Historie Litvínovské knihovny
Polovina 19. století přinesla správní reformu a zrušení poddanství a patrimoniálního (vrchnostenského) systému. Dosavadní kraje se ukázaly nepružné, stejně jako patrimoniální správa na venkově a magistráty ve městech. Vznikly nové, "větší kraje a politické a soudní okresy. Sídlem nově vzniklého politické okresu se stal Most.
Po dalších správních úpravách se v rámci politického okresu ustálily soudní okresy Most, Horní Litvínov a Hora Svaté Kateřiny. Na území rakouské monarchie se mohly pracovní síly volně přelévat podle potřeb rozvíjejících se průmyslových center. Ve střední části mosteckého okresu od 60. let 19. století prudce vzrostla těžby hnědého uhlí, rozvinula se železniční síť a rychle přibývalo nové obyvatelstvo. Zvláště silně stoupal počet české menšiny přicházející z vnitřních oblastí Čech. Střední část okresu, proměněná v uhelnou oblast, se změnila národnostně natolik, že některé obce měly daleko více českého obyvatelstva než německého.
Zejména v rozmezí let 1880 až 1910 se do uhelné oblasti Mostecka přistěhovalo z vnitrozemí největší množství lidí, kteří jsem přišli především za prací v hlubinných dolech. Koncem 19. století se zde soustředila česká menšina natolik, že tvořila čtvrtinu veškerého obyvatelstva okresu.
Z počátku národnostní rozpory nebyly velké, ale brzy se začaly stupňovat a česká menšina byla nucena hájit svá základní práva. Prvním krokem k tomu bylo sdružování ve spolcích.
Podnět k tomu dalo také vydání Prosincové ústavy roku 1867, která zaručovala zároveň právo svobodného shromažďování a spolčování všech obyvatel bez ohledu na sociální zařazení a národnost.
Když bylo na základě spolkového zákona z 15. listopadu 1867 povoleno legalizované zakládání spolků, byly společně se spolky hasičskými, veteránskými, pěveckými, tělovýchovnými a mnoha dalšími registrovány také spolky české vlastenecké, čtenářsko-vzdělávací a podobného charakteru.
Přestože spolková činnost nabyla podle ústavního zákona novou dimenzi, zakládání spolků nebyl nový jev. Setkáváme se s nimi již v hlubší minulosti. Ve třicátých a čtyřicátých letech 19. století vznikaly další spolky a společnosti, které byly výrazněji orientovány k veřejnosti, aby již tehdy umožňovaly větší přístupnost svých knihoven širšímu okruhu čtenářů. Někdy nabízejí svůj fond okruhu řemeslníku nebo pracovníkům místního průmyslu, tam pak byla vedle zábavné literatury zařazována i tématika odborná.
U českého obyvatelstva byl příchodem do zcela neznámého prostředí probuzen silný pocit příslušnosti k českému národu. Jak praví staré české přísloví: „Nejen prací živ jest člověk", většina příchozích obyvatel měla potřebu již z jazykových důvodů sdružovat a scházet se v různých spolcích, které četně zakládali v hornických obcích.
Od 80.let 19. století se začalo prosazovat národní hnutí české menšiny a na podporu tohoto hnutí byly založeny také tzv. obranné nebo ochranné české spolky. Byly jimi Národní jednota severočeská. Ústřední matice školská a Tělovýchovná jednota Sokol, úloha a činnost spočívala v ochraně české menšiny před germanizací.
Přímo v Litvínově se setkáváme se šesti českými spolky, které výrazně ovlivňovaly společenský život až do roku 1938. Náležely k nim:
-místní odbor „Národní jednoty severočeské" (založen r. 1889)
-tělocvičná jednota „Sokol" (založena r. 1896) -český dělnický spolek „Lassalle" (založen r. 1897)
-odbočka „Zemské jednoty zřízenců drah v království Českém" (založena roku 1900)
-místní odbor „Spolku úředníků železničních" (založen r. 1902)
-vzdělávací spolek obojího pohlaví „Rovnost" v Chudeříně (založen r. 1897)
Nejrozšířenějším českým obranným spolkem v uhelné oblasti Mostecka byla Národní jednota severočeská. Její program byl dán následujícími základními body:
1. Přispívat k národnímu a duševnímu rozvoji česlech objatel.
2. Přispívat k hmotnému (hospodářskému) zvelebení krajin na severu Čech.
3. Podporovat uplatňování rovného práva českého jazyka v úřadech, školách
všude v životě veřejném.
Interiér německé čítárny a knihovny v čp.11 na náměstí Míru
Místní odbory Národní jednoty severočeské působily intenzívně na vzdělávání členstva a na jejich národní uvědomění různými formami. Patřilo mezi ně zakládání spolkových knihoven, pořádání různých vzdělávacích přednášek a přednáškoých cyklů, organizování kulturní a zájmové činnosti a intenzívní podpora školního, vzdělávání českých dětí.
