Mezi severočeské učitelské osobnosti právem patří také KAREL BUDAŘ, jehož sté výročí narození si právě připomínáme. Narodil se dne 2. října 1906 v Bohutíně nedaleko Příbrami (kde se, jak známo, narodil také nejznámější představitel Odborného hornického spolku z let 1875-1882, havíř František Choura). Po příbramské reálce absolvoval učitelský ústav v Českých Budějovicích a od února 1929, kdy nastoupil jako zatímní učitel na 2. Chlapecké škole v Duchcově, působil trvale na severu Čech.
Po roce prožitém v dnes zasypaných Radovesicích a po pololetí v Mariánských Radčicích dostal vynikající šanci a stal se zakladatelem a prvním „správcem" dokončované novostavby české školy v Kozlech, jejíž stále výstavná a dominantní budova byla v září 1931 otevřena dětem místním i přespolním. Na podzim 1934 položil základy pro to, aby tato škola mohla přerůst v měšťanku, ale od září 1935 byl přeložen do Mostu, kde učil zároveň na chlapecké i dívčí měšťanské škole.
Po Mnichovu musel odejít do vnitrozemí a za války učil v rodném Bohutíně i v Příbrami. Hned po osvobození spěchal dobrovolně zpět na severu Čech, aby, jak říkal, „pomohl počeštit pohraničí". Již 1. 6. 1945 nastoupil do funkce zmocněnce ministerstva školství a osvěty pro politický okres Duchcov a zároveň vykonával funkci ředitele měšťanské školy v Hrobu. K tomu ještě večerně studoval Vysokou školu pedagogickou, jejíž duchcovská pobočka byla tehdy první českou vysokou školou na severu Čech.
Jako uznávaný pedagog se ještě před únorem 1948 podílel na přípravách nového školského zákona, což se mu stalo osudným. Příslušníci Státní bezpečnosti jej zatkli dne 8.června 1950 v duchcovském kině Lípa při koncertu Severočeského symfonického orchestru. Ze severočeských i pražských pedagogů, kteří byli dřívějšími členy národně socialistické strany, byla v návaznosti na proces s Dr. Miladou Horákovou sestavena a estébáckými provokatéry vykonstruována dvanáctičlenná špionážní skupina pod názvem „Masarykova odborová organizace školská", kterou StB ve své fantazii nebezpečně napojila na pražské ústředí protistátních organizací Fráni Zemínové a přes bývalého ministra Huberta Ripku na zahraniční emigraci.
Do čela skupiny byl postaven učitel Jaroslav Brodský z Brné u Ústí n. L. a hned pod ním zařazen ředitel chabařovické měšťanky Jan Prokop (působící v této době jako účetní komunálního podniku v Teplicích), známý pedagog Dr. Antonín Juppa (který tehdy pracoval jako úředník v teplickém stavebním podniku)... Karla Budaře přivedl k údajné spolupráci učitel Prokop, jehož prostřednictvím přijal funkci okresního důvěrníka pro Duchcov. „Špionážní zprávy" měl do zahraničí posílat prostřednictvím prof. Josefa Kališe, ale žádné neexistovaly. Přesto byli všichni zatčení soustředěni ve sklepích pod ústeckou spořitelnou na hlavním náměstí, kde byla brutální vyšetřovna StB a pak dodáni do vazby v Litoměřicích a na Pankráci. Po 15 měsících se konalo u Státního soudu v Praze ve dnech 2. - 3. 7. 1951 hlavní líčení, po němž byl Karel Budař odsouzen ke 14 letům žaláře, z nichž deset si poctivě „odseděl".
Propuštěn byl až 9. 5. 1960 na „Novotného amnestii", o čemž podal svědectví primář duchcovské nemocnice MUDr. Leopold Stýblo: „Jednoho dne za mnou přišel do nemocnice také další bývalý Sokol Karel Budař, po návratu z desetiletého vězení zničený tělesně i duševně. Zprvu jsem byl v rozpacích a nevěděl jsem, jak mu pomoci. Bál jsem se, že by ho mohli na interně odmítnout, ale pak mi blesklo hlavou a přijal jsem jej na artrózu. Vzal jsem ho pod svou ochranu podle možností, jaké jsme tehdy měli. Měl strašné otoky nohou i prstů; dával jsem jej dohromady šest týdnů, dokud jsem ho úplně nepostavil na nohy. Starý Budař byl charakter – vyzvali ho, aby odvolal, ale řekl jim, že ten kriminál raději prodělá až do dna..."
Rehabilitován byl roku 1969, ale ještě o rok později byla zmínka o něm a Jaroslavu Pešatovi začerňována v jubilejním almanachu k 50. výročí duchcovského gymnázia. Jak později napsal Dr. Antonín Juppa, „za to, že jsme si dovolili diskutovat o Masarykově humanismu a sledovat dál vývoj školství, udělali z nás nebezpečnou organizaci, která chtěla zničit režim. Ačkoliv to trvalo 18 let, přece jen pravda vyšla najevo a Nejvyšší soud uznal, že byl porušen zákon." O procesu se dočtete i v zajímavé knize Jaroslava Brodského „Řešení Gamma". Samotný Karel Budař byl nelidskými zážitky poznamenán až do konce života a jen velmi nerad o nich hovořil.
Ještě je třeba zdůraznit, že Karel Budař byl celou svou duší zapálen pro sokolské ideály a sportovního ducha vtiskl i svým dětem. Jeho syn Karel se v 60. a 70. letech zasloužil o největší rozmach duchcovského tenisu; také Karel Budař st. se ve stáří velice těšil z úspěchů své vnučky Ivy Budařové, naší tenisové reprezentantky, úspěšné i na mistrovství Evropy... Zemřel v Duchcově dne 17. 11. 1980.
Poslední komentáře
1 rok 49 týdnů zpět
5 let 14 týdnů zpět
5 let 27 týdnů zpět
5 let 27 týdnů zpět
5 let 28 týdnů zpět