První centralizovaný báňský podnik v severočeském hnědouhelném revíru.
Odtržení pohraničních území ČSR v roce 1938 a konec Československa v roce 1939 mělo zásadní vliv na důlní podnikání v celém severočeském revíru. Prakticky všechny doly se po roce 1938 ocitly na území Sudetské župy Německé říše. Vzhledem k připravované válce potřeboval německý průmysl realizovat centralizaci a konsolidaci báňského průmyslu, a z tohoto důvodu byla založena i tato společnost.
Trust SUBAG byl založen 10. 6. 1939 a postupně zahrnoval velkou většinu báňských podniků nejen v severních Čechách, ale také na Sokolovsku, Plzeňsku a Žacléřsku. Byl postupně utvářen slučovacími a kupními smlouvami zejména v letech 1939-1941 (slučování bylo ukončeno až v roce 1943), když veškeré předchozí právní subjekty zanikaly. Takto byla ukončena činnost drtivé většiny větších i menších báňských společností.
V severočeském revíru to byly zejména Mostecká společnost pro dobývání uhlí, Severočeská uhelná společnost, Těžařstvo lomských dolů a Státní doly.
Výjimkou byly doly společnosti Grohmann, důl Moravia v Poleradech, lom Hrabák v Čepirozích, důl Julius v Chomutově a Zeměvrtná a.s. Julius Thiele v Oseku, které si zachovaly samostatnou existenci do roku 1945.
Hlavní správa SUBAG byla v Mostě. Nejdříve byla tato společnost v severočeském revíru členěna na 3 provozní skupiny (Most, Ervěnice, Teplice), které se dále členily na celkem 13 báňských inspektorátů. Každému inspektorátu odléhalo 2-8 báňský provozů (hlubiny, lomy, briketárny, elektrárny, cihelny, pískovny). V roce 1943 bylo v rámci slučování řízení hlubinných a povrchových dolů v jeden celek zřízeno 5 báňských ředitelství:
1. Komořany s lomy Robert, Hedvika, Eliška, Fortuna, Quido IV.
2. Most-jih s lomy Richard, Evžen, Julius II, Matylda, Kníže nebes, Marie, Marianna, Moravia, Ignis.
3. Most-sever s hlubnami Betty, Washington, Saxonia, Evžen, Julius II., III. a V, Quido I.-III., Centrum, Kolumbus, Kníže nebes, Pavel, Marie, Minerva, Herkules.
4. Mariánské Radčice s hlubinami Pluto, Kohinoor I. a II., Nelson, Alexander, Emerán, K. Henlein (původně Masaryk).
5. Teplice s lomy Amalia IV., Ludvík, Patria, karolina I. a II., Konkordia, Václav (Lahošť), Karel, Václav (Teplice), Petri, Gustav a s hlubinami Amalia III., Viktorin, Bihl, Barbora, Union, Britannia, Doblhoff, Milada.
V roce 1941 byl v Proboštově založen nový hlubinný důl Herrenbusch (Panský les, v roce 1946 přejmenován na Jaroslav I.), jako náhrada za vyrubaný důl Britannia VI. V hloubce 70-160 metrů byla těžena sloj o mocnosti 4-12 metrů převážně komorováním na plnou mocnost až do uzavření tohoto dolu v roce 1965, společně s jeho sesterským dolem Jaroslav II, založeným roku 1947.
Od počátku roku 1941 byl SUBAG podřízen mamutímu koncernu Teichswerke Aktiengesellschaft für Berg und Hüttebetrieb Hermann Göring.
Téhož roku bylo rozhodnuto o výstavbě velkozávodů Komořany, které měly zahrnovat úpravny, elektrárny, briketárny a opravárenské závody. Takto měla být vytvořena surovinová základna pro budovaný velký chemický komplex v Záluží - Sudetenländische Treibstoffwerke - STW (zvaný také Hydrierwerke) v Záluží u Litvínova, který se měl stát zejména a zdrojem syntetického benzínu vyráběného z hnědého uhlí.