O menšinové činnosti Národní jednoty severočeské byly podávány informace prostřednictví Věstníku národní Jednoty Severočeské, který vycházel jako měsíčník i roku 1900 a kde se nám potvrzují zprávy, jak bohatý spolkový život prostých českých lidí se vedl v oblasti Mostecka.
Českým ochranným spolkem, který jako jeden z posledních začal rozvíjet svoji činnost v obcích Mostecka, byla Tělocvičná jednota Sokol. Jejím účelem bylo povnesení tělesných i mravních sil českého lidu. Tělovýchovná jednota Sokol rozšířil-svoji činnost mimo tělovýchovy o další zájmové činnosti, proto zaujala významné msto v menšinové práci.
V Chudeříně byl v říjnu 1897 založen „Vzdělávací spolek obojího pohlaví". Po svém založení měl 42 členů, jimiž byly převážně dělníci. V roce 1900 dosáhl počtu 121 členů. Roku 1907 byl spolek přejmenován na „Všeobecný kooperativní spolek Rovnost". Činnost spolku byla různorodá, protože se snažila podchytit rozdílné zájmy členů.
Oblíbenou a důležitou složkou spolku byl sbor tamburašů. V roce I913 šlo ve spolku k neshodě. Několik členů se odtrhlo od „Rovnosti" a dalo podnět naložení nového spolku pod názvem „Čtenářsko - ochotnický a zábavní spolek Jitřenka v Chudeříně".
Zbylé tři spolky český dělnický spolek „Lassalle", odbočka „Zemské jednoty zřízenců drah v království Českém" a místní odbor „Spolku úředníků železničních svoji činnost vytvářely v duchu již zmiňovaných spolků a z jejich názvů je zřejmé, pro které obyvatelstvo byly určeny.
Snahou všech uvedených spolků bylo i vytváření spolkových knihoven, které shromažďovaly pokrokovou literaturu a časopisy, které byly v dané době vydávány.
Výchovnou a vzdělávací činnost mezi českými obyvatel v národnostně smíšeném regionu Mostecka sehrály také české veřejné knihovny, které vznikaly spojením spolkových knihoven.
Jako jedna z prvních v litvínovské oblasti byla roku 1899 zpřístupněna česká veřejná knihovna v Lomu pod názvem „Čelakovský". Knihovna byla založena ustavující schůzí 21. května téhož roku. Na ní se sešli zástupci jednotlivých spolků, jimiž byly místní odbor Národní jednoty severočeské, T. J. Sokol, místní odbor Ústřední matice školské, čtenářský odbor Spolku lomských horníků a hutníků, Mladá Čechie, aby se společně dohodli na chodu knihovny.
Byl zvolen tajemník spolu s dalšími pomocnými členy. Knihy byly půjčovány za poplatek. Za bez obrázků se platily 2 krejcary, za obrázkovou knihu se platilo 5 krejcarů, Již rok po založení vlastnila knihovna 667 svazků. Finanční podpory ze stran spolků byly mnohdy nedostačující, proto byly pořádány různé slavnosti a právě vstupné z těchto akcí šlo ve prospěch knihovny.
Obdobným způsobem vznikla také veřejná knihovna v Horním Litvínově. Z podnětu národní jednoty severočeské (NJS) a za přispění dalších pěti českých spolků, mezi něž patřily T. J. Sokol, Český dělnický spolek „Lassalle", odbočka Zemské jednoty zřízenců drah v království českém, místní odbor Spolku úředníků železničních a Vzdělávací spolek obojího pohlaví „Rovnost" v Chudeříně, byla 18. listopadu 1906 založena veřejná lidová knihovna v Horním Litvínově, která ve svém názvu nesla název HAVLÍČEK.
O významu litvínovské knihovny pro společenský život českých obyvatel svědčí dobový zápis v Pamětní knize Národní jednoty severočeské, který byl proveden při zahájení činnosti knihovny:
„Odevzdáváme knihovnu „Havlíček" zdejšímu českému lidu v očekávání, že bude útěchou v strastných dobách, že bude ho povzbuzovat v další práci za dobro naší drahé řeči české a bude pojítkem všech nás bez rozdílu politického přesvědčení, ve všem snažení kulturním i sociálním týkajících se stejně nás všech Čechů ponese tak ovoce práce, těch, kteří upřímně smýšlejí s tímto lidem, který jest lačný poučení a používá příležitosti, která se mu tímto naskýtá obzor svých vědomostí rozšířit."
Spolky podporovaly knihovnu nejen hmotně, ale propůjčily jí i své knihy: odbor NJS 207 svazků, T. J. íol 163 knihy, odbočka železničních zřízenců a odbor státních úředníků poskytly na začátek peněžitou pomoc a slíbily i nadále podporovat knihovnu.
