nichž velmi četní jsou zástupci půdní fauny (různí prvoci, hlístice, kroužkovci, členovci, mnohonožky, stonožky, chvostoskoci, půdní hmyz), suchozemských i vodních bezobratlých. Nedávný průzkum této skupiny živočichů,prováděný pražskou Zemědělskou univerzitou, prokázal, že v podkrušnohorské oblasti je srovnatelné množství bezobratlých jako ve známé a přírodovědně vzácné biosférické rezervaci Pálavá.
Nejvíce nás však zpravidla zajímá výskyt obratlovců na Mostecku, mezi které patří savci, ptáci, obojživelníci, plazi a ryby.
Následující seznam zcela jistě není úplný. Především proto, že se s postupující rekultivací rozšiřují území vybavená vhodnými podmínkami pro osídlování velkým množstvím živočišných druhů. Jsou to především rekultivace vzniklé na poklesech po hlubinné těžbě, kde vznikají ekologicky velmi produktivní vodní plochy a mokřiny a rozsáhlé nové lesní komplexy (např. Kopistská výsypka o výměře 334 ha s výsadbou 1,7 mil. sazenic a Horno-jiřetínská výsypka o výměře 491 ha s výsadbou 2,1 mil. sazenic lesních dřevin).
V těchto souvislostech je přírodovědně i ochranářsky velmi zajímavá rekultivace Dolno-jiřetínský mokřad o výměře až 93 ha, obsahující část vodní plochy, část mokřadní a část výsypkovou. Dosavadní výzkumy zde prokázaly výskyt 7 druhů plžů a mlžů, 86 druhů členovců, 7 druhů obojživelníků, 4 druhy plazů, 171 druhů ptáků a 25 druhů savců. Značná část těchto druhů je v naší republice silně až kriticky ohrožena, a proto státem chráněna.
Přehled vyskytujících se živočichů
SAVCI
- ■ hmyzožravci: ježek západní, rejsek obecný, rejsek malý, rejsek vodní, rejsek černý, bělozubka šedá, krtek obecný,
- ■ letouni: vrápenec malý, netopýr velký, netopýr vousatý, netopýr řasnatý, netopýr vodní, netopýr severní, netopýr černý,
- ■ šelmy: liška obecná, kuna skalní, kuna lesní, lasice kolča-va, lasice hranostaj, tchoř tmavý, tchoř stepní, jezevec lesní,
- ■ hlodavci: veverka obecná, sysel obecný, plch velký, plšík lískový, křeček polní, myš domácí, potkan, krysa, myšice lesní, myšice křovinná, myška drobná, hraboš polní, hraboš mokřadní, hrabošík podzemní, hryzec vodní, ondatra pižmová, norník rudý,
- ■ zajícovití: zajíc polní, králík divoký,
- ■ sudokopytníci: prase divoké, jelen evropský, srnec obecný, daněk evropský, muflon.
PTÁCI
- ■ potápky: potápka malá, potápka černokrká, potápka roháč,
- ■ brodiví: čáp bílý, volavka popelavá, bukáček malý,
- ■ vrubozobí: labuf velká, husa velká, kachna divoká, čírka modrá, lžičák pestrý, hvízdák evroasijský, ostralka štíhlá, po-lák velký, polák chocholatý, kachna divoká,
- ■ dravci: včelojed lesní, krahujec obecný, jestřáb lesní, káně lesní, poštolka obecná, káně rousné, ostříž lesní, sokol stěhovavý, moták pochop, moták pilich,
- ■ hrabaví: koroptev polní, křepelka polní, bažant obecný, tetřívek obecný,
- ■ krátkokřídlí: chřástal polní, chřástal vodní, slípka zelenonohá, lyska černá,
- ■ dlouhokřídlí: kulík říční, čejka chocholatá, vodouši kropenatý, rudonohý, tmavý a bahenní ,jespák obecný, jespák malý, bekasina otavní, pisík, břehouš černoocasý, sluka lesní, rybák černý, racek chechtavý, racek bouřní,
- ■ měkkozobí: holub hřivnáč, holub doupňák, hrdlička zahradní, hrdlička divoká,
- ■ kukačky: kukačka obecná,
- ■ sovy: puštík obecný, sýček obecný, sýc rousný, sova pálená, kalous pustovka, kalous ušatý, výr velký,
- ■ lelkové: lelek lesní,
- ■ svišťovci: rorýs obecný,
