Náš pohled do historie roku 1918 by nebyl úplný, kdybychom se nezajímali o to, jak na oživení českých politických iniciativ v Podkrušnohoří reagovali zdejší Němci, kteří dobře věděli,že se kdysi tak neotřesitelná monarchie nezadržitelně hroutí.
Proto velmi bedlivě sledovali každou iniciativu Čechů a včas se pokoušeli uplatnit vlastní názor na přestavbu Rakouska. Souvisí to samozřejmě se známou iniciativou nacionalistů odtrhnout naše pohraničí a vytvořit tzv.provincii Deutschböhmen. Již v lednu 1918 svolali do Teplic protestní schůzi „proti každému míru, který by pro ně nebyl výhodný". Sdružení německých poslanců z Čech v témže měsíci publikovalo „státoprávní prohlášení", které pak bylo předneseno na zasedání říšské rady.
Jak se dalo čekat, zřízení samostatné provincie by mělo pro české obyvatelstvo nedozírné důsledky. Znamenalo by skutečnou realizaci všech představ o tzv. „uzavřeném území" se zrušením českých škol včetně cílevědomé germanizace českého lidu v této oblasti, která by mohla být teoreticky připojena spíše k Prusku než k vzdálenému Rakousku.
Jasně se k tomu vyjádřil v parlamentu říšský poslanec JUDr. Karel Baxa, který se již dříve často bral za požadavky Čechů v menšinách: „Jak si představují Němci to své právo na sebeurčení? Požadují odvolání všech českých úředníků a veřejných zřízenců z území, které pro sebe reklamují. Žádají výlučnou platnost německé řeči ve škole a v úřadě, což by znamenalo úplné vyhubení všeho českého v těchto krajinách, zničení našich četných českých menšin a úplnou bezprávnost Čechů v jedné části naší staré české vlasti. Tak se k nám mluví v témže okamžiku, kdy vláda mluví o přestavbě Rakouska..."
Dne 8. dubna 1918 se v Duchcově sešli zástupci všech českých stran, aby se poradili o společném postupu proti těmto snahám. Jednomyslně byla sjednána dohoda za účelem „svorné a plánovité práce obranné" a nakonec byla přijata protestní rezoluce proti zamýšlenému plánu rozdělení Čech, „...kterýžto sledují nacionální Němci hlavně za tím účelem, aby mohli úplně potlačit, vyhubit a zničit české menšiny, které ve veliké míře svou prací pomáhají tvořiti jmění a zaručují blahobyt svých německých utlačovatelů. České menšiny, které skládají se z převážné většiny z příslušníků třídy dělnické, nesledují žádné výstředně šovinistické a potlačitelské tendence, jsou ale odhodlány do krajnosti hájiti své přirozené, základními zákony zaručené právo na svůj národní život a nerušený kulturní vývoj."
O měsíc později, dne 10. 5. 1918, se v Duchcově sešli němečtí nacionalisté. Poslanec Hans Knirsch žádal kromě jiného zavedení „pruského pořádku od Berlína až po Vídeň". Za několik dní učinila i rakouská vláda první krok k uskutečnění Deutschböhmen, když dne 19. 5. přistoupila k realizaci starého požadavku sudetských Němců, krajského rozdělení, začleňujícího do „německých krajů" asi čtvrt milionu Čechů. Na konci těchto snah bylo dne 25. 10. 1918 hlavně z iniciativy německých poslanců z Čech založeno tzv. Německé Rakousko a s ním i tzv. Provincie Deutschböhmen, jejímž hlavním městem se stal Liberec. Na tuto neblahou událost si však musíme ještě pár měsíců počkat...
Poslední komentáře
2 roky 1 týden zpět
6 let 6 týdnů zpět
6 let 19 týdnů zpět
6 let 19 týdnů zpět
6 let 19 týdnů zpět