O správu knihovny se dělily všechny zúčastněné spolky. Ta však podléhala hlavní správě a ochraně odboru NJS, který měl také v případě zrušení knihovny právo na knihy, které byly majetkem veřejné lidové knihovny „Havlíček". V případě zaniknutí tohoto odboru měly být knihy odevzdány Ústřednímu výboru Národní jednoty severočeské v Praze.
Správcem knihovny, která byla v restauraci „U Vycpálků", byl zvolen Ladislav Fediuk, předseda místního odboru NJS. Díky dobré práci a velkému zájmu českého obyvatelstva o četbu knih měla knihovna v roce 1908 už 1600 svazků.
Ve stejném roce napsal J. Šubrt ve svém díle „Život a vývoj českých menšin" o knihovně „Havlíček" v Horním Litvínově a o knihovně „Čelakovský" v Lomu, že tyto dvě knihovny založeny vzdělávacími spolky zasluhují všestrannou pomoc a podporu pro svou kulturní činnost a ušlechtilou snahu.
Knihy se však půjčovaly již předtím v knihovnách jednotlivých spolků.
Tak se dovídáme o stavu knihovny „Sokola" ze zprávy podávané v roce 1901 na členské schůzi knihovníkem Františkem Hubáčkem. Knihovna měla 90 svazků zábavných knih a za rok 1900 si vypůjčilo 151 členů 62 knih a za I. pololetí 1901 rovněž 15 členů 35 knih. V zachovaných pokladních knihách této jednoty shledáváme, že v roce 1908 a 1909 byl vyplacen příspěvek knihovně „Havlíček" 20 korun a v roce 1914 roční příspěvek 10 K, v červenci 1919 pak zaplaceno za vazbu knih pro knihovnu „Havlíček" 49,70 K.
Před první světovou válkou měly zejména české historické země poměrně rozsáhlou síť knihoven. V Čechách bylo v roce 1919 4.451 všeobecně přístupných lidových knihoven v 3.243 obcích, tj. ve 42,4%. Z toho bylo 3.883 českých a podle neúplných údajů 566 německých knihoven. Přitom byly okresy, kde 90% obcí mělo knihovny, ale byly i takové, kde mělo knihovny pouze 10% obcí. Dalších 2.139 knihoven bylo budováno na spolkovém principu. Ve všech těchto knihovnách bylo napočítáno 1,573.117 svazků v české a německé řeči, na 100 obyvatel české národnosti připadalo 30 svazků v českém jazyce. V těchto knihovnách bylo 189.883 čtenářů české národnosti a 36.083 německé.
Po I.světové válce
Interiér německé čítárny a knihovny v čp.11 na náměstí Míru
Po 1. světové válce, během níž byla zastavena činnost českých knihoven, byl Národním shromážděním nově vzniklé Československé republiky schválen knhovnický zákon, který vstoupil v platnost 22. července 1919. Kromě povinnosti zřizovat veřejné knihovny ve všech politických obcích stanovil také povinnost zakládat samostatné menšinové knihovny nebo zvláštní menšinová oddělení všude tam kde žilo jinonárodní obyvatelstvo.
Podle zákona měla mít dobudovaná knihovna půjčovnu, čítárnu a příruční knihovnu. Jako lhůta pro zřízení knihoven ve všech obcích stanovil zákon 1-2 roky, ostatní lhůty tzv. minimálního programu mělo stanovit vládní nařízení. Na udržování a rozšiřování knihoven měly knihovny dostávat od obcí roční příspěvek ve výši 30 hal. - 1 Kč na 1 obyvatele.
Brzy po vydání knihovního zákona byla v roce 1920 zřízena Obecní knihovna v Hamru a v roce 1921 Obecní knihovna v Chudeříně. Hornolitvínovská knihovna otevřela 25. prosince 1922 veřejnou čítárnu ve „staré odborné škole" čp. 11.
V téže budově v jedné místnosti v 1. poschodí byla 8. března 1923 pak otevřena česká veřejná obecní knihovna.
Knihovníků se vystřídalo několik. Po řadu let působil v knihovně „Havlíček" Atonín Culík, úředník ČSD, poslední léta před 2. světovou válkou pan Vlasák. V té době byla knihovna otevřena dvakrát týdně, a to v úterý a v sobotu od 16.30 do 19. 00 hodin. Knihy se půjčovaly zdarma, avšak nejvýše 3 na jednu legitimaci.
K činnosti chudeřínské knihovny nacházíme „Seznam knih veřejné obecní knihovny a čítárny" z roku 1930, který zpracoval tehdejší knihovník Vilém Hnízdo. Seznam je rozdělen na knihy pro dospělé a pro mládež.