Od počátku roku 1942 započala výstavba v oblasti Komořan - úpravna uhlí (pozdější Úpravna uhlí Komořany), elektrárna ( o projektovaném výkou celkem 272 MW) a briketárna, jejíž produkty měly sloužit zejména pro STW a měla posílit stávající briketárnu v Komořanech, která byla v provozu od roku 1929.
Pro zajištění dostatečného množství vhodného uhlí pro tyto závody byly zahájeny práce na přestavbě dolů v komořanské oblasti (Quido IV., Hedvika, Robert) na velkolomy. Od konce roku 1941 byly na tyto doly dodávány první díly velkostrojů, kde byly kompletovány a nasazovány k těžbě uhlí i skrývky.
Současně probíhaly i rozsáhlé projekční práce na výrobě nových, ještě výkonnějších rypadel. Nutné opravy stavěných i projektovaných velkostrojů měly zajišťovat budované ústřední dílny v Komořanech (Zentrallwerkstatt, později Krušnohorské strojírny Komořany).
Na těchto pracích se podíleli zejména nuceně nasazení pracovníci z okupovaných zemí Evropy a také značné množství válečných zajatců, pro které byly v okolí Komořan a Dolního Jiřetína vybudovány četné zajatecké tábory.
Pro rostoucí krizi ve výrobě a zásobování potřebnými materiály a surovinami nebyly plněny původní plány výstavby úpravny, briketárny a elektrárny v Komořanech a vázly i dodávky kvalitního uhlí pro výrobu generátorového koksu nutného pro výrobu syntetického benzínu (podle původních plánů měla přestavba komořanských dolů na velkolomy trvat do roku 1944 a v roce 1950 mělo být dosaženo celkové těžby 14 milionů tun.
Na konci roku 1942 bylo proto rozhodnuto o výstavbě další úpravny uhlí v Záluží (později úpravna uhlí Herkules). Do této úpravny mělo být dodáváno uhlí vhodné pro výrobu benzínu zejména z hlubinných dolů v okolí. Úpravna uhlí měla být dokončena (současně s elektrárnou) do konce roku 1944. Největších těžeb bylo v revíru dosaženo v roce 1943. Se stupňujícími se válečnými obtížemi začala těžba poté prudce klesat, a to také z důvodu narůstající intenzity spojeneckého leteckého bombardování. Cílem těchto útoků byl v posledních měsících války zejména chemický komplex v Záluží. Při bombardovacích útocích byly však poškozeny nálety i okolní důlní provozy.
Vzhledem k těmto skutečnostem se nepodařilo do roku 1945 dokončit plánované úkoly výstavby důlních, úpravárenských a elektrárenských provozů.
Když válka skončila, byly v květnu 1945 na všechny provozy SUBAG jmenovány národní správy. Dne 15. 8. 1945 byl "protektorátní" název organizace změněn na Severočeské hnědouhelné doly v Mostě.
Dekretem prezidenta republiky ze dne 24.10.1945 byl veškerý důlní majetek v revíru znárodněn a s účinností k 1. lednu 1946 včleněn do národního podniku Severočeské hnědouhelné doly Most - SHD. Tímto byl dán počátek téměř padesátileté historie rozvoje největší těžební hnědouhelné organizace v celé republice.
Centralizace drtivé většiny důlních podniků v SUBAG paradoxně přinesla velkou výhodu a tou bylo odstranění demarkací a sjednocení důlních měr mezi jednotlivými doly, které předtím patřily různým společnostem. Tyto hranice před válkou omezovaly či přímo znemožňovaly rozvoj většiny dolů, zejména povrchových. Jejich zrušení umožnilo postupné nasazení velkostrojové mechanizace a intenzifikaci těžby.
Další výhodou bylo odstranění dřívější velké majetkové roztříštěnosti bývalých důlních společností, která mnohým z nich znemožňovala provádět rozsáhlé investice do důlního podnikání. Tím mohlo nastat období intenzívní poválečné těžby.
Poslední komentáře
3 roky 24 týdny zpět
6 let 1 týden zpět
7 let 2 týdny zpět
7 let 2 týdny zpět
7 let 3 týdny zpět