- ■ srstoprstí: ledňáček říční, dudek chocholatý,
- ■ šplhouni: krutihlav obecný, žluna šedá, žluna zelená, datel černý, strakapoudi velký, prostřední i malý,
- ■ pěvci: chocholouš obecný, sýkora luzní, koňadra, modřinka, babka, uhelníček a parukářka, moudivláček lužní, drozdi brávník, zpěvný a kvíčala, kos černý, slavík obecný, slavík modráček, rehek domácí, rehek zahradní, bramborníček černohlavý, bramboříček hnědý, červenka obecná, bělořit šedý, pěnice vlašská, slavíková, černohlavá, hnědokřídlá a křovní, sedmihlásek hájní, budníček větší, menší a lesní, cvrčilka zelená, říční a slavíková, rákosníci velký, obecný, zpěvný a proužkovaný, ťuhýk obecný, šedý, rudohlavý a menší, vlaštovka obecná, jiřička obecná, břehule říční, linduška úhorní, lesní, luční, horská a rudokrká, konipas horský, luční a bílý, lejsek černohlavý, bělokrký, šedý a malý, králíček ohnivý, králíček obecný, pěvuška modrá, střízlík obecný, šoupálek, žluva hajní, skřivan polní, skřivan lesní, špaček obecný, havran polní, kavka obecná, vrána černá i šedivá, straka obecná, sojka obecná, ořešník kropenatý, pěnkava obecná, pěnkava jíkavec, zvonohlík zahradní, zvonek zelený, stehlík obecný, konopka obecná, čížek lesní, křivka obecná, hýl obecný, dlask tlustozobý, strnad obecný, rákosní, luční a zahradní, vrabec domácí, vrabec polní, mlynařík dlouhoocasý, střízlík obecný, brhlík lesní, šoupálek krátkoprstý, šoupálek dlouhoprstý, dlask tlustozobý, zvonek zelený, čečetka zimní, zvonohlík zahradní.
Značný počet ptáků byl na Mostecku navíc zaznamenán na průtahu nebo jako přilétající za potravou.
OBOJŽIVELNÍCI
mlok skvrnitý, čolek horský, čolek obecný, čolek velký, kuňka obecná, ropucha obecná, ropucha zelená, skokan zelený, skokan hnědý, skokan štíhlý, skokan skřehotavý, blatnice skvrnitá.
PLAZI
ještěrka obecná, ještěrka živorodá, slepýš křehký, užovka obojková, užovka hladká, zmije obecná (včetně její černé formy).
RYBY
pstruh obecný, moréna velká, sivěn potoční, karas obecný, kapr obecný, lín obecný, štika obecná, candát obecný, okoun říční, úhoř obecný, mihule menší, vranka obecná, řízek obecný, pískoř obecný, slunka obecná.
Ochrana přírody
V Mosteckém regionu nalezneme tyto kategorie chráněných území:
Národní přírodní rezervace (NPR), národní přírodní památku (NPP), přírodní rezerace (PR) a přírodní památky (PP). Zasahuje sem kromě toho v jihovýchodní části chráněná krajinná oblast (CHKO) České středohoří
NPR Bořeň
Výrazný vypreparovaný lakolit z nefelinického znělce tvoří nezaměnitelnou dominantu krajiny jižně od Bíliny, Z celkové rozlohy rezervace (23,24 ha) jen asi 15 % na území bývalého okresu Most. Nadmořská výška: 260-539 m. Vyhlášeno v roce 1977 na ochranu ohrožených rostlinných společenstvech, zajímavých skalních útvarů i ohrožených druhů živočichů.
Z ohrožených cévnatých rostlin stojí za zmínku hvězdnice alpská, hvozdík sivý, koniklec luční a tařice skalní, ohrožené druhy obratlovců reprezentují kupř. výr velký užovka hladká. Péčí bílinského gymnázia instalována naučná stezka.
NPR Jezerka
Hluboce zaříznuté údolí Vesnického (jinak též Červeného) potoka a jižní svahy vrchu Jezerka, včetně vrcholových partií se skalními sruby; součástí rezervace je technická památka - historická Lobkovická přehrada z let 1902-1904 a tzv. Žeberská Lípa, nejstarší dřevina regionu (pes 700 let). Z celkové rozlohy (136 ha) většina na území bývalého okresu Most, zbytek na území bývalého okresu Chomutov.