Časopis Česká osvěta uveřejnil roku 1924, že v pohraniční jsou provozovány menšinové knihovny. V letech 1923 a 1924 se v soudním okrese hornolitvínovském nacházelo 6 českých knihoven, které měly 4883 svazků, celkem 802 čtenářů 324661 výpůjček.
V třicátých letech 20. století začal Evropu ohrožovat fašismus, jehož završením bylo připojení pohraničního území ČSR k nacistickému Německu počátkem října 1938. Drahá světová válka značně postihla české knihovny a nejvíce pak ty v připojeném pohraničí. Tento osud se nevyhnul také české knihovně v Litvínově. Knihy byly většinou zničeny a pouze některé, které zůstaly po dobu války u čtenářů, se opět po sedmi letech mohly vrátit na své místo do obnovené knihovny.
Nové osidlování pohraničí po roce 1945 vyžadovalo též obnovení a zřízení veřejných knihoven v pohraničí. Knihy pro tento účel pomohla zajistit a věnovala Národní jednota severočeská. Také byla velmi účinná pomoc československého rozhlasu, jehož pomocí se podařilo získat 12 760 knih od dárců - posluchačů rozhlasu.
Podobným způsobem postupovali i v Litvínově, kde se Městský národní výbor na začátku roku 1946 rozhodl Knihovní radě poukázat nevyčerpanou částku z roku 1945, dále věnovat z reprezentačního fondu předsedy 2-3 tisíce Kč na nákup knih a požádat veřejnost o dary. V srpnu téhož roku byla provedena sbírka knižních darů, při níž se sešlo množství knih, ovšem málo z nich vhodných pro veřejnou knihovnu.
Konečně 6. října 1946 byla slavnostně otevřena veřejná knihovna a čítárna v čistě vymalovaných místnostech suterénu budovy Městského národního výboru na náměstí Míru v čp. 11, kde v kovových regálech čekaly na své čtenáře čerstvě zabalené knihy.
Koncem února 1947 měla tato knihovna na 1720 svazků, opatřených koupí a dary místních občanů.
Měsíčně se půjčovalo průměrně 230 knih při počtu 200 přihlášených čtenářů. To ovšem nesvědčilo o velkém zájmu litvínovských občanů o českou knihu. Ke knihovně přičleněná čítárna byla bohatě zásobena novinami a časopisy. Městský národní výbor pamatoval ve svém rozpočtu na knihovnu s čítárnou částkou 116.000 Kčs. Malá návštěvnost byla způsobena nevhodně umístěnou knihovnou a především novými obyvatel, kteří se zatím nezabydleli a tudíž ani žádné kulturní potřeby ve městě.
V prosinci 1948 byl ustaven Klub čtenářů, který měl šířit zájem o knihovnu a knihu vůbec. Zájem o knihovnu se pomalu zvyšoval pořádáním různých literárních večerů a besed o knize.
Vznik dalších veřejných knihoven po druhé světové válce probíhal i v horských obcích litvínovské oblasti. Byly jimi obecní knihovny v Hoře Svaté Kateřiny, v Brandově a v Nové Vsi v Horách, Knihovna v Hoře Svaté Kateřiny byla založena v roce 1946 a v té době měla i čítárnu.
Z podnětu Ministerstva zemědělství byla provedena sbírka knih z řad občanů, která měla podpořit zvýšení vzdělanosti zemědělců. Na počátku své vývoje měla knihovna ve svém fondu 568 knih.
Zmínky o knihovně v Brandově se datují v archivních materiálech k roku 1948, kdy se uchoval rozpočet Veřejné obecní knihovny na rok 1949, který založila Knihovní rada v Brandově tamějšímu místnímu národnímu výboru. Rozpočtových položek není mnoho. Hlavní z nich je na nákup knih časopisů ve výši 1200,- Kčs a odměna knihovníkovi za práci v knihovně ve 1800 Kčs.
Knihovna v Nové Vsi v Horách byla po roce 1945 vedena kulturními pracovníky.Jde o několik jednotlivců, kteří se po r.1945 snažili obnovit kulturní život obci. V knihovně byly vesměs knihy německém jazyce, ale postupně byla doplňována knihami v českém jazyce.
Po administrativně správních změnách v roce 1949, kdy byl ustanoven okres Litvínov, plnila v letech 1951 -1960 litvínovská městská knihovna funkci Okresní lidové knihovny. Pro občany ze spádového území města byly zřízeny pobočky v Dolním Litvínově, Louce, Šumné,Chudeřině a na Osadě.
V roce 1960,kdy došlo ke sloučení okresů Litvínov a Most a vytvoření okresu Most jako správního celku, tuto funkci převzala Okresní knihovna v Mostě.
Přejít na:
Poslední komentáře
1 rok 8 týdnů zpět
4 roky 25 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět