Historie Litvínovska

Masožravé rostliny i vzácní živočichové se vrátí na obnovená rašeliniště v okolí Cínovce a Flájského potoka. Do dvou let tu bude až 100 hektarů rašelinišť. Kdysi jejich rozloha na náhorních plošinách Krušných hor bývala stokrát větší.

Kdysi byly v Krušných horách statisíce hektarů rašelinišť, hlavně na náhorních plošinách. V Grünwaldském se například těžila rašelina pro nedaleké lázně v Teplicích. Dnes na horách zbylo poslední, nedaleko Hory Svatého Šebestiána. Rašeliniště z hor postupně zmizela a s nimi i původní rostliny, živočichové a hlavně voda. Rašeliniště jsou totiž přírodními nádržemi vody, které fungují jako zásobárny, podobně jako houba.

Naštěstí se na horách brzy objeví znova. Díky projektu Institutu aplikované ekologie Daphne, Agentury ochrany přírody a krajiny a občanskému sdružení Ametyst se začínají obnovovat tři rašeliniště o rozloze zhruba 100 hektarů. Na Cínoveckém hřbetě a rašeliniště U Jezera nedaleko obce Cínovec a rašeliniště Velké tetřeví tokaniště v oblasti Flájského potoka.

Všechna leží v chráněné ptačí oblasti Východní Krušné hory. Žije zde ohrožený tetřívek obecný, jehož populaci mohou rašeliniště zachránit. Všechna tři místa byla postižena odvodněním, ale mají velkou šanci na návrat k původnímu stavu. Vrátit by se sem měla například masožravá rostlina rosnatka okrouhlolistá, klikva bahenní, z fauny pak sluka lesní, sýc rousný, zmije obecná, ještěrka živorodá.

"Dalším kritériem výběru těchto tří lokalit bylo to, že Krušné hory zatím nejsou chráněny, směřuje sem málo projektů na systematickou ochranu. Například rašeliniště na Šumavě obnovuje zdejší národní park, v Jizerských horách občanská sdružení. Zde nikdo. Dalším důvodem výběru bylo, že na tato rašeliniště navazují další v Německu, kde už podobné projekty na záchranu běží," řekl Jan Dušek, ředitel společnosti Daphne.

Budoucí rašeliniště U Jezera by tak v budoucnu mělo vytvořit celek s obnovovaným rašeliništěm Georgenfelder Lochmoor v Sasku.Proč zmizela?

Ještě v první polovině dvacátého století se rašeliniště v horách v celé Evropě vysoušela kvůli potřebě vysadit lesy. Dnes se ukazuje, že to nebyl správný krok. Rašelinná půda pro stromy není vhodná, v Krušných horách dlouho nevydržely jednak kvůli vláze, jednak kvůli poškození exhalacemi.

Obnova rašelinišť je technicky poměrně jednoduchá. Stačí dřevěnými hrázemi zrušit odvodňovací systém a kanály. Časem se vyschlá půda opět naplní vodou. Přesto projekt stojí miliony korun. "Samotná stavba bude stát řádově jen stovky tisíc korun. Dražší jsou studie a průzkumy, hydrogeologické sondy, které zde zůstanou a budou informovat o stavu vody v rašeliništích," popsal Dušek.

Rašeliniště jsou pro krajinu velmi významná hlavně tím, že upravují tím přirozený hydrologický režim. Zatímco horské potoky může přívalový déšť okamžitě vylít z břehů, potoky pramenící v rašeliništích mají velmi stálou hladinou. "Záplavám obnova rašeliniště sice nezabrání, ale může hodně pomoci," říká Ondřej Volf ze sdružení Ametyst.Kromě zadržování vody mají rašeliniště také schopnost fixovat uhlík, který se jinak uvolňuje do oxidů uhlíku a je jedním ze základních skleníkových plynů. Takže obnova mokřadů může napomoci i zmírnění dopadu klimatických změn.

Už letos na podzim se první dřevěné přehrážky začnou budovat na Cínoveckém hřbetě, za dva roky bude projekt hotov. "Svoji původní roli by už funkční rašeliniště mělo plnit do deseti let," slíbil Dušek.

Jak rašeliniště opět vznikají, budou moci pozorovat i turisté, i když jen na okrajích. Žádné lávky do středu jezírek a centrálních zón zde nebudou.

"Protože je to i oblast chráněných tetřívků, lidé se dostanou jen na část, aby viděli, co se zde děje. Je to přirozeně nepřístupné území a turisté i bez plotů zůstanou na okraji, protože chůze rašeliništěm není nejpříjemnější procházka. Když se boříte v lepším případě po kolena do bahna, tak to každý rychle vzdá," řekl Dušek s tím, že do dvou let by se mohla začít obnovovat další dvě rašeliniště v Krušných horách. 

Jak rašeliniště vzniká

Krušnohorská rašeliniště vrchovištního a přechodového typu začala vznikat již v raném post-glaciálu při ústupu pevninského ledovce. Při nadbytku srážkové či podzemní vody v relativně chladném podnebí, v podmínkách trvalého zamokření terénu a v prostředí chudém na živiny a bazické kationty docházelo postupně k rozvoji rozsáhlých porostů vlhkomilných mechorostů rodu Sphagnum - rašeliníků, které nahradily původní ostřicovo - blatnicové močály odpovídající kontinentálnímu klimatu pozdní doby ledové. Podmínkou takového vývoje byl především trvalý nadbytek vody v rozměrných odumřelých buňkách, zvaných hyalocyty. Husté a trvale přirůstající porosty rašeliníků jsou proto neustále nasyceny vodou; v jejich spodních vrstvách tak vládne anaerobní prostředí, při němž je blokován normální rozklad odumřelých rostlinných pletiv a dochází k tzv. rašelinění.

Zatímco rašelinné vrstvy v průběhu posledních tisíciletí postupně "přirůstaly", extrémní podmínky těchto rašelinišť ( silné zamokření, silná kyselá reakce půdního prostředí a naprostý nedostatek živin ) nedovolovaly rozvoj normální lesní vegetace. Charakteristická vegetace horských, klimaticky podmíněných rašelinišť ( vrchovišť )tak po celou poledovou dobu zůstala - bez ohledu na postupné změny podnebí - pozoruhodně neměnná. V současné době proto tyto biotopy představují památné pozůstatky původních vegetačních forem raného post-glaciálu, které jsou do značné míry podobné tundře dalekého severu a často poskytují útočiště typicky severním druhům rostlin a živočichů. Vrstvy rašeliny, vznikající postupným přirůstáním rašeliníku, dosahují na některých krušnohorských lokalitách až osmi metrů. Po dosažení určité kritické výšky vrchoviště odroste rašeliník z dosahu zamokřených horizontů, jeho růst se zpomalí a nakonec ustane; ve vegetaci převládnou malé keříky ( brusinka, vlochyně, šicha, vřes ), nebo některé traviny a živé rašeliniště se přemění ve vřesoviště, postupně zarůstající rašelinnou klečí nebo vzácně borovicí blatkou, břízou pýřitou a smrkem ztepilým.

Konečnou fází tohoto vývoje pak představují rašelinné smrčiny, blatkové bory a porosty rašelinné kleče - přirozená vegetace organogenních půd na náhorní planině východních Krušných hor. V posledním století byl tento přirozený vývoj vegetace horských rašelinišť v Krušných horách výrazně urychlen jejich umělým odvodňováním, které bylo prováděno v souvislosti s pěstováním lesa a s lokální těžbou rašeliny, probíhající zejména v 19. století. Na území jednotlivých přírodních rezervací i celé přírodní ptačí rezervace Východní Krušné hory jsou proto v zájmu postupné revitalizace těchto památných biotopů dříve vybudované hydromeliorační sítě rušeny hrázkováním odvodňovacích příkopů. tyto práce jsou souběžně prováděny na české i německé straně státní hranice.V důsledku toho dohází k postupnému zadržení vody, zvýšení hladiny podzemní vody a jejímu rozlití v prohlubních a vytvoření jezera. V těchto místech dochází k odumírání nerašeliništní vegetace, návratu vodního ptactva a k rozmnožení obojživelníků v těchto nádržích. Zároveň se navrací původní flóra. 

1

/gallerous/get_image/Raseliniste_v_Krusnych_horach.jpg/normal