Vyhlášeno v roce 1969 na ochranu přirozeného smíšeného, převážně bukového lesa (s příměsí dnes již vzácných jilmů horských) i zmíněných geologických útvarů.
Nadm.výška: 342-706 m. Geologický podklad tvoří především tzv.červené ruly, při severním okraji pak též žuly. Nacházejí se zde též stopy po historické těžbě stříbrné a železné rudy, na vrcholu stával též hrad Žeberk (Seeberg), od 15. stol. již jen připomínaný jako ruina_ Z květeny rezervace je vhodné zmínit výskyt měsíčnice vytrvalé, lilie zlatohlávku i bělozářky liliovité, fauna obratlovců je zastoupena např. zmijí obecnou, mlokem skvrnitým, holubem doupňákem, krahujcem obecným, výrem velkým, lejskem malým a žluvou hajní. Bohatá je i fauna bezobratlých (měkkýši, brouci, motýli). Zásluhou společnosti Renesance 2000 byla v rezervaci obnovena naučná stezka.
NPP Jánský Vrch
Součást CHKO České středohoří (I. zóna). Jihozápadní a západní svahy Jánského vrchu nad obcí Korozluky, na čedičový výlev navazuje na východě poloha vypálených jílů (porcelanitů), které se tu ještě nedávno těžily. Výměra: 11,9 ha; nadm. výška: 244-333 m (vlastní vrchol 340 m). Vyhlášeno v roce 1951 na ochranu sucho- a teplomilných společenstev, zejména pak ovsíře stepního, který zde má západní hranici svého výskytu (jedná se o trávu jihoruských a turkmenistánských stepí). Kromě tohoto kriticky ohroženého druhu zde však rostou též kavyl Ivanův, hlaváček jarní, divizna brunátná, koniklec luční a kozinec bezlodyžný.
PR Černý Rybník
Rybník (původně zvaný Pstruhový) a přilehlé rašeliniště poblíž silnice Klíny - Ráje. Součástí rezervace je též prameniště Svídnice. Výměra: 32,56 ha; nadm. výška 805 m (hladina rybníka) až 815 m. Vyhlášeno v roce 1993 k ochraně hydrologicky, botanicky i faunisticky zajímavého vrchoviště rozvodného typu s významnými horizonty rašelin (o mocnosti 1,7-6 m) na pararulovém podloží. V severní části chráněného území význačné tokaniště tetřívka obecného. Převládá typická rašeliništní květena, z mechů typický rašeliník, z cévnatých rostlin kupř. Šícha černá, klikva bahen-ní, suchopýr pochvatý a úzkolistý, rojovník bahenní a sedmikvítek evropský. Z fauny obratlovců je zde význačný výskyt již zmíněného tetřívka, dále sýce rousného, kulíška nejmenšího, zmije obecné a ještěrky živorodé.
PR Písečný Vrch
Ploché návrší jižně od Bečova, druhohorní křídové sedimenty s proniklou třetihorní diatremou čediče, ukázka tzv. maaru s výplní z křemenců, písků a tufitů. Na ploše rezervace též kulturní památka (od roku 1974) - paleolitické až neolitické naleziště evropského významu. Do roku 1993 zde probíhala těžba křemenců.
Výměra 39.16 ha; nadm. výška 270-317 ( západní vrchol). Vyhlášeno v roce 1996 k ochraně teplomilných antropogenně ovlivněných společenstev a významného refugia bezobratlých živočichů. Z květeny zde roste celá řada kavylů (sličný, tenkolistý, chlupatý a Ivanův), kozinců: (rakouský, dánský, bezlodyžný), len teknolistý, zvláště hojná je sasanka lesní.
Z bezobratlých jsou zde soustředěny některé druhy zejména blanokřídlého hmyzu (mnohé z nich byly v Čechách doloženy pouze odtud).
Bohatě jsou zde zastoueny též vzácné druhy obratlovců byla sem sem kupř. přenesena kolonie sysla obecného, vyskytuje se zde velká řada ptačích druhů (velice vzácně i protahující pustovka).
PR Milá
Součást CHKO České středohoří (I. zóna). Výrazný čedičový suk poblíž stejnojmenné osady (část Bečova) s vysokými skalními stěnami na jižním svahu - ukázka sloupcové odlučnosti. Výměra: 19,96 ha; nadm. výška: 380-510 metrů. Vyhlášeno v roce 1958 (ochrané pásmo v roce 1987) k ochraně pestrých teplomilných společenstev na geomorfologicky významné zvonovité kupě, četně zachovalého klimaxového lesa. Z květeny uveďme tařici skalní, hlaváčka jarního, bělozářku lilíovitou, diviznu brunátnou, lilii zlatohlávka, starček celolistý, česnek tuhý, zárazu namodralou, dub pýřitý a dřín obecný.
Bohatá je na Milé fauna bezobratlých (brouci, motýli - otakárek fenyklový i ovocný, korýši, měkkýši). 96 zjištěných druhů obratlovců vynikají zvláště draví ptáci, pro které je vrch ideálním orientačním a rozhledovým místem i potravní základnou.
V současné obě je celá plocha rezervace v soukromých rukou - prostor je nicméně bez potíží přístupný: až na vrchol vede odbočka modře značené turistické cesty.
PP Chloumek
Západní bezlesá partie protáhlého návrší Chlum [západně od Bečova (asi 5 km od železniční zastávky)], tvořeného třetihorním leucitickým nefelinim na druhohorních sedimentech české křídy. Součástí je též drobný lůmek, lze lze pozorovat kulovitý rozpad nefelinitu (v minulosti nesprávně označováno jako „sopečné pumy"). Výměra: 1,46 ha; nadm. výška: 220-250 m. Vyhlášeno v roce 1969 na ochranu stepních společenstev této části Českého středohoří. Z květeny připomeňme výskyt kavylů sličného, tenkolistého a Ivanova, kozince bezlodyžného, divizny brunátné, bělozářky liliovité a několika druhů záraz. Lokalita je proslulá výskytem teplomilného hmyzu - je zde prokázán výskyt 130 druhů blanokřídlého hmyzu a téměř padesáti druhů brouků.
PP Lužické Šípáky
Čedičové a opukové svahy nad silnicí Lužice - Dobrčice s dočasně zklidněnými sesuvy. Nedaleko severní hranice přírodní památky se nachází památný strom - Lužická lípa (poblíž vchodu na místní hřbitov). Výměra: 3,83 ha; nadm. výška 273:342 m. Vyhlášeno nejprve v r. 1989 jako státem chráněné stromy, od r. 1993 jako přírodní památka v I. zóně CHKO České středohoří, pro ochranu ojedinělého souboru více než 200 exemplářů dubu pýřitého - ši-páku všech věkových kategorií, od nejmladších až po věkovité staré duby mimořádné velikosti a bizarního vzhledu. V podrostu a na volných ploškách rostou tyto chráněné druhy cévnatých rostlin: lilie zlatohlávek, kozinec rakouský a zlatohlávek obecný.
PAMÁTNÉ STROMY
Dříve označovány jako „stromy chráněné státem". V současnosti jsou na Mostecku registrovány jako památné stromy tyto dřeviny:
- 1. dvě lípy malolisté v Janově u sousoší Nejsvětější Trojice: obvod mohutnější lípy 272 cm, výška 12 m, stáří 240 let;
2. lípa malolistá v Janově, ul. Karla Havlíčka Borovského: obvod 260 cm, výška (před rekonstrukcí z r. 1998) 16 m, stáří 160 let;
3. lípa velkolistá v Janově, ul. Loupnická: obvod 230 cm, výška 17 m, stáří 160 let;
4. tři lípy malolisté v Meziboří v ulicích Potoční a Prokopa Holého: obvod 447, 490,425 cm, výška 22,23,21 m, stáří přes 200 let;
5. borovice Schwerinova v Mostě, ul. U Města Chersonu: obvod 186 cm, výška 18 m, stáří 95 let - důvodem vyhlášení je to, že se jedná o jeden z mála dochovaných kříženců borovice himálajské a vejmutovky v Česku;
6. dvě lípy velkolisté v Horní Vsi, poblíž středu osady u zdevastované sochy sv. Jana Nepomuckého: obvod obou stromů 390 cm, výška 18 m, stáří 200 let;
7. lípa malolistá v Šumné v zahradě firmy Gaza: obvod 282 cm, výška 28 m, stáří 150 let;
8. jírovec maďal tamtéž: obvod 455 cm, výška 17 m, stáří 150 let;
9. lípa malolistá v Lužici, u vchodu na hřbitov: obvod 486 cm, výška 20 m, stáří 360 let.
Přejít na:
Poslední komentáře
1 rok 8 týdnů zpět
4 roky 25 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět